Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 3/2008 — 24. 6. 2008 — Péče o přírodu a krajinu

Zprůtočnění odstaveného ramene Blanice

významná stavba k ochraně perlorodky říční

autorka: Magda Růžičková

Národní přírodní památka Blanice

Rozlehlé území luk, rašelinišť a lesů v povodí Blanice bylo v roce 1989 vyhlášeno jako Národní přírodní památka Blanice. Rozprostírá se na ploše 294,41 ha, leží na území CHKO Šumava. NPP Blanice byla joko zvláště chráněné území evropského významu pro záchranu oligotrofních společenstev zapsána v roce 1996 do seznamu biogenetických rezervací Rady Evropy. Samotné povodí Blanice o rozloze 56 km2 je pouze minimálně osídleno (cca 100 obyvatel), což nemalou měrou přispívá k udržení oligotrofního vodního prostředí.

Povodeň v roce 2006 – bezprostřední ohrožení populace perlorodky říční

Povodí horní Blanice je svým charakterem přírodních procesů zcela unikátní, a to i v evropském měřítku. Odstavený říční meandr, který se vytvořil při povodni v roce 1962, reprezentuje naprosto jedinečný biotop. Původní charakter struktury dna zde zůstal zachován, zatímco v korytě řeky substrát podléhal nepříznivým vlivům (převrstvování sedimentů a změny struktury dna v důsledku povodní apod.). V korytě meandru a částečně také v korytě hlavního toku se nachází nejvýznamnější středoevropská populace kriticky ohroženého druhu perlorodky říční (Margaritifera margaritifera) – 46 tisíc jedinců; Hruška, 2003.

Národní přírodní památka Blanice je jednou z osmi lokalit v České republice, kde probíhá záchranný program perlorodky říční, přičemž NPP Blanice je modelové území programu. Jsou zde ověřovány jednotlivé metody managementu biotopu i managementu perlorodky říční v širších vztazích k rostlinným i živočišným společenstvům a přirozenému ročnímu chodu ekosystému. Ve vymezené části modelového území je navíc zajišťován izolovaný polopřirozený odchov mladých perlorodek (byli zde vysazeni laboratorně odchovaní jedinci v juvenilních stadiích).

V létě roku 2006 proběhly na Blanici tři vlny povodní, které způsobily rozsáhlé škody v oblasti odchovného ramene. Nejničivější povodňová vlna kulminovala 30. 6. 2006, kdy došlo k narušení příčného objektu na řece v NPP Blanice, a tím k odstavení průtoku bočním ramenem s refugiem perlorodky říční a polopřirozenými odchovnými systémy. Byly poškozeny břehy odchovného ramene, které bylo zaneseno splaveným dřevem a dalším materiálem, a byly zničeny nové odchovné cykly perlorodek; glochidiemi invadované ryby v odchovném prvku se udusily pod nánosem naplaveného bahna.

Hledání definitivního řešení

V minulosti zajišťoval přítok vody do ramene Blanice pevný jez dřevěné konstrukce vyplněný kamenným štětem, který byl při povodni zcela zničen. Došlo k radikálnímu poklesu hladiny vody v místě vtoku do ramene. Bezprostředně po odeznění povodňových průtoků zástupci Povodí Vltavy, Správy NP a CHKO Šumava a dobrovolníci z řad ochránců přírody vytvořili na místě vzdouvací objekt z dřevěných klád a trubní přívod vody do odstaveného ramene. Toto provizorní řešení zajišťovalo dočasně přívod vody do ramene a uvolnilo stavební prostor pro definitivní řešení.

Po povodni, a zřejmě i před ní, byly hydraulické poměry v jezové zdrži nevyhovující. Hydraulickými poměry se rozumí vlastnosti proudění vody ve zdrži (rychlost vody za různých průtoků, rozložení rychlosti vody v podélném i příčném směru, ohrožení stability břehů a dna, převody povodňových průtoků, zajištění odběru vody do ramene). Hydraulické poměry ve zdrži ovlivňují výskyt ledových situací, usazování splavenin, transport ledu, detritu, plavenin a splavenin, ohrožení koryta prou­dící vodou.

