Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2025 — 27. 2. 2025 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Od funkcí krajiny přes ekosystémové služby až po příspěvky přírody lidem

autoři: Linda Blättler, Jan Daněk

Nejen v ČR, ale i v zahraničí je koncept ES součástí klíčových strategických dokumentů. U nás v této souvislosti proběhlo celostátní mapování a hodnocení ES, o kterém psali kolegové v Ochraně přírody 4/2014¹ a jehož výsledky jsou shrnuty v odborném článku Frélichová et al., 2014. Konsolidovaná vrstva ekosystémů (KVES), která tehdy na AOPK ČR vznikla pro účely mapování ekosystémů, dnes slouží jako podklad pro vedení experimentálních národních ekosystémových účtů, které za ČR spravuje Český statistický úřad.

Aby se hodnocení ES dalo využít v praxi ochrany přírody, pracuje se v IP LIFE Jedna příroda a návazně v projektu Prospective LIFE na vytvoření a odzkoušení metodiky pro tento účel. Během roku 2025 bude AOPK ČR mít k připomínkování pilotní verzi tohoto nástroje a v následujících letech budeme mít možnost s ní pracovat. Metodiku tvoří Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy spolu s projektovými partnery. Pod vedením Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe) zase vznikla Národní platforma pro ekosystémové služby (NPES), o které jste se mohli dočíst v Ochraně přírody 6/2022².

Na akademické úrovni jsou ES dynamicky se rozvíjejícím oborem. V posledních letech se v něm publikuje více než 6 000 odborných článků ročně (Costanza 2024). Na poslední evropské konferenci Partnerství pro ekosystémové služby (ESP) v listopadu 2024 v nizozemském Wageningenu se sešlo několik stovek vědců, aby o ES pod motem Jedna planeta, jedno zdraví diskutovali. V rozhodovací praxi české ochrany přírody se však s tímto konceptem vlastně nesetkáme. Důvodů je zřejmě více, mohou být terminologické i historicko-geografické, některé jsou spojeny s vývojem samotného odborného konceptu ES.

Kaskáda ekosystémových služeb. Upraveno podle Spangenberger et al., 2015 a Fischer and Eastwood, 2016.

Velmi běžnou příčinou nezájmu o koncept ES mezi ochránci přírody může být jeho zaměňování za něco, co už u nás dlouho máme a co se ozývá v termínech jako „mimoprodukční funkce lesa“ či „multifunkční (zemědělská) krajina“, a dává tedy na první pohled vzniknout zdání, že víme, o čem je řeč. V terminologii ES však ekosystémová funkce a ekosystémová služba nejsou tímtéž. Původně byl termín „ekosystémová funkce“ používán ekology, když popisovali soubor ekologických procesů, které probíhají v ekosystému. Na přelomu 60. a 70. let 20. století používali někteří autoři termín „funkce přírody“ jak k popisu „odvedené práce“ (ve smyslu činnosti), která je výsledkem ekologických procesů, tak k popisu prostoru a statků, které lidstvo z přírody čerpá (ve smyslu účelu, úkolu). Ještě před nimi H. T. Odum věnoval značnou část svého úsilí úvahám o tom, že „práce ekosystému“ či „práce přírody“ přispívá k život podporujícím funkcím, které napomáhají ekonomice, nejsou za to ale otevřeně ohodnocovány. Mohou je proto ohrožovat developerské projekty, které jsou údajně pro hospodářství přínosnější než ony ekosystémy (Kangas 2004). Bylo tím zasazeno semínko pro pomalý návrat přírodních zdrojů do ekonomických analýz, ze kterých se před tím v důsledku průmyslového a technologického růstu a akumulace kapitálu jako „produkční prvek“ vytratily (Burkhard et al. 2018). Tomuto ekonomickému způsobu myšlení uvnitř ekologie se pochopitelně spíše dařilo v zemích s minimálním kolektivním vlastnictvím a s volným trhem.

