Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 2/2025 — 29. 4. 2025 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Houby lužních lesů na soutoku Moravy a Dyje

autoři: Vladimír  Antonín, Anna Lepšová, Karel Matějka, Lucie Zíbarová

Historie mykologických průzkumů

Mykologický průzkum v oblasti Soutoku nebyl do konce osmdesátých let minulého století příliš bohatý z důvodu omezené dostupnosti lokalit. V 90. letech, po zrušení hraničního pásma, se průzkum výrazně zintenzivnil. Jeho výsledkem byla rozsáhlá kniha o flóře, vegetaci a mykobiotě v oblasti Soutoku Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje. V ní byly publikovány také výsledky mykologického průzkumu.

V 90. letech zde proběhly projekty Monitorování doubrav České republiky a Mycological monitoring in European oak forests. V letech 2013 a 2014 zde také probíhaly inventarizační průzkumy v NPR Ranšpurk a Cahnov-Soutok (od 1. 1. 2025 jsou součástí NPR Lanžhotské lesy) jako součást projektu AOPK ČR. V roce 2015 zde probíhal výzkum lignikolních hub organizovaný Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., a v roce 2021 byl stejnou organizací realizován monitoring lignikolních hub v NPR Cahnov-Soutok a Ranšpurk.

Výsledky průzkumu druhového spektra hub

Současný seznam všech hub (makromycetů) historicky nalezených v území Soutoku zahrnuje celkem 952 taxonů. Z toho je 179 taxonů ektomykorhizních a 225 saprotrofních, které jsou ve vazbě na odumřelé části vegetace, půdní humus či drobný opad dřevin. Nejvíce jsou zastoupeny druhy lignikolní, vázané na tlející dřevo a poraněné stromy, s 541 druhy. Lignikolní druhy představují 56,8 % všech zaznamenaných druhů.

Z hlediska ochrany hub je 152 z nalezených druhů zařazeno do Červeného seznamu, což je 14 % z celkového počtu. Jeden z nich je v kategorii RE (regionálně vyhynulý druh), sedm v kategorii CR (kriticky ohrožený druh), 29 v kategorii EN (ohrožený druh), 36 v kategorii VU (zranitelný druh), 49 v kategorii NT (téměř ohrožený druh), 30 v kategorii DD (druh s nedostatečným počtem údajů).

Z indikačních druhů pro měkký luh bylo v území Soutoku nalezeno 26 druhů hub (83,9 %) a pro tvrdý luh 46 druhů (95,8 %). V území Soutoku bylo také zaznamenáno 66 (52 %) indikačních druhů, které se vyskytují v panonských doubravách.

Všechny výsledky svědčí o vysoké kvalitě zdejších porostů a o tom, že zejména lužní lesy jsou z mykologického hlediska mimořádně cennými stanovišti.

Se zvýšením intenzity průzkumu makromycetů v území lze očekávat nálezy dalších vzácných i nových druhů. Už jen při průzkumu ploch v letech 2022 a 2023 byly nalezeny další, pro území nové druhy, dokonce i druh nový pro Českou republiku (diskomycet Acervus epispartius).

Kalichovka lužní (Arrhenia discorosea). Druh zařazený do červeného seznamu jako ohrožený.  Foto Vladimír Antonín

Houby jako indikátory změn v lesních porostech vlivem změn a managementu porostů

Terénní část projektu směřovala k založení trvalých ploch (TP) v lesích pro zjištění druhové skladby zahrnutých organismů ještě před zahájením cíleného lesnického managementu „prořeďování porostů“ podle metodiky AOPK ČR s cílem zvýšit diverzitu vzácného hmyzu. Zadané TP byly zvoleny kruhové s poloměrem 50 m (plocha 0,7854 ha) a staly se základem pro vytvoření monitoračních ploch (MP, plocha 3 × 400 m2), které byly vhodné pro průzkum hub (Obr. 1).

Pro terénní mykologický výzkum byla vybrána skupina lignikolních hub vykazujících nejvyšší podíl na diverzitě makromycetů lužních lesů nejen v oblasti Soutoku, ale ve všech zachovalých lužních lesích na Moravě. V různých studiích se ukazuje, že lignikolní druhy hub představují citlivý indikátor změn v lesních porostech, který může být pro stanovené zadání dostatečně vypovídající. Některé houby, které jsou ve výzkumu také zahrnuty, využívají dřevo jen jako podklad pro tvorbu plodnic, jsou však ektomykorhizní (např. druhy rodu vatička, Tomentella). V terénu jsou vnímány ve vazbě na tlející dřevo, takže se pravidelně zaznamenávají při průzkumu lignikolních druhů.

