Nové právní předpisy

Ochrana přírody 4/2026 — 27. 8. 2026 — Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf

Právní novinky z oblasti ochrany přírody za červen a červenec 2026

autorka: Helena Šmolková

PRÁVNÍ PŘEDPISY

Nařízení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR č. 7/2026 ze dne 12. 6. 2026 o vyhlášení přírodní rezervace Meandry Ploučnice a Svitavky

Přírodní rezervace se rozkládá na území Libereckého kraje, v katastrálním území Boreček, Brenná, Heřmaničky u Dobranova, Hradčany nad Ploučnicí, Veselí nad Ploučnicí, Vítkov u Dobranova, Vlčí Důl. Předmětem ochrany jsou ekosystémy tekoucích a stojatých vod a travinné, mokřadní a lesní ekosystémy v nivě vodních toků, dále biotopy vzácných a ohrožených druhů živočichů klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia), modráska bahenního (Phengaris nausithous), modráska očkovaného (Phengaris teleius) a vydry říční (Lutra lutra) a vodní toky Ploučnice a Svitavky včetně přirozených procesů formujících tyto vodní toky a jejich nivu. Činnosti, ke kterým je na území přírodní rezervace nutný souhlas orgánu přírody, jsou například chemické hnojení, povolování a provádění změn staveb, umisťování reklamních zařízení nebo splouvání Ploučnice od 1. dubna do 31. července v době mimo 8. až 19. hodinu.

Nařízení je účinné od 30. června 2026.

Sdělení odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP o přijetí Záchranného programu pro bource trnkového (Eriogaster catax) v České republice

Ministerstvo životního prostředí jako ústřední orgán státní správy ochrany přírody posoudilo a dne 29. 6. 2026 schválilo „Záchranný program pro bourovce trnkového (Eriogaster catax) v České republice“ (č. j. MZP/2026/630/1423). Záchranný program, vytvořený Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, má za cíl stabilizovat populace bourovce trnkového a zvýšit celkovou početnost druhu minimálně o 1 500 larválních hnízd ročně. Klíčovým opatřením je zavedení vhodné péče o biotopy bourovce. Součástí záchranného programu je i zřízení záchranného chovu.

Sdělení odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP o ukončení Záchranného programu matizny bahenní (Angelica palustris) a rdestu dlouholistého (Potamogeton praelongus) v České republice

V obou případech ministerstvo po vyhodnocení záchranných programů dospělo k závěru, že jejich cíle nebyly naplněny, v případě matizny bahenní dokonce konstatovalo, že nejspíš není možné cíle naplnit vůbec. Pro rdest dlouholistý byla Agentura požádána o zpracování regionálního akčního plánu, jelikož největší potenciál pro další ochranu druhu představují nově vznikající vodní biotopy v území po těžbě hnědého uhlí na Mostecku.

NÁRODNÍ JUDIKATURA

Rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2026, č. j. 21 As 183/2025–30, k výkladu ekologické újmy

Věc se týká stavby vodní nádrže Velké Vrbno v areálu Paprsek, v souvislosti se kterou se Okrašlovací spolek čelákovický u České inspekce životního prostředí domáhal nápravného opatření podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/2008 Sb., zákona o předcházení ekologické újmě. V místě stavby podle něj zanikla jedna ze dvou lokalit výskytu jasoně dymnivkového včetně biotopu dymnivek a zaniklo zde i přírodní stanoviště typu 6510. ČIŽP i Ministerstvo životního prostředí žádost zamítly. Městský soud v Praze rozhodnutí Ministerstva životního prostředí zrušil pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, NSS ale po kasační stížnosti ministerstva rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil.

NSS dovodil, že zánik zvláště chráněného druhu a jeho biotopu přímo v místě stavby sám o sobě ještě neznamená vznik ekologické újmy ve smyslu zákona o předcházení ekologické újmě (ZEÚ). Z § 2 písm. a) bodu 1 ve spojení s § 2 písm. d) ZEÚ soud vyložil, že újma musí dosahovat intenzity, která se projeví na příznivém stavu ochrany druhu či stanoviště v širším než pouze místním měřítku. Rozhodné je proto porovnání v předmětném území, nikoli izolovaně v místě stavby. Znalec hodnotil pokles v celém dotčeném území a označil jej z regionálního i celoevropského hlediska za málo významný.

