Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 6/2021 — 17. 12. 2021 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Tesařík alpský v Ralské pahorkatině

Autor: Lukáš Čížek, Lukáš Drag, David Hauck

Dnes obývá střední a jižní Evropu a zasahuje i do západní Asie. Vyskytuje se od nížin až do hor. Mezi hlavní živné dřeviny patří buk lesní, javory a jilmy, využívá i jasan nebo lípu (Ciach et al., 2007; Čížek et al., 2009a). Přestože využívá mnoho živných dřevin, historie jeho šíření překvapivě kopíruje buk (Drag et al. 2018). Stromy musejí nabízet suché, tvrdé dřevo, ve kterém se vyvíjejí larvy. Nemusí být osluněné, brouk sám se přímému slunci dokonce vyhýbá. Protože je ale velmi teplomilný, aktivuje za teplých odpolední od června do srpna. Přes zdánlivě nevyhraněné ekologické nároky patří k nejohroženějším tesaříkům naší fauny. Významnou příčinou úbytku je fragmentace populací, částečně zapříčiněná změnou druhové skladby lesů (nahrazení buku jehličnany), především ale změnou jejich struktury. Tedy drastickým úbytkem starých stromů a opuštěním způsobů hospodaření, zejména ořezu stromů a pastvy, které vhodné stromy vytvářely a udržovaly při životě. Tyto faktory ohrožují tesaříka alpského i nadále.

Odumřelé buky ve vrcholové části Malého Bezdězu. 
Foto Lukáš Čížek

Vymizel ze Švédska a Dánska, z většiny Německa, Polska a České republiky. Poměrně běžný je dosud v jižní Evropě a místy v Karpatech a Alpách. U nás se vyskytoval roztroušeně po celém území (Sláma 1998), dnes přežívá na Dokesku a v Bílých Karpatech (Bořucký 2007). Před asi čtvrt stoletím osídlil lužní lesy na Břeclavsku (Čížek et al. 2009a). Nedávno byl nalezen také v Bořím lese u Valtic a nově byl potvrzen v Chřibech (Konvička & Kandrnál 2020).

Z bučin, s nimiž si tesaříka alpského tradičně spojujeme, ve střední Evropě postupně mizí. Šíří se ale nížinami. Absence pastvy, ohně, produkční lesnictví a spad dusíku udělaly ze světlé, dubové savany středoevropských nížin během necelých dvou století zapojené, stinné lesy. Tesařík alpský dub prakticky nevyužívá, zato mu vyhovují stínomilné, na živiny náročné javory a také jasan.

Polomy na Slatinných vrších. Foto David Hauck

Tesařík alpský v Čechách
Populace v Ralské pahorkatině je poslední v Čechách, ale také v Evropě severně od Alp a západně od Karpat. Zhruba do poloviny 20. století obýval podstatně větší kus severních a západních Čech. V oblasti převažují bory, bukové porosty se nacházejí hlavně kolem vrcholů bývalých sopek. Těžištěm aktuálního výskytu je Velký a Malý Bezděz a Slatinné vrchy. Je znám z Mlýnského vrchu, Pecopaly, Velké a Malé Bukové a z vrchu Borný (Honců & Roztočil 2006, Drag et al. 2009). Mimo těžiště výskytu bývá nalézán jen občas, přestože kopce skýtají vhodný biotop s dostatkem mrtvého dřeva.

Brouk dlouhodobě ustupuje. Problémem je omezený areál výskytu a také věk zbývajících bučin. Buk v oblasti nebyl velmi dlouho vysazován, na několika lokalitách má tesařík k dispozici pouze staré bučiny, po jejich rozpadu je bez perspektivy. Tato situace ohrožuje především aktuálně nejbohatší populaci na Slatinných vrších, ale stejný problém je také na Velké Bukové.

Zpětné odchyty a odhady početnosti
V roce 2020 jsme prováděli v EVL Slatinné vrchy a v NPR Malý a Velký Bezděz odhad velikosti populace metodou zpětných odchytů. Cílem bylo získat aktuální informace o stavu populací. Práce navazuje na sérii monitoringů z let 2008, 2009 a 2015 (Čížek et al. 2009b; Drag et al. 2009, 2015a, 2015b). Stejně jako v předešlých letech byli tesaříci značeni číslem napsaným fixou na krovku a vypuštěni v místě odchytu. Zaznamenávali jsme pohlaví, velikost a souřadnice místa nálezu. Každého brouka jsme vyfotografovali kvůli možnosti kontroly. Od 10. 7. do 7. 8. jsme Slatinné vrchy navštívili ve 27 dnech a Malý a Velký Bezděz ve 24 dnech. Lokality jsme procházeli vícekrát za den v celém prostoru bukového lesa.