Obr. 1 Plánek trvalé plochy (TP 05): Zakresleno reálné rozmístění stromů a tlejícího dřeva (CWD) podle zaměření metodou FieldMap. Vyznačena poloha 3 transektů dílčích ploch užitých pro monitoring výskytu plodnic hub. Každá dílčí plocha je 5 m široká a 80 m dlouhá. Podélné osy dílčích ploch jsou od sebe vzdáleny 27,5 m. Při průzkumu bylo na osu dílčí plochy položeno měřicí pásmo a na něm při nálezu plodnic byla odečítána jeho poloha v dílčím segmentu po 1 m (každý dílčí segment je 1 m dlouhý a 5 m široký, celkem 3 × 80 segmentů pro stanovení frekvence výskytu druhu houby). Výskyt plodnice druhu byl určen jako jeden výskyt jedince, i kdyby bylo ve stejném segmentu více kusů dřeva se stejným druhem houby. Příklad zápisu: 23. 10. 2023 TP 5 1/1 m:75 Hym rub. Autor Maděra et al. (v tisku)

Uspořádání ploch pro mykologický monitoring

Záměrem použitého uspořádání v oblasti Soutoku bylo uspořádat dílčí MP v rámci TP tak, aby zabezpečily (1) reprezentativní pokrytí vnitřní rozmanitosti TP; (2) maximální možnou objektivitu průzkumu (což je podmínka nutná pro zpracování výsledků metodami biostatistiky; (3) aby byla dosažena vysoká efektivita průzkumu na dílčích MP, která by umožnila maximálně efektivní výkon při průzkumu a dohledání maxima výskytu plodnic skupiny hub zvolených pro monitoring. (4) Nastavení členění dílčích ploch tak, aby zaručily objektivní záznam frekvence nálezů; a konečně, aby (5) jednoduché uspořádání dílčích ploch a postupu sběru dat dovolilo rekonstrukci a opakování monitoringu v dalším období (po 10 letech).

Výstupem z monitoringu hub na dílčích plochách je 12 mykocenologických snímků, které popisují společenstva hub vázaných nějakým způsobem na tlející dřevo přítomné v porostu plochy. V souboru snímků je zahrnuto 222 druhů a taxonů, celkový záznam představuje 1 869 nálezů. K určení specialistou bylo odebráno 690 vzorků hub. Počty druhů na MP se pohybují od 39 do 72 druhů. Pořízené mykocenologické snímky se staly datovým souborem pro hodnocení TP).

Výsledky klasifikace ploch, založené na získaných datech, prokázaly, že skladba společenstev hub reaguje na vlastnosti jednotlivých TP, primárně na druhovou skladbu dominantních dřevin (Obr. 2). Prokazatelně byly vylišeny plochy 02Slx a 04Slx1, které představují měkký luh, dále skupina ploch tvrdého luhu v podskupinách vlhké a suché varianty, s převahou dubu (Qr) a jasanu (Fr), a zejména plochy umístěné v současné NPR Lanžhotské lesy, plochy Cahnov (08CbAc) a Ranšpurk (09CbFr).

Obr. 2 Klasifikace ploch podle složení společenstev lignikolních hub metodou group average s Euklidovskou distancí. Autor Maděra et al. (v tisku)

Kontinuita odumírání dřevin a obměna porostů – základ pro bohatou diverzitu hub

Nezbytným parametrem pro plnou druhovou rozmanitost lignikolních hub v lesním porostu je kontinuální přísun tlejícího dřeva v celé jeho variabilitě (druhová rozmanitost, rozměry, forma a rozsah kontaktu s půdou /ležící, stojící/, pařez, kmen, větve atd.). Hospodářská činnost člověka, jejíž výslednicí je odvoz dřeva z porostů, tuto kontinuitu porušuje a znamená narušení přirozeného stavu populací hub na dřevě. Proto je v ZCHÚ s významnými společenstvy hub vázaných na dřevo potřeba zohlednit kontinuitu vývoje porostu a pestrost tlejícího dřeva.

