Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 2/2025 — 29. 4. 2025 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Udržitelnost a rozvoj přírodních suchých trávníků v Braniborsku v rámci projektů LIFE

autoři: Anna Hachmöller, Matthias Sudau, Daniel Lauterbach, Janine Ruffer

Suché trávníky v Braniborsku

Vápnomilné travinné porosty na suchých píscích a subpanonské stepní travinné porosty sice v Braniborsku představují pozůstatky posledních poledových dob, ale jejich rozsah významně ovlivnilo rozsáhlé odlesňování v pozdním středověku (Zimmermann et al. 2012). Největší rozlohy dosáhl uvedený typ otevřené krajiny na konci 19. století, kdy byl intenzivně spásán ovcemi (Poschold 2017). Po zhroucení průmyslu zpracovávajícího vlnu ve střední Evropě došlo v důsledku přirozené sukcese k jejich opětovnému zárůstu dřevinami. Intenzifikace zemědělství navíc zvýšila eutrofizaci (nadměrné ukládání živin, zejména dusíku a fosforu, v prostředí) stanovišť a invazní neofyty do velké míry vytlačily méně konkurenceschopné druhy suchých trávníků. Oba typy přírodních stanovišť se nyní vyskytují v Braniborsku pouze izolovaně, navíc na malých plochách (Zimmermann et al. l.c., Schoknecht & Zimmermann 2015).

Zbytky typické suché travní vegetace se dokázaly udržet pouze na velmi suchých, exponovaných a na živiny chudých místech (Stackebrand & Franke 2015). Dalším vhodným prostředím zůstávají vnitrozemské duny a pohyblivá písečná pole, která vznikla v postglaciálním období a během silného odlesňování ve středověku. V oblasti najdeme také vnitrozemské duny s otevřenými travinnými porosty s druhy rodu Carynephorus a Agrostris.

Na uvedených specifických stanovištích přežily rostlinné druhy přizpůsobené suchu, které se do střední Evropy přistěhovaly v období po době ledové z jižních sibiřských stepí a středomořské oblasti. Některé z nich dosahují právě v Braniborsku nejzápadnějšího bodu výskytu, kupř. kozinec písečný (Astragalus arenarius) a silenka žlutozelená (Silene chlorantha) (Zimmermann et al. l.c.). Z druhů s malým areálem rozšíření ve střední Evropě jmenujme hlaváče šedavého (Scabiosa canescens) a koniklec luční načernalý (Pulsatilla pratensis subsp. nigricans) (Ristow et al. 2006).

Oblasti projektu LIFE Suchomilné travní porosty

Projekty LIFE pomáhají braniborským přírodním suchým trávníkům

Braniborský fond ochrany přírody uskutečňuje dva projekty LIFE na péči o suché trávníky spolufinancované Evropskou unií.

V rámci projektu LIFE – Traviny na pískách ve spolupráci s Braniborským státním úřadem pro životní prostředí se v období od července 2013 do června 2019 na ploše 77 hektarů realizovalo opatření k zachování, rozvoji a obnově vápnomilných travinných porostů na suchých píscích. Kromě uvedených opatření byly na asi 151 ha stabilizovány nebo zkvalitněny další typy přírodních stanovišť uvedené v příloze I směrnice EU o stanovištích, jako jsou evropská suchá vřesoviště a suchá písčitá vřesoviště s druhy rodu Calluma a Genistra. Zmiňovaná opatření byla provedena ve 20 projektových oblastech v přírodním parku Dahme-Heideseen jižně od Berlína. Rozpočet projektu činil 2,4 milionu eur (60 milionů Kč).

V druhém projektu LIFE, nazvaném Suchomilné travní porosty, uskutečňuje Braniborský fond ochrany přírody spolu s botanickou zahradou Univerzity v Postupimi a Nadací Německého svazu ochrany přírody a biodiverzity (NABU) v letech 2019 až 2026 opatření na ochranu a rozvoj suchých pastvin. Z projektových opatření profitují také suchá stanoviště spojená se suchými travinami, jako jsou již zmiňovaná evropská suchá vřesoviště, vnitrozemské duny s otevřenými travinnými porosty s druhy rodu Carynephorus a Agrostris a suchá písčitá vřesoviště s druhy rodu Calluma a Genistra. Cílem projektu je také rozšířit areál sinokvětu chrpovitého (Jurinea cyanoides) v Braniborsku na 5 ha. Projekt zahrnuje celkem 29 dílčích oblastí v celé spolkové zemi a jeho rozpočet činí 6,3 milionu eur (157 milionů Kč).

