Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 1/2023 — 23. 2. 2023 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Les – největší přírodní bohatství Beskyd

autoři: Tomáš Myslikovjan, Pavel Popelář

Z historie lesů v Beskydech

Prakticky až do konce středověku tvořily Beskydy pohraniční hvozd na neklidné hranici s Horními Uhrami. Zatímco například Jeseníky či Šumava byly osídleny už ve 13. století, v Beskydech bylo do 14. století osídleno sotva úpatí hor. Zdejší lesy zůstaly po dlouhá staletí nedotčeny těžbou. Teprve valašská kolonizace a následně pasekářské osídlení v průběhu 15.–17. století spojené s přesunem obyvatelstva z údolí na hřebeny a úbočí hor znamenaly využívání horských poloh. Pralesovité porosty byly nejdříve vypásány v přirozeně proředěných porostních světlinách, které se rozšiřovaly kácením a vypalováním. Časem tak vznikly souvislé pastevní lesy s převážně odlesněnými hřebeny. Tehdejší dokumenty popisují lesy jako nepravidelné, ponejvíce smíšené, které se střídaly s travnatým porostem, řídce porostlým stromy a keři, ať již solitérními, nebo shluky stromů. Tato místa sloužila jako pastviny pro salaše, nazývala se javořiny podle javorů, které tam převládaly (sloužily ke krmení dobytka). V 15.–16. století nebyla pastva vrchností nijak omezována, salaš se volně stěhovala za novou pastvou. V té době byl les místy zachován pouze na 20–30 % původní rozlohy a vedle loveckých potřeb sloužil hlavně jako zdroj paliva. Po třicetileté válce Valaši ztratili svá privilegia, plocha pastvin byla již přesně vymezena, redukována byla i těžba dřeva. Vše se radikálně mění od druhé poloviny 18. století s rozvíjejícím se průmyslem. Vrchnost si brzy spočítala, že zisk z prodeje dříví bude podstatně převyšovat nájemné z pastvin a pastevních lesů. Po vynuceném útlumu salašnictví (na Jablunkovsku i vojskem) a zákazu pastvy v lesích, dochází k rozsáhlému zalesňování opuštěných pastvin. 

Kněhyně – Čertův mlýn z Trojanovic.   Foto Tomáš Myslikovjan

Dlouho se těžilo především bukové palivové dřevo pro potřebu místních skláren a k tavení železné rudy. Z důvodu neexistujících nebo častými povodněmi ničených cest bylo dříví plaveno horskými potoky. V zimě se rovnané dříví na saních stahovalo k potokům a při jarním tání plavilo dál do údolí. V 19. století byl ke zlepšení plávky vybudován důmyslný systém vodních nádrží, tzv. klauz. S objevem uhlí na Ostravsku dominantní roli přebírá jehličnatá kulatina sloužící  budování překotně se rozvíjejících měst a pro potřeby důlní činnosti. To byl také hlavní impulz plánovaného lesnického hospodaření se smrkem jako ideální dřevinou budoucnosti. Od konce 19. století se méně kvalitní smrkové dříví využívá ve Vratimově také na výrobu buničiny k produkci papíru. Ostatně v Paskově je i dnes největší závod na zpracování buničiny v ČR. 

Holoseče, smrk, emise a zvěř...

Radikální přeměna převážně jedlobukových beskydských lesů na porosty s vysokým podílem smrku pokračovala téměř po celé 20. století. Jednoznačně převládl holosečný způsob hospodaření s obnovou smrkem. Buk se vysazoval jen minimálně, ostatní původní listnáče a jedle prakticky vůbec. O jak dramatickou změnu se jednalo, svědčí příklad z oblasti Lesní správy Ostravice. V roce 1840 tam bylo takřka ideální zastoupení dřevin: 34 % smrku, 34 % jedle a 32 % buku. V roce 1906 už smrk se 76 % dominoval, zastoupení jedle kleslo na 7 % a buku na 10 %. Přesto se ještě ve dvacátém století zejména ve špatně přístupných částech hor nacházely rozsáhlejší plochy pralesovitých porostů. Díky členitému terénu a zejména osvíceným majitelům a lesníkům zůstaly ve fragmentech dosud. 