Jak vyjádřit kontinuitu ve vývoji porostu

Ukazatelem kontinuity vývoje porostů je zastoupení dřevin podle průměru ve výčetní výšce (DBH) vyjádřené distribučními křivkami, jak je uvedeno v grafech (Graf 1–3). V ideálním případě by měly být tyto křivky plynulé. Příkladem dvou typů kontinuity ve vývoji porostu jsou křivky pro měkký luh (Graf 1) a pro TP v NPR Ranšpurk (Graf 2). Příklad narušené kontinuity ve vývoji lesního porostu těžbou na TP 06QrFr představuje Graf 3. Ke grafům jsou v rámečku doplněny další parametry TP, které ovlivňují druhovou skladbu hub vázaných na dřevo – objem tlejícího dřeva, počet zaznamenaných pařezů a vliv oborní zvěře.

Graf 1: Distribuční křivka zastoupení dřevin podle DBH (na horizontální ose je podíl stromů, které mají DBH menší nebo rovno hodnotě na ose vertikální) pro vyjádření kontinuity vývoje lesního porostu na TP 02Slx (Lánské louky – vrba) s převládající vrbou bílou, Salix alba, a vybrané charakteristiky plochy. N – počet dřevin na TP.    Autor Maděra et al. (v tisku)

Graf 2: Distribuční křivka zastoupení dřevin podle DBH pro vyjádření kontinuity vývoje lesního porostu na TP 09CbFr (NPR Ranšpurk) s převládajícím habrem a jasanem a vybrané charakteristiky plochy. N – počet dřevin na TP.    Autor Maděra et al. (v tisku)

Graf 3: Distribuční křivka zastoupení dřevin podle DBH pro vyjádření kontinuity vývoje lesního porostu na TP 06 QrFr (Soutok) s převládajícím dubem a jasanem a vybrané charakteristiky plochy. N – počet dřevin na TP.    Autor Maděra et al. (v tisku)

Zásady a doporučení pro lesnický management

Před rozhodováním o preferovaném lesnickém managementu je potřeba učinit rozhodnutí o základních cílech ochrany přírody v zájmovém území. Z tohoto hlediska makromycety mohou představovat samotný cíl (předmět) ochrany (jsou součástí biodiverzity jako jedna z významných složek), častěji však jsou indikátorem stavu ekosystému, který chceme chránit jako celek, včetně jeho součástí. Různé cíle OP mohou vést k různým preferovaným postupům. Zásadní je rozdíl mezi ochranou přirozených procesů, která je založena na bezzásahovosti, a aktivním managementem, který může sloužit například pro ochranu světlomilných druhů organismů, které naopak preferují uměle proředěné porosty.