Ekologická újma často vzniká například na ekosystémech drobných vodních toků při jejich necitlivých úpravách. Foto Martin Dušek

Dokazování dopadu zásahu na příznivý stav ochrany je proto namístě vést v širším územním kontextu; dospěje-li orgán ochrany přírody podloženě k závěru, že tento stav není ohrožen, není povinen dále zpřesňovat lokální změny v místě stavby. Pro navrhovatele nápravných opatření platí, že doložení zániku populace či stanoviště na konkrétní ploše nepostačuje — argumentace musí směřovat k účinkům na příznivý stav ochrany v přirozeném rozsahu druhu či stanoviště. Soud rovněž přihlédl k tomu, že spolek námitky ohledně střevlíka hrbolatého a znečištění vody po zpracování posudku ve správním řízení fakticky neuplatnil a vznesl je až v žalobě; závěry odborného podkladu je podle NSS třeba zpochybnit včas a konkrétně. Věcné posouzení, zda k újmě došlo, nyní přísluší městskému soudu, který je nyní vázán podaným výkladem pojmu.

Usnesení NSS ze dne 2. 7. 2026, č. j. 10 As 169/2025–53, k otázce možnosti napadat zásady péče národních parků zásahovou žalobou

Desátý senát Nejvyššího správního soudu postoupil rozšířenému senátu otázku, zda se proti schválení zásad péče o národní park podle § 38a zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, lze u soudu bránit zásahovou (či jinou) žalobou, případně zda jsou zásady péče vůbec soudně přezkoumatelné. Desátý senát se chce odchýlit od dosud jediného rozhodnutí, které se přezkumu zásad péče komplexně věnovalo — rozsudku šestého senátu ze dne 26. 6. 2024, č. j. 6 As 166/2023-56 (č. 4625/2024 Sb. NSS), podle něhož je zásahová žaloba proti schválení zásad péče přípustná.

Podstatou odlišného názoru desátého senátu je, že zásady péče jsou koncepčním odborným dokumentem s dlouhodobou platností, který formuluje způsob péče o národní park, ale sám o sobě nepůsobí bezprostředně vůči konkrétní osobě ani veřejnosti, a nemůže tak nikoho přímo zkrátit na veřejných subjektivních právech — což je pojmová podmínka zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. Konstrukci šestého senátu, který za zásah označil formální schválení zásad protokolem ministerstva, považuje desátý senát za vnitřně rozpornou: skutečným tvůrcem a vykonavatelem zásad je správa národního parku, nikoli ministerstvo a samotné schválení je pouze administrativním úkonem srovnatelným s vydáním osvědčení. Zásahová žaloba je navíc k této ochraně nevhodná i procesně, jelikož zrušením schvalovacího protokolu nelze dosáhnout obsahové změny zásad, neboť ministerstvo do dohodnutého obsahu nesmí zasahovat (§ 38a odst. 5 ZOPK). Fakticky se v žalobě skrývá požadavek na obsahový přezkum dokumentu blízkého normativnímu aktu, který jednotlivci napadat nemohou právě proto, že do jejich práv přímo nezasahuje.

Desátý senát proto navrhuje, aby rozšířený senát vyslovil, že schválení zásad péče pojmově zásahem být nemůže, a šíře, že správní soudy by zásady péče neměly přezkoumávat vůbec. Meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti spolku i závazný výklad § 38a ZOPK budou následovat teprve po rozhodnutí rozšířeného senátu.

