Ochrana přírody 6/2010 — 28. 12. 2010 — Recenze
Okna do divočiny v české krajině
Nevládní organizace Hnutí Duha vydalo publikaci zaměřenou na problematiku tzv. území lesní divočiny. Tedy lesů, které jsou ponechány samovolnému vývoji. Tematicky je publikace velmi aktuální. Kolem ponechávání lesů samovolnému vývoji probíhá diskuze na různých úrovních. Stačí se jenom podívat na současné problémy kolem Národního parku Šumava nebo kontroverze, které provázejí zamýšlené vyhlášení národního parku na Křivoklátsku, případně v Jeseníkách.
Nevládní organizace Hnutí Duha vydalo publikaci zaměřenou na problematiku tzv. území lesní divočiny. Tedy lesů, které jsou ponechány samovolnému vývoji. Tematicky je publikace velmi aktuální. Kolem ponechávání lesů samovolnému vývoji probíhá diskuze na různých úrovních. Stačí se jenom podívat na současné problémy kolem Národního parku Šumava nebo kontroverze, které provázejí zamýšlené vyhlášení národního parku na Křivoklátsku, případně v Jeseníkách.
Publikace je zpracována formou literární rešerše doplněné o názory Hnutí Duha na uvedenou problematiku. Na publikaci oceňuji rozsáhlý přehled vědecké literatury, která byla využita při tvorbě textu. Jedná se většinou o výsledky prací publikovaných v kvalitních zahraničních vědeckých časopisech. Argumenty zaznívající v publikaci na podporu ponechání lesů samovolnému vývoji proto není možné brát na lehkou váhu.
Z mého pohledu je právě tento literární souhrn velmi cenný. Autoři se v kapitole 4 a 5 pokusili shrnout výsledky vědeckých studií, které se zabývaly biodiverzitu lesů ponechaných samovolnému vývoji a pralesů, a často ji porovnávali s druhovou rozmanitostí organismů žijících v hospodářských lesích. Z literárního přehledu poměrně jasně vyplývá, jaké procesy a prvky hrají zásadní roli z hlediska druhové rozmanitosti a proč je tedy důležité ponechávat lesy samovolnému vývoji. V přehledu chybí citace některých zásadních prací a v některých případech by bylo možno citované práce interpretovat odlišně. To ale nesnižuje kvalitu a význam předloženého textu, který se populárním způsobem snaží vysvětlit daný problém.
Autoři si zároveň uvědomují, že česká krajina je krajina kulturní. Část druhové rozmanitosti našich lesů souvisí s tradičními formami managementu, jako byl například nízký a střední les, a proto i tomuto problému věnují pozornost.
V závěru publikace autoři vysvětlují, jakým způsobem by se mělo v ČR dále postupovat při vyhlašování území ponechaných samovolnému vývoji. Zároveň se pokouší o socio-ekonomické shrnutí dopadů ponechání lesů samovolnému vývoji. V této části knihy možné s některými tvrzeními autorů polemizovat, případně nesouhlasit. To ale neznamená, že publikace nepřináší nové informace a neotvírá prostor k diskuzi na dané téma. Právě otevření široké diskuze nad fakty předloženými v publikaci bude jedním z hlavních přínosů této práce.
Kotecký V., Poštulka Z., Geryková Z., Bláha J.(2010): Okna do divočiny v české krajině. 1. vydání. Praha. Hnutí Duha. ISBN: 978-80-86834-37-5
Miroslav Svoboda, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze