Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2020 — 28. 2. 2020 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Minerální vody Hranického krasu

– zhodnocení historických popisů  vývěrů teplické kyselky  pohledem výsledků moderního výzkumu

Autor: Milan Geršl

V tuto chvíli se nabízí otázka, zda se skutečně jedná jen o romantický popis lázeňského místa v dobách úsvitu jeho budoucí slávy. Po chvíli se začíná vkrádat otázka, zda může toto dílo po více než čtyři sta letech od svého vydání přinést nový pohled na hydrogeologickou situaci Hranického krasu.

Od nejstaršího popisu
Autorem nejstaršího popisu vývěrů kyselky je Tomáš Jordán z Klauznburku (1539–1586), doktor a zemský lékař v moravském markrabství, který rovněž prozkoumal léčivé prameny v nedalekých lázních. Uvedená pozorování vydal roku 1580 v Olomouci v publikaci s názvem „Kníha o vodách hojitedlných neb teplicech moravských, slavným čtyřem stavům markrabství moravského připsaná“ a poté roku 1586 ve Frankfurtu také latinsky pod názvem „De aquis medicatis Moraviae commentariolus“. Tomáš Jordán z Klauznburku vahou svých znalostí dával náplň nově vytvořenému úřadu moravského zemského lékaře, který od roku 1570 zastával na žádost moravských stavů. V jeho praktické i publikační činnosti je patrná osvětová, až moralizující snaha o zlepšení hygienických podmínek obyvatel Markrabství moravského. Jeho „Kníha o vodách hojitedlných neb teplicech moravských“ je zakladatelským počinem moravské balneologie a důležitým impulzem pro rozvoj jednotlivých lázeňských míst. Celé Jordánovo dílo vyniká kritickou prací s fakty, opřenými vždy o pečlivé zkoumání (Himmler 2002). Toto zjištění historika je podstatnou záležitostí pro následující využití zaznamenaných dat. Kromě kapitol týkajících se popisu chemického složení vod a popisu zásad lázeňské léčby obsahuje kniha podstatnou kapitolu „Vypsání vod hojitedlných Markrabství moravského“. Z dnešního pohledu se jedná o jedinečné, velmi cenné dílo, které důvěryhodně dokumentuje situaci na daných lokalitách v období před 400 lety.

Další historický pohled na vývěry minerálních vod podává práce Hynieho a Kodyma (1936). V kap. I Úvod je podán obecný popis vývěrů: „Zřídla kyselky v lázních Teplice nad Bečvou byla před rokem 1932 v ohledu povrchového zařízení sice dostatečně vybavena, ale vlastní zachycení pramenů bylo nedokonalé. Ze zkrasovělých vápenců vyvěraly prameny kyselky roztříštěné do štěrkových náplavů Bečvy, jejichž obyčejná spodní voda byla v úzké souvislosti nejen s přírodními nezachycenými prameny, ale i s prameny v jímkách, z nichž se čerpala kyselka pro lázeňský provoz. Změny hladiny Bečvy způsobovaly míchání kyselky s obyčejnou spodní vodou v jímkách v různých poměrech a tím nestejnou její teplotu, mineralisaci i obsah kyseliny uhličité. Bylo dokonce i nebezpečí bakteriologické infekce.“ V kap. III Vývěry Teplické kyselky je pak situace upřesňována. „Štěrky jsou napojeny infiltrovanou říční vodou, jejíž hladina kolísá s hladinou Bečvy. Teplá kyselka vytlačí studenou spodní vodu v okolí skalního vývěru, v ní se rozplavává a skrze štěrky se protlačuje k povrchu, případně na dno řeky.“ Podstatný je popis jímání minerálních vod na počátku 20. století: „Před rekonstrukcí pramenů byla voda pro lázeňskou potřebu odebírána ze dvou studní, ze ‚Staré studny‘ ve sklepě pod lázeňskou budovou a z ‚Nové studny‘ na promenádě u nynější studny RI.“ S doplněním o informaci: „Na bermě pod promenádou byla přírodní studánka, z níž byla odebírána voda k pití.“ 

Vrty RI a RII byly cíleně opatřeny přepadem, kterým spontánně vyvěrající minerální voda dostávající se do strojovny odtékala do koryta řeky. Tyto přepady jsou plánovaně zakresleny do původní výkresové dokumentace obou jímacích objektů. Hynie a Kodym (1936) popisují přepad u vrtu RI takto: „Studna RI je opatřena přepadem, vyúsťujícím na bermě v náhradu za zrušenou starou studánku v těch místech. Účelem přepadu je umožniti odtok minerální vody ze studny v době, kdy studna není v provozu.“ Tento přepad hojně využívali tepličtí a hraničtí obyvatelé pro nabírání kyselky především v zimním období, kdy pro nebezpečí poškození mrazem byly výtokové ventily odpojeny. Stavební úprava přepadu byla zlikvidována ničivou povodní v roce 1997 a poté již nebyla obnovena. Přepad z vrtu RII pro nabírání vody využíván nebyl, protože v místě zakončení v korytě řeky se jeví jako nevzhledné zakončení prosté kanalizace.

