Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2026 — 27. 8. 2026 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Jak stanovit vliv spárkaté zvěře na lesní porosty?

Za účelem tyto škody specifikovat, kvantifikovat a navrhnout možná řešení zadala AOPK ČR několik studií, jejichž výsledky a zejména pak použité metodické přístupy v krátkosti představuje tento článek.

Obr. 2: Místo někdejšího stepního trávníku, jedné z nejcennějších ploch PR Karlické údolí, kde se nyní vyskytuje velké stádo muflonů. Množství oderodované půdy lze odhadnout podle zbarvení vápence a činí asi 10 cm. Původní skalní výchozy jsou zbarveny šedě, zatímco hornina obnažená teprve během posledních několika let si zachovává bílou barvu. Foto Petr Karlík

Zadání čtyř studií ke zjištění poškození chráněných lesů

Soubor zhotovených studií představuje vcelku reprezentativní průřez problematiky. Devastace světlých lesů teplých pahorkatin způsobená především nepůvodními muflony byla zkoumána v PR Karlické údolí v CHKO Český kras. Podhorské bučiny ohrožené loupáním, okusem a spásáním jelení, srnčí a mufloní zvěří byly zkoumány ve dvou poněkud podobných, avšak geograficky vzdálených lokalitách umožňujících dobré porovnání: v NPR Velký Špičák jižně od Jihlavy a v NPR Nebesa ležící pod krušnohorským Klínovcem. Problematika vlivu jelení zvěře na okus dřevin v horských lesích při horní hranici lesa byla řešena v Jeseníkách. Celkový objem získaných poznatků je natolik rozsáhlý, že autoři nemají ambici je zde uceleněji prezentovat. Hlavním cílem článku je ukázat šíři problematiky a různé metody, jak poškození lesních ekosystémů zvěří dokládat a monitorovat.

Jaké škody může zvěř způsobovat?

Stavy spárkaté zvěře jsou limitujícím prvkem pro přežití a zdárný vývoj nejen umělé, ale zejména i přirozené obnovy lesních dřevin (MZE 2021, Vacek et al. 2022, Brabec et al. 2024). Zásadním způsobem ovlivňují druhovou skladbu lesních porostů a mohou výrazně snižovat jejich stabilitu. Část škod jde poměrně dobře vyjádřit jako ekonomické ztráty související se zvýšenými náklady na zalesnění, s ochranou porostů, sníženým přírůstem a poklesem kvality dřevní hmoty. Ohromné škody však vznikají také na kvalitě ekosystémů a jejich mimoprodukčních funkcích.

Z čistě lesnicko-hospodářského hlediska lze škody rozdělit do několika kategorií. V případě okusu jsou ničeny terminální a boční pupeny juvenilních dřevin v podrostu, čímž dochází ke zpomalenému růstu mladých stromků, možným deformacím a snížení vitality. Často je až zcela znemožněna obnova lesa, a tak se musí přistupovat k nákladným a pracným opatřením ochrany dřevin (např. repelentní nátěry, oplocenky). U vzrostlejších jedinců dochází k poškození až úplnému zničení při vytloukání paroží (Sloup 2007). I pokud dřevina odroste a vznikne z ní mladý strom, může být zvěří poškozena, a to sice loupáním, které spočívá v nakousnutí a stržení kůry z kmene v období, kdy je strom pod plnou mízou, a ohryzem, ke kterému dochází typicky v zimním období. Tím je dřevina oslabena a vzniká tak vstupní brána pro infekční houby a onemocnění (Valente et al. 2020, Cukor et al. 2024).

Spásáním bylinného patra dochází k podstatným změnám v jeho druhovém složení. Velmi často mizí vzácné, ohrožené rostliny, které jsou nezřídka hlavním předmětem ochrany dotyčných chráněných území (např. zvonovec liliolistý, zvonek hadincovitý či různé druhy orchidejí). Relativně zvýhodněné jsou druhy jedovaté, nebo alespoň velmi nechutné. Při větším pastevním tlaku je pokryvnost bylinného patra redukována, až zcela mizí. To spolu s narušováním půdy (kopýtky, ale i rytím černé zvěře) vede na svazích k erozi půdy. Spolu s půdou mizí i semenná banka v ní obsažená, z níž by řada druhů rostlin mohla obnovit své populace. Devastace bylinného patra není z hlediska ochrany přírody a biodiverzity problémem jen pro fytocenózu. Na poškozených plochách vykvétá jen minimum bylin, což podstatně redukuje populace opylovačů, např. denních motýlů. Prokázáno je také výrazné poškození společenstva drobných bezobratlých žijících v opadance a v půdě (Lessard et al. 2012).

