Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 5/2025 — 30. 10. 2025 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Český ráj a jeho louky

Autor: Jan Višinský

Vývoj posledních desetiletí přinesl na luční biotopy zásadní tlaky. Intenzifikace hospodaření, meliorace a scelování pozemků na jedné straně a opouštění obtížně obhospodařovatelných ploch na straně druhé vedly k úbytku rozlohy i kvality luk. Na neudržovaných stanovištích rychle přebírají prostor expanzivní trávy, například třtina křovištní, šíří se rákosiny a nastupuje nálet dřevin. Šíří se invazní rostliny, zejména křídlatky, netýkavka žláznatá a v posledních letech podél Jizery také rukevník východní. Významným faktorem se stávají i suché epizody posledních let, které snižují hladinu podzemní vody, urychlují vysychání mokřadů a podporují sukcesi dřevin. Louky na hůře přístupných místech, především na prudkých svazích, bývaly v minulosti často využívány jako ovocné sady. V jejich podrostu se nacházely mezofilní i suché trávníky, jejichž fragmenty jsou patrné dodnes, buď v podobě starých ovocných stromů zarostlých náletovými dřevinami, nebo ve formě lučních druhů zachovaných v podrostu a na okrajích porostů. Typickými příklady takových lokalit jsou kuesta Fialník navazující na Volaveckou stráň, lesopark Důně u Kněžmostu, který byl částečně obnoven před patnácti lety, a také bývalá přírodní památka Meziluží.

Flóru Českého ráje lze podle geologického podloží rozdělit do dvou základních skupin. Acidofilní druhy a společenstva jsou vázány na kyselé pískovce, zatímco bazofilní druhy se pojí se slínitými pískovci, slínovci a čedičovými vyvřelinami. Geologická pestrost je doplněna geomorfologickou rozmanitostí, kterou představují skalní města, rokle, plošiny i sopečné kužely. Tyto tvary reliéfu vytvářejí široké spektrum stanovišť s rozdílnými mikroklimatickými podmínkami a společně s geologickým podložím určují vysokou druhovou diverzitu území. Na pouhých patnácti kilometrech vzdušnou čarou se od rybníka Žabakor v nadmořské výšce 235 metrů, kde se rozkládají podmáčené louky a zbytky lužních lesů, krajina postupně zvedá přes reliktní bory a skalní města až k podhorským a horským loukám a bučinám, vrcholícím na Kozákově ve výšce 745 metrů. Na území Českého ráje bylo dosud zaznamenáno přibližně tisíc druhů vyšších rostlin. Luční biotopy dnes zaujímají přibližně pět procent rozlohy CHKO, avšak jejich stav je velmi rozdílný. Najdeme zde plochy dobře zachovalé a pravidelně obhospodařované, ale také degradované, ohrožené sukcesí či invazními druhy. Dlouhodobý ústup kvality lučních společenstev souvisí s intenzifikací zemědělství i s ústupem tradičních forem hospodaření. Nevhodně nastavené podmínky některých dotací posouvají termíny sečí až do druhé poloviny léta a negativně působí i balíkování čerstvě posečené trávy do plastové fólie pro výrobu senáže, protože tím dochází k odvozu semen z lokality a k postupnému ochuzování travních porostů. V poslední dekádě se však při managementu nelesních stanovišť v CHKO Český ráj prosazuje mozaiková seč jako standardní nástroj péče o luční biotopy. Jejím principem je prostorově a časově diferencované kosení, při němž se záměrně ponechávají nepokosené pruhy či plochy. Tato refugia poskytují útočiště pro entomofaunu a další drobné živočichy, zajišťují kontinuitu potravní nabídky a umožňují rostlinám dokončit fenologické cykly.

V rámci CHKO Český ráj lze vymezit několik zvláště chráněných území, kde jsou luční biotopy zastoupeny v nejvyšším podílu a zároveň ve své nejzachovalejší podobě. Tyto lokality jsou klíčové nejen z hlediska diverzity druhů, ale i jako modely ukazující vliv historického hospodaření a efektivitu současného managementu. Pro ilustraci byla vybrána tři území rozložená v různých částech chráněné oblasti. Podtrosecká údolí ve střední části představují komplex mokřadních a rašelinných luk. Oborská luka ve východní části navazují na rybniční soustavy a reprezentují tradiční vlhké louky. Podloučky v severní části uchovávají mozaiku xerotermních trávníků a květnatých bučin. Společně poskytují reprezentativní obraz variability a ekologické hodnoty lučních stanovišť v Českém ráji.