Z obou úryvků je patrná skutečnost, že minerální voda, místně nazývaná kyselka, v době pozorování spontánně vytékala na povrch. Rovněž je zřejmé, že se jednalo o jev všední, stálý, nikoliv výjimečný, nastalý např. při extrémních hydrologických nebo meteorologických stavech. První z uvedených úryvků byl publikován před 439 lety, druhý je starý 83 let. Z obou popisů rovněž vyplývá, že se jednalo o relativně velké vydatnosti pro lázeňské využití. Z podstaty sdělení jasně vyplývá, že vody vyvěraly spontánně a dále byly jímány bez jakéhokoliv technického zařízení. Čerpadla byla využita až v druhém kroku, a to při čerpání z uváděných jímek dále do objektů lázní. Obě zprávy tak v rozmezí 356 let podávají shodný obraz o exploataci teplické kyselky.

Obr. 1 Jímací objekt teplické kyselky se nachází mezi 1. a 2. mostním pilířem
zprava, přelom 19. a 20. století. Pohlednice pravděpodobně r. 1922 

Spontánní vývěr
Historické údaje týkající se spontánních vývěrů minerálních vod byly podpořeny nálezem poštovní pohlednice, která zobrazuje ruční pumpu instalovanou na levém břehu řeky Bečvy (obr. 2). V podstatě je pumpa situována nikoliv na břehu, ale přímo v řečišti řeky, na uměle vytvořeném „poloostrově“. Logicky neexistuje důvod, aby takováto instalace sloužila pro potřeby čerpání říční vody. Nutně se tedy jedná o další důkaz exploatace minerálních vod přímo z řečiště Bečvy. Nepřímo byla tato situace obrazově zdokumentována ještě několikrát. Na obr. 1 je opět na levém břehu řeky Bečvy (jedná se o pravou stranu snímku vzhledem k tomu, že snímek zachycuje krajinu ve směru proti proudu řeky) mezi prvním a druhým pilířem zleva zobrazen kamenný objekt krychlovitého varu. Objekt se nachází v místech dnešního vrtu RI, tzv. Kropáčova pramene, a jedná se o objekt s ruční pumpou, pravděpodobně také o jednu z jímek, jak uvádějí Hynie a Kodym (1936).

Obr. 2 Ruční pumpa na levém břehu řeky Bečvy pro čerpání teplické kyselky,
přelom 19. a 20. století, pravděpodobně r. 1907. Foto F. Helsner, dobová pohlednice

Za extrémních stavů hladiny v řece Bečvě vyvolaných povodní v r. 1997, kdy se hladina řeky zvedla o 7,3  m, došlo k výraznému zvýšení hydraulického spádu mezi hladinou podzemních vod karbonátového masivu a hladinou povrchové vody řeky Bečvy. Zvýšení hydrostatického tlaku způsobilo znovuotevření zlikvidovaného vrtu D-II s následným eruptivním výronem minerálních vod. Násilně otevřený vrt se tak stal přetlakovým ventilem druhé zvodně. Spontánní přeliv, resp. tryskání minerálních vod, byl aktivní po dobu přibližně jednoho měsíce a byl pozorován do výše cca 1,1–1,5  m nad okolní terén. Přítomnost minerální vody byla potvrzena geochemickými analýzami (nepublikované zprávy).

Obr. 3 Instalace sondy do jezera kyselky v Jeskyni smrti ve Zbrašovských
aragonitových jeskyních. Foto Slavomír Černý 2019

