Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 6/2018 — 16. 12. 2018 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Mapování výskytu bahňáků ve velkoplošných chráněných územích v roce 2018

Autor: Jan Havlíček

Bahňáci jsou, jak už název napovídá, skupina ptáků vázaná především na mokřadní biotopy. Mezi přibližně 250 žijícími druhy najdeme ptáky rozmanité velikosti a tvaru těla, s různým přizpůsobením životním podmínkám a ekologií. Mezi ostatními ptáky vynikají svými fascinujícími migračními strategiemi. V České republice pravidelně hnízdí 8 druhů, další dva druhy (pisila čáponohá a tenkozobec opačný) u nás hnízdí spíše nepravidelně podle aktuální dostupnosti vhodných hnízdních lokalit. Přibližně 15 druhů přes naše území poměrně pravidelně protahuje a několik dalších druhů se u nás objevuje vzácně. Podle aktuálního červeného seznamu ptáků České republiky (Šťastný et al. 2017) jsou u nás dva druhy zařazeny mezi vyhynulé (ve skutečnosti by měly být tři, ačkoli u jednoho z nich lze ale usuzovat na opětovné, dosud neprokázané zahnízdění), pět druhů do kategorie kriticky ohrožený, tři do kategorie ohrožený a tři do kategorie zranitelný. Podle výsledků sčítání ptáků (ČSO/JPSP 2018) a atlasových mapování (Šťastný et al. 2006, ČSO & ČZU 2018) zmizelo od počátku 80. let 20. století z naší krajiny více než 80 % čejek chocholatých a asi 90 % bekasin otavních. Lépe na tom není ani vodouš rudonohý nebo břehouš černoocasý, jehož hnízdní populaci lze spočítat na prstech jedné ruky.

Vlevo: Břehouš černoocasý hnízdí na posledních několika lokalitách
v jižních Čechách. Foto Jan Kopecký
Vpravo: Mimo hnízdní dobu lze bekasinu otavní hojně zastihnout i na
vypuštěných rybnících. Foto Jan Kopecký

Příčiny úbytku bahňáků v České republice
Většina našich druhů bahňáků vyhledává pro hnízdění prameniště, podmáčené louky, výtopy rybníků, nivy toků nebo rašeliniště. Mezi ně patří bekasina otavní, břehouš černoocasý, čejka chocholatá, koliha velká a vodouš rudonohý. Díky zcelování polí, rozsáhlým melioracím a kanalizování toků během druhé poloviny 20. století došlo k zániku většiny příhodných biotopů obývaných těmito druhy (podrobněji např. Jaška 2018). Tyto změny bohužel na mnoha místech pokračují dodnes. Negativní vliv má také pokračující eutrofizace a homogenizace luk, vedoucí k zahušťování travních porostů a snižování diverzity rostlin, jejich brzká seč apod. Bahňáci totiž ideálně vyžadují řidší porosty, kterými se mohou snáze pohybovat, a potřebují mít dostatek času na vyvedení mláďat. Další druhy, jako například kulík říční a pisík obecný, pak obsazují štěrkopískové náplavy řek, dna letněných a vypuštěných rybníků nebo pískovny a další podobné biotopy, které v naší krajině rovněž ubývají. Problémem je také zarůstání opuštěných luk a břehů rybníků dřevinami, neboť bahňáci preferují přehlednou krajinu bez stromů a keřů, které mohou sloužit jako rozhledny pro predátory. Část z výše jmenovaných druhů se postupně přesunula do polních mokřadů, kde jsou ale hnízda ohrožena zemědělskými pracemi. Naštěstí pro ně byl zřízen „čejčí“ agro-environmentální titul, díky němuž je alespoň část hnízd na orné půdě chráněna.

Vzhledem k tomu, že až na jedinou výjimku hnízdí všechny naše druhy bahňáků na zemi, představuje pro ně velké nebezpečí predace hnízd savčími predátory, například problematickým prasetem divokým nebo liškou obecnou (např. Kolibáč et al. 2015, Drimaj et al. 2015, Carpio et al. 2016). Na pastvinách pak může být problémem rozšlapání hnízd pasoucím se dobytkem.

