Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 4/2019 — 29. 8. 2019 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Vietnam – země ochranářských paradoxů

Autor: Antonín  Krása

Většina z nás zná Vietnam jen zprostředkovaně, zejména díky agilním obchodníkům, ale jejich domovinu navštívil málokdo. Jistě, milovníky přírody spousta věcí vyděsí, protože už nejde o zanedbaný stát s nízkou životní úrovní. Vietnam se naopak bouřlivě rozvíjí, což s sebou nese spoustu záporných jevů, jako je velkoplošné kácení lesů, přeměna celé krajiny, osídlování stále dalších území a narůstající množství odpadů. Zdánlivě nekonečné a lidskou činností téměř nedotčené pralesy v zemi již dávno nenajdete. Z jistého pohledu je tedy úžasným překvapením, že v něm ještě pořád přírodní poklady existují, není jich málo a navíc se o ně začíná dbát.

Vietnam je na druhy opravdu bohatý
Počet druhů žijících ve Vietnamu je vskutku obrovský: uvádí se, že v tomto ohledu země zaujímá 16. místo na světě. Uvedená skutečnost je dána řadou činitelů, z nichž velkou roli hraje zejména pestrost přírodních podmínek, členitost terénu a také výrazná severojižní orientace země. Od severu na jih Vietnam měří asi 1650 km (zhruba od 23 ° po 8° s. š.), v nejužším místě přitom jen kolem 50 km. Navíc v něm leží delty dvou mohutných řek, Rudé na severu a Mekongu na jihu. Stát proto zahrnuje jak rozsáhlé nížiny, tak vysoké hory, přičemž nejvyšší vrchol dosahuje úctyhodné výšky 3144 m n. m. Není divu, že se přírodní podmínky na malé prostorové škále významně odlišují a řada druhů obývá, respektive obývala, jen malé areály: endemismus rozmanitých taxonů proto bývá velmi vysoký, kupř. u rostlin jde o plnou desetinu vědě známých druhů.

Námluvy bičnatců (Uropygi), vzácných a zajímavých pavoukovců. Foto Antonín Krása

Ve Vietnamu se pochopitelně nevyskytují jen endemity, ale také druhy rozšířené původně po značné části jihovýchodní Asie. K nim patří slon indický (Elephas maximus), medvěd malajský (Helarctos malayanus), tygr indočínský (Panthera tigris corbetti) nebo hned několik druhů gibonů (Nomascus spp.). Většina z nich na tom ale není v dnešní době dobře a patří k vůbec nejohroženějším druhům celé oblasti. Tamější fauna a flóra současně zahrnuje také pravé, dlouhou dobu pro svět neznámé poklady (viz rámeček níže).

Do národního parku Cat Tien je možné se dostat pouze přívozem, který
přepravuje nejen turisty, ale i menší nákladní auta. Foto Antonín Krása

O válce, zvířatech a lidech
Střední Vietnam i dnes zůstává biologickým rájem, byť to tak ještě před 50 lety rozhodně nevypadalo. Tehdy v něm probíhala výbušná hranice mezi severní komunistickou Vietnamskou demokratickou republikou a jižní prozápadní Vietnamskou republikou, které se pak za výrazného přispění USA utkaly ve válce, probíhající v letech 1959–1975.

Gekon obrovský (Gekko gecko) se stal v některých oblastech
Vietnamu vyhledávanou pochoutkou.
Foto Antonín Krása

Během ní celou oblast zasypalo nebývalé množství defoliantu Agent Orange, hořlavý napalm a spousta různorodé munice. Místní porosty tak byly silně poškozeny, ale kupodivu nebyly zničeny docela. Vegetace se cíleně hubila hlavně na kopcích, ale v členitých roklích Annamského pohoří se udržela stejně jako tam žijící živočichové. Navíc toto území nikdy nebylo ve větší míře osídleno tak hustě jako zbytek země. Vlastní Vietové totiž dávali po dlouhá staletí přednost nížinám a v horách se usazovaly různé národnostní menšiny. Jejich příslušníci byli spíše lovci, takže tamější společenství musela zůstat malá a rozptýlená. A ani po válce nedošlo k rychlé změně, protože zde nejen nebyl dostatek potravy, ale celý region zůstával silně zatížen teratogenními látkami, které rychlý růst obyvatelstva znemožnily. A to využila příroda, která obsadila uvolněné místo.

