Z naší přírody

Ochrana přírody 2/2025 — 29. 4. 2025 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Dravci lužní krajiny Soutoku

Autor: David Horal

Na zhruba třech čtvrtinách CHKO Soutok byla již v roce 2004 vyhlášena ptačí oblast Soutok-Tvrdonicko, mezi jejímiž devíti předměty ochrany figurují i čtyři druhy dravců – oba druhy luňáků (l. červený Milvus milvus a l. hnědý M. migrans), včelojed lesní (Pernis apivorus) a raroh velký (Falco cherrug); novelizací příslušného vládního nařízení v roce 2019 k nim přibyl ještě desátý druh (a pátý druh dravce), orel královský (Aquila heliaca). Srovnatelně významná je však i severozápadní čtvrtina, jejíž většina je pokryta evropsky významnou lokalitou Niva Dyje a která také bývá někdy označována (podle názvu někdejšího polesí) jako Horní les.

Na území CHKO Soutok pravidelně hnízdí nejméně deset druhů dravců, další tři pak hnízdí v jejím bezprostředním okolí a vyloučit nelze ani – alespoň občasné – zahnízdění přímo v CHKO (jedná se o motáka pochopa Circus aeruginosus, motáka lužního C. pygargus a dále raroha velkého, viz níže). Osm druhů se pravidelně vyskytuje na průtahu nebo během zimy a o čtyřech druzích existují buď pouze historické údaje, nebo se vyskytly i recentně, ale zcela výjimečně. Pro čtenáře nejspíš dosti překvapivým příkladem budiž orlosup bradatý (Gypaetus barbatus), zjištěný na základě dat ze satelitní telemetrie, který přes území Soutoku proletěl v červnu 2016. Dále se jedná o orla volavého (Clanga clanga), orlíka krátkoprstého (Circaeetus gallicus) a historicky i poštolku jižní (Falco naumanni), která až do roku 1937 na Lednicku dokonce i hnízdila. Pro úplnost dodejme, že dalších pět druhů dravců bylo v posledních letech zjištěno na rakouské straně řeky Dyje. Sem řadíme takové vzácnosti, jako jsou orel nejmenší (Aquila pennata), orel stepní (Aquila nipalensis), káně bělochvostá (Buteo rufinus), moták stepní (Circus macrourus) nebo luněc šedý (Elanus caeruleus) – ve všech případech se jedná (i) o pozorování z posledních pěti let. Pojďme si nyní jednotlivé druhy dravců pro Soutok charakteristické představit.

VÝZNAM VÝSTAVKŮ PRO DRAVCE

Výstavky ponechávané při obnovních těžbách z důvodu ochrany přírody jsou kromě hmyzu významné i pro dravce. Od podzimu 2007 bylo takto ponecháno přes dvanáct tisíc stromů. S oblibou si na nich staví hnízda orli královští (obvykle na ochmetu na dubech), někdy luňáci hnědí či červení, káně lesní, a výjimečně dokonce i jestřáb lesní nebo orel mořský. V minulosti (až do roku 2010) na solitérních stromech (v čapích hnízdech nebo v dutinách) hnízdíval i raroh velký.

Orli

Začněme těmi (u nás) největšími – orly. Na Soutoku hnízdí dva druhy, mořský a královský. Novodobá historie hnízdění orlů mořských (Haliaeetus albicilla) se píše od poloviny 80. let, kdy začal současně osídlovat území jižní Moravy (Horák 2003, Horal et al. 2024) i jižních Čech (na Soutoku předtím zřejmě hnízdil až do 20. let 20. století). První hnízdní pokus byl na Soutoku zaznamenán již v roce 1988, jak už tomu ale v letech nejintenzivnějšího lesního hospodaření, navíc v obtížně přístupné pohraniční oblasti Soutoku, bývalo, v lednu následujícího roku byl strom s hnízdem pokácen spolu s celým zbytkem tzv. Starého Cáhnovského pralesa. K dalšímu pokusu došlo v roce 2001 blízko vlastního soutoku Moravy a Dyje, úspěšně však orli mořští vyhnízdili až na třetí lokalitě v roce 2005, když předtím tento pár dvakrát opustil snůšku pro vyrušování na slovenské straně Moravy. Od té doby zde orli mořští vyvádějí mláďata pravidelně a jejich počet, v souladu s trendem v celém Česku, postupně roste – v roce 2024 jsme na území CHKO věděli o 11 teritoriálních párech; 9 z nich zahnízdilo (všechny úspěšně) a vyvedly celkem 14 mláďat. Kromě toho představuje Soutok i středoevropsky významné zimoviště našeho největšího dravce (Bělka & Horal 2009): v některých zimách se na hromadných nocovištích především v jižní části obory Soutok shromáždí i přes 50 těchto majestátních dravců.