Hlavním cílem konceptu ES tedy bylo „ekologizovat ekonomii“, postavit přírodní kapitál naroveň s kapitálem výrobním, a pohnutkami pro jeho vznik byly odůvodněné obavy plynoucí ze skutečnosti, že ochrana přírody založená „jen“ na etických důvodech nebyla úspěšná v zastavení úbytku druhů (Burkhard et al. 2018). Sám pojem „ekosystémové služby“ se poprvé objevil v roce 1981 v knize biologa Paula R. Ehrlicha Extinction, kde autor vyjádřil závislost lidské civilizace na těchto službách. Mylná představa je, že je to přístup čistě antropocentrický, že lidé jsou jediné, na čem záleží. Spíše při něm jde o to, že ES rozpoznávají komplexní závislost člověka na zbytku přírody (Costanza 2024). Jak mnozí autoři upozorňují, cílem zavádění konceptu ES není nahrazovat jiné přístupy k přírodě, ale spíše je doplňovat.

Při environmentálně ekonomickém popisu toku služeb od přírody k člověku vyvstala potřeba přesněji rozlišovat mezi „funkcemi“, ve smyslu základních ekologických struktur a procesů, a „službami“, které mohou být dodávány ekosystémem člověku až na základě oněch fundamentálních funkcí (Burkhard et al. 2018). Vztah mezi ekosystémovou funkcí a ekosystémovou službou dobře znázorňuje tzv. kaskáda ekosystémových služeb.

Jak je z diagramu patrné, funkce je spíše něco, co lze považovat za potenciál poskytování nějaké služby, zatímco služba je až to, co je využíváno člověkem. Klíčové je, že se nejedná o automatický jednosměrný proces od ekosystémů k lidem, ale o proces, kde je většina kroků zároveň ovlivňována člověkem. ES tedy mohou lidé získávat díky fungování ekosystémů, které sami ovlivňují, ale které se zakládá na přírodních procesech. Řada služeb nemůže být produktem pouze ekosystémových struktur a procesů (a z nich pramenících funkcí), nýbrž musí být spoluvytvářena prostřednictvím lidských kognitivních nebo fyzických procesů, které vyžadují společenský, lidský, fyzický nebo finanční kapitál (Fischer & Eastwood 2016, Kachler et al. 2023). Například budování turistických stezek nebo informačních tabulí v chráněných územích je příkladem využití fyzického a finančního kapitálu, díky kterému mají návštěvníci přístup k estetickým či vzdělávacím prožitkům v přírodě, a mohou tak čerpat tyto nemateriální služby ekosystémů.

Terminologické upřesnění rozdílu mezi ekosystémovou službou a funkcí v kaskádovém diagramu napomohlo rozvoji souvisejících teoretických i praktických nástrojů oboru (Potschin-Young et al. 2018, Zhang et al. 2022). V průběhu času se ale objevily další nové přístupy, které mohou aplikaci konceptu ES v praxi znesnadňovat. Například samotný pojem „ekosystémová služba“ se přeměnil: od vymezení „ES jsou přínosy, které lidé získávají z ekosystémů“ (MA 2005) až k aktuálnímu pojetí Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), která přišla s termínem „NCP“ – nature’s contributions to people neboli „příspěvky přírody lidem“, jejichž definice je, že to jsou „veškeré příspěvky – pozitivní i negativní – živé přírody (tj. všech organismů, ekosystémů a s nimi souvisejících ekologických a evolučních procesů) kvalitě lidského života“. S novým konceptuálním rámcem přišla i nová, spíše indikativní klasifikace (tedy rozdělení těchto příspěvků do kategorií) a hlavně uznání širšího pohledu na hodnoty přírody a vztahování se k ní než jen toho západního. Ačkoliv se termín „příspěvky přírody“ nápadně podobá známému spojení „dary přírody“, byl zvolen záměrně, protože svou neutralitou umožňuje zahrnout i negativní „dary“ přírody člověku (např. nemoci přenášené organismy).

V projektu IP LIFE Jedna příroda klasifikaci podle IPBES používáme a přehledně ji shrnuje leták, který v projektu vznikl.³ V tomto projektu se zaměřujeme pouze na pozitivní příspěvky přírody lidem, které jsme za tím účelem nazvali „přínosy přírody lidem“, a které tak lze používat synonymně s termínem „ekosystémové služby“.

