Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2021 — 24. 6. 2021 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

30 let monitoringu rysa ostrovida na Šumavě

Autor: Elisa Belotti, Luděk Bufka

Rys je skrytě žijící, převážně noční druh, vyskytující se přirozeně ve velmi nízkých hustotách. Informace získané z náhodně nalezených pobytových známek jsou tedy bezesporu cenné, ale nestačí ke zjištění prostorových, habitatových a potravních nároků ani pro spolehlivé odhady početnosti populace a jejího stavu. Hlavní metody, které umožňují tyto cíle splnit, jsou telemetrie a tzv. fotomonitoring (tj. monitoring pomocí fotopastí, obr. 1), popř. stopování a analýza genetických vzorků.

Obr. 1 Rysí samec Ctirad, sledován na české a německé straně Šumavy
pomocí GPS telemetrie a fotomonitoringu. © Správa NPŠ

Telemetrie
Telemetrie je jedinou možností jak získat spolehlivé informace o ekologii velkých šelem. Spočívá v odchytu několika jedinců, jejich vybavení vysílacími obojky a jejich následné sledování. V 90. letech 20. století jsme ve spolupráci s personálem přírodního parku Bavorský les používali obojky s tzv. VHF vysílačkou. Tyto obojky vysílaly signál na konkrétní frekvenci, obojkované zvíře bylo sledováno pomocí antény a lokalizováno metodou triangulace (viz např. Amelon et al., 2009). Od roku 2005 jsme začali používat ve spolupráci s NP Bavorský les nové obojky obsahující také GPS-GSM část, která pomocí satelitů lokalizovala obojkované zvíře v naprogramovaných intervalech. Informace se automaticky odesílaly jako SMS zprávy. Sledování šumavských rysů a jejich hlavní kořisti pomocí GPS telemetrie vrcholilo v letech 2009–2013, kdy i díky evropskému projektu byla sesbírána přesná data o prostorových a habitatových nárocích rysa (např. viz: Romportl et al., 2013, Filla et al., 2017, obr. 2), o denních a sezonních rytmech aktivity (např. viz: Podolski et al., 2013), o potravní ekologii rysa a interakci s jeho kořistí (např. viz: Belotti et al., 2015). Hlavní nevýhodou telemetrického sledování však je, že se jedná o invazivní metodu, která vyžaduje odchyt a manipulaci se zvířaty. Navíc telemetrické obojky nesmějí být příliš těžké, aby obojkované zvíře neomezovaly. Proto je trvání telemetrického sledování omezené váhou baterie, která se vejde do obojků. Kvůli těmto důvodům není telemetrie vhodná pro dlouhodobý monitoring početnosti a stavu celých populací. Pro tento účel je v případě rysa nejvhodnější metoda fotomonitoringu.

Obr. 2 Roční domovské okrsky dvou rysích samců (Ctirad, Kika) a dvou
rysích samic (Kubička, Tessa) sledované přeshraničně pomoci GPS-telemetrie.
© Správa NPŠ

Fotomonitoring
Fotomonitoring je zcela neinvazivní metoda, která spočívá v umístění fotopasti v terénu tak, abychom s maximální pravděpodobností vyfotili cílový druh. V případě druhů individuálně rozlišitelných na základě zbarvení, jako je rys (obr. 3), je fotomonitoring perfektní metodou pro dlouhodobé sledování osudu jednotlivých jedinců (včetně migrace a reprodukce) a početnosti celé populace. Pro tento účel je však nezbytné, aby byla co nejrozsáhlejší část areálu výskytu populace dlouhodobě a dostatečně hustě pokryta fotopastmi. Na české straně Šumavy jsme fotopasti používali nejdříve jen příležitostně (např. u náhodně nalezených stržených kořistí), a to již kolem roku 2006. Zhruba ve stejné době byly v Přírodním parku Bavorský les pokryty fotopastmi první lokality s vysokou pravděpodobností výskytu rysa. Na podzim 2008 přišel první bod zlomu, kdy byla v Národním parku Bavorský les poprvé aplikovaná koncepce tzv. intenzivního fotomonitoringu rysa vyvinutá ve Švýcarsku. Dle této koncepce je studijní území rozděleno do čtvercové sítě 2.7 x 2.7 km a v každém druhém čtverci je vybraná jedna monitorační lokalita, většinou na nevyužívaných lesních cestách, trasách, pěšinkách, kde je dle dostupných dat vysoká šance občasného výskytu rysa. V ideálním případě jsou v každé lokalitě instalovány dvě fotopasti (s bílým bleskem a s co nejvyšší rychlostí spouště) proti sobě tak, aby bylo možno dobře dokumentovat kresbu na obou bocích procházejícího rysa. Každý rysí jedinec je tedy po prvním vyfocení identifikovaný a je mu přidělen unikátní identifikační kód. Protože zbarvení rysího kožichu zůstává stejné od narození do smrti, takto identifikovaný (označený) jedinec bude identifikován pokaždé, kdy se jej podaří znovu vyfotit. Proto je možné data sesbíraná v této husté síti statisticky analyzovat, podobně jako se analyzují data z tzv. capture-mark-recapture studií (tj. odchyt-označení-znovu-odchyt, např. viz Petit a Valiere, 2006). Tímto způsobem je možno získat kvalitní odhad hustoty populace rysa ve studijním území (Weingarth et al., 2012; Weingarth et al., 2015). Tento intenzivní fotomonitoring rysa probíhá od podzimu 2009 v celém Národním parku Bavorský les a v severozápadní části Národního parku Šumava (zhruba 2/3 plochy národního parku). Celková plocha takto monitorovaného území pokrývá okolo 700 km². V tomto území spočítáme každou monitorovací sezonu (tj. od 15. září do konce roku – Weingarth et al., 2015) hustotu BBA rysí populace v jádru jejího výskytu a můžeme tak dlouhodobě sledovat její případné změny.