Opakované žaloby obcí proti záměru zřídit národní park Křivoklátsko; rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2026, č.j. 3 A 23/2024 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. června 2026, č.j. 3 As 125/2025

Oba rozsudky – týkající se obce Skryje a obce Karlova Ves – patří do širší řady typově shodných sporů, v nichž se jednotlivé obce dotčené záměrem zřídit národní park Křivoklátsko domáhaly zrušení rozhodnutí, jimiž ministr životního prostředí zamítl jejich rozklady proti rozhodnutím o námitkách. Jde o věci s výrazně se překrývající argumentací (obce byly zčásti zastoupeny toutéž advokátkou) a se shodným výsledkem – neúspěchem žalobkyň. Soudy přitom opakovaně navazují na svou dřívější „křivoklátskou“ judikaturu (věci obcí Branov, Hracholusky, Nižbor, Kublov aj.) a neshledávají důvod se od ní odchylovat.

Napříč věcmi obce uplatňují v podstatě tutéž argumentaci: namítají podjatost Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, zpochybňují proporcionalitu zásahu do svých práv a potřeb obyvatel, brojí proti bezzásahovému režimu s obavami z rozpadu lesů, kůrovce a požárů (s odkazy na zkušenosti z jiných parků, zejména Šumavy a Českého Švýcarska), poukazují na náklady z veřejných zdrojů a tvrdí, že režim CHKO postačuje a národní park nepřinese vyšší standard ochrany. Podstatou těchto námitek je fakticky nesouhlas se samotným vznikem parku a s celkovým pojetím ochrany přírody, které za nejlepší považuje lesy obhospodařované člověkem, nikoli ponechané samovolnému vývoji.

Nejvyšší správní soud opakovaně zamítá stížnosti na vyhlášení CHKO Soutok. Foto David Horal

Soudy tuto argumentaci opakovaně odmítají na základě několika společných východisek. Klíčové je vymezení pravomoci: proces vyhlašování národního parku má rovinu politicko-ideovou, patřící do zákonodárného sboru, a rovinu správně-právní, přičemž soudy smějí přezkoumávat pouze tu druhou. Nepřísluší jim posuzovat vhodnost vzniku parku nebo zvolené formy ochrany ani rozhodovat o tom, jak nejlépe přírodu chránit či jaký ideový postoj k ní zaujmout. Přezkum se proto omezuje na zákonnost procesu a přezkoumatelnost vypořádání námitek. Podjatost Agentury soudy neshledávají, neboť její účast plyne přímo z její zákonné role; test proporcionality považují za řádně provedený (ochrana životního prostředí je ústavně chráněným veřejným statkem v zájmu celé společnosti a záměr zahrnuje jen minimum obecních a soukromých pozemků); a obavy z bezzásahovosti odmítají jako spekulativní projev politického nesouhlasu, který před správním soudem nemá své místo.

Kromě této společné věcné linie hrají roli i procesní důvody neúspěchu. V případě obce Skryje se soud podstatnou částí argumentace vůbec nemohl zabývat, protože ji obec doplnila až po lhůtě pro rozšíření žaloby o nové žalobní body (§ 71 odst. 2 s. ř. s.) a v samotné žalobě jen odkázala na dřívější námitky ze správního řízení, což k vymezení rozsahu přezkumu nestačí. V případě obce Karlova Ves NSS neuznal ani vytýkané procesní vady (nenařízení jednání, jemuž stěžovatelka sama včas neoponovala, či nedokazování studií, které byly součástí správního spisu) a potvrdil, že požadavky na odbornou podrobnost se liší u záměru, jenž je pouhým podkladem, a u rozhodnutí o námitkách, kde správní orgány svým povinnostem dostály. Oba rozsudky tak ukazují, že šlo převážně o neúspěšné pokusy vyjádřit politický nesouhlas s vyhlášením parku cestou správního soudnictví, které k takovému přezkumu není určeno.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. července 2026, č. j. 21 As 257/2025, ohledně CHKO Soutok

V této věci se jedná o typově shodnou kasační stížnost, kterou se NSS již opakovaně (více než dvacetkrát) zabýval, přičemž právní východiska jeho předchozích rozhodnutí potvrdil i nález Ústavního soudu Pl. ÚS 17/25, týkající se návrhu poslanců na zrušení nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o CHKO Soutok. I zde stěžovatelka uplatnila stejné okruhy námitek a soud na ně na základě ustálené judikatury reagoval obdobně jako v předchozích věcech. Věc tak zapadá do řady opakovaných a převážně neúspěšných pokusů dotčených vlastníků a obcí zvrátit vyhlášení CHKO Soutok toutéž, stále se opakující argumentací.

