Novinky z vědy a výzkumu

Ochrana přírody 4/2026 — 27. 8. 2026 — Novinky z vědy a výzkumu — Tištěná verze článku v pdf

Co ovlivňuje vývojové trendy populací evropských motýlů

Autor: Jan Plesník

V intravilánu najdeme velké množství povrchů, které pohlcují sluneční záření a akumulují jej v podobě tepla, jako je asfalt a beton. Nahromaděné teplo je postupně vyzařováno do okolí. Maximální denní teplota uvedených povrchů, pokud nejsou zastíněny, může i v našich klimatických podmínkách během letních měsíců dosahovat více než 50 °C. Rozdíl oproti povrchům schopným vázat a uvolňovat vodu tak někdy přesahuje několik desítek stupňů Celsia. Ze zastavěných ploch je navíc rychle odváděna srážková voda, která se nemůže později odpařovat, a tak snižovat teplotu prostředí.

Pau Colom z Barcelonské univerzity se s kolegy z dalších deseti evropských zemí pokusil odpovědět na otázku, jak reagují populace motýlů (Lepidoptera) na našem kontinentě na změny podnebí a urbanizaci a zda se uvedené reakce liší v městském a venkovském prostředí (Glob. Ecol. Biogeogr., 35, e70204, 2026). Hodnocený materiál můžeme bez obav nazvat jako více než dostatečný. Zahrnoval totiž údaje o více než 8 400 motýlích populacích získaných v letech 1976–2021 dlouhodobým monitorováním na 869 lokalitách ve dvanácti evropských zemích a ležících v šesti bioklimatických pásmech. Uvedená data se týkala celkem 145 druhů uvedeného hmyzu vykazujících širokou škálu ekologických znaků a charakteristik životního cyklu.

Modelování populačních trendů evropských motýlů bralo v úvahu proměnné související s podnebím, jako je teplota, srážky a vyprahlost biotopů, zatímco rozsah zastavěné plochy přibližoval stupeň urbanizace. Zmiňované charakteristiky zajímaly badatele jak v městském prostředí, tak ve venkovské krajině. Z druhových znaků motýlů si výzkumníci zvolili mj. jejich potravní specializaci, velikost těla, rychlost rozmnožování a přizpůsobování se změnám teploty.

Získané výsledky potvrzují, že s poklesem početnosti motýlů ve městech i na venkově výrazně souviselo oteplování a vysychání krajiny. Vliv srážek se naproti tomu mezi lokalitami a druhy lišil. Stupeň urbanizace samotný u motýlů neurčoval trend ve vývoji jejich populací. Reakce uvedeného oblíbeného hmyzu na zvyšující se teplotu prostředí silně ovlivňovala skutečnost, zda šlo o urbánní nebo venkovské biotopy, což by nasvědčovalo současnému působení klimatických posunů a rozšiřování měst. Silnější vliv oteplování zjištěný u urbánních populací motýlů pravděpodobně odráží zvýšenou nejnižší teplotu, při které může hmyz růst a vyvíjet se, a rovněž úbytek vhodných stanovišť ve městech umocněný jejich snižující se propojeností. Jako nejzranitelnější nárůstem teploty se ukázaly být druhy obsazující chladnější niky a vyznačující se nižší rychlostí rozmnožování. Protože vysychání krajiny omezuje dostupnost živných rostlin, doplácejí na ni především potravně specializované druhy motýlů osídlující městské oblasti.

Uvedená zjištění zdůrazňují, že při určování populační dynamiky motýlů se uplatňují složité vazby mezi změnami podnebí, rozsahem urbanizace a znaky jednotlivých druhů. Současně naznačují, že urbanizace zesiluje negativní dopad změn podnebí na vývojový trend hmyzích populací.     ■

Druhově bohatší lesy mírného pásu bývají odolnější vůči nepůvodnímu býložravému hmyzu

Praktické zkušenosti i četné studie opakovaně dokládají, že stromy trpí menším poškozením hmyzími býložravci ve smíšeném lese, než když rostou v monokulturách. Uvedené zjištění se ale týká především původního herbivorního hmyzu.

