Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 6/2018 — 19. 12. 2018 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Zimující netopýři Chýnovské jeskyně – dříve a nyní

Autor: Miloš Anděra, František Krejča, Hana Štěrbová, Petr Zbytovský

Za téměř čtyřicetileté období se do současnosti podařilo získat značné množství dat, dokumentujících netopýří společenstvo vázané na zdejší podzemní prostory (viz např. Ochrana přírody, 63/4: 20–22, 2008). Aniž bychom zabíhali do přílišných detailů, určených spíše pro odborné studie, stojí za zmínku stručně popsat nejnovější poznatky, doplňující dosavadní obraz druhového složení a vývoje početnosti zimující populace za celou dobu dosavadního sledování.

Netopýři přibývají…
I když je zimoviště monitorováno (převážně „neinvazně“, tj. bez rušení netopýrů) několikrát během zimního období, pro vyhodnocení dlouhodobých trendů se nejlépe hodí údaje z první poloviny února, kdy bývá jeho obsazenost nejvyšší. Ostatně ze stejného důvodu ve stejném termínu probíhá jednotně sčítání zimujících netopýrů i na stovkách dalších lokalit u nás. Získané výsledky, přehledně shrnuté na připojeném grafu (obr. 1), zřetelně dokládají dlouhodobě vzrůstající trend početnosti. Pokud vyřadíme atypický rok 1987, kdy probíhala náročná rekonstrukce jeskyně i v zimním období, pohybovaly se v počátečním sedmiletém období (1984–1990) zjištěné počty zimujících netopýrů zhruba v rozmezí 30–100 jedinců při jedné kontrole (průměr 60,8 jedince). Naproti tomu v posledních pěti letech (2014–2018) bylo dosaženo průměrné hodnoty podstatně vyšší (115,2 jedince) s rozmezím zaokrouhleně 90–160 jedinců. Jinými slovy řečeno, přírůstek mezi počáteční a současnou početností je překvapivě vysoký až na úrovni okolo 90  %. I když připustíme možnost částečného podhodnocení stavů na počátku monitoringu (menší rozsah kontrolovaných částí jeskyně), je poměrně vysoký nárůst zimujících netopýrů v jeskyni nezpochybnitelný. Z grafu je zároveň patrné, že v jednotlivých zimních sezonách počty netopýrů výrazně oscilují, přičemž dosavadního maxima bylo dosaženo v únoru 2008 (183 jedinců).

Když se ještě vrátíme k období rekonstrukce jeskyně, pak graf ukazuje, že po jejím skončení byla obnova početního stavu zimujícího osazenstva otázkou jednoho či dvou roků. Už napřesrok (1989) byla dokonce zaznamenána jedna z největších návštěvností netopýrů (106 jedinců).

 

Výrazná převaha dvou druhů
Z dosud zastižených 10 druhů zimujícího společenstva jsou dlouhodobě dominantní dva – netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr řasnatý (Myotis nattereri). A právě prvně jmenovaný druh se hlavní měrou podílí na popsaném vzestupu zimujícího osazenstva jeskyně. V počátečních fázích monitoringu v 80.–90. letech minulého století se Chýnovská jeskyně vyznačovala absolutní i relativní převahou netopýra řasnatého, jehož početnost kolísala zhruba v rozmezí 20–70 jedinců v sezoně (obr. 2A). V té době získala dokonce „pověst“ největšího přirozeného (jeskynního) zimoviště tohoto druhu nejen u nás, ale i ve střední Evropě, neboť jiná, početněji obsazené podzemní prostory byly typu štol, podzemních bunkrů apod. Už od počátku sledování lokality se však rozdíl v zastoupení netopýra velkého a netopýra řasnatého setrvale zvolna snižoval, až se v  letech 2009–2011 situace zcela převrátila v mírnou převahu netopýra velkého, což s různě velkými výkyvy přetrvává do současnosti.

Ještě výrazněji je popsaný zvrat patrný při vyjádření relativního podílu obou druhů (obr. 2B) a dobře je to vidět i na srovnání průměrných počtů z počátku a konce sledovaného období. Jestliže u netopýra řasnatého se zvedly o pár kusů (26,2, resp. 33,2 ex./kontrola), pak u netopýra velkého je navýšení více než patnáctinásobné (3,5, resp. a 53,6 ex./kontrola). Na vysvětlení je třeba ovšem dodat, že početní vzestup netopýra velkého není nikterak překvapivý a specifický pro Chýnovskou jeskyni. Jde totiž o obecný jev posledních dvou desetiletí, který se projevuje prakticky na všech monitorovaných zimovištích s jeho početnější přítomností. Vedlejším důsledkem popsané situace je potom fakt, že Chýnovská jeskyně s dnešním průměrným počtem okolo 30 jedinců netopýra řasnatého na jednu únorovou kontrolu přichází o zmíněné „prvenství“, neboť i u nás se v některých letech stejně početně objevuje například v některých jeskyních Moravského krasu (T. Bartonička, data ČESON).

