Ochrana přírody 6/2025 — 18. 12. 2025 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf
Bobr evropský v záchranných stanicích v České republice
Návrat bobra evropského (Castor fiber) do české krajiny poskytuje řadu ekologických přínosů, avšak současně i různé typy konfliktů, a to jak s lidskými aktivitami v krajině, tak i s postoji a emocemi, které tento druh u lidí vyvolává. Jelikož se populace bobra po dlouhé absenci teprve obnovují, je důležité porozumět faktorům ovlivňujícím jeho mortalitu. Každý druh je svým způsobem života a biologií náchylný k jiným typům rizik, a právě proto je přínosné tyto faktory u předmětného druhu analyzovat. Jedním ze zdrojů informací o příčinách úhynu či ohrožení jsou příjmy jedinců do záchranných stanic. Ty plní svůj klíčový účel – poskytují odbornou péči zraněným nebo oslabeným zvířatům jako určitou nápravu dopadů, které živočichům často způsobuje lidská činnost. Jejich úkolem je zároveň navrátit rehabilitované jedince zpět do volné přírody.
Cílem této práce bylo zhodnotit trend příjmu bobra evropského do záchranných stanic v České republice v letech 2010–2024. Informace ze záchranných stanic byly získány z centrální databáze Ministerstva životního prostředí obsahující údaje o místě nálezu a důvodech příjmu a způsobu opuštění záchranných stanic.
Hráze vytvořené bobrem mají v krajině důležitou retenční schopnost. Lokalita Dašov na Třebíčsku. Foto Filip Kounek
Čerstvě okousaný kmen stromu značí přítomnost bobra u Heraltic na Třebíčsku. Foto Filip Kounek
Počty bobrů evropských přijatých do záchranných stanic
Do 21 záchranných stanic v České republice bylo za období 2010–2024 přijato z různých příčin celkem 120 bobrů evropských a byl potvrzen rostoucí trend za sledované období (graf 1). Lišily se počty přijatých bobrů v rámci jednotlivých krajů, kdy nejvíce zvířat bylo přijato v Plzeňském kraji (graf 2).
Graf 1: Počet přijatých bobrů evropských do záchranných stanic v České republice v období let 2010–2024.
Graf 2: Počet přijatých bobrů evropských do záchranných stanic v České republice dle jednotlivých krajů v období let 2010–2024.
Tabulka 1: Důvod příjmu bobrů evropských do záchranných stanic v České republice v letech 2010–2024
Populace bobrů evropských v roce 2020 čítala v České republice dle webu AOPK ČR téměř 15 000 jedinců, nejvyšší počty bobrů byly zaznamenány v Plzeňském, Olomouckém a Jihomoravském kraji, což souvisí s historií šíření tohoto druhu na území České republiky, rozlohou oblastí a charakteristikou povodí. V naší studii bylo zjištěno, že v krajích s nejvyššími počty bobrů v přírodě byly rovněž zaznamenány nejvyšší počty jejich přijetí do záchranných stanic. Stoupající počty přijatých bobrů za celé období mohou souviset s větším množstvím rizikových faktorů ovlivňujících přežití a zdravotní stav jedinců v přírodě v porovnání s minulostí, a tedy i vznik handicapu, který vyústí v přijetí do záchranných stanic. Rovněž zde může být souvislost se zvyšujícími se počty bobrů na našem území. Živočichové jsou v přírodě čím dál více ovlivněna zejména faktory spojenými s antropogenní činností (Collins & Kays 2011), které jsou i častými příčinami příjmu do záchranných stanic, příkladem může být vzrůstající mortalita na silnicích v důsledku intenzivní výstavby komunikací, zvyšujícího se počtu aut a nedostatečné prostupnosti krajiny (Borda-de-Água et al. 2014, Clarke et al. 1998, Medrano-Vizcaíno et al. 2022). Ačkoliv má bobr u mnohých lidí pověst nevítaného škůdce a v dnešní kulturní evropské krajině je někdy považován za zbytečný a nežádoucí druh, jeho pozitivní dopad na krajinu je nezanedbatelný (Vorel & Korbelová 2016). Schopnost tvorby mokřadů a vodních ploch v okolí vodních toků výrazně napomáhá k zadržování vody v krajině a pozitivně ovlivňuje hydrologickou bilanci (Cunningham et al. 2006). Biotopy vzniklé bobří činností napomáhají k udržení či zvyšování biodiverzity mokřadních ekosystémů a na ně vázaných druhů živočichů a rostlin (Westbrook et al. 2011) a často mohou výrazně obohatit antropocenózy (Vorel & Korbelová 2016).
