Ochrana přírody 5/2013 — 30. 11. 2013 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf
Likvidace lampenflory
v jeskyních Moravského krasu
Ve veřejnosti přístupných jeskyních s elektrickým osvětlením se na celém světě setkáváme s problémem výskytu a rozšiřování různých druhů převážně nižších rostlin v okolí osvětlovacích těles. Jedná se zejména o řasy, sinice, mechorosty, kapradiny a výjimečně o semenné rostliny. Porosty lampenflory mění habitus krápníkové výzdoby a produkují huminové kyseliny, které mohou tuto výzdobu nenávratně poškodit.
Tyto rostliny se v závislosti na druhu použitého světelného zdroje, druhu substrátu, jeho vlhkosti a dalších faktorech vyskytují ve vzdálenostech od několika centimetrů až po několik desítek metrů od světelného zdroje a mohou pokrývat rozlehlé plochy jeskyně a krápníkové výzdoby. Ve zpřístupněných jeskyních jsou cizorodým prvkem, který se v jeskyních bez osvětlení nevyskytuje. Chceme-li jeskyně uchovat v původním stavu před jejich osvětlením, narážíme na problém, jak stávající porosty lampenflory odstranit a zamezit jejich opětovnému růstu bez negativního vlivu na jeskynní geoekosystémy.
Problematikou likvidace lampenflory v jeskyních Moravského krasu se začalo zabývat oddělení dokumentace organizace Moravský kras pod vedením Dr. O. Štelcla v roce 1978. Zpočátku byly používány mechanické metody likvidace (kartáče, tlaková voda) – jejich účinnost byla malá a dlouhodobě žádná. Vážným nebezpečím těchto metod je možnost dalšího šíření lampenflory do okolních, dosud nepostižených prostor či poškození stěn a sintrů. Proto se od jejich použití upustilo a byly zkoušeny metody využívající ultrafialového záření. Vyznačují se velmi dobrou účinností na krátkou vzdálenost a minimálními vedlejšími účinky. Uhynulá lampenflora získává po ozáření rezavě hnědé zbarvení a je nutno ji odstranit některou z mechanických metod. Limitujícím faktorem použití metod UV záření je jejich malý dosah (UV záření z lampy o výkonu 30 W je účinné na vzdálenost 50–70 cm, zatímco lampenflora se vyskytuje i ve vzdálenostech větších než 15 metrů od stávajících světelných zdrojů). Z tohoto důvodu se tyto metody v Moravském krasu neosvědčily – je možné je aplikovat pouze v menších jeskynních prostorách. Další nevýhodou je, že v prostorách s bohatou krápníkovou výzdobou a úzkých puklinách se projevuje zastínění, které podstatně snižuje, nebo dokonce znemožňuje účinky UV záření.
Další cestou k odstranění nežádoucí lampenflory jsou metody chemické. Ty však mohou při použití nevhodných chemikálií způsobit ještě více problémů a škod než mechanické odstraňování. Při hledání a zkoušení vhodné látky je nutno zvážit její ekologickou přijatelnost, bezpečnost pro personál a vzhledem k nepřetržitému provozu v jeskyních Moravského krasu i pro návštěvníky. Po vyloučení sloučenin, které obsahují vysoce jedovaté látky, jako jsou arzen, kyanid, olovo nebo rtuť, a mírně jedovaté látky, které se rychle nerozpadají a mohly by se hromadit v jeskyních, jako chlorační hydrokarbony a jiné uhličitanové sloučeniny, dále vysoce aromatických sloučenin (formaldehyd) a jiných fytotoxických prostředků, u nichž není dostatek informací o možných negativních vlivech na jeskynní ekosystémy, se jako nejvhodnější pro likvidaci lampenflory ukázaly sloučeniny s okruhu dezinfekčních prostředků na bázi chloru. Výzkumy s použitím těchto prostředků byly prováděny v 70. letech 20. století na Novém Zélandu ve Waitomo Caves. Jako účinné látky byly vytipovány dvě chlornanové sloučeniny: chlornan vápenatý Ca(ClO)2x 2H2O a chlornan sodný NaClO.
