Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2008 — 19. 8. 2008 — Výzkum a dokumentace

Minerály Chýnovské jeskyně a Pacovy hory

Autor: František Krejča

Lokalita Pacova hora (589 m n m.) se nachází na Táborsku přibližně 2 km severovýchodně od města Chýnova. Zřejmě již od 15. století se zde krystalické vápence a dolomity, které se nacházely v blízkém okolí, zpracovávaly v mnoha vápenných pecích. Odtud též dnešní název, který vznikl z původního „hora Pecová“.

V roce 1857 bylo místní ložisko vápence otevřeno lomovou stěnou v celé výšce kopce a tím byl dán základ lomu na Pacově hoře. Díky těžbě byla v jednom ze selských lomů na jižním úbočí kopce v roce 1863 objevena Chýnovská jeskyně. O sto let později byla těžba vápenců zastavena a v lomu se až do roku 1998 těžily suroviny na výrobu drceného kameniva. Po ukončení prací zůstal ve východní stěně zachován instruktážní řez horninami pestré skupiny moldanubika. Mineralogický výzkum lokality, zahájený již v době těžby, navíc prokázal zastoupení několika typů minerálních paragenezí. Zejména z těchto důvodů byl prostor dnes již opuštěného lomu v roce 2002 vyhlášen přírodní rezervací. Z hlediska ochrany přírody tak logicky navazuje na Chýnovskou jeskyni, která se nachází východně, v těsné blízkosti lomu.

Geologická situace

Chýnovská jeskyně je od roku 1992 národní přírodní památkou. Krasové procesy jsou zde vázány na pouze několik metrů mocnou polohu hrubozrnných krystalických vápenců. Směrem do nadloží je krasovění omezeno přítomností nekrasových hornin, které však společně s tektonickou situací ovlivňují genezi a také morfologii podzemních prostor. Podobně se geologická situace projevuje i absencí velkých sintrových forem v jeskyni. Dosud bylo fyzicky prozkoumáno a zdokumentováno 1,5 km chodeb, z nichž 260 metrů připadá na návštěvní okruh. Přestože půdorys jeskyně zahrnuje relativně nevelké území (cca 230 × 80 m), vytvořil se zde neobyčejně složitý labyrint, vyvinutý místy až v pěti výškových úrovních. Krasový systém má do jisté míry atypickou hydrografii, která zatím nebyla uspokojivě objasněna. Velká část dosud objevených prostor je trvale zatopena vodou. Většina z nich byla objevena v 80. letech 20. století potápěči České speleologické společnosti. Následně pak v 90. letech byla voda z některých dalších úseků podzemního toku dočasně odčerpána. Vzorky minerálů, odebrané převážně v sedimentech jeskyně při těchto „čerpacích pokusech“, následně podnítily intenzivní mineralogický výzkum Chýnovské jeskyně, který byl později rozšířen i na lom v Pacově hoře.

Mineralogické zajímavosti

Z estetického hlediska patří mezi nejzajímavější minerální formy Chýnovské jeskyně „lamely“ vyplňující tektonické poruchy v mramorech. Důsledkem selektivní koroze jsou pak tyto útvary zcela nebo částečně „vypreparovány“ a v zatopených prostorách vystupují do vzdálenosti až 30 cm ze stěn nebo stropů chodeb. Většinou se jedná o tenké křemenné lamely (do 0,5 cm), nezřídka ukončené zploštělými krystaly do velikosti 6 cm. Trhliny s větší mocností vyplňuje nejčastěji nažloutlý nebo hnědočervený chalcedon, případně se obě formy (křemen a chalcedon) vyskytují společně. V ojedinělých případech je na tenké křemenné žilky vázán šedohnědý až béžový scheelit, který zde vytváří ploché mastně lesklé agregáty. Útvary tohoto typu tvoří též palygorskit, lidově nazývaný skalní kůže, který je ve vlhkém prostředí měkký a částečně ohebný.

V sedimentech aktivního toku Chýnovské jeskyně (Homolovo jezírko – Vodní síňky – Twist) se sporadicky nalézají většinou paralelní srostlice (až 12 × 8 × 4 cm) skelně lesklého bělavého živce – mikroklinu s povlaky stříbřitého muskovitu. Srůstají s nedokonalými krystaly křemene, diopsidu či tremolitu. Srostlice, případně volné krystaly jsou uvolňovány z mramorů v důsledku krasového procesu a je otázkou, zda se jedná o porfyroblasty nebo relikty pegmatitoidního charakteru.