Pastva a sečení přírodních trávníků

Pro zachování suchých travních porostů je nezbytná pravidelná péče. Pasoucí se hospodářská zvířata žerou dominantní trávy, okusují vzcházející dřeviny a kopyty vytvářejí v půdě rýhy, ve kterých mohou klíčit semena (Eichberg & Donath 2018). Při tradičním přesunu stád na pastvu přenášejí pasoucí se zvířata v srsti a ve výkalech semena z jedné lokality na druhou (Bakker et al. 1996). Osvědčeným způsobem péče zůstává také pravidelné sečení suchomilných trávníků. Za každou pastvu se vyplácí podle velikosti plochy dotace. Kromě toho byly v rámci projektu pořízeny mj. přenosné elektrické ohradníky proti vlkům obecným (Canis lupus), solární panely či napáječky a předány ovčím farmám k trvalému a bezplatnému užívání. K pastvě se využívají stáda ovcí, smíšená stáda ovcí a koz nebo koz, přičemž vysoký pastevní tlak kozího stáda může vést k úhynu trnovníků akátu (Robinia pseudoacacia).

Spásání kozami slouží zejména k boji s dřevnatým porostem.  Foto Tilo Geisel

Nežádoucí dřeviny je nutné odstraňovat

Při přípravě odstraňování dřevin pomohla výměna zkušeností s kolegy z ČR (projekt LIFE České Středohoří na lokalitách Raná, Oblík a stepní vegetace u Litoměřic). Návštěva obnovených luk bohatých na vstavačovité (Orchidaceae) u Veselí nad Moravou v Bílých Karpatech ukázala, jak může odstraňování stromů a pravidelná údržba obnovit cílová stanoviště.

Dobrá komunikace s veřejností před a během čištění zarostlých ploch suchomilných travin od dřevin se ukazuje jako nezbytná, stejně jako pečlivá koordinace činností s orgány ochrany přírody a lesů. K potlačení sukcese na suchých trávnících zpravidla stačí odstranění jednotlivých stromů nebo keřů. Pouze výjimečně se za účelem obnovy suchých travních porostů provádí úplné odstranění dřevin, přičemž na ploše zůstávají pouze stromy s hnízdními dutinami a stromy charakterizující krajinu. Pokud není možné dřevo z místa odvézt, zůstává materiál nahrnutý na okraji plochy a poskytuje vhodné prostředí pro hmyz, ptáky, drobné savce nebo plazy.

Odstranění akátových kořenů pomocí sklízecích hrábí.  Foto Kai Heinemann

Omezování neofytů

Invazním nepůvodním druhům, jako je zmiňovaný trnovník akát nebo střemcha pozdní (Prunus serotina), se může dařit na otevřených písčitých stanovištích vytlačovat původní méně konkurenceschopné druhy suchých pastvin (Cierjacks et al. 2013). Akát kolonizuje velké plochy během krátké doby pomocí kořenových výmladků. Proto Landeck & Hilman (2022) doporučují udržovat mezi otevřenými stanovišti a porosty akátu pětisetmetrové ochranné pásmo. Částečně se při eradikaci uvedené invazní dřeviny osvědčila metoda kroužkování spočívající v odstranění borky po celém obvodu kmene dřeviny a přerušení vodivých pletiv: zabrání se tak přenosu živin z listů do kořenů (Böcker & Dirk 2007, Dirk et al. 2016). Kromě toho by měly být vykopány nebo odstraněny kořenové výhonky, které se vytvoří i přes kroužkování akátu.

Metodou, která se v současné době testuje, je použití bagrů k odstranění akátů různých velikostí i s kořeny. Zbylé kořeny, které radlicí nelze vytáhnout, lze odstranit pomocí sklízecích hrábí (cf. Zehm 2008).

Příprava surové půdy

Zkušenosti z projektu LIFE Traviny na pískách ukázaly, že klasická udržovací opatření jako sekání a pastva, odstraňování dřevin a omezování neofytů nestačila v některých případech ke zlepšení stavu stanovišť suchých travních porostů. Důvodem byla nedostatečná semenná banka cenného druhu v půdě, omezené možnosti šíření semen, okyselená ornice v důsledku zalesnění jehličnany (převážně borovicemi), nasycení ornice dusíkem způsobené růstem akátu, popř. příliš silná konkurence ze strany stávající vegetace, jako je třtina křovištní (Calamagrostis epigejos).

V rámci projektu LIFE Traviny na pískách byly na základě švédských zkušeností na lokalitě Bugker Sahara u obce Storkow odstraněním ornice vytvořeny otevřené pískové plochy s nízkým obsahem půdních živin a omezenou druhovou konkurencí, ideální pro vysazování cílových druhů flóry (Kollmann 2019).