Management lesních biotopů pro podporu druhové a funkční rozmanitosti hub vázaných na dřevo (lignikolních) by měl především zabezpečit stálý a dostatečný výskyt dřeva k zetlení ve všech přirozených formách a fázích rozkladu porostu. Znamená to zachování kontinuity výskytu všech odumřelých částí stromů, zachování možnosti přirozeného odumření a pádu na zem a střídání společenstev hub (přirozenou sukcesi) během rozkladu dřeva všech druhů dřevin. Těmto maximálním nárokům vyhovuje režim bezzásahového lesa, ve kterém jsou přítomné i mohutné tlející kmeny jak hospodářsky významných dřevin (dub letní, jasan úzkolistý, jilm vaz), tak i topoly a vrby. Takový bezzásahový les by měl být dostatečně velký, aby v něm byla odpovídající zásoba odumřelého dřeva všech druhů dřevin, které tvoří přirozenou skladbu lesa. Velikost takového porostu by také měla pokrýt plochu, kde by se v maximální možné míře mohly uplatnit všechny vývojové fáze lesa, které odpovídají mozaikovité dynamice obnovy porostu, vč. vývratové dynamiky. Během přirozeného vývojového cyklu lesa může dojít i k prosvětlení, kdy se mohou objevit jiné druhy hub, nicméně je nutné, aby v komplexu lesa byly přítomné plně zapojené vývojové fáze porostů. Rozdíl od řízeně prosvětlovaných porostů je v tom, že v bezzásahovém lese je padlé dřevo odumřelých stromů ponecháno na místě. V mnoha porostech, kde je již uplatňován bezzásahový management, došlo v minulosti k vymizení některých dřevin, které jsou pro lignikolní houby významné. V lužních lesích na Soutoku k „nedostatkovým dřevinám“ patří jilm vaz, na jehož tlející větve a kmeny je vázaný velmi vzácný a zvláště chráněný druh hlívovec ostnovýtrusý, Rhodotus palmatus, který je silně ohrožený v celé Evropě. Podobně na jilmu se zde vyskytuje i pórnatka zahnědlá, Pouzaroporia subrufa (Obr. 4), která roste kromě jilmu i na dalších listnáčích lužních lesů (nejčastěji na topolu, též na jasanu). Výskyt vzácných a ohrožených druhů je obecně vázaný na padlé mohutné kmeny především starých a přestárlých stromů, které odumřely přirozenou cestou (vývrat, zlom, pahýl). Na tlejících mohutných kmenech topolů v porostech měkkého luhu roste např. houževnatec pohárovitý, Neolentinus schaefferi. Kalichovka lužní, Arrhenia discorosea (Obr. 5), roste nejčastěji na starých rozpadajících se kmenech listnáčů. Na ještě stojící staré stromy jasanu úzkolistého je vázán ohrožený choroš troudnatec jasanový, Perennioporia fraxinea (Obr. 6). Stejně tak je mnoho vzácných a ohrožených druhů vázáno na mohutné ležící kmeny dubu letního, např. bolínka zahalená, Camarops petersii, pstřeňovec dubový, Buglossoporus quercinus, nebo pavučiník podobný, Botryobasidium simile. V podmínkách lesního hospodaření s cílem těžby dřeva je vhodné preferovat neholosečné formy lesního hospodaření před holosečnými. Rozsáhlá holoseč, případně provázená frézováním zbytků dřeva a svrchního půdního profilu znamená likvidaci většiny druhů hub na lokalitě. Houby všech ekologických skupin potřebují kontinuitu porostu, který pro ně představují živé hostitelské dřeviny, především pro mykorhizní houby, tlející dřevo pro houby lignikolní a struktura nadložní humusové vrstvy v podobě opadu, fermentační a humifikační vrstvy. V těchto substrátech probíhá hlavní životní aktivita mycelia hub spojená s výživou a rozrůstáním jedince houby. Plodnice hub makromycetů jsou jen okem pozorovatelná část jedince houby a slouží k realizaci podmínek pro pohlavní rozmnožování.

Při holosečném vykácení porostu a odvozu kmenů dochází k náhlému otevření plochy vůči extrémům počasí, k přímému oslunění se zvýšením teploty půdy, které je doprovázeno rychlou mineralizací organického opadu a humusu s následným uvolněním živin volně do půdy, případně i s odplavením živin z půdního systému lesa, pokud je narušený myceliální systém hub a kořenové systémy dřevin. Kromě toho je zejména při odvozu nehroubí a štěpky lesní ekosystém nevratně ochuzen o další živiny, a to vč. bazických prvků. Tak po několika málo rotacích těžby může dojít k výrazné acidifikaci půdy a k její celkové degradaci. Negativa tohoto postupu byla již popsána při chřadnutí jehličnatých porostů, které se následně projevily gradací škůdců, zejména kůrovců. Změna půdního prostředí v listnatých porostech v reakci na holosečnou těžbu a frézování v lužních lesích naznačuje sníženou prosperitu u ektomykorhizních dřevin (především u dubu) a výrazné ochuzení spektra ektomykorhizních hub. Vzhledem ke specifickým vlastnostem mykorhizosféry zůstává pak vhodnou cílovou dřevinou na propustných substrátech už jen borovice lesní.

Pórnatka nahnědlá (Pouzaroporia subrufa). Druh zařazený do červeného seznamu jako kriticky ohrožený.  Foto Vladimír Antonín

Troudnatec jasanový (Perenniporia fraxinea). Druh zařazený do červeného seznamu jako ohrožený.  Foto Vladimír Antonín

Vatička chlupatá (Tomentella pilosa). Příklad ektomykorhizní houby s plodnicemi, které rostou na dřevě.  Foto Lucie Zíbarová

Otevření porostů vlivům oslunění a větru je také provázeno intenzivním vysoušením půdy a snižováním relativní vzdušné vlhkosti vzduchu v prostoru pasek. Houby, které nedovedou regulovat svůj vlastní vodní režim, jsou na vlhkosti prostředí a obsah vody v substrátu velmi citlivé, zpomalují své výživové aktivity a v systému jen přežívají a minimalizují tvorbu plodnic.