Krajina horského pralesního NP Bach Ma.
Foto Antonín Krása

Národní park Cat Tien
Válečná vřava a její toxická zátěž tak paradoxně přispěla k uchování celé řady unikátních druhů a společenstev až do dnešní doby. Do těchto míst nebylo možné stěhovat lidi z přelidněných částí země, zato zde bylo možné zakládat národní parky, protože nic lepšího se s územím nedalo dělat. A to je i případ národního parku Cat Tien, ležícího jen zhruba 150 km severovýchodně od jihovietnamské metropole Ho Či Minovo Město, jež je známé i pod dřívějším označením Saigon. Jde o rozsáhlou enklávu nížinného lesa (720 km2, 370–680 m n. m.) obklopenou silně osídlenou a zemědělsky využívanou krajinou, která se dále na severozápad postupně zvedá. Národní park vyhlásili v roce 1998, kdy došlo ke spojení menších celků, z nichž část byla chráněna už od roku 1978. Území bylo za války silně zasaženo defolianty, jež ale postihly hlavně mladé dřeviny, zatímco staré stromy se dokázaly poměrně dobře regenerovat. Později se velkým problémem stalo kácení, po němž v parku zůstaly dosud rozsáhlé nelesní plochy. Vietnamci v oblasti nežili, jen menšiny Ma a Stieng, jejichž příslušníci byli z velké části vystěhováni mimo hranice chráněného území do vesnice Talai.

Jeden z medvědů ušatých (Ursus thibetanus), držených v záchranné stanici
v národním parku Cat Tien. Foto Antonín Krása

Z pohledu ochrany přírody jde o jedno z nejdůležitějších území v celém Vietnamu, protože v něm žije třetina všech v zemi ohrožených druhů, mezi něž patří kromě slonů a medvědů např. velký tur gaur (Bos gaurus), pralesní kočka bengálská (Prionailurus bengalensis) a řada primátů včetně gibonů, ptáků, obojživelníků a plazů stejně jako hmyzu. Ikonou parku ale je, respektive byl, nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus). Tento drobný pralesní nosorožec kdysi obýval velkou část jihovýchodní Asie, ale na začátku tohoto století už přežívaly jen dvě poslední populace, jedna na Jávě a druhá právě v národním parku Cat Tien. V roce 2010 pytláci zabili úplně posledního jedince, protože rohů asijských nosorožců si zájemci cení ještě mnohem výše než v případě afrických druhů. Tamější zbytková populace přitom byla objevena teprve v 90. letech 20. století, ale stačila necelá dvě desetiletí, aby byla zcela vyhubena. S nosorožcem se tak můžeme setkat už jen ve znaku národního parku.

Příběh plný krokodýlů
Vietnamská ochrana přírody však má také co slavit, a to přímo v Cat Tien. Kromě poměrně rozsáhlých lesů se totiž v parku nachází také mokřad mezinárodního významu Bau Sau neboli Krokodýlí jezero. A v něm, ostatně jak už napovídá jméno, žili krokodýli, konkrétně krokodýl siamský (Crocodylus siamensis). I zmiňovaný plaz původně osídloval velmi rozsáhlé území, ale ztráta tradic (mnohými etniky byl uctíván jako posvátné zvíře), strach, hlad a snadná dostupnost střelných zbraní nastartovaly jeho rychlý ústup, završený módní vlnou libující si ve výrobcích z krokodýlích kůží. Postupně tak zmizel z většiny areálu rozšíření a v přírodě se udržel ve větším množství pouze v Kambodži a v Laosu. Zato ve Vietnamu byl nakonec vyhuben úplně. Z mokřadů Krokodýlího jezera zmizel v 90. letech 20. století a poslední zjevně volně žijící jedinec ve Vietnamu byl nalezen mrtvý v roce 2012 v oblasti jezera Ea Lam ve střední části země.