Obr. 3 Identifikace rysí samice „Cherry“na fotografiích z fotopasti, na základě
unikátního zbarvení. © Správa NP Šumava

Mezinárodní fotomonitorační projekty zaměřené na celou BBA populaci
Proč data z národních parků slouží ke kalkulaci hustot, nikoli počtů jedinců? Je to proto, že i tak zdánlivě velké studijní území je v případě druhů jako rys příliš malé na to, aby bylo smysluplné spočítat, kolik jedinců v této oblasti žije. Na základě dat z telemetrie, na základě velikosti rysích domovských okrsků a na základě dat z fotopastí umístěných mimo výše popsané studijní území je totiž prokázáno, že prakticky žádný rys, vyskytující se v národním parku, nežije výhradně uvnitř jeho hranice. Navíc, popis stavu populace v jádrové oblasti nemusí reprezentovat stav populace na jejích okrajích. Z toho vyplývá, že pokud je cílem získat spolehlivý přehled o stavu a početnosti celé česko-bavorsko-rakouské rysí populace, je nezbytné sbírat data z fotomonitoringu v celé oblasti jejího výskytu. První pokus přeshraničně standardizovat sběr dat fotomonitoringu v celé oblasti výskytu BBA populace proběhl v letech 2013–2015 v rámci mezinárodního evropského projektu TransLynx. V rámci tohoto projektu bylo prokázáno využití některých migračních koridorů vytipovaných na základě modelování telemetrických dat. Potvrzena byla i pravidelná reprodukce rysa v některých okrajových oblastech. První dvě roční zprávy o stavu celé BBA populace byly připraveny ze všech dat získaných v oblasti o velikosti zhruba 7000 km² (Wölfl et al., 2015a; Wölfl et al., 2015b). Časová jednotka, na základě které byla skupena a analyzována data z celé oblasti výskytu BBA populace, byla nastavena nikoli dle kalendářního roku, ale dle biologického cyklu života rysa. Tzv. rysím rokem je období od 1. 5. do 30. 4. následujícího roku. Navíc, i když byl fotomonitoring primárně nastavený a provedený tak, aby produkoval co nejvíc dat o rysech, byla díky němu získaná i velmi zajímavá data o výskytu jiných druhů, včetně těch vzácných, jako kočka divoká nebo los evropský, anebo o nepůvodních druzích, jako je mýval severní a jelen sika. Byla tak zdokumentovaná první fáze rekolonizace BBA oblasti  vlkem obecným (Mináriková et al., 2015). Práce, která začala v rámci tohoto projektu, byla dále rozšířena, doladěna a optimalizována od roku 2017 v rámci dalšího mezinárodního evropského projektu s názvem 3Lynx. Díky němu byl od podzimu 2017 do podzimu 2020 provedený fotomonitoring rysa koordinovaně v oblasti o velikosti zhruba 13 000 km². Projekt tak pokrýval skutečně skoro celý rozsah vhodného rysího habitatu s jeho trvalým výskytem v BBA regionu (obr. 4). Na dosažení tohoto cíle se podílely veškeré organizace zabývající se monitoringem rysa v regionu, včetně institucí, které nebyly přímo zapojené do samotného projektu. Spolupracoval i personál místních lesních správ, členové místních mysliveckých spolků a řada dobrovolníků, kteří přispěli externími daty. Všechna dostupná data byla shrnuta do dalších dvou zpráv o stavu BBA rysí populace v rysích letech 2017 a 2018 (Mináriková et al., 2020; Wölfl et al., 2020). Byla také poprvé provedena analýza genetických vzorků sesbíraných v celé BBA oblasti. 