Současné sledování a závěry
Pro potřeby karsologického výzkumu probíhá novodobé sledování parametrů (stav hladiny, teplota, elektrická konduktivita, příp. pH) podzemních, resp. minerálních vod od roku 2002. Kontinuálně jsou tyto parametry zaznamenávány v případě Zbrašovských aragonitových jeskyní od roku 2005, v případě Hranické propasti od roku 2016 (Geršl a Konečný 2018). Výsledky měření průběžně ukazují úroveň hladiny minerálních vod kontinuálně zvednutou nad úroveň hladiny vod v řece Bečvě. Těmito výsledky jsou konfrontovány výše uvedené údaje Jordána z Klauznburku (1580) i Hynieho a Kodyma (1936). Od pradávna jsou ve vodách řeky Bečvy pozorovány vývěry plynného oxidu uhličitého v podobě unikajících řetězců bublin (obr. 6). Na základě srovnání výškových hladin minerálních vod a vod řeky Bečvy se hypoteticky musí jednat o vývěry minerálních vod, které se projevují evazí oxidu uhličitého. Vzhledem k tomu, že voda vlévající se do vody je de facto nepozorovatelná, se bubliny plynu jeví jako jediný znak tohoto jevu. Za účelem potvrzení této hypotézy je od roku 2017 v korytě řeky Bečvy pravidelně měřena elektrická konduktivita vody. Zatímco elektrická konduktivita vod řeky Bečvy dosahuje průměrné hodnoty 398 µS.cm-1, dlouhodobý průměr elektrické konduktivity v místech vývěru oxidu uhličitého na lokalitě „U smrku“ dosahuje hodnoty 1172 µS.cm-1. Vzhledem k tomu, že plynný oxid nemůže způsobit zvýšení konduktivity vod, jedná se nutně o důkaz skrytého výronu minerální vody. V zimním období je tento umocněn pohledem na nezamrzající Bečvu v oblasti vývěrů (obr. 7).

Obr. 4 Vývěr kyselky ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. Foto Milan Geršl

Posouzením informací pocházejících od roku 1580 do současnosti docházíme k závěru, že minerální voda Hranického krasu (teplická kyselka) je svým hydraulickým režimem těsně spjata s režimem řeky Bečvy. Dlouhodobě zjišťované a ověřované skutečnosti prokazují hydraulickou souvislost povrchové vody řeky Bečvy a podzemních minerálních vod. Zvýšení hladiny v řece znamená zvýšení hydrostatického tlaku, který působí na podzemní minerální vody. Zasakovací (zdrojová) oblast minerálních vod je kladena také do prostoru řeky Bečvy poblíž osady Kamenec, příp. do oblasti Na Kučách. Přestože se původní názory (např. Řezníček 1977) na lokalizaci infiltračního území minerálních vod dále vyvíjejí (např. Sracek et al. 2019), hydraulický režim teplických minerálních vod je řízen především stavem hladiny řeky Bečvy. 

Obr. 5 Dnešní pohled na údolí Bečvy. Foto Milan Geršl

Obr. 6 Výrony oxidu uhličitého ve vodách řeky Bečvy. Foto Milan Geršl 2019

Obr. 7 Vývěr teplých minerálních vod do koryta řeky Bečvy v zimním
období poblíž vrtu D-II. Foto Milan Geršl 2017

Seznam literatury

Geršl, M. (2016): Rozlišení vod Hranického krasu na základě archivních analýz. – Zprávy o geologických výzkumech v roce 2016, 49, 247–252.

Geršl, M. (2009): Hranický kras. In: Hromas, J., ed.: Jeskyně. Chráněná území ČR. Sv. 15, 362. – Agentura ochr. přír. a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. Praha.

Geršl, M., Konečný, O. (2018): Geologická rizika plánované stavby vodního díla Skalička poblíž Hranického krasu a Hranické propasti. – Zprávy o geologických výzkumech v roce 2018, 51, 75–79.

Himmler, R. (2002): Poznatky o lázních v 16. století v díle Tomáše Jordána z Klauznburka. – Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, 284, 48-56.

Hynie, O., Kodym, O. (1936): Zřídla kyselky v látních Teplice n. Bečvou a rekonstrukce jejich jímání v roce 1932–34. – Zvláštní otisk Sbor. Stát. Geologického Ústavu Čsl. Republiky, 11, 67–117. Praha.

Jordán z Klausenburku, T. (1580): Kníha o vodách hojitedlných neb teplicech moravských. – In: Slavík, B., ed. (1948): Thomáše Jordána z Klauznburku Kníha o vodách hojitedlných neb teplicech moravských. Knižnice obchodní a živnostenské komory v Olomouci, sv. 12, 123 s. Olomouc.

Řezníček, V. (1977): Teplice nad Bečvou. Ochranná pásma. – MS Geotest. Brno.

Špaček, P. – Bábek, O. – Štěpančíková, P. – Švancara, J. – Pazdírková, J. – Sedláček, J. (2015): The Nysa–Morava Zone: an active tectonic domain with Late Cenozoic sedimentary grabens in the Western Carpathians’ foreland (NE Bohemian Massif). – Int. J. Earth Sci. (Geol. Rundsch.), 104, 963–990.

Sracek, O., Geršl M., Faimon J., Bábek O., 2019. The geochemistry and origin of fluids in the carbonate structure of the Hranice Karst with the world’s deepest flooded cave of the Hranicka Abyss, Czech Republic, Applied Geochemistry 100, 203-212.