Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2008 — 24. 6. 2008 — Výzkum a dokumentace

Hořec jarní v záchranném programu

autoři: Ludmila Kirschnerová, Alexandra  Klaudisová

Hořec jarní (Gentiana verna L.) je drobná vytrvalá rostlina kvetoucí časně z jara nápadně azurovými květy. Centrum rozšíření druhu leží ve střední Evropě (zejména Alpy a Předalpí, severní Apeniny, Karpaty), izolované výskyty dosahují do Pyrenejí, ale i do Anglie a západního Irska.

Na sever od Alp přežívá na reliktních stanovištích. Balkánské a asijské populace mohou představovat odlišné poddruhy. Výskyt v České republice leží na severním okraji areálu. Zde šlo pravděpodobně o vstřícnou migraci dvou směrů: jižní – tzv. alpská migrace do Čech a východní – karpatský proud na severní Moravu.

Rožšíření v ČR

Současný výskyt hořce jarního v České republice představuje fragment výskytu historicky doloženého. V celé ČR z původních cca 43 metapopulací (Mapa 2) přežily tři izolované populace, z toho jedna nížinná a dvě horské.

Národní přírodní památka Rovná nedaleko Strakonic je v současnosti poslední přírodní lokalitou v Čechách. Rostliny vykvétají a jsou fertilní (17 kvetoucích lodyh, 2 vyvinuté tobolky v roce 2007), celkový počet rostlin (resp. polykormonů) kolísá dlouhodobě kolem dvaceti. Semenáčky však nebyly v posledních letech zaznamenány a populace se pravděpodobně neobnovuje. Souborné poznatky o vývoji populace v minulosti jsou podány v práci Kirschnerová & Albrecht, Ochrana Přírody 6, 2003.

Malá kotlina (CHKO Jeseníky) je domovem méně početné populace Gentiana verna, kde se vyskytují rostliny ve 23 skupinách, v roce 2007 bylo zjištěno 175 kvetoucích lodyh.

Velká kotlina a okolí (CHKO Jeseníky) hostí několik mikropopulací ve 47 skupinách, v roce 2007 zde bylo napočítáno 2 600 kvetoucích lodyh.

Stanovištěm hořce jarního jsou vlhké krátkostébelné rozvolněné biotopy na minerálně bohatých vlhkých až čerstvě vlhkých půdách zásadité až neutrální reakce. Jedná se o světlomilný a vlhkomilný druh; mírná disturbance porostu a vlhké prostředí jsou proto nezbytnými základními podmínkami pro ecesi a vývoj druhu.

Mapa 1 Celkové rozšíření Gentiana verna L. v Evropě (Skalický podle Meusel et al. 1978, p. 353)

Příčiny ohrožení druhu

Hlavními příčinami zániku populací na stanovištích hořce jarního byly zejména: vysoušení lokalit, rozorávání, opuštění pastevního způsobu hospodaření a aplikace dusíkatých hnojiv. Po skončení extenzivní pastvy, při níž docházelo ke zraňování půd, se snížila možnost klíčení, vývoje semenáčků a udržení rostlin na stanovištích. V důsledku zejména těchto vlivů zaniklo do první poloviny 20. století 29 makrolokalit a ve druhé polovině 20. století 11 makrolokalit, což představuje odhadem 93 % zaniklých lokalit Gentiana verna v České republice.

Význam ochrany

S ohledem na vysoký stupeň ohrožení je hořec jarní chráněn v kategorii kriticky ohrožený druh; pod stejným stupněm ohrožení je uveden i v červeném seznamu ČR. Druh má význam zejména z hlediska ochrany biodiverzity. Je dobrým indikátorem kvality přírodního prostředí, negativně reaguje na zvýšený obsah dusíku v půdě. G. verna lze považovat za „vlajkový“ druh pro ochranu ostatních vzácných druhů majících obdobné nároky na charakter stanoviště. Experimentální program na jeho záchranu byl zahájen již v roce 1998, práce byly zaměřeny na zachování nížinného ekotypu hořce jarního a na obnovu biotopu v NPP Rovná.

Dne 7. března 2008 byl pro hořec jarní přijat MŽP celorepublikový záchranný program, jehož doba trvání je podmíněna splněním cílů záchranného programu (více na www.zachranneprogramy.cz).

Foto A. Klaudisová

Cíle záchranného programu

1. Udržení stávajícího stavu horských populací Gentiana verna v CHKO Jeseníky, popřípadě aktivní podpora jejich obnovy.
2. Zvýšení počtu jedinců a plochy výskytu nížinné formy G. verna v NPP Rovná. Tento cíl je však podmíněn návratem biotopu v rozvolněnou krátkostébelnou vegetaci a zlepšením hydrologických poměrů zejména v kritických fázích vývoje semenáčků; tzn. obnovení extenzivní pastvy a zaplavování lokality.
3. Nalezení potenciálně vhodných lokalit pro případnou obnovu zaniklých populací G. verna.
4. Doplnění znalostí o biologii a ekologii druhu a o potenciálně příbuzných populacích uvnitř a na okrajích areálu.

Hlavní okruhy opatření

Hlavním opatřením navrhovaným v záchranném programu je extenzivní pastva (přednostně koz, eventuálně kombinace kozy a ovce), doplněná dalšími zásahy – sečí a odstraňováním konkurujících a nepůvodních rostlin, spadaného listí a stařiny. Úprava hydrologických poměrů lokality NPP Rovná (zadržování vody přehrazováním odvodňovacího kanálu zejména v jarním období) zvýší pravděpodobnost uchycení semenáčků, zlepší vlhkostní podmínky během celé sezony a přispěje k obohacení povrchové vrstvy půdy o minerální živiny a bazické ionty. Nezbytným opatřením je posilování a obnova zaniklých populací výsevem a výsadbami podle ověřených metod, k zajištění výsadeb a výsevů je navrhována kultivace druhu.

Co může záchranný program ohrozit

1. Nízká genetická rozmanitost malopočetných populací, zjištěná pomocí předběžných izoenzymových studií.
2. Potenciální možnost importovat nové genotypy.
3. Praktická obtížnost zabezpečení vhodného managementu.
4. Pochybnost o existenci vhodných lokalit pro repatriaci.

Studium podmínek a pravděpodobnosti dlouhodobého přežití izolovaných populací v České republice je součástí projektu MŽP SP/2d4/112/08.

Mapa 2 Rozšíření Gentiana verna L. v České republice: modře označený zaniklý výskyt do poloviny 20. stol., zeleně označený zaniklý výskyt ve 2. polovině. 20. stol., červeně označený současný výskyt

L. Kirschnerová působí v Botanickém ústavu AV ČR, A. Klaudisová pracuje jako botanik v oddělení záchranných programů ohrožených druhů AOPK ČR