Protože však v tehdejším Československu nebyl dostupný, jako náhrada bylo použito chlorové vápno, které je směsí chlornanu vápenatého Ca(ClO)2x 2H2O s chloridem vápenatým CaCl2. Pokusy byly prováděny nejprve na malých plochách o rozměrech 20 ´ 20 cm. Ke stoprocentnímu úhynu bylo zapotřebí postřik 2–4% roztoku chlorového vápna třikrát opakovat. Pro další aplikaci na větších plochách (1 ´ 1 m) ve Sloupsko-šošůvských jeskyních byla proto koncentrace chlorového vápna zvýšena na 4–10 %. Tato koncentrace se osvědčila a byla používána pro celkovou likvidaci lampenflory v letech 1980–1983 ve všech turisticky přístupných jeskyních Moravského krasu. Koncentrace uvolněného chloru, která byla měřena Okresní hygienickou stanicí v Blansku, se pohybovala pod mezí registrace použité techniky.
Od roku 1984 do roku 1990 byl k likvidaci lampenflory používán chloramin T. Oproti chlorovému vápnu se vyznačuje menší toxicitou a výbornou rozpustností ve vodě. Vzhledem k jeho nižší toxicitě bylo nutno zvýšit jeho koncentraci na 10–15 %.
Od roku 1991 je v jeskyních Moravského krasu používán 4% roztok chlornanu sodného. Zkoušky byly prováděny obdobným způsobem jako u chlorového vápna. Účinnost tohoto prostředku dosahovala po jednorázovém použití průměrně 80 %. Tato látka nezanechává na ošetřovaném povrchu žádný povlak, úhyn lampenflory je indikován jejím vybělením. Praktické zkušenosti ukázaly, že v současné době se z dostupných látek jeví jako nejvhodnější chemikálie pro likvidaci lampenflory chlornan sodný. V jeskyních Moravského krasu je prováděna jednou ročně, mimo hlavní turistickou sezonu v období minimálního skapu. Množství chlornanových směsí, nutných pro opakovanou likvidaci lampenflory, se rok od roku snižuje.
Punkevní jeskyně – stav před aplikací chlornanu sodného
Punkevní jeskyně – stav po aplikací chlornanu sodného
V roce 1996 byly autorem ve Sloupsko--šošůvských jeskyních zahájeny experimenty s likvidací lampenflory pomocí peroxidu vodíku (H2O2), který je podstatně šetrnější k jeskynnímu prostředí. Protože se jednalo o novou metodu, byli k ověření její účinnosti a nalezení optimálních koncentrací pH, resp. k odhalení případných negativních účinků, požádáni o spolupráci pracovníci PřF MU Brno a PřF UP Olomouc, kteří tuto metodu dále rozpracovali (Faimon et al.2002). Dalšími zkouškami v jeskyních Moravského krasu však bylo prokázáno, že peroxid vodíku zdaleka nedosahuje účinnosti chlornanových směsí. Účinnost peroxidu vodíku je dostačující pro likvidaci plísní, pro likvidaci mechů a řas je nutná opakovaná aplikace a výsledky nejsou jednoznačné.
Zkušenosti za dvacetileté období aplikace chlornanu sodného ve čtyřech turisticky zpřístupněných jeskyních Moravského krasu naznačují, že tato metoda likvidace ve spojení s preventivními opatřeními omezujícími další růst lampenflory (zkrácení doby osvitu, snížení intenzity světla, osvětlení svítidly o specifických vlnových délkách, odstranění nečistot z jeskyně, které podporují růst lampenflory aj.), je schopna problematiku vegetace kolem jeskynních svítidel uspokojivě řešit.
Fotografie J. Hebelka
Autor pracuje na Správě jeskyní ČR, Moravský kras