Na univerzitě ve francouzském Bordeaux působící Hervé Jactel připomněl, jak významný dopad mají na biologickou rozmanitost invazní nepůvodní druhy. Proto dal dohromady výzkumníky ze šesti evropských zemí a Kanady s úkolem se zaměřit na nepůvodní býložravý hmyz (J. appl. Ecol., 63, e70486, 2026).

V prvním kroku ekologové vyčíslili újmu způsobenou 11 nepůvodními býložravými hmyzími druhy v monokulturách a smíšených lesích na našem kontinentě, v Severní Americe, Číně, Jižní Koreji a australské Tasmánii. Současně vyhodnotili výstupy publikací o působení původního hmyzu v lesích mírného pásu. Následně porovnali vliv rozrůzněnosti lesních porostů na původní a nepůvodní druhy: celkem bylo do analýzy zahrnuto 275 případových studií.

Ve smíšených porostech byla škoda způsobená nepůvodním býložravým hmyzem nižší než v monokulturách. Rozsah této odolnosti byl srovnatelný s jejich resistencí vůči původním herbivorům z řad hmyzu a zvyšoval se s rostoucím podílem stromů ve smíšeném lese, jež nebyly hostiteli nepůvodního hmyzu.

Badatelé se proto domnívají, že podpora smíšených porostů může představovat účinnou strategii, jak tlumit vliv invazí nepůvodních lesních hmyzích škůdců.    ■

Lužní lesy, jako rostou v CHKO Litovelské Pomoraví, patří v Evropě mezi druhově bohaté ekosystémy a dokáží snížit a zpomalit povodňovou vlnu. Foto Jan Plesník

Válka na Ukrajině mění chování volně žijících živočichů

Místa ozbrojených střetů bývají ze své podstaty nejen pro výzkum nedostupná a nebezpečná. Proto máme v současnosti k dispozici poměrně málo údajů o přímém dopadu válčení na životní prostředí.

Mezinárodní výzkumný tým vedený Svitlanou Kudrenkovou z univerzity v německém Freiburgu zkoumal pomocí fotopastí chování některých druhů savců před, během a po obsazení uzavřené zóny černobylské jaderné elektrárny ruskou armádou (Science, 392, 1282–1286, 2026). Uvedenou oblast o rozloze 2 600 km² po havárii černobylského jaderného reaktoru v roce 1986 museli lidé opustit a zejména do její vnitřní části byl výrazně omezen přístup. Postupně se v ní šířil les a kolonizovalo ji šest druhů větších savců. Od roku 2021 v ní badatelé sledují prostřednictvím 31 míst s nepřetržitě zapnutými fotopastmi zmiňované volně žijící živočichy. Ruská armáda okupovala oblast od února do dubna 2022.

Reakce zkoumaných druhů savců na ozbrojený střet se lišily jak podle typu zásahu zvenčí a jeho intenzity, tak mezi jednotlivými taxony. Na rozdíl od předcházejícího výzkumu provedeného v lidmi silně narušené krajině jeleni evropští (Cervus elaphus) a lišky obecné (Vulpes vulpes) v černobylské uzavřené zóně přesunuli část svých aktivit z noci do dne. Bez ohledu na intenzitu válčení se prasata divoká (Sus scrofa) a psíci mývalovití (Nyctereutes procyonoides) snažili držet dál od míst s trvalou přítomností lidí. Naopak lišky a rysi ostrovidi (Lynx lynx) byli zjištěni na jaře 2022 ve srovnání s rokem 2021 častěji v blízkosti těchto míst: pravděpodobně je využívali jako biotopové plošky se vhodnými a dostupnými zdroji.     ■

Jak Evropané vnímají klady a zápory lesů a parků

Snaha zachovat zdravé vícefunkční lesy a podpořit rozvoj zelených ploch, zejména parků, v lidských sídlech se neobejde bez podpory široké veřejnosti. Z tohoto důvodu se ukazuje jako nezbytné znát její názory na úlohu uvedených ekosystémů v současném světě.