Orel královský je vpravdě erbovním zvířetem Soutoku. Vůbec první zahnízdění tohoto druhu, který u nás dosahuje severozápadní hranice svého areálu, bylo zaznamenáno v roce 1998 právě na Soutoku (Horák 1998) a až do roku 2009 hnízdil (v počtu 1–3 párů) pouze tady. Od té doby jsme svědky jeho postupného šíření k západu i k severu (Rymešová et al. 2023), Soutok však stále zůstává jádrem jeho české populace (Horal 2023): z 29 teritoriálních párů v roce 2024 jich šest obývá území CHKO a z toho pět přímo oboru Soutok o rozloze něco přes 4 000 ha. Úspěšně toho roku vyhnízdily tři páry a vyvedly celkem sedm mláďat. Některé roky byla nejbližší úspěšná hnízda od sebe vzdálena pouhých 900 m. Další dva páry pak hnízdí těsně za hranicí CHKO. Podobně jako orli mořští, i u orlů královských se na Soutoku především v zimním období soustřeďují nehnízdící ptáci na společných nocovištích, v maximálních zjištěných počtech 10–15 jedinců.

Luňáci

Pro oba druhy luňáků představují jihomoravské lužní lesy hlavní hnízdní oblast u nás (Horák 2002). Luňák červený dokonce u nás, při opětném osídlování území, zahnízdil v oblasti Soutoku vůbec poprvé – prokazatelně v roce 1976 a zřejmě již v roce 1974. V současné době na území CHKO hnízdí kolem 10–15 párů luňáků hnědých a 15 párů luňáků červených, přičemž u luňáka hnědého je aktuálně zaznamenáván pokles početnosti. Monitoringu hnízdní populace luňáků se věnuje především H. Matušík. Od poloviny 90. let zde luňáci červení také pravidelně zimují a od podzimu do jara tvoří hromadná nocoviště, přičemž největší počet byl zjištěn v „hraboším roce“ 2019 – na podzim nocovalo na Soutoku kolem dvou set ptáků (Dostál et al. 2021). V některých zimách se k luňákům červeným přidávají i jednotliví luňáci hnědí, kteří jsou jinak přísně tažní a zimují až v subsaharské Africe (Literák et al. 2019).

Soutok-Tvrdonicko je naší jedinou ptačí oblastí, v níž je předmětem ochrany i orel královský. 
Foto Pavel Štěpánek

Pár dospělých orlů mořských nedaleko hnízdiště, typický výjev lužní krajiny.  Foto Pavel Štěpánek

Další hnízdící druhy

Raroh velký je stejně jako orel královský panonským druhem a i on u nás dosahuje severozápadní hranice rozšíření. Trend jeho české populace je v současné době klesající, v posledních letech u nás hnízdí pouze 2–5 párů. Hnízdění v lužních lesích Břeclavska je známo nejméně od 50. let 20. století a od 70. let zde zřejmě hnízdil kontinuálně, především na území dnešních polesí Soutok a Tvrdonice. Kolem přelomu tisíciletí jeho početnost dosahovala až 4–5 párů. Později z území postupně vymizel (poslední hnízdění na Soutoku v roce 2012 a poslední úspěšné 2010), jeho populace se přesunula do agrocenóz především na rakouské, v menší míře i na české straně řeky Dyje (Škorpíková et al. 2019). Nejbližší pár však pravidelně hnízdí 1,5 km od hranice ptačí oblasti. Nutno dodat, že hnízdění tohoto stepního druhu v lužních lesích bylo spíše výjimkou a zemědělská krajina představuje i v porovnání s okolními populacemi (rakouskou, slovenskou a maďarskou) mnohem typičtější biotop.

Předmětem ochrany ptačí oblasti je i včelojed lesní, který se bohužel v posledních letech ze zatím neznámé příčiny z lužních lesů rovněž vytrácí, zatímco např. v nedalekém Milovickém lese (CHKO Pálava) stále hnízdí významná populace (Mrlík & Chobot 2012). Zjištění možných příčin znesnadňuje i komplikovaná biologie tohoto tajuplného a pozdě hnízdícího druhu.

Z hnízdících druhů stojí za zmínku ještě ostříž lesní (Falco subbuteo). V některých letech bylo jen v oboře Soutok zjištěno až pět hnízdících párů (Zuna- Kratky et al. 2000). Ostříž nachází v prostředí záplavové nivy jak dostatek jedné z oblíbených složek potravy – vážek, tak i nabídku hnízd šedivek nebo jiných druhů k zahnízdění. Ze Soutoku jsou dokonce známa i ojedinělá letní pozorování hejn ostřížů, a to o velikosti až deseti ptáků; zde se podle názoru odborníků jedná pravděpodobně vesměs o nehnízdící ptáky ve stáří jednoho roku.