Z různých úseků aktivního toku Chýnovské jeskyně popsal V. Svačinka již v roce 1944 až 6 cm velké silně korodované krystaly silikátu považovaného tehdy za epidot. Podle analýz vzorků odebraných při čerpacích pokusech v letech 1993–2003 se jedná o porfyroblasty, jejichž jádra jsou tvořena diopsidem, na který orientovaně narůstá mladší tremolit. Barva je většinou světle až tmavě šedozelená nebo šedobílá, v terminálních partiích jsou v různé míře selektivně korodované. Tyto porfyroblasty o velikosti až 8 × 2 × 2 cm, původně zarostlé v dolomitových mramorech, se hojně nacházejí v sedimentech trvale zatopených prostor.

Exotickou záležitostí je zde výskyt rozměrově mnohem menších porfyroblastů tremolitu s nápadným fialovým zbarvením. Primárně je tento minerál vázán na několik desítek centimetrů mocné polohy většinou čistě bílého hrubě zrnitého mramoru. Velké sloupečkovité až tabulkovité krystaly o velikosti do 0,5 cm mají silný lesk a jsou i zonální. Tvořeny jsou buď jen fialovým tremolitem, zatlačovaným mastkem a kalcitem, nebo mají šedozelené jádro z diopsidu a fialovou periferní zónu tvoří tremolit přeměněný v mastek. Tato fialová varieta tremolitu je označovaná jako hexagonit. Poprvé byla popsána v roce 1876 z lokality Edwards, Balmat-Edwards Zinc District (USA). Pokud krystaly hexagonitu dosahují drahokamové kvality, jsou broušeny do fasetových tvarů a považují se za nejvzácnější drahokamovou odrůdu tremolitu. Chýnovská jeskyně je patrně dosud jedinou lokalitou tohoto minerálu mimo severoamerický kontinent.

Nálezy minerálů z lomu na Pacově hoře byly popisovány již v některých publikacích ve druhé polovině 19. století. Zajímavé je například galenitové zrudnění v chýnovských vápencích, uváděné již Kratochvílem v roce 1926. Agregáty galenitu dosahují velikosti až 1,5 cm, mají zajímavý mikrochemismus a anomální izotopické složení olova. Do oblasti chýnovských vápencových lomů lze zřejmě klást i původ nálezu krystalu záhnědy, uloženého v mineralogické expozici Národního muzea, který je 37 cm vysoký a váží 20 kg.

Mineralogicky pozoruhodné jsou až několik desítek cm mocné polohy vápenato-silikátových hornin v dolomitickém až kalcitdolomitickém mramoru. Obsahují růžový chromitý korund, spinel, kyanit, zoisit, anortit, rutil a zvláště zelený Cr-muskovit (dříve označovaný jako damourit). Odrůda pargasitu, popsaná v těchto horninách v 70. letech 20. století, patří mezi hliníkem vůbec k nejbohatším amfibolám a Pacova hora je dodnes jednou z mála lokalit, kde byla nalezena. Ze stejného období pochází i prvotní popis křemen-dravitových žilek. Mineralogický výzkum v posledním desetiletí prokázal, že dravit se na lokalitě vyskytuje buď v podobě radiálně paprsčitých agregátů na trhlinách bílého dolomitového mramoru, nebo tvoří až 2 cm mocné žilky v jemně zrnitých silicifikovaných mramorech šedé barvy.

Prostorově je pak dravitová mineralizace sblížena s arsenopyritovou. Cca 30 cm mocné ložní polohy bohaté arsenopyritem (podíl v hornině 10–20 obj. %) obsahují rýhované, dokonale omezené idiomorfní metakrystaly do velikosti 1,5 × 0,8 × 0,8 cm. Z estetického hlediska patří vzorky arsenopyritu z Pacovy hory zřejmě k nejlepším na území ČR.

Na trhlinách v amfibolitech zvláště v severní části lomu byly v posledních letech nalezeny na místní poměry neobvykle velké (až 7 cm) radiálně paprsčité agregáty laumontitu. Minerál má čistě bílou až slabě nažloutlou barvu a narůstá na jemně zrnitý epidot. V menší míře je doprovázen kalcitem a vzácně prehnitem.