Namítanou nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu odmítl s tím, že nesouhlas s právním posouzením nelze zaměňovat s nepřezkoumatelností. K nevyužití smluvní ochrany uvedl, že ta je alternativou primárně k maloplošným zvláště chráněným územím a v daném případě byla vyloučena právně i fakticky, přičemž souběh více ochranných režimů by znemožnil systematickou péči o území. K námitce chybějícího předmětu ochrany na orné půdě potvrdil, že zahrnutí zemědělsky obhospodařované krajiny do CHKO je standardní a zákonné a stěžovatelka svá tvrzení o omezení hospodaření či snížení hodnoty pozemků nijak neprokázala. K namítanému porušení čl. 11 odst. 4 Listiny soud uvedl, že toto ustanovení požaduje omezení vlastnictví „na základě zákona“, nikoli přímo zákonem, přičemž § 25 a násl. ZOPK poskytuje pro vznik CHKO nařízením vlády dostatečný zákonný základ.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2026, č. j. 8 As 78/2025-52, ohledně přestupků v oblasti výjimek udělených orgánem ochrany přírody

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR udělila, resp. prodloužila Veterinární univerzitě Brno výjimku podle § 43 ZOPK k chovu nepůvodní mufloní zvěře a následně za porušení podmínky č. 1 této výjimky (pohyb muflonů mimo obůrku) uložila univerzitě pokutu. Souběžně a nezávisle na Agentuře vedla vlastní řízení Česká inspekce životního prostředí, která uložila pokutu za další tři přestupky, včetně opětovného porušení téže podmínky výjimky v pozdějších dnech roku 2019.

Ve věci je klíčové, že výjimka udělená Agenturou z jednoho zákazu (tedy rozšiřování nepůvodních druhů) nijak neopravňuje k porušování jiného zákazu podle § 26 ZOPK (hospodaření intenzivními technologiemi); jde o samostatné skutkové podstaty a k intenzivnímu hospodaření nebyla univerzitě žádná výjimka udělena. Z hlediska zásady ne bis in idem pak NSS potvrdil, že dřívější potrestání Agenturou nebrání dalšímu postihu za totožné porušení téže podmínky výjimky v pozdějším období — okamžik doručení oznámení o zahájení řízení Agenturou odděluje jeden skutek od druhého, takže již jde o jiný skutek a lze za něj uložit další sankci.

AKTUALITA

Komplexní novela stavebního zákona (z. č. 283/2021 Sb.), jejíž součástí je i rozsáhlá změna zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, týkající se zejména zvláštní druhové ochrany, byla schválena Poslaneckou sněmovnou a nyní je jako tisk č. 272 projednávána v Senátu.     ■

INFORMACE Z ÚSOP

Maloplošná zvláště chráněná území

Kód ÚSOP	Kategorie	Název chráněného území	Kraj	Datum vyhlášení/zrušení	Poznámka
162	PR	Karlov	Jihomoravský	28.01.2026	přehlášení
212	PP	Lipka	Jihočeský	01.07.2026	zrušení
2266	PR	Lipka	Jihočeský	26.05.2026	přehlášení
6303	PR	Meandry Ploučnice a Svitavky	Liberecký	15.06.2026	nové vyhlášení

 

 

 

Vyhlášení klidového území NP Šumava

Kód ÚSOP	Kategorie	Název chráněného území	Kraj	Datum vyhlášení/zrušení	Poznámka
42	NP	Šumava	Jihočeský, Plzeňský	10.02.2026 – 15.07.2026	opatření obecné povahy

 

 

 

Aktuality sestavuje Sekce ochrany přírody a krajiny AOPK ČR (Helena Šmolková, helena.smolkova@aopk.gov.cz).