Kulér-Recenze

Ochrana přírody 2/2018 — 22. 4. 2018 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Právní vztahy k dřevinám – praktický průvodce

Jitka Jelínková, Miloš Tuháček

Autor: Aleš Sova

Z knihy je zřejmé, že její autoři se předmětné problematice intenzivně věnují, je jim blízká a mají s ní i praktické zkušenosti, které se snaží předat čtenáři. Autorka JUDr. RNDr. Jitka Jelínková, Ph.D., působila mimo jiné také jako vedoucí právního odboru ředitelství České inspekce životního prostředí a autor JUDr. Miloš Tuháček je advokátem specializovaným na právo životního prostředí.

Kniha se zabývá problematikou právních vztahů k dřevinám uceleně. Tedy z pohledu jak práva veřejného, tak práva soukromého, jakož i jednotlivými instituty souvisejícími s ochranou dřevin, včetně dokonce trestněprávní odpovědnosti.

Z knihy je patrný zájem autorů na ochraně dřevin a jejich nadšení pro věc. Jde o knihu přínosnou jak pro praxi veřejné správy, tak pro čtenáře z řad veřejnosti.

Kniha je zamýšlena přednostně jako právní návod, jak správně vykonávat státní správu ve vztahu k ochraně dřevin. Jako právní návod k péči o dřeviny souladné se zákonem však může sloužit také vlastníkům dřevin. Kniha vedle obsahu, seznamu použitých zkratek, předmluvy ředitele Správy Národního parku Šumava a úvodu autorky obsahuje 14 kapitol a závěrem vzory správních úkonů a seznam použité literatury. Převážná část knihy je věnována dřevinám rostoucím mimo les a právní úpravě dané zákonem o ochraně přírody a krajiny, neopomíjí však ani ochranu lesních dřevin.

Autoři se na začátku knihy zabývají prameny a principy právní ochrany dřevin rostoucích mimo les, přičemž jsou zmíněny například spory kolem definice „dřeviny rostoucí mimo les“. Následuje pojednání o ochraně dřevin před poškozením a ničením, ořezy a jinými zásahy, přičemž se autoři zabývají i takovými zajímavými souvislostmi, jako je tvorba soch řezbou do torz stromů.

Ve 3. kapitole se čtenář dočte o povinnosti vlastníků pečovat o dřeviny, jejím vymáhání a právních následcích neplnění. Mimo jiné je zde zmíněna i dříve kontroverzní problematika silniční vegetace v průjezdních úsecích silnic.

Následující kapitola pojednává o zřejmě nejčastěji vykonávané agendě v oblasti ochrany přírody a krajiny, a to o povolování kácení dřevin. O ukládání náhradní výsadby a úvahách o odvodech za pokácení dřeviny se hovoří v navazující kapitole 5. Výjimky z povolovacího principu, kácení na oznámení, volné kácení a krajní nouze jsou logicky navazujícím obsahem kapitoly 6. Těmto třem kapitolám od strany 25 po stranu 64, které reflektují právní úpravu danou ustanoveními dvou paragrafů zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 8 a 9), je věnována značná část knihy, což svědčí o významnosti a četnosti využívání této právní úpravy. Autoři přitom také poukazují na nedostatky, které se vyskytují v souvislosti s tím, že agenda povolování kácení dřevin je svěřena obecním úřadům, které se při rozhodování takových věcí dopouštějí základních pochybení a nedodržování předepsaných správních postupů. Na popisu procesních postupů činěných při povolování kácení dřevin je znát praktická zkušenost autorů knihy. Díky zkušenostem autorů je kniha skutečným praktickým průvodcem. Autoři se nevyhýbají ani tak problematickým otázkám, jako je okamžik zahájení řízení o žádosti o pokácení dřeviny, která je ve spoluvlastnictví. Byť přitom nedávají jednoznačnou odpověď, zda kácení dřeviny považovat za významnou či nevýznamnou záležitost týkající se společné věci, potažmo zda se tedy vyžaduje žádost nadpoloviční či dvoutřetinové většiny spoluvlastníků.

Samostatná kapitola se věnuje památným stromům a zvláště chráněným druhům rostlin. Pojednání o kácení dřevin pak pokračuje kapitolou ohledně dotčení dalších zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny.