Uveďme i našeho nejpočetnějšího dravce, káni lesní (Buteo buteo). Jedná se o typického hnízdiče lužních lesů a krom toho z území Soutoku pochází poměrně unikátní materiál o jeho potravě v období krmení mláďat (Horák & Matušík 2000). Aby byl výčet hnízdících dravců úplný, v lužním lese hnízdí i jednotlivé páry jestřába lesního (Accipiter gentilis); naopak krahujec obecný (Accipiter nisus) je jako hnízdič vzácný vzhledem k tomu, že v území zcela převažují listnaté porosty. Na rozsáhlých lučních komplexech, v zemědělské krajině nebo při okrajích lesa pak najdeme jednotlivé páry poštolky obecné (Falco tinnunculus).

Nehnízdící druhy

Z nehnízdících druhů stojí za zmínku především moták pilich (Circus cyaneus), který v některých zimách bohatých na drobné hlodavce v oblasti početně zimuje a vytváří i hromadná nocoviště. V oplocenkách s hustými mladými kulturami, v enklávách neposečených vysokých bylin uprostřed rozsáhlých lučních komplexů nebo v rákosinách tak může na jednom místě společně nocovat i 20–25 těchto krásných severských dravců. Stejná místa mohou vzácně využívat i jednotlivé sovy – kalousi pustovky (Asio flammeus), ti však naopak během dne, a na lokalitě se tak vpodvečer a časně ráno vymění. Pro úplnost je potřeba dodat, že v oblasti, konkrétně na polesí Tvrdonice, moták pilich ještě v 70. a 80. letech 20. století i hnízdil, a to v oplocenkách s topolovými výsadbami hustě zabuřeněnými zlatobýlem (Svoboda 1982). Z dalších druhů se od podzimu do jara vzácně objeví káně rousná (Buteo lagopus) a dřemlík tundrový (Falco columbarius) a na jaře a především koncem léta a na podzim pak poštolka rudonohá (Falco vespertinus).

Moták pilich je typickým dravcem Soutoku v zimním období.  Foto Pavel Štěpánek

Včelojed lesní se v posledních desetiletích z lužních lesů vytrácí.  Foto Pavel Štěpánek

Od podzimu do jara vytvářejí luňáci červení hromadná nocoviště. Foto Pavel Štěpánek

O některých dravcích byly v minulosti publikovány údaje o hnízdění, ve světle dnešních poznatků je však považujeme za přinejmenším nedostatečně doložené a tyto druhy hodnotíme pouze jako protahující, příp. zimující. To se týká např. orlovce říčního (Pandion haliaetus) – údaj o hnízdění na Zámeckém rybníce u Lednice je zjevným omylem, orla skalního (Aquila chrysaetos), orla křiklavého (Clanga pomarina) a také sokola stěhovavého (Falco peregrinus), kde se v případě dvou literárních údajů o stromových hnízděních v lužním lese (Mikulčice 1946, Janohrad 1954) jedná pravděpodobně o záměnu s rarohem velkým (Horal & Bělka 2013). Naopak publikovaný údaj o možném hnízdění orla královského ve 30. letech 20. století na Lednicku (Mikula 1923) je třeba brát jako zcela reálnou možnost.

Dravci a ochrana přírody

Z hlediska ochrany dravců je důležité, že většina území se nachází v režijních honitbách státního podniku Lesy České republiky (ve správě lesního závodu Židlochovice), což redukuje možnosti konfliktu s myslivostí – ta je zde soustředěna na chov spárkaté, nikoli drobné zvěře, a nedochází zde tak k přímému pronásledování dravců (zástřely, otravy), jaké známe z jiných, především polních honiteb. Menší část území pak tvoří soukromá obora, pro kterou platí totéž. Obory také přispívají ke zvýšení početnosti i druhové pestrosti dravců svou nabídkou kadáverů či vývrhů. Pokud jde o ochranu hnízdišť před ohrožením lesními pracemi, na té účinně spolupracuje ochrana přírody s personálem lesního závodu Židlochovice již od 90. let 20. století a po vyhlášení ptačí oblasti jsou těžební zásahy předem konzultovány ve snaze vyhnout se možným střetům. To platí jak pro ptačí oblast Soutok--Tvrdonicko, tak i pro zbylá dvě polesí, která do CHKO zasahují (Valtice a Mikulov). Ohrožující faktor pro dravce může představovat vyrušování nezodpovědnými návštěvníky, včetně např. fotografů.