Tento článek je zaměřen na lesy, je však nutno doplnit, že velké škody z hlediska ochrany přírody vznikají na druhově pestrém bezlesí, což je doloženo např. z Bílých Karpat (Kočí 2026)  a (sub)alpinských trávníků Jeseníků (Kamler et al. 2022). Samostatnou kapitolou jsou dále škody na zemědělských pozemcích (Štrobach & Mikulka 2016).

Obr. 3: Vně oplocenky podrost prakticky chybí, zatímco uvnitř oplocenky je rozvinuto pestré bylinné patro s hojným zmlazením dubu. PR Karlické údolí v roce 2024. Foto Petr Karlík

Obr. 4: Starší poškození lip loupáním v NPR Nebesa. Foto Jiří Vaníček

Jakým způsobem můžeme škody prokázat a kvantifikovat?

Tím prvním, co se nabízí, je založení párových ploch srovnatelného charakteru, kdy jedna je umístěna uvnitř oplocenky a druhá mimo ni. V ČR se tento přístup standardně používá pro stanovení poškození přirozené obnovy dřevin a metoda tzv. kontrolních a srovnávacích ploch – KSP je zakotvena v legislativě (Turek et al. 2021). Monitorovací plochy mají velikost 5 × 5 m a podle vyhlášky č. 101/1996 Sb. mají povinnost je zřizovat vlastníci s rozlohou lesa nad 50 ha, a to v počtu nejméně jedna plocha (oplocenka) na 500 ha lesa. Tento počet je pro získání statisticky spolehlivé informace velmi nízký, navíc se neuplatňují sankce, pokud nejsou plochy založeny anebo pokud není jejich oplocení udržováno. Jejich zřizování je však v zájmu vlastníka a vyššímu počtu ploch není bráněno, naopak je to žádoucí. Principem metody je měření výšky a stanovení poškození jedinců různých druhů přítomných juvenilních dřevin.

Dosavadních založených ploch KSP je ve zkoumaných územích žalostný nedostatek, navíc je jejich využití z důvodu zanedbané údržby oplocení značně limitováno. Proto byla v rámci studií založena řada nových párových ploch pro budoucí srovnání. Pro rychlejší získání výsledků byly použity i stávající oplocenky (zřízené primárně za jiným účelem). V Karlickém údolí je po pěti letech od oplocení vidět naprosto masivní rozdíl ve zmlazení dřevin. Potěšující je zejména hojné zmlazení dubu v oplocenkách, který je hlavní dřevinou stromového patra vytvářející příznivé podmínky pro rozvoj bioty tzv. světlých lesů.

V Jeseníkách neměly oplocenky průkazný vliv na pokryvnost vegetačních pater, tedy ani na celkovou pokryvnost zmlazujících dřevin. Velký rozdíl je však v zastoupení listnáčů. Dominantní smrk byl všude hojný, avšak jeřáb ptačí byl násobně častější uvnitř oplocenek. Patrný byl i rozdíl ve velikostních třídách. Uvnitř oplocenek jsou zastoupeny všechny výškové třídy, což znamená, že se dřevinám daří úspěšně odrůstat, zatímco mimo oplocenky jsou dřeviny opakovaně poškozovány okusem, což limituje jejich růst. Mohlo by se tedy zdát, že oplocení během prvních kritických let problém vyřeší. V NPR Špičák však byly nalezeny lesnické oplocenky postavené za účelem podpory přirozené obnovy, kde sice došlo k úspěšnému zmlazení a odrostu dřevin, avšak poté, co se oplocenky rozpadly, byly mladé stromy zničeny vytloukáním.

Obr. 5: Mapa poškození přirozené obnovy dřevin v Karlickém údolí. Sytější barva značí silnější stupeň poškození. Zdroj mapy autoři článku

Vážným problémem je však i loupání a ohryz mladých stromů. Monitoring probíhá tak, že na vybraném místě je zvolen vhodný středový strom a v kruhové ploše kolem něj jsou zhodnoceny škody na všech vzrostlejších dřevinách. Z měření 48 výzkumných ploch v NPR Nebesa vyplynulo poškození zvěří u 74,6 % mladých stromů, přičemž 41,4 %, vykazovalo nejvyšší kategorii poškození (loupání a ohryz na více než 50 % obvodu kmene). Zajímavým poznatkem je, že poškození je největší u hustých mlazin a tyčkovin zhruba do cca 25 let věku. Nesouvisí to s tím, že silnější stromy by zvěř nedokázala loupat, ale s tím, že zde nachází nejlepší úkryt. Malý podíl poškozených stromů se většinou nacházel v blízkosti cest nebo v místech, na která je dobře vidět z okolí.