Potenciál chráněných území pro bahňáky
Velkoplošně chráněná území, jako Národní parky, chráněné krajinné oblasti a ptačí oblasti (dále jen „chráněná území“), zaujímají podstatnou část území našeho státu. Zemědělská půda ve výše položených oblastech uvnitř soustavy chráněných území je ve srovnání s ostatními oblastmi často využívána extenzivněji, a to jako louky a pastviny. Tyto oblasti často skýtají vhodné podmínky pro některé druhy bahňáků, především pro bekasinu otavní, ačkoli i zde je mnoho problémů (např. již zmíněné zarůstání, nebo příliš intenzivní pastva v nevhodné době). Bohužel, v dalších oblastech (především v nížinách) je i na chráněných územích znatelné zintenzivňování zemědělského hospodaření, takže i zde nadále dochází k úbytku vhodných hnízdišť. Vzhledem k tomu, že velká část plochy našich chráněných území je pokryta lesními porosty, nabízejí tato území vhodné podmínky pro výskyt sluky lesní, která je typickým lesním druhem. V rámci tohoto projektu ale nepatří sluka mezi cílové druhy a její zjištění bylo očekáváno spíše výjimečně. Existence chráněných území obecně poskytuje ochráncům přírody některé nástroje, které ve volné krajině chybí nebo jsou hůře uplatnitelné. Základem pro účinné opatření je ale vždy dobrá znalost výskytu cílových druhů.

Metodika mapování
Mapování v roce 2018 probíhalo jako součást projektu monitoringu metodikou „břehouš“ (Havlíček 2018) zaměřenou na zmapování výskytu bekasiny otavní, břehouše černoocasého, kolihy velké a dalších druhů bahňáků v chráněných územích. V celkem 120 polích síťového mapování byly vytipovány lokality potenciálně vhodné pro výskyt a hnízdění cílových druhů a tyto byly mapovateli z řad zaměstnanců AOPK ČR a jejích spolupracovníků v období hnízdění nejméně 2–3× zmapovány. Do Nálezové databáze ochrany přírody spravované AOPK ČR (NDOP) byly vloženy všechny údaje o výskytu bahňáků i dalších ochranářsky zajímavých druhů. Kontrolovány byly především různé mokřady, podmáčené a rašelinné louky, ale i letněné a vypuštěné rybníky.

Prvotní výsledky
Ke konci října 2018 bylo zpracováno a odevzdáno okolo jedné poloviny až dvou třetin z očekávaného množství výsledků. I přesto, že na velkou část výsledků tedy stále čekáme, přináší předběžné hodnocení zajímavé údaje. Zkontrolováno bylo okolo 390 lokalit (mapa 1), přičemž bylo získáno téměř 6800 nálezových údajů. Kromě ptáků, kteří v seznamu nálezů s přehledem dominují, byly získány i údaje o dalších chráněných živočiších (např. zmije obecná, bobr evropský). Celkový počet zjištěných jedinců všech druhů (ptáků bylo zjištěno okolo 180 druhů) přesahuje 28 000. Co se týče bahňáků, bylo získáno 627 záznamů o 21 druzích a 8972 jedincích vyskytujících se na 167 lokalitách (graf 1). Nejvíce z kontrolovaných ploch (94) bylo obsazeno bekasinou otavní (graf 1, mapa 1), která byla také zjišťována nejčastěji (159 záznamů), následovala čejka chocholatá (55 lokalit a 136 záznamů) a kulík říční (22 lokalit a 66 záznamů). Překvapivě často byl pozorován i převážně lesní druh s noční aktivitou – sluka lesní, která byla pozorována na 19 lokalitách. Nejvíce jedinců bylo zaznamenáno u čejky chocholaté (4924 jedinců), vodouše bahenního (1670 jedinců) a jespáka bojovného (882 jedinců). Ve všech případech šlo hlavně o hejna na tahu. Mezi zajímavé nálezy patří například záznamy bekasin otavních vyskytujících se ve výtopách bobřích hrází nebo prokázání hnízdního výskytu tří párů břehouše černoocasého v ptačí oblasti Českobudějovické rybníky (mapa 1). Z toho dva páry se usídlily na lokalitě, kterou se v minulosti pracovníkům RP AOPK ČR Jižní Čechy podařilo uchránit před zničením. Nejvíce bahňáků, tj. 20 druhů, hostily rybníky Nesyt a Mlýnský v ptačí oblasti Lednické rybníky. Navíc zde bylo dokonce prokázáno hnízdění pisily čáponohé a tenkozobce opačného. Šest druhů bylo zjištěno na rybníce Veselský v CHKO Žďárské vrchy a již zmíněná „zachráněná“ lokalita na Českobudějovicku skončila s pěti druhy na čtvrtém místě.