Celkem jsme označili 935 jedinců a zaznamenali 233 zpětných odchytů. Zaznamenali jsme pouze jeden přelet mezi lokalitami, a to mezi Malým a Velkým Bezdězem. Odhady velikosti populací podle Craiga (1953) a na základě lineárního modelu s omezením (constrained linear model) použitím Jolly-Seber metody s parametrizací POPAN v programu MARK (White and Burnham, 1999) jsou v tabulce 1. Odhady velikosti populací pro roky 2008, 2009, 2015 a 2020 jsou uvedeny v tabulce 2. Druhá metoda poskytuje přesnější odhad, pokud je dostatek dat.

V NPR Malý a Velký Bezděz bylo celkem označeno 204 jedinců (406 v roce 2008, a 202 v roce 2015, ovšem při pouhých 11 dnech značení). Odhad početnosti činí 910 jedinců dle Craiga a 2207 jedinců dle programu MARK. Odhad početnosti jedinců je zhruba poloviční proti předchozím letům. V roce 2020 byli brouci na obou Bezdězech podstatně vzácnější než dříve. Kvůli nižšímu počtu zpětných odchytů jsou však odhady početnosti méně přesné. Pozorovaný pokles tak může být reálný, ale také může jít o výsledek faktu, že brouci mají k dispozici mnohem více mrtvých stromů než dříve, případně jsou na suchých větvích v korunách mnoha čerstvě uschlých stromů. Pokud platí druhá možnost, populace by měla v příštích letech výrazně narůst. Situaci je v každém případě žádoucí sledovat. Jakýkoli úbytek na Bezdězech je vzhledem k situaci na Slatinných vrších velmi zneklidňující.

Na Slatinných vrších je odhad početnosti 1806 (±212) jedinců dle Craigova modelu a zhruba dvojnásobný dle výsledků z programu MARK. To je značný nárůst oproti předchozím rokům. Brouci zde byli opravdu hojní, je i velké procento zpětných odchytů. Odhad početnosti je proto výrazně přesnější.

Diskuse
Problémů ohrožujících přežití tesaříka alpského v Ralské pahorkatině je bohužel více. Množství nevyužitých stanovišť mimo tři klíčové vrcholky naznačuje, že metapopulace není docela v pořádku a spíše ustupuje. Zároveň je zastoupení buku v Ralské pahorkatině mizivé, staré bučiny tvoří asi 1 % rozlohy lesů v oblasti, mladé bučiny – krom Pecopaly – prakticky chybí. Rozloha i struktura bučin byla relativně stabilní, od 50. let minulého století bylo odtěženo asi 20 % starých bučin, většina za posledních 30 let. Těžby naštěstí postupně ustaly. Je žádoucí netěžit žádné bučiny, naopak je třeba přistoupit k nahrazení jehličnanů bukem, případně do porostů vnášet javor, jako náhradní živnou dřevinu. Je totiž možné, že v souvislosti s klimatickou změnou se podmínky pro buk budou dále zhoršovat. Případné nahrazování buku například babykou by nemuselo negativně ovlivnit tesaříka alpského ani další ohrožené brouky, kteří dnes obývají starší buky.

Na Slatinných vrších se bukové porosty rozpadají působením větru, prakticky každoročně dochází k polomům. Z jedenáctihektarového bukového lesa, který byl na lokalitě v r. 2008, zbývají fragmenty, ale je tu velké množství mrtvého dřeva, protože většina popadaných stromů na lokalitě zůstala. Nárůst početnosti je důsledkem množství dřeva. To je v ideálním stavu a líhne se z něj mnoho jedinců. Bohužel jde o labutí píseň tesaříka v lokalitě. Po rozpadu dnes dostupného mrtvého dřeva během několika příštích let bude následovat propad početnosti. S ohledem na aktuální rozlohu vhodných bukových porostů (asi 3 ha) je další osud tesaříka alpského na Slatinných vrších prakticky zpečetěn.

Zatímco někde může být problémem hospodaření, jinde je to jeho absence. Na Velkém a Malém Bezdězu je populace koncentrována na starých, křivolakých, nízkých bucích, které byly dříve ořezávány, osekávány a/nebo „poškozovány“ pastvou. V jednom takovém stromě se tesařík alpský může vyvíjet desítky let. Nízké křivé stromy stojící daleko od sebe příliš neohrožuje ani vítr, takže množství dostupného dřeva, a tedy i velikost populace tesaříka alpského, je poměrně stabilní. Vhodné staré buky ale postupně mizí. Les houstne, mladší buky jsou vysokokmenné, stíní nízkým starším stromům, v mělké půdě se snadno vyvracejí a většinou nedosáhnou habitu ani věku „ideálních“ stromů. Křivolaké duté buky (nebo jiné listnáče) k životu potřebují i další významní brouci, kteří v Ralské pahorkatině žijí, např. páchník hnědý nebo tesaříci Necydalis ulmi a Stictoleptura erythroptera. 