Řešitelský tým, složený ze zástupců MŽP ČR, AOPK ČR, Správy NP a CHKO Šumava, poradního sboru záchranného programu perlorodky říční a dalších odborníků, diskutoval dvě varianty definitivního řešení. Jednou z nich bylo ponechání této lokality v NPP přirozenému vývoji, druhou variantou bylo stabilizování stavu před povodní. S ohledem na nepříznivý vliv přirozených průtoků na populaci perlorodky říční v odstaveném meandru se přiklonil ke druhé variantě.

Obnova jezu musela být navržena tak, aby jednak byla v co nejvyšší možné míře zachována přirozená dynamika vodního režimu v korytě hlavního toku Blanice v NPP a zároveň aby obnovila, stabilizovala a dlouhodobě zajišťovala vodní režim v korytě meandru, tedy jedné ze základních podmínek záchranného programu perlorodky říční. Technické řešení muselo být důsledně přizpůsobeno zásadním podmínkám biologů z hlediska ochrany místní unikátní populace před nepříznivými důsledky stavební činnosti.

První projekt stavby – zprůtočnění odstaveného ramene Blanice ve stejno­jmenné NPP byl vypracován v srpnu roku 2006. Na podzim byla realizována první etapa prací, která stabilizovala lokalitu pro nadcházející zimní období. Proti protržení meandru Blanice do odchovného ramene bylo vytvořeno opevnění levého břehu řeky a provizorní koryto, které propojovalo koryto Blanice s odstavným ramenem.

Původní stav ukázal na stále se zvětšující obtíže při zajišťování přívodu vody do ramene v zimních měsících. Vtok se ucpával ledem, krami i ledovou kaší. Za odchodu ledu vznikala ve zdrži velká ledová zácpa, zamrzlá hladina byla nepřekonatelnou překážkou pro průchod ledu. Proto docházelo k vybřežení vody a transportu ledových ker do širokého okolí, především pak do odchovného ramene. Za mrazů bylo potřebné denně pozorovat ledové poměry a podle potřeby odstraňovat led z koryta a ramene. Usnesením vlády České republiky byla v říjnu 2006 povolena výjimka z ochranných podmínek NPP Blanice a I. zóny CHKO, která stanovila jako jednu z podmínek výjimky předložení projektu, doplněného posouzením stavby s ohledem na zajištění lokality odstaveného ramene před negativním působením ledových jevů. AOPK ČR dala vypracovat vyhodnocení ledových jevů a splaveninového režimu. Výsledky práce se promítly do nové projektové dokumentace, která byla připravena v květnu 2007 a předána Komisi pro krajinotvorné programy (KTP). Ta ji v pracovním pořádku poskytla k posouzení zástupcům Odboru zvláště chráněných částí přírody, Odboru ekologie krajiny a lesa a Odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí ČR. V červnu téhož roku na základě souhlasu Komise pro KTP byla provedena změna Rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování akce z Programu revitalizace říčních systémů ve smyslu nové projektové dokumentace. V červenci 2007 vláda ČR povolila novou výjimku z ochranných podmínek NPP Blanice a I. zóny CHKO. V srpnu bylo zahájeno vodoprávní řízení, 10. 9. 2007 vydal MěÚ Prachatice rozhodnutí o povolení k jinému nakládání s povrchovými vodami a stavební povolení.

Popis zvoleného řešení

Hydrotechnický rozbor a hydraulické výpočty ukázaly, že pro zlepšení hydraulických podmínek je nejúčelnější vytvořit v místě bývalého jezu stabilní složený lichoběžníkový profil koryta, který zajistí, že i ten nejmenší průtok v Blanici bude rozdělen mezi její vlastní koryto a odstavné odchovné koryto. Profil požadovaných vlastností byl dosažen ocelovou štětovou Larsenovou stěnou obloženou kameny. Profil má kynetu (snížené místo), jejíž dno je o 10 cm výše než dno vtoku do ramene. Jezová zdrž, způsobující díky nevyváženým hydraulickým poměrům na toku obtíže, byla nahrazena přirozeným korytem, které má jednotný sklon a v příčném směru nemá jednotnou hloubku (při levém břehu je vytvořena kyneta, v níž se soustřeďují malé průtoky při dosažení větší hloubky a rychlosti vody). Úprava koryta do přirozené podoby, jakou má výše na toku, byla provedena také nad a pod bývalým jezem. Pro úpravu do předepsané velikosti a tvaru byl použit zához z lomového kamene. Velikost záhozového kamene se mění v závislosti na sklonu dna upraveného koryta a poloze v příčném řezu oblouku. Břehy odstaveného meandru byly rovněž opevněny. Pro zvýšení stability náporových břehů a zlepšení jejich vzhledu bylo uplatněno vegetační opevnění haťovými válci z vrbových prutů a vrbová podložka pod kamenným záhozem.

Realizace a financování stavby

Realizace stavby podle projektové dokumentace „Zprůtočnění odstavného ramene Blanice v NPP Blanice s ohledem na vyhodnocení ledových jevů a splaveninového režimu“, jejímž investorem byla Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, probíhala od října do poloviny prosince 2007 a byla limitována podmínkami pro práci v NPP. Před zahájením prací v řečišti byl proveden průzkum koryta hlavního toku v lokalitě stavby a všichni nalezení mlži byli vyzvednuti a přemístěni na předem určené náhradní stanoviště proti proudu. Během prací byl zajištěn dozor, který kontroloval provádění stavby z hlediska jejího vlivu na biotu, zvláště pak na perlorodku říční. Mimořádnou pozornost bylo třeba věnovat kvalitě vody. Byly stanoveny mezní přípustné hodnoty konduktivity a zákalu, na lokalitě probíhalo jejich kontinuální měření. Lomový kámen musel být před použi­tím propláchnut a zbaven všech složek působících zákal, a to mimo území NPP Blanice. Voda se v průběhu stavby převáděla nejprve kanalizačním potrubím z PVC, poté zpevněným obtokovým kanálem. Vysoké nároky byly kladeny na pracovní technologie a na použité stavební materiály, které nesměly vykazovat negativní vliv na společenstva oligotrofních toků. Nesmělo dojít k poškození potravních stružek nacházejících se v prostoru odchovny, aby nedošlo ke vnosu cizorodých látek a půdního zákalu do odstavného ramene. Provizorní stavební komunikace byla nad těmito stružkami vedena mostní konstrukcí, stružky byly navíc zajištěny pomocí plastových trubek. Na celý průběh výstavby dohlížel autorský dozor a technický dozor investora.

Stavba byla financována z prostředků Programu revitalizace říčních systémů Ministerstva životního prostředí České republiky. V roce 2006 byly realizovány stavební práce v hodnotě 2,27 mil. korun, v roce 2007 v hodnotě 3,8 mil. korun.

Závěr

Administrace žádostí Programu revitalizace říčních systémů je časově velice náročná, zvláště pak u takto specifických akcí, jakou bylo zprůtočnění odstaveného ramene Blanice v NPP Blanice. Po povodni v roce 2006 byla nejvýznamnější středoevropská populace perlorodky říční bezprostředně akutně ohrožena havarijním stavem vzdouvacích objektů. Zvláště v takto naléhavých případech by bylo nanejvýš vhodné celý proces administrace žádostí a proces schvalování financování maximálně urychlit a zefektivnit.