Ukázka z informačního letáku „Přínosy přírody lidem“. Zdroj Projekt IP LIFE Jedna příroda

Slovní mraky prezentující: a) možnosti využití ES „regulace klimatu“ (na základě hodnot sekvestrace uhlíku) v praxi aktérů (respondentů). Velikost textu odpovídá četnosti jednotlivých zmínek, „Argument pro ochranu“ byl zmíněn nejvícekrát, tj. 6×. Počet respondentů = 22. b) možnosti využití ES „fyzické a duševní zážitky“ (= rekreace v přírodě) v praxi aktérů (respondentů). Velikost textu odpovídá četnosti jednotlivých zmínek, „Regulace návštěvnosti“ byla zmíněna nejvícekrát, tj. 5×. Počet respondentů = 25. Zdroj Projekt IP LIFE Jedna příroda

V tomto článku není prostor se kategoriemi přínosů přírody (tedy pozitivními příspěvky přírody lidem) zabývat do hloubky, ale koho by zajímalo, co přesně si představit třeba pod jednotlivými regulačními přínosy přírody, může se začíst do článku na stránkách projektu, který se tématu věnuje:

https:// www.jednapriroda.cz/aktivity-v-case/skryte-poklady-chranenych-uzemi-aneb-vis-po-cem-slapes/.

V klasifikaci IPBES⁴ používané slovo „příspěvek“ (= contribution) může přispět k přijetí tohoto doplňkového nástroje ochrany přírody u těch, kterým by slovo „služba“ (= service) navozovalo mylný dojem, že nám ekosystémy slouží (Costanza 2024). Stejně tak může fungovat označení pozitivních příspěvků přírody jako „přínosů“ (= benefits). Jak jsme uvedli v popisu úplných začátků úvah o neoceňované „práci ekosystémů“, byl tehdy pojem „služba“ používán ve smyslu ekonomickém, tedy jako činnost, která je předmětem směny, nikoliv – pro uklidnění ekologova srdce – ve smyslu „sluha“ či jakkoliv označujícím hierarchickou sociální kategorii.

Důležité je také, že bez ohledu na zvolený termín („služby“ či „příspěvky přírody“) mohou mít metody jejich hodnocení různou podobu (biofyzikální, ekonomickou a sociokulturní), a výsledné hodnoty tedy mohou být i jiné než monetární. Jednotlivé služby či jejich skupiny lze hodnotit i integrovaně, tzn. za pomoci kombinace těchto typů hodnocení.

Základní typy hodnocení ES, co se jimi hodnotí, příklady metod a hodnocené skupiny ES. Upraveno dle https://vivagrass.eu/ecosystem-services/valuation-of-ecosystem-services/

Koho by problematika skupin a možností hodnocení ES zajímala více do hloubky, je zde stále k dispozici e-learning, který také vznikl v projektu IP LIFE Jedna příroda⁵ a provozuje ho AOPK ČR. Různé typy metod hodnocení ES dávají tušit, že se jedná o multidisciplinární obor, ve kterém jsou kromě ekologie a biologie důležité i další vědecké obory a který pro zachycení komplexní povahy vztahů mezi člověkem a přírodou vyžaduje spolupráci většího množství odborníků.

A právě tato interdisciplinarita může být jednou z překážek začlenění konceptu ES do ochrany přírody, neboť je mu opakovaně vyčítáno, že je příliš „akademický“. Zatímco na akademické úrovni na něm často skutečně pracují mezioborové skupiny, použití výsledků jejich práce může být právě šíří této odborné náročnosti ztíženo. S mezioborovostí navíc často souvisí i neochota přejímat terminologii „cizího“ oboru a integrovat ji do oboru „svého“. Už jen slovo „služba“ může vzbuzovat u ekologů nelibé emoce, ale je potřeba si uvědomit, že stejně tak může třeba ekonom reagovat na ekology používaný pojem „předmět ochrany“, když se dívá na živočicha či rostlinu. Komplikovanost mezioborovosti se potom navíc odráží i v praxi, kdy opatření navrhovaná podle konceptu ES mezi sebou musí konzultovat a komunikovat různé skupiny aktérů příslušných pro danou sféru životního prostředí (Ann Van Herzele et al. 2019). Dalšími bariérami identifikovanými v podmínkách ČR jsou nedostatečná kapacita a informovanost odborných pracovníků i veřejnosti, ale i chybějící právní úprava a neexistující metodiky (Daněk 2024).