Návštěva tržišť je v tropických oblastech přímo povinností, pokud si chcete užít
nejrůznějších barev a vůní. Foto Antonín Krása

Krokodýli siamští ale přežili v lidské péči. Tedy přežili, spíše dožívali. Když už totiž nebyli lovci schopni sytit neoslabující poptávku po kůžích, začaly se zakládat krokodýlí farmy. Ale aby byl zisk větší, křížili v nich siamské krokodýly s dalšími, třeba mnohem většími mořskými (C. porosus). Genetičtí čistí jedinci se tak stali velkou vzácností, navíc vizuálně prakticky neodlišitelnou od kříženců. Přesto se vedení parku ve spolupráci se známým Světovým fondem na ochranu přírody (WWF International) pokusilo druh ve Vietnamu zachránit. Na farmách hledali a skutečně našli jedince vhodné k repatriaci, kteří ale museli být nejprve geneticky testováni, aby se zabránilo vnosu nežádoucích genů. Uvedený postup příliš zavánějící předběžnou opatrností se nakonec vyplatil. Podařilo se vybrat prvních pět samců a pět samic, které ochránci přírody na konci roku 2001 vypustili do přírody. V dalších třech letech došlo k repatriaci dalších, tentokrát již 50 zvířat. Vše samozřejmě nešlo lehce, protože průběžné monitorování odhalilo, že jen v roce 2004 asi čtvrtinu dospělých jedinců odchytli místní lovci. Naštěstí již v roce 2005 ochránci přírody prokazatelně zaznamenali první snůšku vajec a po ní následovaly další. Krokodýlů postupně přibývá, šíří se do okolí a snad mají vyhráno, ačkoliv pytláci pro ně zůstávají hrozbou i nadále.

Jedna z mnoha rosniček, které je možné potkat za nočních toulek v horském
lese v národním parku Bach Ma.
Foto Antonín Krása

Co přinese budoucnost
Cat Tien však není jediným vietnamským národním parkem, jenž rozhodně stojí za návštěvu. Jeho nespornou výhodou se stala dobrá dostupnost i infrastruktura, která ale zároveň představuje i povážlivou hrozbu. Po cestách se totiž mohou snadno pohybovat nejen turisté, kterých neustále přibývá, ale i lovci.

Naopak v horských parcích, jako je třeba Bach Ma ve středu země, zůstává infrastruktura omezená a již dosti obstarožní, protože byla vybudována ještě Francouzi. A tak jsou místní klenoty ve větším bezpečí. Navíc je zřejmé, že jak Vietnam bohatne, začíná si více chránit zbytky své unikátní přírody. V místní televizi nejsou žádnou výjimkou reportáže o zadržení nelegálních těžařů nebo lovců, které čekají velmi přísné tresty.

Vietnamský strašník (Scutigeridae), nádherná dravá stonožka, jejíž příbuzný
strašník dalmátský (Scutigera coleoptrata) žije i v Brně. Foto Antonín Krása

Vždyť jen v letech 2011–2017 odstranili strážci v rezervacích Thua Thien Hue a Quang Nam Saola přes sto tisíc nastražených drátěných ok. Nejohroženější je tak dnes paradoxně kulturní diverzita, jak jsou zbytky národnostních menšin stále silněji začleňovány do vietnamské společnosti, případně ponechány napospas nejrůznějším křesťanským misionářům, jak bylo vidět např. ve zmiňované vesnici Talaj na okraji Cat Tienu. Ale to už je docela jiný příběh…