Po roce 1945 pokračuje v několika vlnách také další úbytek zemědělské půdy, ať již jejím zalesněním, nebo samovolnou sukcesí. V době, kdy se rychle rozvíjí lesnická mechanizace, zakládají se smrkové monokultury a nově se zavádí so-cialistický program likvidace tzv. přestárlých porostů, přichází největší novodobá pohroma beskydských lesů – imisní kalamita. Po náhlém teplotním zvratu na přelomu let 1978–1979 za působení emisí z ostravsko-karvinské aglomerace došlo k prudkému zhoršení stavu lesů v nejvyšších polohách zejména na severní straně hor. Ačkoli lesy začaly postupně regenerovat – například buky, které na jaře nevyrašily, se už během vegetační doby začaly olisťovat –, Beskydy byly prohlášeny za kalamitní oblast a během krátké doby byly zejména na hřebenech vykáceny velké plochy přírodě blízkých lesů. 

Nesmíme zapomenout také na vliv jelení a srnčí zvěře na vývoj lesa. Mladé lesní porosty nejvíce poškodil strmý nárůst stavů jelena evropského. Jelen byl přitom až do 19. století jen vzácnou ozdobou beskydských lesů. V urbáři frýdeckého panství z roku 1664 se o jelenech uvádí, že v horách nejsou, protože tam Valaši ustavičně pasou dobytek. Teprve s omezením pastvy a zaměřením vrchnosti na myslivost jeho stavy začaly prudce růst. Téměř po celé dvacáté století a mnohde až do současnosti zůstávají škody jelení zvěří hlavním faktorem, který brání odrůstání jedle a dalších dřevin, jako javory, jilmy či lípy. Míra poškození na první pohled nebývá zcela zřejmá. Lesy jsou vitální, přirozeně se obnovuje buk, avšak úbytek biologické rozmanitosti pokračuje. Několikasetleté jedle přirozeně hynou a jejich tlející dřevo – nenahraditelný biotop pralesních druhů – postupně také. Pokud neexistuje odpovídající náhrada, přeruší se kontinuita přirozených procesů a méně pohyblivé druhy organismů mohou vyhynout.  

Kněhyně – Čertův mlýn z Trojanovic.   Foto Tomáš Myslikovjan

Vlastníci lesů v Beskydech   

Přibližně polovina výměry lesů v CHKO Beskydy zůstala ve státním vlastnictví spravovaném Lesy ČR. Rozsáhlý lesní komplex 14 000 ha v současné době patří ostravsko-opavskému biskupství a i další rozsáhlé komplexy lesa vlastní církve, města a obce. Kromě toho existují stovky soukromých vlastníků s malými lesními majetky, kde má lesnická činnost různou intenzitu. Tyto lesní porosty, často desítky let bez úmyslných těžebních zásahů, představují cenné biotopy ohrožených rostlin a živočichů; jedná se zejména o saproxylické druhy brouků a ptáků vázaných na tlející dřevo. Specifické jsou majetky původních salaší, kde se po ukončení pastvy ovcí a koz (mnohdy až po 2. světové válce) dochovaly lesy pastvou intenzivně ovlivněné. Příkladem jsou křivolaké buky s četnými dutinami na salaších Kotař, Javorový a Godula. Tam, kde je již návrat pastvy vyloučený, podařilo se s majiteli často dohodnout ponechání starých bučin samovolnému vývoji.  

Druh vlastnictví měl tak v minulosti vliv na způsob hospodaření. Drobní soukromí vlastníci ve svých lesích hospodařili prakticky výběrným způsobem. Využívali stromy všech velikostí k různorodým účelům, od výroby nářadí a ohrad až po stavbu dřevěnic z jedlových kmenů. Velcí vlastníci (církev, šlechta) začali už od konce 18. století hospodařit podle lesnických plánů zohledňujících věkové třídy dřevin a výrazně měnících druhovou skladbu lesa ve prospěch smrku. 

Přírodní lesní podmínky Beskyd

Vedle historického způsobu využívání lesních porostů a vlastnických vztahů ovlivňují podobu lesů přírodní podmínky. 

Plocha lesů v CHKO Beskydy má výměru okolo 85 000 ha a vytváří tak nejrozsáhlejší oblast karpatské přírody na našem území. Pouze v Moravskoslezských Beskydech na našem území dosahují Karpaty nadmořských výšek přes 1000 m. V nejvyšších polohách Lysé hory, Smrku a Kněhyně – Čertova mlýna se proto setkáme i s jedinečnými ostrovy boreální vegetace. Výrazně ale převládá jedlobukový lesní vegetační stupeň. 

Hloučkovitá podsadba jedle v PR Klíny.   Foto Tomáš Myslikovjan

Jižní část CHKO, tvořená hřebeny Vsetínských vrchů a Javorníků, rozdělenými údolím Vsetínské Bečvy, je z lesnického hlediska unikátní výskytem jedle bělokoré i mimo rezervace v hospodářských lesích, kde místy dosahuje 10–20% zastoupení. Přesto její současný výskyt zdaleka nedosahuje hodnot běžných do druhé poloviny 19. století. Místy 50–70 % tehdejšího zastoupení mělo spojitost s pastvou dobytka v lesích, hrabáním steliva a využitím buku pro výrobu dřevěného uhlí nebo sklářství. Cenný je také krajinný ráz této části CHKO Beskydy, který je typický střídáním lesních ploch s loukami, pastvinami a bezlesými enklávami s pozůstatky původního osídlení.  

Naproti tomu severní část CHKO Beskydy má výjimečnou geomorfologii (největší převýšení na jednotku plochy v ČR), velmi prudké svahy tu padají do četných údolí s mnoha horskými potoky. Zde se vlivem špatné dostupnosti, horší kvality dřeva i obtížného mysliveckého využívání zachovaly zbytky horských smrčin a větší komplexy přírodě blízkých lesů, které mají místy pralesovitý charakter. Řidší osídlení, vyšší lesnatost a drsnější klima přispěly k uchování lesů méně ovlivněných činností člověka. 

Lesy v CHKO Beskydy dnes

Dnes máme možnost zhodnotit, co zdejším lesům přinesla padesátiletá existence CHKO. Stále platí, že se zde kumulují všechny funkce lesů, ať již produkční, či mimoprodukční: vysoký přírůst a kvalita smrkového dřeva, ochrana kvalitních zdrojů pitné vody, rekreační i sportovní využití, ochrana půdy a sesuvných území, cenné původní populace lesních dřevin a na neposledním místě i zachování biodiverzity, zejména v unikátních pralesovitých porostech. 

V současné době najdeme v lesích CHKO Beskydy 42 maloplošných zvláště chráněných území, většina z nich v majetku státu, významný podíl připadá také na církevní lesy. Kromě toho AOPK ČR usiluje o výkup soukromých lesů, kde se zachovalo mnoho cenných porostů. 

Smrkový prales v NPR Kněhyně – Čertův mlýn.   Foto František Jaskula

Vedle snahy o zachování co největší výměry přirozených lesů vyhlašováním nových rezervací a památek je využíváno i možnosti spojené se vznikem ptačích oblastí Beskydy a Horní Vsacko a evropsky významné lokality Beskydy. Zejména z důvodu ochrany ptačích biotopů je mimo rezervace již nyní ponecháno 810 ha lesa samovolnému vývoji a nejméně 5000 stromů k ze-tlení na základě přiznané náhrady ekonomické újmy, nepočítaje další tisíce stromů, za které vlastníci kompenzace nepožadují. 

Pod Čertovým mlýnem.   Foto Tomáš Myslikovjan

Tůně pod Javorovým.   Foto Tomáš Myslikovjan 

V současnosti stojíme opět na počátku nové etapy proměny lesních porostů, stejně jako v minulosti již vícekrát. Kulturní smrčiny na řadě míst doslova mizí před očima. Není úplně podstatné, kolik hektarů lesa podlehlo kůrovci v kombinaci se suchem a napadením václavkou. Pro ochranu přírody nejen v Beskydech zůstává pořád stejný úkol – snažit se zachovat a rozšířit plochu lesů s minimálními lidskými intervencemi a podporovat přírodě blízké lesnické hospodaření na co největších plochách. Pokud se chceme poučit z historie a současných poznatků o lese, nemáme ani jinou možnost.    ■

- - - 

Úvodní foto: Podzimní bukový prales.   Foto František Jaskula