Při neholosečných formách lesního hospodaření, které je obvykle v porostech luhů na Soutoku uplatňováno, je v porostu zachovávána rozmanitá věková struktura a kontinuita hostitelských dřevin, ale s výběrným kácením je redukována druhová struktura porostu (cílovou dřevinou je především dub). Odvozem pokácených kmenů je redukováno množství tlejícího dřeva druhu těžené dřeviny. Tím je snížena jeho dostupnost pro specializované lignikolní druhy, ale i pro další skupiny organismů (např. pro ohrožené saproxylické brouky). Z rozměrného dřeva cílových dřevin zůstávají často jen pařezy.

Mění se i druhová skladba porostů včetně druhové nabídky dřeva k zetlení; bylo pozorováno ponechávání lípy a nárůst jejího podílu ve skladbě tlejícího dřeva, zatímco duby a jasany byly vykáceny a dřevo odvezeno. Je doporučeno ponechávat vyšší % zbytkového dřeva v porostu v druhově poměrné skladbě, která je odpovídající přirozenému spektru dřevin, a to včetně přestárlých a rozpadajících se jedinců stromů, kteří poskytují niku i pro vzácné druhy hub (Obr. 3).

Ponechávání vysokého podílu dřeva v lese chrání i půdu a zbytky po zetlelém dřevě zvyšují kapacitu lesní půdy zadržovat vodu. Při postupu případné těžby je možné se dohodnout o určité ochraně míst s prokázaným výskytem vzácných druhů hub, především ektomykorhizních.

Celkově je pro rozvoj populací ektomykorhizních druhů hub, které jsou v lužních lesích poměrně vzácnější, limitující eutrofizace půdy, především obohacení přístupným dusíkem – v tom se projevuje nepříznivě vysoký stav zvěře v oboře a její nerovnoměrný výskyt.    ■

¹ Zkratka vycházející z latinského jména za číslem plochy v textu nebo obrázku indikuje dominantní dřevinu: Slx – Salix, Qr – Quercus, Fr – Fraxinus, Cb – Carpinus, Ac – Acer campestre, Po – Populus ps, Ul – Ulmus sp., Ti – Tilia sp.

- - - -

Úvodní foto: Prales Ranšpurk v národní přírodní rezervaci Lanžhotské pralesy.  Foto Jan Běťák

- - - -

Literatura:

• Abrego, N. & Salcedo, I. (2013). Variety of woody debris as the factor influencing wood-inhabiting fungal richness and assemblages: Is it a question of quantity or quality? Forest Ecology and Management, 291: 377–385. https://doi.org/10.1016/j.foreco.2012.11.025
• Abrego, N. & Salcedo, I. (2014). Response of wood-inhabiting fungal community to fragmentation in a beech forest landscape. Fungal Ecology, 8: 18‒27. https://doi.org/10.1016/j.funeco.2013.12.007
• Antonín V., Bieberová Z., Beran M., Brom M., Burel J., Holec J., Kříž M., Lepšová A. & Slavíček J. (2015). Metodika inventarizačních průzkumů: houby. MS, AOPK ČR, 39 pp.
• Antonín, V. (2001). A mycocoenological study of ectomycorrhizal macromycetes in floodplain forests in southern Moravia. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae, 85(2000): 355‒363.
• Beran, M., Kříž, M. & Holec, J. (2016). Makromycety. In: Bejček & al. (Eds.). Seznamy indikačních druhů živočichů a hub pro jednotlivé typy přírodních stanovišť podle katalogu biotopů ČR. Ekologické služby, Praha.
• Běťák, J. (2016). Lignikolní makromycety na tlejících dubech (Quercus robur) v NPR Ranšpurk. ‒ Dílčí závěrečná zpráva projektu Norské fondy EHP-CZ02-OV-1-021-2014 – "Monitoring přirozených lesů ČR".
• Běťák, J. (2021). Mykologický výzkum lokalit Ranšpurk a Cahnov-Soutok. In: Hort L. et al., Závěrečná výzkumná zpráva za rok 2021 ke smlouvě o provedení činností a poskytnutí služeb v rámci veřejné zakázky MŽP zadané VÚKOZ: Biologický výzkum a monitoring na úrovni krajiny ČR – zajištění odborné podpory pro činnost resortu životního prostředí. Dílčí část – F: Dynamika vývoje a změny biodiverzity přirozených lesů. Depon. in MŽP ČR.
• Běťák, J., Antonín, V., Dvořák, D. & Ševčíková, H. (2014a). Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a jejich monitoring – inventarizační průzkumy: NPR Ranšpurk – mykologie. 42 p., Depon. AOPK ČR. 544
• Běťák, J., Antonín, V., Dvořák, D. & Ševčíková, H. (2014b). Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a jejich monitoring – inventarizační průzkumy: NPR Cahnov-Soutok – mykologie. 31 p., Depon. AOPK ČR.
• Blaser, S., Prati, D., Senn-Irlet, B. & Fischer, M. (2013). Effects of forest management on the diversity of deadwood-inhabiting fungi in Central European forests. Forest Ecology and Management, 304: 42–48. https://doi.org/10.1016/j.foreco.2013.04.043
• Černý, A. (1962). Bionomie, rozšíření a hospodářský význam chorošovitých hub z rodu rezavec ‒ Inonotus Karst. MS., absolventská práce, Lesnická fakulta VŠZ v Brně.
• Černý, A. (1966). Hnědák šafránový – Phaeolus croceus (Pers. ex Fr.) Pat. – nový choroš pro ČSSR. Česká Mykologie, 20(2): 90‒96.
• Holubová-Jechová, V. (1982). Lignicolous hyphomycetes from Czechoslovakia 6. Spadicoides and Diplococcium. Folia Geobotanica et Phytotaxonomica, 17: 295–327.
• Jankovský, L., Tomšovský, M., Beránek, J. & Lička D. (2006). Analýza postupů ponechávání dřeva k zetlení z hlediska vlivu na biologickou rozmanitost. MŽP, Praha.
• Kotlaba, F. & Pouzar, Z. (1967). Rozšíření houževnatce pohárovitého ‒ Lentinus degener Kalchbr. in Fr. ‒ v Československu. Česká Mykologie, 21(1): 24‒28.
• Küffer, N. & Senn-Irlet, B. (2005a). Influence of forest management on the species richness and composition of wood-inhabiting basidiomycetes in Swiss forests. Biodiversity and Conservation, 14: 2419–2435. DOI: 10.1007/s10531-004-0151-z
• Lepš, J. & Šmilauer, P. (2003). Multivariate analysis of ecological data using CANOCO. Cambridge University Press, Cambridge, 269 p.
• Lepšová, A. (2023). Ekologie hub. In: Rotter, P. & Purchart, L. (Eds.). Ekologie lesa. Jak se les mění a funguje. Mendelova univerzita v Brně, p. 226‒263. DOI: https//doi.org/10.11118/978-80-7509-927-3
• Maděra P. (Ed.) (2025): Ekologické změny a biodiverzita lužní krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. In press.
• Maděra, P., Vahalík, P., Šrámek, M. & Šenfeldr, M. (v tisku). Monitoring biodiverzity. In: Maděra (ed.). Ekologické změny a biodiverzita lužní krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje, kap. 6, obr. 6.6.
• Matějka K. (2022): Nápověda k programu DBreleve. – URL: www.infodatasys.cz/software/hlp_dbreleve/dbreleve.htm
