Ochrana přírody 5/2013 — 1. 12. 2013 — Recenze — Tištěná verze článku v pdf
Díky, Hony!
Dobrovolná i profesionální ochrana přírody v Československu a později v České republice měla a má tu výhodu, že ji podporovali a podporují někteří skutečně špičkoví vědci. Mezi těmi, o které se mohla péče o přírodní a krajinné dědictví opřít v dobách příznivých i zlých, patří také pražský rodák, ekolog – bez nadsázky světového věhlasu – RNDr. Jan Květ, CSc., který se letos dožívá požehnané osmdesátky.
Životní pouť oslavence potvrzuje platnost latinského úsloví nomen omen, čili jméno znamení: posláním se mu stala – jak jinak – botanika. Nemíním hodnotit jeho vědeckou činnost, to přenechám povolanějším, ale zaměřím se na úsilí jubilanta v ochraně přírody. Připomenu jen, že Jan, řečený Hony, upozornil v rámci dnes často nezaslouženě opomíjeného Mezinárodního biologického programu (IBP) na nezastupitelný význam mokřadů nejen pro fungování přírody, ale jakkoli to může znít paradoxně, i pro lidskou společnost. Právě zmiňovaným ekosystémům se Květ dlouhodobě věnoval jak na brněnském, tak na třeboňském pracovišti Botanického ústavu ČSAV. Hmatatelné výstupy podrobného výzkumu Třeboňska poskytly Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) závažné argumenty pro vyhlášení tohoto po všech stránkách pozoruhodného koutu Československa jako biosférickou rezervaci. Teprve po dvou letech, v roce 1979, byla po zmiňovaném zjevném připomenutí ze zahraničí zřízena CHKO Třeboňsko. Na uvedený úspěch jubilant navázal mravenčí prací v Českém národním komitétu pro program UNESCO Člověk a biosféra – MAB, který dvanáct let jako předseda provedl bez zakolísání nejrůznějšími úskalími. Stálý výbor Úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarské konvence) po zásluze udělil Honymu v roce 2008 Cenu za mimořádný celoživotní přínos pro mokřady, prestižní ocenění, které se rozhodně nerozdává na potkání.
Nicméně za vůbec největší Květův přínos ochraně přírody a krajiny považuji jeho neopominutelný podíl na přípravě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a na jeho následném schválení Českou národní radou, kam byl zvolen ve vůbec prvních volbách po listopadu 1989. Jsem stále pevněji přesvědčen, že zmiňovaná právní norma v mnoha ohledech předběhla dobu a snese srovnání kupř. s americkým zákonem o ohrožených druzích (ESA) a legislativou Evropských společenství, resp. Evropské unie.
„Muži mála slov jsou nejlepší muži,“ říká ústy Jindřicha V. Plantageneta William Shakespeare. Pravdivost tohoto okřídleného výroku jsem měl příležitost si ověřit v červnu 2002. Chtěli jsme tehdy v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) stanovit priority pro globální ochranu a udržitelné využívání vnitrozemských vodních ekosystémů. Přišlo nám zbytečné znovu objevovat Ameriku, a tak jsme na jednání o této problematice pozvali do nizozemského Wageningenu i uznávané odborníky působící mimo CBD, mezi nimi i Jana. Přiznám se, že jsem byl zpočátku poněkud rozladěn: přišlo mně totiž, že jubilant diskusi příliš nesleduje. Jak hluboce jsem se mýlil, se ukázalo, když poprvé promluvil. Hony nemachroval, nechtěl se vyjadřovat za každou cenu ke všemu, ale o čemkoli, co pronesl, všichni kolem stolu okamžitě věděli: „To je přesně ono.“
Přejeme Honymu do dalších dnů pevné zdraví, mnoho osobní pohody a přehršli vědeckých a pedagogických úspěchů!
Jan Plesník, foto Libuše Vlasáková