Bobři uvízlí v místech, odkud nemají možnost sami uniknout, jsou zcela závislí na pomoci lidí. Při včasném nálezu mají velkou šanci vrátit se zpět do přírody. Foto DESOP Záchranná stanice živočichů Plzeň
Příčiny příjmu bobrů do záchranných stanic
Do záchranných stanic byli bobři nejčastěji přijati po pádu do jímek a dalších prohlubní, často v blízkosti toků či vodních nádrží (tabulka 1). Příčinou pádů mohou být obvykle umělé otvory vykopané v zemi, příkladem jsou meliorace v polích, které zvíře nevidí a nemá šanci se z nich samo dostat. Je však třeba upozornit na skutečnost, že příjmy do záchranných stanic často také reflektují místa, kde se lidé pohybují, a tedy i místa, kde je zvýšená pravděpodobnost nalezení uhynulého či zraněného jedince – nejde tedy jen o samotnou rizikovost prostředí, ale i pravděpodobnost nalezení člověkem. Obecně lze říci, že fragmentace biotopů a zejména migrační bariéry na tocích snižují prostupnost krajiny a nutí bobry migrovat po souši mimo vodní toky, což značně zvyšuje riziko zranění, úhynu či uvíznutí v uměle vytvořených objektech. Střety s dopravou byly druhou nejčastější příčinou příjmu a jsou popisovány u mnoha druhů jako jeden z vážných faktorů ovlivňujících mortalitu zvířat v přírodě (Borda-de--Água et al. 2014), která se může lišit v závislosti na čase a urbanizaci krajiny (Davies et al. 1987, Moore et al. 2023). Výstavba silnic a dálnic rovněž výrazně fragmentuje krajinu, čímž vzrůstá riziko střetu silničních vozidel se zvířaty, zejména pokud se jedná o zvířata teritoriální (Ferreras et al. 1992). U bobrů představuje disperze mladých jedinců období s výrazně zvýšeným rizikem úhynu. Mladí bobři obvykle ve věku 2–3 let opouštějí rodičovské teritorium a vydávají se na dlouhé přesuny (Vorel & Korbelová 2016, Hartman 1997), přičemž jejich migračními cestami jsou převážně vodní toky. Toto období je energeticky náročné a během migrací jsou vystaveni zvýšené mortalitě, protože narážejí na řadu problémů. Kromě střetů s rezidentními jedinci je ohrožují zejména překážky na tocích, jako jsou jezy nebo neprostupné úpravy koryt, které je často nutí opustit vodní tok a hledat „obchvat“ po souši. Pokud se tato trasa kříží s pozemní komunikací, výrazně roste riziko střetu s vozidly a následného úhynu. Dalším rizikovým místem jsou silnice mezi rybníky, zejména v oblastech, kde rybniční soustavy tvoří jeden funkční celek. V těchto úsecích dochází k mortalitě nejen u migrujících jedinců, ale také u bobrů trvale obývajících dané teritorium.
Způsob opuštění záchranných stanic
Nejvíce bobrů bylo vypuštěno zpět do přírody (tabulka č. 2), a to necelá polovina všech přijatých jedinců (46,67 %). Čtvrtina přijatých bobrů v počtu 31 (25,83 %) v záchranné stanici uhynula, pouze 6 bylo utraceno (5 %). Tato data naznačují velkou snahu pracovníků záchranných stanic ve spolupráci s veterinárními lékaři bobry ve většině případů zachránit. S ohledem na léčbu je však i přesto důležité včas a co nejlépe stanovit prognózu, protože zejména u volně žijících živočichů je manipulace ze strany člověka, a tedy i léčba, výrazným stresovým faktorem negativně ovlivňujícím welfare jedince. K chronickému stresu v záchranných stanicích přispívá také přítomnost dalších léčených zvířat, včetně možných predátorů, a rovněž častá přítomnost ošetřovatelů. Negativně se může také projevit vyšší infekční tlak v těchto zařízeních spojený s vyšší ntrací nemocných zvířat.
Podíl zvířat vypuštěných nebo uhynulých či utracených se lišil pro některé příčiny příjmu (tabulka č. 3). Poměrně velký počet bobrů evropských se podařilo úspěšně vyléčit a vypustit zpět do přírody, tedy splnit hlavní cíl záchranných stanic. Nejvyšší úspěšnost byla u bobrů, kteří byli nalezeni v otevřených otvorech v zemi, což byl také nejčastější důvod příjmu. Zdá se tedy, že samotný pád nebývá příčinou těžkých úrazů či těch, které by byly těžko řešitelné a končily by úhynem či utracením. Při uvěznění zvířat v místech, odkud se nemohou dostat, je nejdůležitější zejména jejich včasný nález, kdy se předejde rozvoji vysílení a vyhladovění jedinců, což může vést k horší odpovědi organismu na následnou léčbu a pobyt v záchranné stanici. V souvislosti s výstavbou meliorací, kanálů a dalších pastí pro zvířata je důležitá zejména jejich pravidelná kontrola, zajištění místa jako prevenci proti vniknutí a uvíznutí divokých zvířat a v případě laické veřejnosti také osvěta, neboť i na zahradách i v dalších soukromých prostorech se tyto pasti mohou nacházet (například při výkopu studny). Nejčastěji byly pro bobry fatální střety s dopravním prostředkem a pokousání. V případě poranění jiným zvířetem se může jednat o pokousání jiným bobrem, neboť tato zvířata jsou striktně teritoriální a případného soka ve vlastním teritoriu neváhají napadnout. Jejich zuby uzpůsobené pro hlodání kmenů dokáží způsobit závažná poranění. K pokousání může dojít také ze strany přirozených predátorů, jimiž jsou na území ČR především vlk (Canis lupus) či liška v případě nedospělých bobrů.
Tabulka 3: Počet a procentuální podíl vypuštěných a uhynulých nebo utracených bobrů evropských dle vybraných příčin příjmu do záchranných stanic v České republice v letech 2010–2024
Rizika v kulturní krajině
Na základě získaných informací v rámci předmětné studie, která analyzovala dosud nezpracovaná data, je možné identifikovat některá z hlavních rizik, kterým bobři v kulturní krajině čelí. Mezi tato rizika patří zejména silniční mortalita, která představuje významný faktor úhynu také u dalšího semiakvatického druhu – vydry. U vydry může silniční mortalita ovlivnit početnost celé populace v České republice. Výsledky studie zároveň poukazují na četné nástrahy vzniklé lidskými stavbami v krajině a zdůrazňují nezbytnost zachování průchodnosti vodních toků pro všechny organismy, které je obývají, aby byla zajištěna jejich bezpečná migrace a obecně existence na území ČR.
Poděkování
Rádi bychom poděkovali Ministerstvu životního prostředí za zprostředkování dat pro tuto studii. ■