Dennis Roitch z Evropského lesnického ústavu v Bonnu s kolektivem spolupracovníků poprvé v celoevropském měřítku vyhodnotil vnímání lesů a zelených ploch občany (Ecosyst. Serv., 78, 101832, 2026). Na 37 otázek odpovědělo celkem 10 782 respondentů z 33 evropských zemí včetně České republiky.

Na jaké ekosystémové služby se vědci ptali? Ze zásobovacích služeb uvedených ekosystémů uveďme alespoň poskytování dřeva a nedřevních produktů, jako jsou houby nebo lesní plody, regulační služby zastupovalo kupř. zlepšování kvality ovzduší, snižování teploty prostředí nebo omezování hluku. Podporu tělesného a duševního zdraví a kvality života stejně jako možnost využít nejrůznější místa k odpočinku a rekreaci řadili výzkumníci mezi kulturní ekosystémové služby. Negativně může na veřejnost působit mj. fakt, že lesy a parky mohou být zdrojem alergií a přenašečů (vektorů) různých chorob.

Dotazovaní považovali regulační a kulturní ekosystémové služby poskytované lesy a parky za velmi významné, zatímco zásobovacím ekosystémovým službám přičítali menší důležitost. Nejrůznější újmy působené lidem lesy a urbánními zelenými plochami, v angličtině trefně označované jako medvědí služby, přitom hodnotili jako nevýznamné. Za nejdůležitější považoval vzorek Evropanů zúčastněných v uvedeném šetření ekosystémovou službu regulující složení ovzduší.

Lidé se schopností překonávat sami sebe, vlastní ego a běžná lidská omezení, ochotou přijímat změny a pozitivním vztahem k ochraně přírody vnímali regulační a kulturní služby kladně. Na posuzování přínosů poskytovaných naší civilizaci lesy a zelenými plochami mělo vliv pohlaví, věk, vzdělání a výška finančního příjmu dotazovaných.

Badatelé připomínají, že odpovědi z různých částí našeho kontinentu, kupř. ze západní a severní Evropy a její východní části, se v některých ohledech lišily.     ■

Volně žijící kopytníci využívají také podchody

Při překonávání silnic nebo železnic velkým savcům poslouží nejen v České republice známé nadchody, označované i jako ekodukty (viz Ochrana přírody, 81, 2, 25–28, 2026). Dostat se přes uvedené překážky omezující jejich pohyb krajinou mohou pomoci také podchody, ať už speciálně pro tento účel vybudované, nebo běžné mosty či nadzemní tunely vedoucí vodní toky pod dopravní infrastrukturou.

Švédské ekology řízené Marcusem Elfstrӧmem z gӧteborgské firmy EnviroPlanning zajímalo, co rozhoduje o tom, že si losi evropští (Alces alces) a srnci obecní (Capreolus cspreolus) zvolí pro zdolání prostorových bariér právě zmiňované stavby (Front. Conserv. Sci., 7, 1751415, 2026). Použili k tomu záběry kamer automaticky zaznamenávajících pohyb. Výzkumníci celkem vyhodnotili 797 případů, kdy losi navštívili devět podchodů, kdežto v případě srnců šlo 1 433 využití 13 podchodů obklopených lesem a rozmístěných v různých částech uvedené skandinávské země.

Jak se dalo předpokládat, četnost využívání podchodů oběma druhy jelenovitých klesala s jejich délkou pohybující se v rozmezí 7–39 metrů. Pravděpodobnost průchodu podchodem ale jejich šířka v rozpětí 2–42 metrů a výška (interval 2–10,2 metrů) neovlivňovaly. Pokud existovala další možnost, jak se dostat přes silnici, ale vzdálená od prvního podchodu, jak losi, tak srnci zvolili bližší variantu.

Autoři proto zdůrazňují důležitost možností pro velké kopytníky proniknout přes infrastrukturní překážky v měřítku odpovídajícím prostoru, který jedinec, pár či societa využívají k rozmnožování, získávání potravy nebo úkrytu (domovskému okrsku).     ■

Na globální druhovou rozmanitost cévnatých rostlin působí současně více činitelů

Cévnaté rostliny ohrožuje na naší planetě celá řada vnějších činitelů vyvolaných lidskou činností. Patří mezi ně mj. využití území, posuny v podnebí a ukládaní dusíku v prostředí (eutrofizace). Zatímco jejich dopady zkoumají na místní úrovni ekologové již delší dobu, o jejich působení na globální flóru toto víme mnohem méně.

