Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2008 — 24. 6. 2008 — Výzkum a dokumentace

Mapování obojživelníků a plazů v AOPK ČR

autorka: Lenka Jeřábková

Česká republika má povinnost jako členský stát EU podávat každých šest let zprávu o stavu evropsky významných fenoménů z hlediska ochrany, tedy o evropsky významných typech přírodních stanovišť z přílohy I a druzích z přílohy II, IV a V Směrnice o stanovištích (92/43/EHS).

Při vytváření hodnotících zpráv v roce 2007 nebyla u řady druhů k dispozici dostatečná aktuální data o rozšíření, mj. také u obojživelníků a plazů (při zpracovávání hodnotících zpráv byly proto použity veškeré dostupné zdroje dat a informací včetně expertních odhadů).

Tato skutečnost vedla k návrhu celoplošného mapování, jehož cílem je zásadně aktualizovat data o rozšíření všech druhů obojživelníků a plazů na území ČR. Díky pravidelnému opakování tohoto projektu v budoucnu bude zároveň možné zaznamenat dlouhodobé trendy vývoje jejich populací. Poslední takto rozsáhlé sledování proběhlo při vytváření atlasů rozšíření (obojživelníci – Moravec, 1994, plazi – Mikátová et al., 2001). Jelikož naše znalosti o recentním rozšíření obojživelníků a plazů jsou pouze částečné, může při porovnání aktuálních dat s údaji z těchto atlasů vznikat dojem, že většina druhů obojživelníků z našeho území již vymizela. Na otázku, do jaké míry je tato domněnka pravdivá, by nám mělo odpovědět právě celoplošné mapování.

Podrobnost nynějšího mapování je však oproti výše jmenovaným atlasům větší. Snahou je nejen potvrdit recentní přítomnost druhu v poli síťového mapování, ale zároveň také v každé čtvrtině tohoto pole (dále jen kvadrantu) návštěvou jedné a více předpokládaných lokalit výskytu podle vlastního výběru. Mapována budou veškerá pole síťového mapování na území ČR, která byla rozdělena na tzv. „monitorované“ (jsou v nich umístěny trvale monitorovací lokality, jež jsou pravidelně monitorovány v rámci systému sledování stavu druhů) a tzv. „nemonitorované“. V roce 2008 byla prioritně obsazována právě tato „nemonitorovaná“ pole, protože o recentním výskytu jednotlivých druhů obojživelníků a plazů v těchto polích nejsou téměř žádné informace. Od roku 2009 budou do systému zařazena i pole „monitorovaná“.

Každý mapovatel má k dispozici seznam očekávaných druhů obojživelníků a plazů v daném poli síťového mapování (podle map areálu rozšíření vytvořených pomocí nálezových dat z datového skladu AOPK ČR). Od počtu a charakteru očekávaných druhů se odvíjí i náročnost mapování. Snahou mapovatele je potvrdit výskyt daného druhu minimálně na jedné lokalitě v kvadrantu, což odpovídá čtyřem lokalitám v jednom poli síťového mapování. V případě, že druh není nalezen na první vhodné lokalitě pro daný druh, musí mapovatel navštívit další vhodné lokality, minimálně však tři v rámci jednoho kvadrantu. Předpokládá se, že mapovatelé mají zkušenost s vyhledáváním druhů v terénu a vybranou oblast dobře znají, proto by pro ně potvrzení výskytu většiny druhů nemělo být obtížné.

Ještěrka zelená (Lacerta viridis)

Foto P. Vosátka

Prioritně je mapování založeno na vyhledávání lokalit, které jednotlivé druhy obojživelníků a plazů využívají k rozmnožování, ale jako plnohodnotné jsou hodnoceny také nálezy získané při vyhledávání vhodných stanovišť nebo náhodné nálezy. Protože se jednotlivé druhy liší svou ekologií a obdobně se různí i metody užívané pro jejich mapování, je časové vymezení mapování přizpůsobeno životnímu cyklu jednotlivých druhů. Při mapování obojživelníků jsou především používány metody, při kterých nedochází k manipulaci se zvířaty – metody založené na vizuálním sledování (pozorování a sčítání adultních jedinců, snůšek, larev a pulců) a na odposlechu hlasových projevů samců. V menší míře jsou využívány i metody vyžadující odchyt jedinců (odchyt pomocí sítí a podběráků či odchyt pomocí padacích pastí při záchranných transferech u odchytových bariér). Při mapování plazů je metodika založena především na pozorování a sčítání jedinců, například v rámci liniové obchůzky (bez jejich individuálního rozpoznávání). V rámci mapování nejsou plazi cíleně odchytáváni. Za plnohodnotný záznam jsou považovány i nálezy svleček hadů.

Mapovatel odevzdává výsledky mapování v podobě zapsaných záznamů v aplikaci pro zapisování nálezových dat – NDOP (nálezová databáze ochrany přírody) dostupné na internetových stránkách Portálu ochrany přírody AOPK ČR. Vstup do aplikace NDOP je neveřejný a je určen pouze pro pracovníky AOPK ČR a spolupracující subjekty. Záznam má podobu jednoduchého faunistického záznamu s přesně lokalizovaným místem nálezu pomocí GPS souřadnic, doplněného, pokud je to možné, o fotodokumentaci druhu a lokality.

Mapa 1 Porovnání dat o rozšíření blatnice skvrnité (Pelobates fuscus) podle Mikátové, 1994; (nálezy do roku 1994) s daty z databáze AOPK ČR (nálezy od roku 1995). ­Existuje zjevný nedostatek aktuálních dat z oblastí výskytu před rokem 1994 vedle nových nálezů mimo známé oblasti. Interpretace tohoto stavu může být dvojí: částečné vymizení blatnice skvrnité z území ČR nebo pravděpodobněji nedostatečná znalost recentního rozšíření.

Chod mapování je zejména po administrativní a organizační stránce zajišťován Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, která prostřednictvím určeného odborného garanta komunikuje s jednotlivými mapovateli. AOPK ČR také shromažďuje, vyhodnocuje a uchovává veškeré získané výsledky.

V roce 2008 je do mapování zahrnuto 195 polí síťového mapování, kde jsou mapováni obojživelníci, a 181 polí, kde jsou mapování plazi (Mapa 2). Tento rozsah odpovídá přibližně 30 % území ČR.

Mapa 2 Pole síťového mapování uskutečněného v roce 2008.

Podrobnější informace o mapování obojživelníků a plazů jsou k dispozici na stránkách www.biomonitoring.cz, na kterých jsou dostupné také informace o vhodném časovém vymezení sledování jednotlivých druhů a jsou zde k dispozici ke stažení aktuální verze metodik monitoringu trvale monitorovacích ploch pro obojživelníky a plazy.

LITERATURA

Mikátová B., Vlašín M., Zavadil V. [eds.] (2001): Atlas rozšíření plazů v České republice. Atlas of the distribution of reptiles in the Czech Republic. AOPK ČR, Brno Praha, pp. 102-112. – Moravec J. [ed.] (1994): Atlas of Czech Amphibians, Praha (Národní muzeum), pp. 41-47.

Autorka pracuje v AOPK ČR jako vedoucí oddělení sledování stavu biotopů a druhů a garant pro obojživelníky a plazy