Populace tesaříka alpského je koncentrována v řidších partiích kolem vrcholů obou Bezdězů. Právě zde nedostatek srážek v posledních letech způsobil výrazné prosychání porostů i jednotlivých stromů, a tedy také podstatný nárůst objemu mrtvého dřeva. Budou-li se opakovat suché roky, je možné, že buk z vrcholů postupně zmizí. Je proto žádoucí v hustších partiích níže zajistit mírné proředění porostu a hlavně ořez ponechaných stromů. Podobně by měly být pro tesaříka alpského „připravovány“ i další lokality v okolí. Velmi důležité je funkční propojení stávajících a potenciálně vhodných lokalit pro tesaříka alpského a například páchníka. To by měl zajistit systém alejí, nejlépe ořezávaných stromů vhodných druhů (buk, javory, lípa...). Samozřejmostí by pak mělo být urychlené nahrazení jehličnatých plantáží na vhodných stanovištích bukem nebo javory, a to zejména v okolí osídlených lokalit.

Budoucnost tesaříka alpského v Ralské pahorkatině a tím i v Čechách je nejistá a především v našich rukou. Že tesařík alpský prosperuje jinde, není argument, abychom se ho zde nesnažili zachránit. Fauna brouků a dalších organismů vázaných na staré stromy a mrtvé dřevo je v Ralské pahorkatině mimořádně bohatá a tesařík alpský zde slouží jako ideální deštníkový druh.

Seznam literatury

Bořucký J. 2007: Ověření výskytu a extenzivní monitoring evropsky významného druhu Rosalia alpina. Zpráva pro AOPK ČR, Praha.

Ciach M., Michalcewicz J., Fluda M. 2007: The first report on development of Rosalia alpina (LINNAEUS, 1758) (Coleoptera: Cerambycidae) in wood of Ulmus L. in Poland, Polish journal of entomology 76: 101-105.

Craig C. C. 1953: On the utilization of marked specimens in estimating populations of flying insects. Biometrika 40: 170–176.

Čížek L., Schlaghamerský J., Bořucký J., Hauck D. & Helešic J. 2009a: Range expansion of an endangered beetle: Alpine Longhorn Rosalia alpina (Coleoptera: Cerambycidae) spreads to the lowlands of Central Europe. Entomologica Fennica 20:000-000.

Čížek L., Pokluda P., Hauck D., Roztočil O. & Honců M., 2009b: Monitoring tesaříka alpského v Ralské pahorkatině. Bezděz, Vlastivědný sborník Českolipska 18: 125-140.

Lukáš Čížek, Lukáš Drag, Radek Hejda & Robert Šenk, 2019: Regionální akční plán pro tesaříka alpského (Rosalia alpina). AOPK ČR, Praha.

Drag L, Čížek L, Hauck D, Pokluda P, Bořucký J & Vodka Š 2009: Monitoring tesaříka alpského (Rosalia alpina) v Ralské pahorkatině. Zpráva pro AOPK ČR, Praha.

Drag L., Hauck D., Pokluda P., Zimmermann K., Čížek L. 2011: Demography and Dispersal Ability of a Threatened Saproxylic Beetle: A Mark-Recapture Study of the Rosalia Longicorn (Rosalia alpina). PLoS ONE 6(6): e21345.

Drag L., Čížek L., Hauck D., Dragová K., Kozel P. & Ambrožová L. 2015a: Detailní inventarizace populace tesaříka alpského (Rosalia alpina) v EVL Slatinné Vrchy. Zpráva pro AOPK ČR, Praha.

Drag L., Čížek L., Hauck D., Dragová K. & Kozel P. 2015b: Detailní inventarizace populace tesaříka alpského (Rosalia alpina) v EVL Velký a Malý Bezděz. Zpráva pro AOPK ČR, Praha.

Farkač J., Král D. & Škorpík M. [eds.] 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. AOPK ČR, Praha, 760 pp.

Honců M. & Roztočil O. 2006: Tesařík alpský (Rosalia alpina), monitoring na Českolipsku v r. 2006. Zpráva pro AOPK ČR, Praha.