První zimní a jarní období po ukončení stavby prokázalo, že realizované úpravy zajistily stabilitu koryta i v případě větších povodní, zlepšily hydraulické podmínky pro transport plavenin a splavenin a byly eliminovány problémové ledové jevy, a co je důležité – použitá technologie výstavby nenarušila stávající unikátní populaci perlorodky říční v odstavném rameni.

Autorka pracuje v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, oddělení péče o vodní ekosystémy

Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera)

Perlorodka říční obývá severní polokouli. V Evropě se její areál rozprostírá od severního Španělska přes západní Pyreneje, Bretaň, Normandii, Ardeny, Britské ostrovy a střední Evropu až do severní Evropy. Těžiště jejího evropského rozšíření je ve Skandinávii a severním Rusku. Do střední Evropy pronikala perlorodka říční po tahových cestách lososa obecného (Salmo salar) a pstruha potočního (Salmo trutta morpha fario). Obě tyto ryby jsou dočasnými hostiteli jejích larev. Hlavní výskyt druhu je v České republice vázán na povodí Vltavy (horní tok Vltavy), Blanice, Malše a jejich přítoky. Fragmenty původních populací se zachovaly v povodí Rokytnice – na tocích Lužní potok a Bystřina, které tvoří státní hranici mezi Českou republikou, Bavorskem a Saskem, a na Jankovském potoce a Kladinském potoce na Vrchovině.

Od 20. století je zaznamenáván pokles početnosti druhu na území celé Evropy, a to z různých příčin – eutrofizace a acidifikace vod, nevhodné způsoby hospodaření v krajině, změna teplotních poměrů toků, toxické znečištění vod, přímá destrukce populací sběrem perlorodek a další. Některé evropské i české lokality tak již zcela zanikly.

Perlorodka žije v substrátu dna chladných a málo úživných vodních toků ve středních a vyšších polohách, živí se filtrací detritu, malých částeček organické hmoty v různém stupni rozkladu. Na rozdíl od většiny našich měkkýšů se vyskytuje pouze v oblastech chudých na vápník, přičemž však vápník nutně potřebuje pro stavbu svých masivních schránek. Potřebný vápník získává z detritu, pokud je zde v dostatečné míře přítomný. Kvalita detritu je tedy jedním z nejvýznamnějších činitelů, ovlivňujících populace perlorodky říční. Má podstatný vliv na utváření růz­ných morfologických forem, které se liší dobou dožívání a velikostí. Přitom platí závislost, že málo úživný, ale vápníkem dostatečně zásobený detrit podmiňuje existenci dlouhověkých populací perlorodek s velkými tělesnými rozměry.

Doba pohlavního dospívání perlorodky je ovlivněna typem biotopu, kdy v mesotrofním prostředí nastává pohlavní zralost dříve než v prostředí oligotrofním. V našich podmínkách se tato doba pohybuje v rozmezí mezi 15.–20. rokem života. V početných koloniích převládá oddělené pohlaví, ale řídce roztroušení mlži mohou být hermafroditní.

Samčí spermie vypouštěné volně do vody samička nasává a v jejím těle dochází k oplodnění vajíček. Během 4–6 týdnů se oplodněná vajíčka v mezižaberních prostorách samičky přeměňují na invazní larvy – glochidie, jež jsou vyvrhovány do vodního proudu. Jejich další vývoj, který probíhá na hostitelských rybách, trvá

3–12 měsíců a délka tohoto vývoje není podmíněná geneticky, ale závisí na denních teplotách vzduchu a teplotách vodního prostředí. Po ukončené metamorfóze juvenilní stadia perlorodek opouštějí hostitelskou rybu a dalších 5–10 let žijí na dně toku. Nejkritičtějším obdobím života jedince je doba od opuštění hostitelské ryby do věku pěti let. Podle typu biotopu se perlorodky říční dožívají

30–50 let (v mesotrofním prostředí) a 80–200 let (v oligotrofním prostředí).