Řada minerálů Pacovy hory je výskytem svázána též s přítomností alpské parageneze. Kromě křemene (krystaly záhnědy do velikosti 6 cm), kalcitu, albitu, ilmenitu a stilbitu jde zejména o granáty ugranditové podskupiny s krajními členy grosularem a andraditem, zajímavé jak barvou, tak velikostí a především chemickým složením. Grosular--andradit vytváří v erlanech nepravidelné zrnité agregáty hnědé až hnědočervené barvy, oproti tomu v žilách alpského typu jde o andradit-grosular v podobě hnědých až špinavě zelených krystalů velikosti několika milimetrů. Jiný typ granátu byl nalezen ve formě „krystalických kůr“ v karbonátové hornině v jižní části zahloubení lomu. Hnědé až žlutohnědé zrnité agregáty přecházejí v okrajových partiích v rýhované krystaly a lze je označit jako grosulár (hessonit).

Častou minerální složkou nejen alpských žil je epidot. Objevuje se ve formě prizmatických krystalů v dutinách, nebo častěji jako zrnitý či stébelnatý pokrývá stěny trhlin často na velkých plochách. Titanit je v erlanech pouze mikroskopický, v žilách alpského typu vytváří několik milimetrů velké žlutohnědé krystaly narůstající na starší krystalovaný albit. V asociaci s epidotem a čirým až temně fialovým krystalovaným fluoritem se vyskytuje prehnit. Polokulovité agregáty dobře omezených tabulkových krystalů mají světle až sytě zelenou barvu.

Kromě již výše uvedených minerálů – stilbitu a laumontitu – doplňují skupinu zeolitů na Pacově hoře v nedávné době nalezené skolecit a heulandit. První z nich lze nalézt na trhlinách amfibolitu, kde jeho bílé nebo nažloutlé paprsčité agregáty narůstají na starší epidot a narůžovělý labradorit-bytownit. Většinou tabulkovité krystaly heulanditu jsou čiré a mají silný lesk.

Výčet minerálů z Pacovy hory včetně Chýnovské jeskyně je samozřejmě mnohem rozsáhlejší. V současné době zahrnuje 62 minerálních druhů. Dá se však předpokládat, že ani toto číslo nebude konečné, přestože těžba v lomu již byla ukončena. Neobyčejně pestré zastoupení minerálních asociací v rámci jedné lokality a variabilita chemického složení minerálních fází je důsledkem uplatnění více petrogenetických a mineralizačních procesů. Význam lokality podtrhuje i přítomnost exotických minerálů či existence více paragenetických typů v rámci jednoho druhu. Protože jeskyně i lom na Pacově hoře jsou zvláště chráněná území, je sběr minerálů možný pouze se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody.

Autor pracuje na Správě Chýnovské jeskyně

Literatura

BERNARD A. (1908): Nerosty okolí Táborského. Výroční zpráva vyššího gymnázia v Táboře. 35 s. – LITOCHLEB J., SEJKORA J. (1999): Inventarizace minerálů a hornin na lokalitách NPP Chýnovská jeskyně, PR Kladrubská hora a bývalý kamenolom Pacova hora. MS min.-petr. oddělění Národního muzea. – LITOCHLEB J., SEJKORA J. (2007): Výskyt tremolitu-hexagonitu v dolomitových mramorech Chýnovské jeskyně (jižní Čechy). Minerál č. 2, s. 124-126. – LITOCHLEB J., SEJKORA J., KREJČA F., ŠINDELÁŘ J. (1997): Mineralogický výzkum Chýnovské jeskyně a lomu na Pacově hoře u Chýnova. Bulletin min-petr. oddělění Národního muzea roč. 4-5: 154-159. – LITOCHLEB J., SEJKORA J., KREJČA F., ŠREIN V., ŠREINOVÁ B. (2004): Pacova hora u Chýnova (Chýnovská jeskyně a lom) – nové poznatky mineralogického výzkumu. Bulletin min.-petr. oddělění Národního muzea roč. 12: 64-78. – Svačinka V. (1944): Mineralogické poměry ve spodních partiích Chýnovské jeskyně. výroční zpráva O KČT Praha. – VRÁNA S. (1978): Hliníkem bohatý pargasit a dravit z Chýnova u Tábora. Časopis pro mineralogii a geologii. roč. 23, č. 4, s. 435.