O kompetencích – výkonu státní správy v ochraně mimolesních dřevin se lze dočíst v kapitole 9. Autoři zde stručně rekapitulují výčet správních orgánů, které mají kompetence v obecné ochraně dřevin rostoucích mimo les. Vedle obecních úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností jsou to orgány, které vykonávají správu na příslušném zvláště chráněném území. Autoři opět zmínili úskalí, která vyplývají ze svěření rozhodovacích pravomocí obecním úřadům, zde například také rizika systémové podjatosti, kdy obec je žadatelem a její obecní úřad rozhoduje.

O účasti veřejnosti, právech ekologických spolků, občanů a obcí pojednává kapitola 10. Následující kapitola se jmenuje prevence a odpovědnost, omezení a zákaz kácení, kontroly, sankce. Dřeviny z pohledu jiných veřejnoprávních předpisů jsou pojaty v kapitole 12 a v kapitole 13 pak z pohledu občanského práva. Obsah těchto kapitol odpovídá jejich názvům.

Ve 14. kapitole věnující se ochraně lesních dřevin je popsána související právní úprava lesního zákona. Na straně 131 se autoři věnují rozhodování orgánu státní správy lesů v pochybnostech o tom, zda jde o pozemky určené k plnění funkcí lesa, přičemž vycházejí z komentáře vydaného k lesnímu zákonu a z judikatury správních soudů dostupné v době vydání knihy. Je zde dále pojednáno o ustanoveních zákona o ochraně přírody a krajiny vztahujících se i na lesy, potažmo dřeviny v lesích, neboť tyto právní úpravy jsou výslovně propojené odkazy. Autoři neopomněli ani úpravu danou zákonem o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, včetně zdůraznění skutečnosti, že tato inspekce není orgánem státní správy lesů podle lesního zákona, nýbrž má onu speciální právní úpravu a z ní vyplývající postavení v ochraně lesa. Závěrem kapitoly je zmínka o trestněprávní ochraně lesních dřevin podle trestního zákoníku.
Na konci knihy jsou umístěny vzory správních úkonů, a to různých rozhodnutí či usnesení, jakož i například oznámení o zahájení řízení nebo výzvy k odstranění nedostatků podání atd., vše ve vztahu k dané problematice. Jedná se o vzory stručné, ale obsahující nezbytné náležitosti podle správního řádu i odkazy na příslušná ustanovení zákonů souvisejících s danou problematikou. Jelikož je obecně problematické tvořit takové vzory s co nejširším následným uplatněním, lze ocenit odvahu autorů k tomuto počinu. I z těchto vzorů jsou zřejmé praktické zkušenosti autorů. Pro případné použití v praxi pak samozřejmě tyto vzorové dokumenty musí být doplněny o skutečnosti v té které konkrétní věci.

Kniha byla vydána v roce 2016, takže jde o relativně nové dílo, avšak od doby jejího vydání došlo hned k několika změnám příslušných právních předpisů, a to změnám významným, například změny správního trestání, změny u kácení dřevin v souvislosti s drážní dopravou nebo změny povolování kácení dřevin pro účely stavebního záměru, kdy nemá být rozhodováno v samostatném správním řízení, ale má být vydáváno orgánem ochrany přírody závazné stanovisko jako podklad pro stavební úřad. Změny v povolování kácení dřevin pro stavební účely však autoři v knize krátce zmínili coby projednávaný návrh změny zákona a vyjádřili se k nim v poznámce pod čarou na straně 75, jakož i zmínili změny ve správním trestání (údaj o parlamentem schváleném zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich na straně 92) a změny u kácení dřevin v souvislosti s drážní dopravou (širší pojednání o návrhu změny zákona na stranách 106 a 107). Díky informovanosti autorů o zamýšlených změnách zákona a jejich zohlednění je kniha přes legislativní změny stále aktuální, i když ze samotného charakteru publikace, která nese ve svém názvu označení „praktický průvodce“, vyplývá náchylnost k rychlému zastarávání v důsledku změn právní úpravy. Zohlednění probíhajícího legislativního procesu však svědčí o zájmu autorů o danou problematiku a jejich informovanosti, potažmo erudovanosti.

Celkově lze uzavřít, že jde o přínosnou knihu, která se zabývá problematikou právních vztahů k dřevinám komplexně. Kniha může být nápomocna jak příslušným správním orgánům, tak vlastníkům dřevin.