Vlevo: Pisila čáponohá u nás hnízdí pouze vzácně. Foto Jan Kopecký
Vpravo: Čejka chocholatá je v naší krajině stále vzácnější. Foto Jan Kopecký

Možnosti využití výsledků aneb co dál?
Vývoj početnosti bahňáků v Evropě včetně České republiky není rozhodně optimistický. Přispívají tomu jak pokračující negativní změny v zemědělství a využívání krajiny, tak i klimatické změny doprovázené vysoušením krajiny a výraznými výkyvy počasí. Do budoucna u nás bude pro ochranu bahňáků potřeba nejen ještě důslednější ochrana všech hnízdišť i potenciálně vhodných lokalit, ale i obnova zaniklých a vytváření nových stanovišť, a to nejen v chráněných územích. Zde by mohla významně pomoci plánovaná opatření na zadržování vody v krajině, jen je bude potřeba správně uchopit. Kromě hnízdišť je důležitá také ochrana lokalit využívaných jako tahové zastávky. Údaje o výskytu bahňáků získané z tohoto projektu, například zjištění přítomnosti cílových druhů na nových lokalitách (což se mnohokrát podařilo), tak mají potenciál pro ochranu hnízdních lokalit a popř. i tahových zastávek proti negativním zásahům. Nabízí se například domluva se zemědělci na vymezení a ochraně hnízdiště nebo nalezených hnízd (viz „Metodickou příručku pro praktickou ochranu ptáků v zemědělské krajině“ – Zámečník 2013 a „Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti 2017“ – MZE 2017), využití výskytu bahňáků jako zvláště chráněných druhů při povolovacích řízeních a územním plánování (např. Pešout et al. 2018), stanovení ploch pro agro-environmentální opatření atd. Pro získání detailnějších znalostí o vazbě druhů na jednotlivé lokality a biotopy ještě bude potřeba důkladnější zhodnocení výsledků, které pak může vyústit i v konkrétní managementová doporučení pro jednotlivé lokality. Další výsledky také přinese meziroční srovnání na vybraných lokalitách, jež budou v rámci projektu monitoringu opět sledovány v letech 2019 a 2020.

Poděkování
Sběr převážné části dat byl realizován jako součást projektu „Monitoring a mapování vybraných druhů rostlin a živočichů a inventarizace maloplošných zvláště chráněných území v národně významných územích v České republice“ realizovaného AOPK ČR (registrační číslo projektu EIS: CZ.05.4.27/0.0/0.0/17_078/0005239) – v textu uvedeno jako „projekt monitoringu“. Poděkování patří všem terénním spolupracovníkům i projektovým pracovníkům odpovědným za průběh projektu.

 

Použitá literatura

Carpio A. J., Hillström L., & Tortosa F. S. 2016: Effects of wild boar predation on nests of wading birds in various Swedish habitats. European journal of wildlife research 62(4), 423-430.

ČSO & ČZU [Česká společnost ornitologická & Česká Zemědělská Univerzita] 2018: Průběžné výsledky Atlasu hnízdního rozšíření ptáků ČR 2014–2017. – URL: http://birds.cz/avif/atlas_sq_alloc.php. (přístup: 24. 10. 2018)

ČSO/JPSP [Česká společnost ornitologická/Jednotný program sčítání ptáků] 2018: Jednotný program sčítání ptáků - Indexy a trendy 2016. (přístup: 24. 10. 2018)

Drimaj J., Plhal R. & Kolibáč P. 2015: Prase divoké a jeho životní projevy v kulturní krajině. Ochrana přírody 3/2014: 7–10.

Havlíček J. 2018: Metodika monitoringu zájmových druhů ptáků na území NP, CHKO a PO – metodická skupina břehouš (břehouš černoocasý, bekasina otavní, koliha velká). Metodika AOPK ČR – Dep. AOPK ČR, Praha, 3 p.

Jaška P. 2018: Výskyt bekasiny otavní v CHKO Slavkovský les a příčiny jejího ohrožení. Arnika (číslo a stránkování bude doplněno, nyní v tisku)

Kolibáč P., Plhal R. & Slavík P. 2015: Prase divoké ve středoevropské (naší) krajině. Původní druh a přesto nepřítel? Ochrana přírody 1/2015: 14–17.

Pešout P., Hlaváč V. & Chobot K. 2018: Ochrana biotopů ohrožených druhů v územním plánování. Ochrana přírody 2/2018: 16–20.

MZE 2017: Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2017. MZE, 160 p.

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha, 463 p.

Šťastný K., Bejček V. & Němec M. 2017: Červený seznam ptáků České republiky. In: Chobot K. & Němec M.: Červený seznam ohrožených druhů České republiky, obratlovci. Příroda 34: 107–154.

Vermouzek Z., Reif J. & Šálek M. 2018: Jak se mají polní ptáci v Česku? Ochrana přírody 4/2018: 30–33.

Zámečník V. 2013: Metodická příručka pro praktickou ochranu ptáků v zemědělské krajině: metodika AOPK ČR. AOPK ČR, 93 p.