Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 3/2008 24. 6. 2008 Mezinárodní ochrana přírody

Biogeografický seminář 2008 pro Bulharsko a Rumunsko: poučení pro Českou republiku

Autor: Petr Roth

Od roku 1993 pořádá Evropská komise tzv. biogeografické semináře, na nichž se na základě analýz Evropského tematického střediska pro biodiverzitu (ETC/BD) v Paříži posuzuje dostatečnost národních seznamů evropsky významných lokalit (EVL) Natury 2000 členských států v rámci jednotlivých biogeografických oblastí.

V rumunském Sibiu se ve dnech 9.–11. června 2008 uskutečnil seminář pro dva zatím poslední členské státy EU – Bulharsko a Rumunsko, na němž předložené národní seznamy vlád obou zemí oponovaly kromě ETC/BD nezávislé národní nevládní organizace a komisí najatí experti. Poprvé v historii biogeografických seminářů se posuzovala dostatečnost národních seznamů nikoli v jedné, ale hned v pěti biogeografických oblastech naráz: stepní, panonské (obě pouze Rumunsko), alpínské, kontinentální a pontické (černomořské).

Již z pouhých map lokalit pro každý druh a typ stanoviště (mimochodem připravených AOPK ČR v rámci participace na činnosti ETC/BD) bylo na první pohled patrné, jak rozdílný byl přístup k navrhování EVL v obou zemích: Zatímco na mapách Bulharska Natura 2000 – i přes řadu nedostatků – dominuje, v případě Rumunska je evidentní, že velké oblasti státu byly pravděpodobně záměrně opomenuty; pro množství druhů a typů stanovišť navíc chybějí data a neexistují ani dostatečné vědecké či nevládní kapacity pro zaplnění identifikovaných mezer. Tomu odpovídá i výsledek semináře: Absolutní i relativní počet druhů a stanovišť s hodnocením „IN MOD“ (nutnost doplňování nových lokalit) či „SCI RES“ (nutnost rychlého vědeckého zhodnocení výskytu a rozšíření) je u Rumunska výrazně vyšší než u Bulharska.

Významné byly i další skutečnosti. Jednání osobně řídil ředitel odboru přírodních zdrojů DG Environment (Generální ředitelství pro životní prostředí Evropské komise); kromě něho byli přítomni ještě další čtyři členové EK. To svědčí o významu, jaký komise semináři přikládá. Výmluvné byly také termíny pro nápravu odhalených nedostatků: Zatímco ČR v roce 2006 vyjednala s komisí pro hodnocení „IN MIN“ (= nutnost doplnění daných druhů či stanovišť pouze do již navržených lokalit) dvouletou lhůtu a pro „SCI RES“ až tři roky, Bulharsko i Rumunsko neměly co vyjednávat. Komise jim stanovila lhůtu do letošního září! Na doplnění všech dalších rozsáhlých nedostatečností mají oba státy dvě sezony, tedy přesně tolik času, kolik měla ČR, aniž by ovšem disponovaly českými přesnými vědeckými daty, rozsáhlým týmem zkušených odborníků a finančními zdroji. Není proto divu, že nálada mezi zástupci obou zemí při závěrečném vyhodnocení nebyla právě optimistická.

Jaké poučení si Česká republika může vzít ze zdánlivě vzdáleného balkánského semináře? EK dala jasně najevo, že nebude tolerovat žádné pokusy o změkčování či obcházení „naturových“ směrnic ani u států, které díky odlišnému historickému vývoji i odlišným ekonomickým, kulturním a sociálním poměrům mají zcela jistě velmi výrazné potíže s jejich naplňováním – a mají daleko více zachovalé přírody v porovnání se západní, ale i střední Evropou. Komise stanovila termíny, které by způsobily problémy i ČR, a zároveň otevřela proti Rumunsku řadu infringementů pro neplnění povinností členského státu – od špatné transpozice po nenahlášení ptačích území, aniž by brala ohled na poměry uvnitř země.

Česká republika má uloženo předložit 1. 9. 2008 vládou schválené rozšíření národního seznamu jako reakci na požadavky biogeografického semináře z roku 2006. Již nyní je termín ohrožen a z neformálního předjednávání doplňovaných lokalit má Ministerstvo životního prostředí řadu poznatků o tom, že některé resorty a vlivné zájmové skupiny chtějí proces doplňování národního seznamu výrazně zpomalit, ne-li zcela zablokovat. Komise nyní vyslala jasný signál, že v takovém případě bude její tolerance nulová se všemi důsledky nikoli pro resort životního prostředí, jak se někteří mylně domnívají, ale pro Českou republiku. Bylo by dobré vzít to na vědomí – a především se podle toho zachovat.

Více informací na www.natura2000.cz

Autor pracuje jako ředitel odboru mezinárodní ochrany biodiverzity na MŽP