I přes existující bariéry ale ze studií vyplývá, že většina klíčových aktérů⁶ možnému využití konceptu ES v řadě oblastí vyjadřuje otevřenost a podporu (Daněk et al. 2023, Daněk 2024). Velkým přínosem může být v práci s veřejností s účelem zdůraznění hodnot přírody a důvodů pro její ochranu, při komunikaci s partnery v ochraně přírody, kdy je potřeba, aby argumenty ochrany přírody byly vnímány jako objektivní či aby hovořily srozumitelným jazykem. Koncept ES tak může být jedním z dalších nástrojů při rozhodování o způsobech hospodaření v krajině, vysvětlování přínosů chráněných území nebo ve vzdělávání o významu přírody a zdraví ekosystémů (Daněk 2024). Pro ukázku, jak si klíčoví aktéři představují, že by vyhodnocení konkrétních přínosů „regulace klimatu“ a „fyzické a duševní zážitky“ ve své praxi využili, uvádíme dva slovní mraky, které vznikly jako výstup participativních seminářů v projektu IP LIFE Jedna příroda.

Jak je patrné, prostoru pro využití konceptu ES je v praxi české ochrany přírody dostatek. Prvním krokem je ale momentálně vyjasnění terminologie a pochopení historie jejího vzniku, k čemuž, jak doufáme, tento článek přispěl. Brzy bude následovat krok druhý, protože jak jsme uvedli výše, metodika hodnocení ES je v přípravě a díky ní budeme moci koncept ES, jako doplněk jiných nástrojů ochrany přírody, vyzkoušet i v praxi. Neodvratitelná praktická zkušenost potom pomůže nástroj rozvíjet a dále o něm debatovat, aby skutečně mohl naplňovat své původní poslání, které vede až k začátkům systémové ekologie.

Poděkování

Článek vznikl jako výstup projektu Jedna příroda, integrovaného projektu LIFE pro soustavu Natura 2000 v České republice, který přispívá k zachování biodiverzity a podpoře ekosystémových služeb v chráněných územích soustavy Natura 2000. (LIFE-IP:N2K: Revisited, LIFE17/IPE/CZ/000005).   ■

1. https://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/jemne-predivo-ceske-krajiny-v-gis/
2. https://www.casopis.ochranaprirody.cz/zamereno-na-verejnost/narodni-platforma/
3. https://www.jednapriroda.cz/wp-content/uploads/2022/05/Prinosy_prirody_lidem-letak_final.pdf
4. The Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services (viz Ochrana přírody, 2025, 01, str.45)
5. https://www.jednapriroda.cz/aktivity-v-case/ekosystemove-sluzby-pro-pracovniky-ochrany-prirody-nove-formou-e-learningu/
6. Různé instituce, které ES v české přírodě a krajině významně ovlivňují a/nebo je využívají. Jedná se o státní i nestátní instituce nebo různá zastřešující sdružení, spolky či svazy na národní, příp. regionální úrovni.

- - - -

Úvodní foto:

Ekologické funkce související s mrtvým dřevem ponechaným v lese jsou komplexní a mrtvé dřevo samo je indikátorem biodiverzity a zdraví lesních ekosystémů. V terminologii ES poskytuje řadu nemateriálních a regulačních služeb: přispívá např. k tvorbě a udržování habitatů zejména saproxylického hmyzu, jakož i k formování a ochraně půd, ale může být také zdrojem učení a inspirace. Foto Zuzana Růžičková

- - - - -

Literatura:

• Burkhard, B., Maes, J., Potschin-Young, M. B., Santos-Martín, F., Geneletti, D., Stoev, P., Kopperoinen, L., Adamescu, C. M., Adem Esmail, B., Arany, I., Arnell, A., Balzan, M., Barton, D. N., Van Beukering, P., Bicking, S., Borges, P. A. V., Borisova, B., Braat, L., Brander, L. M., … Zulian, G. (2018). Mapping and assessing ecosystem services in the EU - Lessons learned from the ESMERALDA approach of integration. One Ecosystem, 3. https://doi.org/10.3897/oneeco.3.e29153
• Costanza, R. (2024). Misconceptions about the valuation of ecosystem services. Ecosystem Services, 70, 101667. https://doi.org/10.1016/j.ecoser.2024.101667
• Daněk, J. (2024). Problematika začlenění ekosystémových služeb do rozhodovacích procesů a tvorby politik. Dizertační práce, vedoucí Vačkářová, Davina Elena. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Doktorský program Environmentální studia.
• Daněk, J., Blättler, L., Leventon, J., Vačkářová, D. (2023). Beyond nature conservation? Perceived benefits and role of the ecosystem services framework in protected landscape areas in the Czech Republic. Ecosystem Services 59, 101504. https://doi.org/10.1016/j.ecoser.2022.101504
• Fischer, A., & Eastwood, A. (2016). Coproduction of ecosystem services as human–nature interactions—An analytical framework. Land Use Policy 52, 41–50. https://doi.org/10.1016/j.landusepol.2015.12.004
• Frélichová, J., Vačkář, D., Pártl, A., Loučková, B., Harmáčková, Z. V., & Lorencová, E. (2014). Integrated assessment of ecosystem services in the Czech Republic. Ecosystem Services, 8, 110–117. https://doi.org/10.1016/j.ecoser.2014.03.001
• Kachler, J., Isaac, R., Martín‐López, B., Bonn, A., Felipe‐Lucia, M.R. (2023). Co‐production of nature’s contributions to people: What evidence is out there? People and Nature 5, 1119–1134. https://doi.org/10.1002/pan3.10493
• Kadykalo, A.N., López-Rodriguez, M.D., Ainscough, J., Droste, N., Ryu, H., Ávila-Flores, G., Le Clec’h, S., Muñoz, M.C., Nilsson, L., Rana, S., Sarkar, P., Sevecke, K.J., Harmáčková, Z.V. (2019). Disentangling ‘ecosystem services’ and ‘nature’s contributions to people.’ Ecosystems and People 15, 269–287. https://doi.org/10.1080/26395916.2019.1669713
• Kangas, P. (2004). Ecological economics began on the Texas bays during the 1950s. Ecological Modelling, 178(1–2), 179–181. https://doi.org/10.1016/j.ecolmodel.2003.12.018
• Millennium Ecosystem Assessment (Program). (2005). Ecosystems and human well-being : synthesis. Island Press.
• Potschin-Young, M., Haines-Young, R., Görg, C., Heink, U., Jax, K., Schleyer, C. (2018). Understanding the role of conceptual frameworks: Reading the ecosystem service cascade. Ecosystem Services 29, 428–440. https://doi.org/10.1016/j.ecoser.2017.05.015
• Slovák, Ľ., Daněk, J., Daněk, T. (2023). The use of focus groups in cultural ecosystem services research: a systematic review. Humanit Soc Sci Commun 10, 45. https://doi.org/10.1057/s41599-023-01530-3
• Spangenberg, J.H., Görg, C., Settele, J. (2015). Stakeholder involvement in ESS research and governance: Between conceptual ambition and practical experiences – risks, challenges and tested tools. Ecosystem Services 16, 201–211. https://doi.org/10.1016/j.ecoser.2015.10.006
• Van Herzele, A., Ceuterick, M., Buizer, M., & Leone, M. (2019). Ecosystem Services as (Co-)performative Practice: Experiences from Integrated Water Management in Flanders. Ecological Economics, 162, 29–38. https://doi.org/10.1016/j.ecolecon.2019.04.021
• Zhang, C., Li, J., Zhou, Z. (2022). Ecosystem service cascade: Concept, review, application and prospect. Ecological Indicators 137, 108766. https://doi.org/10.1016/j.ecolind.2022.108766