Velmi komplexní informaci o vlivu zvěře poskytuje analýza vegetace bylinného patra. K tomu byly opět využity párové plochy uvnitř a vně oplocenek. Potvrdilo se, že uvnitř oplocenek v Karlickém údolí rychle dochází k regeneraci bylinného patra včetně populací ohrožených druhů rostlin. Pro získání informací o dlouhodobé změně je nejlepší využít opakované fytocenologické snímkování na trvalých (neoplocených) plochách. Čím jsou plochy starší a přesněji dohledatelné, tím lépe. Výchozím podkladem pro výzkum v Karlickém údolí posloužily fytocenologické snímky pořízené Denisou Blažkovou v letech 1956–1957, kdy byly stavy zvěře nízké a mufloni se zde vůbec nevyskytovali. V období let 2008–2010 se podařilo zopakovat záznamy ze 68 ploch. V té době zde mufloni již kratší dobu žili, jejich vliv byl zřetelný, ale ještě ne zcela devastační. Potřetí byl stav vegetace zaznamenán v letech 2020–2022, kdy byl již velmi špatný.

Uvedené metody poskytují informace bodového charakteru. Velmi užitečné je, pokud lze míru poškození zobrazit plošně v mapě. Za tím účelem je potřeba území rozčlenit na velký počet podobně velkých homogenních segmentů, v nichž jsou při terénní pochůzce odečteny parametry poškození. V Karlickém údolí bylo na ploše 355 ha vymezeno 110 dílčích ploch, na nichž bylo na semikvantitativní stupnici vyhodnoceno poškození bylinného patra, obnovy dřevin a půdního pokryvu a ze získaných údajů byly vytvořeny mapové výstupy. Obecně se ukázalo, že k největšímu poškození dochází na slunných jižních svazích, které jsou ochranářsky mimořádně cenné a zároveň představují preferované místo pobytu mufloní zvěře.

Úspornější alternativou k plošnému mapování, zejména leží-li lokalita na nějakém gradientu prostředí (typicky nadmořské výšky), je stanovovat parametry poškození na transektu, což bylo realizováno v Hrubém Jeseníku. Celkem šest transektů o délce 500 m bylo umístěno v ekotonu les – (sub)alpinské bezlesí. Vliv nadmořské výšky se nepotvrdil (gradient byl příliš krátký). Zřetelně se ale ukázalo, že zvěř mnohem více poškozuje listnáče, kterých je zároveň početně nižší zastoupení. Kupříkladu opakovaný okus terminálu byl zaznamenán u 60 % jedinců jeřábu, zatímco u smrku jen u cca 20 % jedinců. Skutečnost, že zvěř preferuje jednak výživnější a zároveň i vzácnější druhy dřevin, je všeobecně známá. V NPR Nebesa bylo okusem poškozeno zmlazení 71 % jedinců buku (tvořícího dominantu porostů), přes 90 % jedinců javorů a 100 % jasanů.

Přezvěření a indikační druhy rostlin

Další metodou, jak posoudit míru poškození lesních ekosystémů spárkatou zvěří, na kterou se studie zaměřila v Karlickém údolí, je využití indikačních druhů rostlin. Indikátorem špatného stavu biotopů je hojný výskyt jedovatých druhů (např. užanka lékařská či krabilice mámivá), polních plevelů v podrostu lesa (např. mák vlčí, bér sivý) a šíření nepoživatelných invazních druhů rostlin (netýkavka malokvětá). Indikátorem příznivého stavu je přítomnost ohrožených druhů ve kvetoucím a plodném stavu (např. hrachor panonský či chutný poloparazitický černýš hřebenitý) anebo vysoká pokryvnost výživově hodnotných trav. Při stanovení indikátorů se vychází ze zdokumentovaného stavu vegetace Karlického údolí v minulosti. Za hraniční se považuje stav kolem roku 2010, kdy se v území mufloni již vyskytovali, ale jejich vliv nebyl ještě tolik devastační. Alternativou je také indikátory stanovovat s ohledem na výskyt v jiných lokalitách Českého krasu, kde nejsou stavy zvěře tak vysoké.

Dle situace lze využít data o frekvenci výskytu jednotlivých druhů nebo i o jejich pokryvnosti. Samostatným indikátorem je také celková pokryvnost bylinného patra vážená zastíněním lokality. Na základě rozsáhlého datového materiálu z dalších lokalit Českého krasu a na základě dřívějšího a současného stavu vegetace v Karlickém území bylo provedeno množství lineárních regresních analýz. Pokud je pokryvnost bylinného patra nižší, než odpovídá danému množství světla, je zvěře příliš mnoho.

Stanovení míry poškození je prvním krokem k nápravě

Plánování lovu zvěře se dosud odvíjí od jejích stavů zjištěných sčítáním. Určení věrohodných stavů je samostatné veliké téma. K jistému zlepšení dochází díky využití fotopastí a především pak dronů nesoucích termokamery. Klíčová myšlenka však spočívá v tom, že by se míra lovu měla odvozovat nikoliv od samotných početních stavů zvěře, ale od rozsahu škod, které způsobuje. V tom lze spatřovat přínos předložených studií, protože se věnují rozmanitým aspektům poškození v různých typech českých lesů. Právě v jasném doložení poškození ekosystémů spočívá klíčový argument k prosazení adekvátního odstřelu. Ke snížení stavů zvěře musí být myslivci motivováni. Současný špatný stav je do značné míry výsledkem velké nerovnováhy mezi vlastnickou držbou pozemků a výkonem práva myslivosti. Velmi citelně přitom chybí dlouho plánovaná novela mysliveckého zákona. Do doby, než k ní dojde, je nutné využít stávající prostředky, zejména rozvinout spolupráci mezi státní správou myslivosti, orgány ochrany přírody a v případě nutnosti i Českou inspekcí životního prostředí. Do jisté míry může ke zlepšení nevyhovující situace přispět i návrat vlka.

Poděkování

Souhrnná studie hodnocení vlivu zvěře na předměty ochrany ve vybraných chráněných územích ČR byla zhotovena v rámci Integrovaného projektu LIFE – Jedna příroda (LIFE17 IPE/CZ/000005 LIFE-IP: N2K Revisited).

Děkujeme všem spolupracovníkům a studentům, kteří se podíleli na dílčích studiích. Jmenovitě Tomáši Černému, Ivě Ulbrichové, Michalu Horáčkovi, Pavlu Šebkovi a Kateřině Motýlové.     ■

- - - -

Úvodní foto: Pro sledování vlivu zvěře se používají párové plochy umístěné uvnitř a vně oplocenky. Zarůstající paseky v Hrubém Jeseníku. Foto Miroslav Ziedler

- - - -

Literatura

• Alison, J., Gillespie, Mark A. K., Gaigr, J., Bota Cabau, G., Brotons, L., De Bruyn, L., Danger, S., Finch, D., Grethen, K. J., Hamidovic, D., Mougeot, G., Scanferla, J., Nemček, V., Pettersson, L., B., Šibík, J., Šibíková, M., Zadravec, M., Zilber, R., Høye, T. T. (2025): Automated Biodiversity Monitoring Stations (ABMS): Biodiversa+ ABMS Pilot report.. Zenodo. https://doi.org/10.5281/zenodo.20826248
• Svenning, A., Mougeot, G., Alison, J., Chevalier, D., Chavez Molina, N., Ong, S. Q., Bjerge, K., Carrillo, J., Høye, T. T., Geissmann, Q. (2026): A general method for detection and segmentation of terrestrial arthropods in images. [online]. Methods in Ecology and Evolution. https://doi.org/10.1111/2041-210x.70249
• Klečková I., Kozel P., Kolář V., Tájková P., Ribeiro P., Linke D., Matos-Maraví P., Sucháčková Bartoňová A. (2024): Genomika v ochraně hmyzu: výzvy a možnosti využití. Ochrana přírody 79 (5): 14-19.
• Wiman, S., Bjärhall, A., Ngo, M. C., Leština, D., Gardfjell, H., Rataj, J., Moeslund, J. E., Sibik, J., Šibíková, M., Martin, K., Súľovský, M., Naeslund, M., Oosterlynck, P., Hurskainen, P., Verbesselt, S., Heremans, S., Kirin, T., Spanhove, T., Jussila, T., … Heikkinen, R. (2025). Remote sensing for habitat monitoring: Biodiversa+ Habitat Pilot report. Biodiversa+. Zenodo. https://doi.org/10.5281/zenodo.20841006
• Hoye, T. T., Dalby, L., Mellerup, K., Breschi, J., Šingliarová, B., d’Audeville, A., ALBERT, A., Costa Lucas Prestes, A., Pettersson, L. B., Račanský, Z., D’hondt, B., & Vihervaara, P. (2025). Transnational image-based monitoring schemes for invasive alien species: Lessons learned from the first two years of the Biodiversa+ pilot on invasive alien species. Biodiversa+. Zenodo.
• https://doi.org/10.5281/zenodo.15281574