Věřme, že úspěšná spolupráce mezi ochránci přírody a lesníky na ochraně dravců Soutoku bude pokračovat i v budoucnu a ze světa dravých ptáků se zde ještě dočkáme nejednoho příjemného překvapení.    ■

- - - -

Úvodní foto: Výstavky ponechávané při obnovních těžbách představují důležité hnízdní možnosti mj. i pro orly královské.  Foto David Horal

- - - -

Literatura:

• BĚLKA, T. & HORAL, D., 2009: The White-tailed Eagle (Haliaeetus albicilla) in the Czech Republic. In: PROBST, R. (ed.): Der Seeadler im Herzen Europas. Tagungsband der WWF Österreich Seeadler Konferenz von 17.-18. November 2007 in Illmitz. Denisia 27: 65-77.
• DOSTÁL, M., TKADLEC, E., RAAB, R., HORAL, D., MATUŠÍK, H., RYMEŠOVÁ, D. & LITERÁK, I., 2021: Spatial and numerical responses of Red Kites Milvus milvus to the Common Vole Microtus arvalis population outbreak in central Europe. European Journal of Wildlife Research 67 (84): 1-5.
• HORÁK, P., 1998: Úspěšné hnízdění orla královského (Aquila heliaca) na Moravě. Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO 12: 27-28.
• HORÁK, P., 2002: Hnízdění luňáka hnědého (Milvus migrans) a luňáka červeného (Milvus milvus) na jižní Moravě v letech 1991 – 2000. Crex – Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO 18: 9-20.
• HORÁK, P., 2003: Hnízdění orla mořského (Haliaeetus albicilla) na jižní Moravě v letech 1984 – 2002 a příčiny jeho hnízdních neúspěchů. Crex – Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO 20: 19-33.
• HORÁK, P., 2004: Dravci v lužním lese. In: HRIB, M. & KORDIOVSKÝ, E. (eds.), 2004: Lužní les v Dyjskomoravské nivě. Moraviapress. Břeclav. pp. 425-434.
• HORÁK, P. & MATUŠÍK, H., 2000: Ještě k potravě káně lesní (Buteo buteo). Crex – Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO 16: 32-36.
• HORAL, D., 2005: Petr Horák (23.4.1956 – 2.10.2005). Crex – Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO 25: 150-153.
• HORAL, D., 2023: Královna matka ze Soutoku. Ptačí svět 30 (2): 8.
• HORAL, D. & BĚLKA, T., 2013: Poznámky k údajným hnízděním sokola stěhovavého (Falco peregrinus) na stromech na území České republiky. Crex – Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO 32: 95-104.
• HORAL, D., BERAN, V. & MATUŠÍK, H., 2024: 20 years of successful breeding of White-tailed eagles in South Moravia, Czechia: population development and diet composition. P. 6 in: Mikuska T., Mikuška A. (eds.) (2024) White-tailed eagle conference 2024. Strengthening White-tailed eagle network toward Southern Europe and Mediterranean countries. Book of Abstracts, 15th – 21st September 2024, Osijek; Croatian Society for Birds and Nature Protection, Osijek, 63 pp.
• HORAL, D. & RIEDL, V., 2009: Výstavky v lužních lesích jižní Moravy. Ochrana přírody 64 (3): 13-14.
• LITERÁK, I., HORAL, D., RAAB, R., MATUŠÍK, H., VYHNAL, S., RYMEŠOVÁ, D., SPAKOVSZKY, P., SKARTSI, T., POIRAZIDIS, K., ZAKKAK, S., TOMIK, A. & SKYRPAN, M., 2019: Sympatric wintering of red kites and black kites in South-East Europe. Acta Zoologica Academiae Scientiarum Hungaricae 65 (4): 381–398.
• MIKULA, A., 1923: Ptáci, stromy a lidé od Lednických rybníků. Československý les 3: 485–486.
• MRLÍK, V. & CHOBOT, J., 2012: Včelojed lesní v Milovickém lese (CHKO Pálava). RegioM - Sborník Regionálního muzea v Mikulově 2011: 42-45.
• RYMEŠOVÁ, D., HORAL, D., MATUŠÍK, H., RAAB, R., SPAKOVSZKI, P. & LITERÁK, I., 2023: Dispersal of eastern imperial eagles from the Czech Republic. Journal of Vertebrate Biology 72 (23009): 1-19.
• SVOBODA, S., 1982: Hnízdění motáků pilichů (Circus cyaneus /L./) v Dolnomoravském úvalu. Zprávy MOS 40: 55-63.
• ŠKORPÍKOVÁ, V., HORAL, D., BERAN, V. & ČAMLÍK, G., 2019: The Saker Falcon (Falco cherrug) population in the Czech Republic in 2011-2018. Heliaca 15 (2017): 10-21.
• ZUNA-KRATKY, T., KALIVODOVÁ, E., KÜRTHY, A., HORAL, D. & HORÁK, P., 2000: Die Vögel der March-Thaya-Auen im österreichisch - slowakisch - tschechischen Grenzraum. Distelverein. Deutsch Wagram. 285 pp.