Na doplnění dodejme, že nevelký nárůst se v průměrných hodnotách dlouhodobě projevuje i u netopýra vodního (Myotis daubentonii) a netopýra ušatého (Plecotus auritus). Při relativně malých počtech (obvykle do 10–15 jedinců/kontrola) a značné rozkolísanosti v jednotlivých sezonách však jde spíše o statistickou záležitost než reálně viditelnou skutečnost (obr. 3). V posledních letech se relativně častěji objevují i netopýr černý (Barbastella barbastellus) a netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), ale v obou případech jde pouze o jednotlivé kusy.

Obr. 4 Početní stavy netopýrů velkých zimujících v Chýnovské
jeskyni se dlouhodobě zvyšují. Foto Miloš Anděra

Jiné druhy přibývají i mizejí
Kromě početnosti (abundance) se v dlouhodobém horizontu mění i druhové složení zimujících netopýrů. Výchozí stav zahrnoval 8 druhů – kromě pěti již zmíněných „kmenových“ druhů se nepravidelně objevovali netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr Brandtův (M. brandtii) a netopýr večerní (Eptesicus serotinus).

Obr. 5 Netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) se řadí k novým
„návštěvníkům“ chýnovského zimoviště. Foto Miloš Anděra

Postupem doby se spektrum rozšířilo v r. 2006 o netopýra brvitého (M. emarginatus), který se z východních oblastí našeho území šíří na západ. Zajímavá situace nastala u netopýra velkouchého (Myotis bechsteinii) – přestože v období pozdně letních a podzimních přeletů pravidelně v menším počtu nalétá do podzemních prostor již od počátků sledování lokality, v jeskyni poprvé zazimoval až v r. 2011. Současně některé z dříve zjištěných druhů postupně vymizely – jmenovitě netopýr vousatý (Myotis mystacinus) a netopýr Brandtův (Myotis brandtii). Celkové druhové spektrum zimujícího společenstva Chýnovské jeskyně se tak na konci druhého de­setiletí 21. století pohybuje na úrovni 7–8 druhů (přítomnost n. brvitého je vysloveně nárazová).

Závěrem stojí ještě za poznámku skutečnost, že při četných kontrolách (i mimo standardní únorový termín) se v jeskyni nikdy neobjevili netopýr severní (Eptesicus nilssonii) a netopýr pestrý (Vespertilio murinus) přesto, že v okolních terénech se zcela běžně po celý rok vyskytují. Zvláště překvapivé je to u prvně uvedeného druhu, který občas jednotlivě zimuje v krátké štole v opuštěném lomu na Kladrubské hoře, vzdálené od jeskyně vzdušnou čarou pouze 1,5 km.

Uvedené výsledky ukazují, že společenstvo netopýrů zimujících v Chýnovské jeskyni se v průběhu času dynamicky proměňuje. Přes nemalé meziroční výkyvy je evidentní pozitivní trend vývoje početnosti, který na jedné straně odpovídá celkové současné situaci v populacích řady našich druhů netopýrů a zároveň osvědčuje nastavený režim ochrany tohoto významného zimoviště.

Použitá literatura

Anděra M., Zbytovský P., Bürger P., 1992: Bat community of the Chýnovská jeskyně Cave (Southern Bohemia, Czechoslovakia) in 1981 – 1986. – Prague Studies in Mammalogy, I. Horáček a V. Vohralík (eds.), Charles University Press, Prague, pp. 1 – 11.

Anděra M., 1994: Netopýří společenstvo Chýnovské jeskyně na Táborsku. – Ochrana přírody, 49(7): 201 – 202.

Anděra M., Zbytovský P., 2001: Chýnovská jeskyně a okolní zimoviště netopýrů. – Vespertilio, 5: 7 – 10.

Anděra M., Krejča F., Lemberk V., Zbytovský P., 2006: Nález netopýra brvitého (Myotis emarginatus) na Táborsku. – Vespertilio, 9 – 10: 217 – 218.

Anděra M., Krejča F., Zbytovský P., 2008: Netopýři Chýnovské jeskyně – modelový příklad výzkumu a ochrany cenné lokality. – Ochrana přírody, 63(4): 20 – 22.

Anděra M., 2016: Netopýři Chýnovské jeskyně. – Acta speologica, 7: 66 – 69.

Matějka R., 1957: Netopýři Chýnovské jeskyně u Tábora. – Ochrana přírody, 12(10): 294.