PR Podtrosecká údolí

Podtrosecká údolí představují nejrozsáhlejší komplex mokřadních biotopů v Českém ráji a patří k nejcennějším přírodním celkům této oblasti. Rezervace byla vyhlášena v roce 1999 sloučením dvou starších chráněných území Rašeliniště Vidlák a Údolí Žehrovky a chrání nejen unikátní soustavu rybníků s přilehlými nivními loukami, ale také kaňonovitá údolí v kvádrových pískovcích. Jedním z nejcennějších míst rezervace je rašeliniště nad rybníkem Vidlák. Toto stanoviště vzniklo v podmínkách dlouhodobého zamokření a vysoké hladiny podzemní vody, která zde udržuje specifické rašelinné a slatinné biotopy. Vidlák je zajímavý i hydrologicky, protože část lokality odvádí vodu do povodí Libuňky a část do povodí Žehrovky. Díky této kombinaci vlhkosti a minerotrofních pramenů se zde udržela pozoruhodná pestrost rostlin. Mezi nejvýznamnější patří kriticky ohrožený hlízovec Loeselův (Liparis loeselii). Dalším cenným druhem je suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), který je vázán na přechodová rašeliniště s minerotrofními vývěry. Vyskytuje se zde také prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) nebo vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata).

Rašeliniště vidlák v PR Podtrosecká údolí. Autor Pavel Moskaljuk

Historicky byla lokalita udržována především pravidelným kosením, které bránilo jejímu zarůstání dřevinami. Po ústupu tradičního hospodaření začalo rašeliniště rychle zarůstat a jeho nejcennější části byly ohroženy. Proto zde dnes probíhá aktivní péče v podobě odstraňování náletových dřevin a mozaikové seče.

PP Oborská luka

Oborská luka leží na historické hranici někdejšího panství Schliků a jejich vývoj je spjat s proměnami vlastnictví i hospodaření v širším jičínském regionu. Od počátku sedmnáctého století až do roku 1906 byla součástí rozsáhlejšího hospodářského celku, nejprve valdštejnského frýdlantského vévodství a později majetků rodu Schliků. Jádrem panství byl statek Jičín, který na konci třináctého století patřil českým královnám a v následujících staletích se dostával do rukou různých šlechtických rodů. V polovině šestnáctého století zde působil i rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Po bitvě na Bílé hoře připadlo území Albrechtu z Valdštejna, který jej v roce 1635 postoupil hraběti Jindřichu Schlikovi. Po roce 1945 došlo ke konfiskacím a zestátnění, po roce 1990 k dílčím restitucím lesů, samotné louky a rybníky však zůstaly převážně ve veřejném a obecním vlastnictví.

Ve dvacátém století začalo území získávat také rekreační funkci. V okolí rybníků vznikl kemp, chatové osady a rekreační areály, které dodnes ovlivňují ráz krajiny. V druhé polovině dvacátého století byly louky povrchově odvodněny a plánovala se výstavba dalšího rybníka západně od Oborského i rozsáhlejší zástavba svahů, což by znamenalo zánik vlhkých luk. K tomu však naštěstí již nedošlo v důsledku projednávání vyhlášení chráněného přírodního výtvoru Jinolické rybníky v letech 1987–1990. Dnes přírodní památka Oborská luka a nedaleká přírodní památka Rybník Vražda představují poslední zbytky původních vlhkých luk, které se v minulosti rozkládaly podél celé rybniční soustavy. Botanické průzkumy opakovaně potvrdily jejich vysokou přírodní hodnotu a význam pro ochranu orchidejí a dalších cenných rostlin. Současná péče se zaměřuje na pravidelnou seč, omezování náletových dřevin a udržování vodního režimu, aby si tyto lokality uchovaly svůj charakter i do budoucna.

Přírodní památka Oborská luka se nachází ve východní části CHKO blíže k Jíčinu a má spíše otevřený charakter krajiny. Na fotografii je zachycena krátce po seči s ponechanými nesečenými částmi. Foto Jan Višinský

Přírodní památka Oborská luka zahrnuje přibližně 9 ha lučních biotopů, od vlhkých pcháčových a bezkolencových luk až po sušší mezofilní louky, které poskytují stanoviště mnoha rostlinným i živočišným druhům. Foto Vaclav Tomášek

Oborská luka dnes představují jednu z nejcennějších lučních lokalit v Českém ráji. Přestože plocha chráněného území není rozsáhlá (přibližně 9 ha), uchovala si díky podmáčenému charakteru a dlouhodobé kontinuitě hospodaření vysokou hodnotu. Typickým biotopem jsou zde vlhké pcháčové louky a střídavě vlhké bezkolencové louky, které hostí řadu ohrožených druhů. Z orchidejí je to například výskyt vstavače kukačky. Populace zde byly dlouhodobě sledovány a patřily k nejvýznamnějším v regionu. Od 70. let se vyskytoval ve větších počtech po celých východních Čechách, v 80. letech zdejší populace čítala desítky jedinců (okolí rybníka Němeček, pásmo jižně od Oborského rybníka či kemp Eden). V 90. letech však i přes probíhající zásahy (výřez náletů, sběr semen) postupně zanikla. V letech 1995–2000 se na mírně svažité louce u osady Březka udržovalo už jen několik málo rostlin (max. 7 ks), jejichž semena poskytl VÚKOZ. Po roce 2002, kdy byla lokalita začleněna do rozšířené části CHKO Český ráj, nebyla populace dlouho potvrzena a druh byl považován za nezvěstný. V roce 2018 však bylo u kempu Eden nalezeno 11 jedinců a v letošním roce již 26 jedinců, což dokládá částečný návrat druhu do lokality. Kromě něj se zde vyskytuje prstnatec májový a další druhy vlhkých luk, například kosatec sibiřský, krvavec toten a rozrazil dlouholistý. Současná péče vychází z potřeby udržet mozaikovou strukturu a zabránit zarůstání. Klíčovým opatřením je pravidelná seč, která omezuje šíření expanzivních druhů, zejména třtiny křovištní a rákosu.