Obr. 4 Oblast pokrytá fotomonitoringem rysa v rysím roce 2017
(a s drobnými změnami v rysích rocích 2018 a 2019). 
Monitorovací čtverce májí velikost 10 x 10 km.
© L. Poledník, ALKA Wildlife, o. p. s.; Zdroj Mináriková et al., 2020

Aktuální stav a budoucí výzvy
Díky všem datům z intenzivního sezonního fotomonitoringu v národních parcích i z celoročního (foto)monitoringu z celé oblasti výskytu lze říci, že v současné době je stav BBA rysí populace stabilní, s mírným pozitivním trendem v početnosti. Výskyt rysa byl pravidelně potvrzen v oblasti o velikosti 9000–9600 km² (obr. 5, Mináriková et al., 2020) a nejaktuálnější data ukázala, že BBA populace čítá zhruba 120 samostatných jedinců (tj. jedinci starší než 1 rok, nezávislí na matce), z nichž 33 byly reprodukující se samice, které porodily (prokazatelně) 66 koťat (Wölfl et al., 2020). Nicméně expanze do přilehlých oblastí, kde je stále volný vhodný habitat, se zdá být velmi pomalá, což naznačuje, že vnitropopulační tlak je ještě nízký. Navíc, genetická variabilita zůstává nízká a populace je stále izolovaná, tedy velmi zranitelná. V okrajových oblastech je pravděpodobnost přežití podstatně nižší než v jádru, což je pravděpodobně způsobeno vyšší mírou nelegálního lovu, který stále reprezentuje hlavní příčinu mortality rysa. V posledních letech napříč celým BBA regionem ale také rostla mortalita spojená s dopravou, nejspíše i kvůli zvyšujícímu se tlaku turistického ruchu, který přivádí stále větší počet aut i na dříve málo frekventované silnice jádrové oblasti. Rozšiřující a zintenzivňující se nabídka rekreačních aktivit v celé oblasti také může vést ke ztrátě klidných lokalit, které rys vyhledává pro denní odpočinek a pro odchov mláďat. Mitigace těchto staronových hrozeb společně s udržováním kvalitního monitoringu celé populace a zejména reprodukujících se samic zůstanou tedy největšími výzvami pro dlouhodobou ochranu rysa v BBA oblasti, podobně jako v celé střední Evropě.

Obr. 5 Čtverce s potvrzeným výskytem rysa v rysím roce 2017, na základě
fotek, nálezů mrtvých jedinců, sirotků nebo genetických vzorků (červené),
nebo dokumentovaných stop a stržené kořisti (modré).
© L. Poledník, ALKA Wildlife, o. p. s.; Zdroj Mináriková et al., 2020 

Seznam literatury

AMELON S.K. et al. (2009): Radiotelemetry; techniques and analysis. In: Kunz, Thomas H.; Parsons, Stuart, eds. Ecological and behavioral methods for the study of bats. Baltimore: Johns Hopkins University Press: 57-77.

BELOTTI E. et al. (2015):Patterns of lynx predation at the interface between protected areas and multi-use landscapes in central Europe. PloSone, 10(9), e0138139.

FILLA M. et al. (2017): Habitat selection by Eurasian lynx (Lynx lynx) is primarily driven by avoidance of human activity during day and prey availability during night. Ecology and evolution, 7(16): 6367-6381.

MINÁRIKOVÁ T. et al. (2015): Výskyt středně velkých a velkých lesních savců v jižních a jihozápadních Čechách (Carnivora, Artiodactyla, Lagomorpha). Lynx, series nova, 46.

MINÁRIKOVÁ T. et al. (2020): Lynx Monitoring Report for Bohemian-Bavarian-Austrian lynx population for Lynxyear 2017 (2nd ed.). 20 pp. Report prepared within the 3Lynx Project, funded by INTERREG Central Europe.

PETIT E., VALIERE N. (2006): Estimating population size with noninvasive capture‐mark‐recapture data. Conservation Biology, 20(4), 1062-1073.

PODOLSKI I. et al. (2013): Seasonal and daily activity patterns of free-living Eurasian lynx Lynx lynx in relation to availability of kills. Wildlife Biology, 19(1), 69-77.

ROMPORTL D. et al.(2013): Designing migration corridors for large mammals in the Czech Republic. Journal of Landscape Ecology, 6(1), 47-62.

WEINGARTH K. et al. (2012): First estimation of Eurasian lynx (Lynx lynx) abundance and density using digital cameras and capture–recapture techniques in a German national park. Animal biodiversity and conservation, 35(2), 197-207.

WEINGARTH K. et al. (2015): Hide and seek: extended camera-trap session lengths and autumn provide best parameters for estimating lynx densities in mountainous areas. Biodiversity and Conservation, 24(12), 2935-2952.

WÖLFL S. et al. (2015a): Status and distribution of the transboundary lynx population of Czech Republic, Bavaria and Austria in the lynxyear 2013. 22 pp. Project Report of the Trans Lynx Project.

WÖLFL S. et al. (2015b): Status and distribution of the transboundary lynx population of Czech Republic, Bavaria and Austria in the lynxyear 2014. 12 pp. Project Report of the Trans Lynx Project.

WÖLFL S. et al. (2020): Lynx Monitoring Report for the Bohemian-Bavarian-Austrian Lynx Population in 2018/2019. Report prepared within the 3Lynx project, 27 pp. Funded by Interreg CENTRAL EUROPE programme.