Rozšířit naše znalosti o uvedené problematice se pokusila Haddasa Moreira z univerzity v nizozemském Nijmegenu a spolu s ní také další badatelé z nizozemských vědeckovýzkumných pracovišť (Glob. Ecol. Conserv., 69, e043007, 2026). Vědci nejprve vyhodnotili současný úbytek místní druhové bohatosti (počtu druhů v určitém prostoru a určitém čase) a zkombinovali globální mapy využívání pozemků a eutrofizace prostředí a údaje o růstu globální průměrné teploty od doby před nástupem první průmyslové revoluce, tedy od poloviny 18. století. Pomocí matematických modelů stanovili využitím zmiňovaných dat o reakci druhů cévnatých rostlin na vnější tlaky v místních podmínkách nebezpečí jejich vymření v každém z 816 ekoregionů světa. Pro určení nebezpečí extinkce druhů cévnatých rostlin, tentokrát v celosvětovém měřítku, badatelé sáhli mj. po počtu endemických druhů v příslušném ekoregionu.

Provedená analýza odhaduje, že vymřením je ohroženo 23,3 % všech druhů cévnatých rostlin osídlujících Zemi. Přitom plných 57 % uvedené hrozby je soustředěno pouze do 148 ekoregionů ležících v následujících biomech: tropický a subtropický vlhký listnatý les, listnatý a smíšený les mírného pásu, středomořské lesy a křoviny a tropické a subtropické travinné porosty, savany a křoviny. Nejvíce přispívají k ohrožení cévnatých rostlin v celosvětovém rozsahu změny využití území (46 %), posuny v podnebí a ukládání dusíku v prostředí pak viditelně méně, konkrétně 33 % a 21 %.     ■

Ohrožuje internetový obchod s akvarijními živočichy v USA mořské ryby?

Obchod s mořskými akvarijními rybami probíhá ve více než stovce zemí a zasahuje nejméně 2 000 druhů. Vzrůstající mezinárodní poptávka vede k tomu, že většina těchto ryb bývá odchycena ve volné přírodě. Dvě třetiny všech dovozů zmiňovaných vodních obratlovců ve světě směřují do USA: většina tamějšího obchodování s uvedenu komoditou se uskutečňuje na internetu.

Bing Lin, působící na známé Princentonské univerzitě, se svými kolegy sledoval od července 2021 do listopadu 2024 čtyři velké prodejce akvarijních mořských ryb (Conserv. Biol., 40, e70155206, 2026). Výzkumníci se zaměřili zejména na maloobchodní ceny a původ nabízených jedinců.

Prodávané akvarijní ryby osídlující slané vody patřily k 13 čeledím paprskoploutvých (Actinopterygii): cekem se jednalo o 734 druhů. Potvrdilo se, že 89,2 % z nich pocházelo výlučně z přírody. Není bez zajímavosti, že 20 druhů hodnotí uznávaná Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN) jako celosvětově ohrožené, dalších 25 vykazuje podle ní úbytek početnosti. Ze zmiňovaných 45 z pohledu ochrany přírody významných druhů přitom 38 bylo výhradně odloveno v přírodě.

Stále oblíbenější mořské akvárium je nejen v USA považováno za královskou disciplínu akvaristiky. 
Foto Jan Plesník

Maloobchodní prodejní cena mořských akvarijních ryb významně souvisela s jejich původem, maximální délkou těla, minimální hloubkou výskytu a mírou shlukování do hejn. Navíc celá stovka druhů, jež jsou ve Spojených státech předmětem internetového obchodu, není uvedená ve známé databance FishBase nebo v databázi IUCN. Badatelé rovněž připomínají, že u 58 druhů byla cena jedinců odchovaných v akvakultuře v průměru o 28,1 % nižší než u ryb odchycených v přírodě.    ■

- - - -

Úvodní foto: Smíšený les mírného pásu je vůči býložravému hmyzu odolnější než monokultury. Foto Jan Plesník

- - - -