Kulér-Recenze

Ochrana přírody 2/2016 — 30. 5. 2016 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Poklady přírody České republiky

Autor: Vojtěch Kotecký

Na těchto stránkách čtenář většinou očekává recenze posledních publikací pro specialisty. Udělejme nicméně protentokrát výjimku. Nová kniha, kterou vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, je úplně cokoli, jenom ne odborná.

Agentura totiž vydala barevného fotoprůvodce českou přírodou. Fotografie jsou neškolenému oku krásné; nicméně důkladnější posudek na jejich kvalitu recenzent s laskavým dovolením ponechává někomu se vzděláním ve věcech výtvarných. Zřetel však zaslouží především uspořádání knihy.

Nezůstává totiž u pouhého průvodce šestadvaceti chráněnými krajinnými oblastmi a čtyřmi národními parky, kus po kusu. Pojetí knihy je pozoruhodné hlavně proto, že se opravdu důkladně snaží na přírodu dívat perspektivou laika – turisty nebo někoho, komu se prostě líbí a rád si ji prohlíží. Především má poměrně netradiční uspořádání. Kromě dvoustránky pro každou chráněnou krajinnou oblast nebo národní park také představuje něco, co by se snad dalo nazvat výběrem typických biotopů naší krajiny: bučiny a stepi, subalpínská společenstva nebo rybníky atd., každou na příkladu jedné národní přírodní rezervace. Takže třeba přirozené vodní toky prezentuje jedním odstavcem a pěti fotografiemi z NPR Blanice. A nakonec v závěrečných asi padesáti stránkách tento vyhlídkový let doplňuje jakýsi pel-mel větších a velkých momentek rozdělených do několika kategorií, ve kterých by čtenář marně hledal jakýkoli formální systém: endemické rostliny, barevní ptáci nebo spektakulární krajiny včetně geologických útvarů, hořce a horečky, lesní biotopy nebo živočichové.

Nejspíš právě tady je užitečná lekce, kterou nám kniha dává. Ruku na srdce: na prolistování je to pěkné, nicméně Poklady přírody České republiky nepatří úplně mezi publikace, jež typický čtenář Ochrany přírody – včetně recenzenta – vezme do rukou, pokud se chce něco dozvědět o tuzemské biotě nebo soustavě chráněných území. Ale k tomu také evidentně není určena.

My, kteří se ochranou přírody – nebo jinými, souvisejícími obory – profesně zabýváme, používáme pravidla, podle nichž biologický svět popisujeme, poznáváme a pořádáme. Sami nejlepší představu o diverzitě získáváme z formulací jako: „Mezi biotopy CHKO Pálava patří panonské dubohabřiny s významným výskytem dymnivky duté (Corydalis cava) a zvonku broskvolistého (Campanula persicifolia) v bylinném patře.“ Proto máme často přirozený sklon stejně mluvit také na lidi kolem sebe. Jenomže naše publikum většinou nemluví stejnou řečí. Používáme tudíž jazyk, který je sice naprosto správný, nicméně pro naše posluchače abstraktní a cizí.

Může nám sice připadat smutné, že veřejnost nezná správnou terminologii. Ale svět, ve kterém žijeme, je příliš komplikovaný, než abychom každý mohli používat specializované názvosloví pro všechno. Člověka maně napadá, jestli v každodenní zkušenosti nepůsobíme někdy podobným dojmem jako, řekněme, berní úředníci. Formuláře finančních úřadů také bývají formálně správné, přesné, terminologicky adekvátní a jejich autoři se snažili vyjadřovat pokud možno precizně. Jenomže tomu rozumí leda daňový poradce, právník nebo účetní. Ochrana přírody asi občas (zdaleka ne vždy) chce po svém publiku, aby četlo její hlavou.

Nejde však pouze o jazyk, nýbrž také o uspořádání myšlenek. Stejně jako naše profesní prostředí používá formální řeč při popisování přírody, rovněž při uvažování o struktuře dáváme také přednost formálním přihrádkám. Opět: v principu to je naprosto správné. Nakonec jsme přece systematiku formalizovali právě proto, abychom si navzájem rozuměli a nemluvili jeden o voze, druhý o koze. Potíž nicméně také tentokrát vzniká v okamžiku, kdy chceme s veřejností mluvit o přírodě kolem nás – a používáme k tomu třídění, jež není součástí jejich běžné zkušenosti.

Poklady přírody České republiky jsou v tomto ohledu inovativním a následováníhodným počinem. Přehled konkrétních chráněných území v důsledku pracuje s ucelenými, víceméně geografickými jednotkami, takže se s ním umí identifikovat každý. Orlické hory a Broumovsko jsou kategorie, které používá administrativa AOPK ČR i rodina na výletě. Ovšem výčet biotopů, který na stejnou úroveň klade kategorie jako rybníky, rašeliniště, doubravy a jeskyně, se přinejmenším rozchází s formální klasifikací, na jakou je zvyklá ochrana přírody. A speciálně to platí pro strukturu závěrečného oddílu knihy. Sekce, do kterých editoři použité snímky uspořádali, nemají žádnou souvislost s jakýmkoli formálním tříděním. Endemická květena, Žijí tady kolem nás (tuto část tvoří jakýsi mišmaš různých živočichů), Pestré lesy nebo Orchideje jsou kategorie, jež víceméně nedávají smysl. Pokud ovšem nejste turista, který krajinou prochází, aniž by měl větší než povrchní znalost přírodních fenoménů, jež kolem sebe vidí. Jeho zážitky se totiž často pohybují přibližně v takovýchto třídách.

Pokud ochrana přírody má otevírat krajinu lidem, kteří biologii naposledy systematicky studovali v sedmém ročníku základní školy, musí přitom brát v úvahu strukturu jejich zkušenosti. Poklady přírody České republiky poslouží jako dobrý příklad.