Vstavač kukačka v květu. Foto Marta Doležalová 

Památník rodu Kosinů nad rybníkem Věžák připomíná více než tři století selské tradice a symbolizuje proměnu krajiny spojenou s nástupem moderního hospodaření. Foto Jan Višinský 

PP Podloučky

Přírodní památka Podloučky, vyhlášená v roce 2010, představuje další z cenných území, v tomto případě se nachází v severní části CHKO Český ráj. Rozkládá se na ploše 116,74 hektaru v nadmořské výšce 263 až 436 metrů a geomorfologicky spadá do oblasti přemodelované mladopleistocenní zpětnou erozí spojenou s hlubokým zaříznutím Jizery. Výsledkem je členitý reliéf se sesuvy a pramennými vývěry, které vytvářejí gradient stanovišť od xerotermních trávníků na suchých svazích po mezofilní a vlhké louky s prameništi a zachovalé vápnomilné bučiny. Lokalita je součástí evropsky významné lokality Průlom Jizery u Rakous. Do sedmnáctého století byla běžná pastva v lesích a prudké svahy byly rozorávány a využívány jako pole i přes neustálou hrozbu eroze. Hospodáři opakovaně vynášeli splavenou půdu zpět na pole, což ilustruje míru využití i na stanovištích, která dnes vnímáme jako marginální. Od devadesátých let se v Podloučkách obnovuje systematická péče a většina ploch se pravidelně kosí.

Luční biotopy v CHKO Český ráj představují jeden z nejvýznamnějších prvků zdejší kulturní krajiny. Jejich současný stav je výsledkem dlouhodobých změn v hospodaření od tradiční pastvy a seče přes kolektivizační scelování a opuštění marginálních ploch až po dnešní cílený management. Příklady Podtroseckých údolí, Oborských luk a Podlouček ukazují, že zachování hodnotných luk je podmíněno kontinuální péčí, která kombinuje mozaikovou seč a extenzivní pastvu, které umožňují udržet funkční dynamiku společenstev a brání degradaci stanovišť sukcesí či invazními druhy.     ■

- - - -

Úvodní foto:

Členitý reliéf přírodní památky Podloučky se sesuvy a pramennými vývěry vytváří gradient stanovišť od xerotermních trávníků na suchých svazích po mezofilní a vlhké louky. Fotografie zachycuje mozaikovou seč v této lokalitě. Foto Jan Višinský 

- - - -

Literatura:

• Heinrich, B. (1993). Temperature and the pollinating activity of social bees. Ecological Entomology, 18(1), 17–30. https://doi.org/10.1111/j.1365-2311.1993.tb01075.x
• Klein, A. M., Vaissière, B. E., Cane, J. H., Steffan-Dewenter, I., Cunningham, S. A., Kremen, C., & Tscharntke, T. (2007). Importance of pollinators in changing landscapes for world crops. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 274(1608), 303–313. https://doi.org/10.1098/rspb.2006.3721
• Potts, S. G., Dauber, J., Hochkirch, A., Oteman, B., Roy, D. B., Ahrné, K., Biesmeijer, K., Breeze, T. D., Carvell, C., Ferreira, C., FitzPatrick, Ú., Isaac, N. J. B., Kuussaari, M., Ljubomirov, T., Maes, J., Ngo, H., Pardo, A., Polce, C., Quaranta, M., Settele, J., Sorg, M., Stefanescu, C., & Vujić, A. (2021).
• Potts, S. G., Dauber, J., Hochkirch, A., Oteman, B., Roy, D. B., Ahrné, K., Biesmeijer, K., Breeze, T. D., Carvell, C., Ferreira, C., FitzPatrick, Ú., Isaac, N. J. B., Kuussaari, M., Ljubomirov, T., Maes, J., Ngo, H., Pardo, A., Polce, C., Quaranta, M., Settele, J., Sorg, M., Stefanescu, C., & Vujić, A. (2021). Proposal for an EU pollinator monitoring scheme (EUR 30416 EN). Publications Office of the European Union. https://doi.org/10.2760/881843
• United Nations. (2021). SEEA ecosystem accounting: Summary for decision makers. United Nations Statistics Division. https://seea.un.org/ecosystem-accounting/
• United Nations. (2024). System of Environmental-Economic Accounting – Ecosystem Accounting (Version F124, published 12 December 2024). United Nations Statistics Division. https://desapublications.un.org/publications/system-environmental-economic-accounting-ecosystem-accounting-seea-ea
• Zdroj dat o výnosech: Český statistický úřad (ČSÚ), Hektarové výnosy sklizně vybraných zemědělských plodin podle krajů.