• Pouska, V., Lepš, J., Svoboda, M. & Lepšová, A. (2011). How do log characteristics influence the occurrence of wood fungi in a mountain spruce forest? Fungal Ecology, 4(3): 201–209. https://doi.org/10.1016/j.funeco.2010.11.004
• Pouzar, Z. & Holubová-Jechová, V. (1969). Botryobasidium simile spec. nov., a perfect state of Oidium simile Berk. Česká Mykologie, 23: 97–101.
• Pouzar, Z. & Jechová, V. (1967). Botryobasidium robustior spec. nov., a perfect state of Oidium rubiginosum (Fr.) Linder. Česká Mykologie, 21: 69–73.
• Pouzar, Z. (1972). Hypoxylon fraxinophilum spec. nov. and H. moravicum spec. nov., two interesting species found on Fraxinus angustifolia. Česká Mykologie, 26: 129–137.
• Soukup, F. (1997). Aktivizace dřevokazných basidiomycetů v doubravách České republiky. – In: Hlaváč P., Reinprecht L. & Gáper J. (Eds.). Drevoznehodnocujúce huby 1997, p. 21–26, Technická univerzita, Zvolen.
• Ševčíková, H., Ferisin, G., Malysheva, E., Justo, A., Heilmann-Clausen, J., Horak, E., Kalinina, L., Kaygusuz, O., Knudsen, H., Menolli, N. jr., Moreau, P.-A., Muñoz, González, G., Saar, I., Türkekul, I. & Dovana, F. (2022a). Pluteus insidiosus complex, four new species described and Pluteus reisneri resurrected. Journal of Fungi, 8: 623.
• Ševčíková, H., Malysheva, E. F., Antonín, V., Borovička, J., Dovana, F., Ferisin, G., Eyssartier, G., Grootmyers, D., Heilmann-Clausen, J., Kalichman, J., Kaygusuz, O., Lebeuf, R., Muñoz González, G., Minnis, A. M., Russell, S. D., Saar, I., Broman Nielsen, I., Frøslev, T. G. & Justo, A. (2023). Holarctic species in the Pluteus podospileus clade: Description of six new species and reassessment of old names. Journal of Fungi, 9: 898.
• Ševčíková, H., Malysheva, E., Ferisin, G., Dovana, F., Horak, E., Kalichman, J., Kaygusuz, O., Lebeuf, R., Minnis, A., Muñoz González, G., Russell, S. D., Sochor, M., Dima, B., Antonín, V. & Justo, A. (2022b). Holarctic species in the Pluteus romellii clade. Five new species described and old names reassessed. Journal of Fungi, 8: 773.
• Vampola, P. & Charvátová, E. (2021). Choroše Evropy ve sbírkách Muzea Vysočiny Jihlava. ‒ Vampola Petr, Jihlava.
• Vampola, P. & Pouzar, Z. (1994). Antrodiella genistae – a new polypore for Czech Republic and Slovak Republic. Czech Mycology, 47: 185–188.
• Vampola, P. & Pouzar, Z. (1996). Notes on some species of the genera Ceriporia and Ceriporiopsis (Polyporaceae). Czech Mycology, 48: 315‒324.
• Vampola, P. (1992). Pouzaroporia gen. nov. – nový rod chorošů. Česká Mykologie, 46: 57–61.
• Vampola, P. (1993). Mediteránní choroš ohňovec jižní – Phellinus pseudopunctatus nalezen na Moravě. Mykologické Listy, 50: 1–3. 592
• Vampola, P. (1996). New localities of Pilatoporus ibericus in Europe and Asia. Czech Mycology, 49: 85‒90.
• Vicherek, J., Antonín, V., Danihelka, J., Grulich, V., Gruna, B., Hradílek, Z., Řehořek, V., Šumberová, K., Vampola, P. & Vágner, A. (2000). Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje [Flora and vegetation at the confluence of the Morava and Thaya Rivers]. Masarykova univerzita v Brně.
• Ylisirniö A.-L, Mönkkönen, M.,  Hallikainen, V., Ranta-Maunus, T. & Kouki, J. (2016). Woodland key habitats in preserving polypore diversity in boreal forests: Effects of patch size, stand structure and microclimate. Forest Ecology and Management, 373: 138–148. https://doi.org/10.1016/j.foreco.2016.04.042.
• Ylisirniö, A.-L., Penttilä, R., Berglund, H., Hallikainen, V., Isaeva, L., Kauhanen, H., Koivula, M. & Mikkola, K. (2012). Dead wood and polypore diversity in natural post-fire succession forests and managed stands – Lessons for biodiversity management in boreal forests. Forest Ecology and Management, 286: 16–27. https://doi.org/10.1016/j.foreco.2012.08.018
• Zíbarová, L., Kolényová, M., Tejklová, T., Zehnálek, P., Antonín, V., Bartůšek, M., Beran, M., Běťák, J., Borovička, J., Dvořák, D., Halasů, V., Holec, J., Jindřich, O., Jirsa, A., Klener, V., Kout, J., Mlčoch, P., Souček, J., Ševčíková, H. & Vašutová, M. (2024): Červený seznam makromycetů ČR. In: Zíbarová. L., Kolényová. M., Tejklová. T. & Zehnálek, P. (Eds.), Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Příroda, Praha, 46: 48–192.