Na mnoha projektových plochách se po intenzivní probírce uměle vytváří surová půda. Proto zůstává prvním krokem odstranění pahýlů kořenů, často právě borovic. Kořenové pařezy se vytahují bagrem s hráběmi a bývají uloženy na okrajích strukturálně chudých borových lesů nebo na slunných okrajových oblastech (viz výše).

K vytvoření surové půdy chudé na živiny připadají v projektu v úvahu dva různé způsoby: odstranění ornice a inverze ornice. Při prvním se pomocí bagru odstraňuje podestýlka a vrstva humusu nebo okyselená ornice. Před zahájením prací je třeba určit, kam má být posléze umístěna získaná ornice bohatá na živiny.

Inverze ornice zahrnuje kontinuální výměnu horní vrstvy půdy bohaté na živiny s vrstvou na živiny naopak chudou, která se nachází pod ní. Vznikne tak surová půda chudá na živiny, která je ideální pro znovuzaložení populací cílového rostlinného společenstva výsevem nebo výsadbou.

Repatriace a podpora populace ohrožených druhů rostlin

V silně fragmentované středoevropské krajině, kde bývají zbytkové populace cílových druhů planě rostoucích rostlin často málopočetné a v některých případech přestárlé, nedochází na nově založených nebo dobře udržovaných projektových plochách k jejich dostatečnému rozšiřování. Repatriační opatření proto představují doplňkovou metodu ochrany druhů cévnatých rostlin (Lauterbach et al. 2021).

V projektu LIFE Suchomilné travní porosty se hlavní důraz klade na podporu stávajících populací a obnovu ohrožených druhů suchých pastvin. Děje se tak prostřednictvím spolupráce s botanickou zahradou Univerzity v Postupimi, disponující potřebnou expertízou (Lauterbach et al. 2019). V závislosti na biologii rostlinného druhu je k zajištění přežití populace nutných 50 až 200 jedinců (Lauterbach et al. 2015, Zippel & Lauterbach 2018). V projektu se pro obnovení typických druhů suchých trávníků využívá jak výsev, tak výsadba. Zda je druh vhodnější pro výsadbu, nebo výsev, závisí především na charakteru oblasti a šanci druhu na usazení. Pro výsev na otevřených půdních plochách jsou zvláště vhodné druhy produkující velké množství semen a vyznačující se jejich vysokou klíčivostí.

Sázení koniklece lučního (Pulsatilla pratense).  Foto Sarah Bude

Porosty trávničky obecné protáhlé (Armeria maritima subsp. elongata), hvozdíku kartouzky (Dianthus carthusianorum) a silenky ušnice (Silene otitis) pět měsíců po vysetí na ploše surové půdy.  Foto Daniel Lauterbach

Z výše uvedených důvodů bylo vybráno po konzultaci s orgány ochrany přírody 10 typických a vymizením ohrožených druhů pro každý ze dvou projektových regionů, semena byla shromážděna v projektových oblastech a ve spolupracující instituci byly založeny kultury pro produkci semen. Rostliny se pěstují v již zmiňované botanické zahradě Univerzity v Postupimi. Během pěti let je možné vypěstovat a zasadit nejméně 30 000 mladých rostlin z přibližně 20 různých druhů suchých pastvin.

Výsev lze provést na podzim nebo brzy na jaře, nejlépe ihned po odstranění ornice nebo obrácení, protože půda je pak ještě dostatečně kyprá. V rámci projektů LIFE bylo dosaženo velmi dobrých výsledků při výsevu na holé půdní plochy.

V současné době se ověřuje, zda je možné založit populace cílových druhy také zavedením semen do uzavřeného vegetačního krytu. Za tímto účelem se semena před pastvou rozsypou na plochu a ovce je zapracují do půdy.

Předpěstované mladé rostliny se vysazují především do lokalit s uzavřeným vegetačním krytem. Na obdobných plochách se mohou lépe usadit, protože se tak přeskakuje fáze sazenice, která je citlivá na konkurenci. Výsadba se obvykle provádí na podzim, aby bylo zajištěno, že mladé rostliny budou mít dostatečný přísun vody.

Části ploch s takovou výsadbou, zejména na písčitých půdách, jsou následující jaro před zahájením pastvy odděleny ohradníky, což chrání čerstvě vysazené mladé rostlinky a umožňuje jim pevně zakořenit.    ■

Překlad Anna Dušková a Jan Plesník

- - - - 

Úvodní foto: Typ přírodního stanoviště 6120. Asi čtvrtina plochy tohoto stanoviště v Německu se nachází v Braniborsku.  Foto Tilo Geisel

- - - -

Literatura:

• BAKKER, J. P., POSCHLOD, P., STRYKSTRA, R. J., BEKKER, R. M. & THOMPSON, K. 1996: Seed banks and seed dispersal: important topics in restoration ecology. Acta Botanica Neerlandica 45: 461–490.
• BÖCKER, R. & DIRK, M. 2007: Ringelversuch bei Robinia pseudoacacia L. – erste Ergebnisse und Ausblick. Ber. Inst. Landschafts- Pflanzenökologie Univ. Hohenheim 14/15/16: 127-142
• CIERJACKS, A., KOWARIK, I., JOSHI, J., HEMPEL, S., RISTOW, M., von der LIPPE, M., & WEBER, E. 2013: Biological flora of the British isles: Robinia pseudoacacia. Journal of Ecology 101(6): 1623–1640.
• DIRK, M., BÖCKER, R., ALBERTERNST, B. 2016: Erfolgreiche Bekämpfung der Robinie (Robinia pseudoacacia L.): Ringeln mit Restbrücke. Präsentation. 33 S.
• EICHBERG, C. & DONATH T.W. 2018: Sheep trampling on surface-lying seeds improves seedling recruitment in open sand ecosystems. Restor. Ecol. 26: 211-219.
• KOLLMANN, J. 2019: Sandrasen In: KOLLMANN, J., KIRMER, A., TISCHEW, S, Hölzel, N. & KIEHL, K. Renaturierungsökologie, Springer.
• LANDECK, I. & HILDMANN, C. 2022: Risk map for the spread of black locust (Robinia pseudoacacia) into dry biotopes valuable for nature conservation in the state of Brandenburg. Zenodo. https://doi.org/10.5281/zenodo.6460638
• Lauterbach, D., Zippel, E., Becker, U., Borgmann, P., Burkart, M., Lang, J., Listl, D., Oevermann, S., Heinken-Šmídová, A., Stevens, A.D., Tschöpe, O., Weißbach, S., Wöhrmann, F., Zachgo, S., Poschlod, P. (2021) Gefährdete Pflanzen erhalten – Wiederansiedlungen als Artenschutzmaßnahme. Natur & Landschaft 9/10: 475-481.
• Lauterbach, D., Burkart, M., Dreilich, A., Loewenstein, P., Stevens A.-D., Zippel, E. (2019) Beiträge der Botanischen Gärten Potsdam und Berlin zum botanischen Artenschutz in Brandenburg. Naturschutz & Landschaftspflege in Brandenburg 28 (1): 4-23.
• Lauterbach, D., Borgmann, P., Daumann, J., Kuppinger A.-L., Listl, D., Martens, A., Nick, P., Oevermann, S., Poschlod, P., Radkowitsch, A., Reisch, C., Stevens, A.-D., Straubinger, C., Zachgo, S., Zippel, E., Burkart, M. (2015) Allgemeine Qualitätsstandards für Erhaltungskulturen gefährdeter Wildpflanzen. Gärtnerisch-Botanischer Brief 200: 16-39.
• POSCHLOD 2017: Geschichte der Kulturlandschaft. Ulmer
• RISTOW, M.; HERRMANN, A.; ILLIG, H.; KLEMM, G.; KUMMER, V.; KLÄGE, H.-C.; MACHATZI, B.; RAETZEL, S.; SCHWARZ, R.; ZIMMERMANN, F. 2006: Liste und Rote Liste der etablierten Gefäßpflanzen Brandenburgs. Naturschutz Landschaftspflege Brandenburg 15: 70–80.
• SCHOKNECHT, T. & ZIMMERMANN F. 2015: Der Erhaltungszustand von Lebensraumtypen nach Anhang I und Arten nach Anhang II und IV der FFH-Richtlinie in Brandenburg in der Berichtsperiode 2007 – 2012. Naturschutz und Landschaftspflege in Brandenburg. 24 (2) 4-17.
• STACKEBRANDT, W., & FRANKE, D. 2015: Geologie von Brandenburg. Schweizerbart.
• ZIMMERMANN, F., HERRMANN, A. & KRETSCHMER,. H. 2012: Aktueller Zustand und Zukunftsaussichten der kontinentalen Trockenrasen in Brandenburg. Naturschutz und Landschaftspflege in Brandenburg. 21 (4) 140-162.
• ZEHM, A. (2008): Praxis der Erstpflege von gehölzreichen, basenreichen Sandrasen. – Natur und Landschaft 83: 541–547.
• ZIPPEL, E. & LAUTERBACH, D. 2018: Leitlinien zur Ansiedlung gefährdeter Wildpflanzen. https://www.wildpflanzenschutz.uni-osnabrueck.de/ wp-content/uploads/2019/05/Leitlinien_Ansiedlungen.pdf (aufgerufen am 19.11.2020).