Ochrana přírody 6/2025 — 18. 12. 2025 — Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf
Právní novinky z oblasti ochrany přírody za říjen a listopad 2025
Právní novinky z oblasti ochrany přírody za říjen a listopad 2025
PRÁVNÍ PŘEDPISY
Zákon č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie a o změně souvisejících zákonů (ZOZE)
Zákon o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie v § 32 přináší zvláštní úpravu povolovacího postupu podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), pro záměry pro využití obnovitelných zdrojů energie (OZE) ležící mimo akcelerační oblasti. Ustanovení § 32 ZOZE upravuje, v jakých případech není třeba pro záměr OZE vydat stanovení odchylného postupu podle § 5b ZOPK a povolení výjimky podle § 56 ZOPK.
Pokud je se záměrem OZE spojeno usmrcování nebo vyrušování ptáků či vyrušování, zraňování nebo usmrcování zvláště chráněných živočichů, má žadatel možnost navrhnout při podání žádosti o společné rozhodnutí (popř. o JES) podmínky a zmírňující opatření, které zajistí, že k těmto činnostem nebude docházet v míře, která by mohla vést k významnému poškození nebo zničení jejich místních populací.
Nejsou-li navržené podmínky a zmírňující opatření dostatečné, pak se zvláštní postup podle § 32 ZOZE nepoužije a postupuje se podle obecné úpravy v § 5b, resp. § 56 ZOPK (tedy bude stanoven odchylný postup podle § 5b ZOPK, popř. povolena výjimka podle § 56 ZOPK). Jsou-li navržené podmínky a zmírňující opatření dostatečné, pak se v rámci společného rozhodnutí (či JES) nevydává stanovení odchylného postupu podle § 5b nebo výjimka podle § 56 ZOPK. Pokud jsou žadatelem navržené podmínky a zmírňující opatření dostatečné, ale nebyly plně promítnuty do projektové dokumentace záměru, stanoví příslušný orgán ochrany přírody (nebo orgán JES) tyto podmínky a zmírňující opatření jako podmínky pro povolení záměru ve společném rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK (či v JES). Stanovení odchylného postupu podle § 5b nebo výjimka podle § 56 ZOPK se v takovém případě nevydává, výrok dle § 5b a § 56 ZOPK tedy není součástí společného rozhodnutí (či JES), součástí jsou pouze stanovené podmínky.
Jsou-li v souvislosti se záměrem OZE dotčeny jiné zákazy, než je usmrcování nebo vyrušování volně žijících ptáků nebo vyrušování, zraňování či usmrcování zvláště chráněných živočichů, vydání odchylného postupu nebo povolení výjimky ve vztahu k těmto zákazům nezbytné nadále je.
ZOZE dále v § 33 zavádí fikci rozhodnutí v případě, že správní orgán, kterým může být stavební úřad i dotčené orgány, nevydá rozhodnutí do 30 dnů od podání bezvadné žádosti o povolení záměru stavby, souboru staveb nebo zařízení využívajících pro výrobu elektřiny energii slunečního záření s celkovým instalovaným výkonem do 100 kW (FVE do 100 kW). Pokud tedy marně uplyne lhůta 30 dnů od podání bezvadné žádosti, považuje se záměr FVE do 100 kW za povolený.
Fikce kladného rozhodnutí v praxi AOPK ČR tedy může nastat ve dvou případech:
záměr FVE do 100 kW spadá do tzv. volného režimu dle stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb.), tedy je drobnou stavbou dle § 171 a přílohy č. 1 odst. 1 písm. a) bodu 25, a písm. f) stavebního zákona. AOPK ČR k drobné stavbě vydává zpravidla souhlas dle § 44 odst. 2 ZOPK, případně další akty, které je nutno vydat ve lhůtě 30 dní.
záměr FVE do 100 kW, který je jednoduchou stavbou dle přílohy č. 2 stavebního zákona, podléhá povolení dle stavebního zákona (jde o záměr JES) a AOPK ČR k tomuto záměru vydává společné rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK (nachází-li se záměr v ZCHÚ nebo území Natura). Společné rozhodnutí je třeba vydat ve lhůtě 30 dní.
V případě, že se uplatní fikce kladného rozhodnutí, vydá o této skutečnosti správní orgán žadateli osvědčení a zveřejní jej na své úřední desce nejméně po dobu 15 dnů a současně ho zašle nadřízenému správnímu orgánu a dotčeným orgánům. Nadřízený orgán může rozhodnout, že se záměr za povolený nepovažuje, a vrátit věc nadřízenému orgánu k novému projednání. Zákon je účinný od 1. 8. 2025.
Zákon č. 287/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Novelizace zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), je součástí širší snahy o zefektivnění procesu a způsobu převodů nemovitého majetku Státního pozemkového úřadu a týká se § 61a odst. 2 ZOPK. Dřívější úprava, platná od 1. března do 30. září 2025, provázala roční úplatu za užívání nebo požívání pozemků v příslušnosti hospodaření AOPK ČR s vyhláškou vydávanou Ministerstvem zemědělství pro výpočet roční úplaty pro pozemky v příslušnosti Státního pozemkového úřadu. Jelikož však tato vyhláška používá jako hlavní parametr zařazení pozemků do výrobní oblasti, nejevila se pro potřeby AOPK ČR jako vhodná. Novela proto zavedla fixní roční úplatu za užívání nebo požívání pozemků v příslušnosti AOPK ČR, která činí 2,2 % z ceny pozemku určené podle vyhlášky upravující průměrné základní ceny zemědělských pozemků, pokud se AOPK ČR nedohodne s nájemcem jinak. Zákon je účinný od 1. října 2025.
Zákon č. 223/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Tento zákon mimo jiné novelizuje zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (liniový zákon). Podstatnou změnou je zejm. § 2d odst. 17, který vylučuje působnost § 12 odst. 2 ZOPK, pokud bylo ve věci záměru stavby pro energetickou bezpečnost vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (stanovisko EIA). V případě záměru stavby pro energetickou bezpečnost, ke kterému bylo vydáno stanovisko EIA, tedy odpadá podmínka souhlasu orgánu ochrany přírody s případným zásahem do krajinného rázu. Zákon je účinný od 1. srpna 2025.
Vyhláška č. 442/2025 Sb., o vyhlášení národní přírodní rezervace Obírka-Peklo a stanovení jejích bližších ochranných podmínek
Vyhláška ze dne 23. října 2025 stanovuje národní přírodní rezervaci Obírka-Peklo na území Olomouckého kraje v katastrálních územích Kozlov u Velkého Újezdu a Loučka. Na tomto území je možné upravovat povrch pozemních komunikací, umožnit volný pohyb psům bez vodítka nebo létat na sportovních létajících zařízeních či provozovat bezpilotní systémy pouze se souhlasem AOPK ČR. Výjimky z tohoto pravidla zahrnují např. úpravu pozemní komunikace s použitím materiálu geologicky stejného nebo obdobného původu nebo volný pohyb loveckých psů při výkonu práva myslivosti. Rovněž lze pouze se souhlasem AOPK ČR používat hnojiva, kejdu, fugát, silážní šťávy nebo ostatní tekuté odpady nebo pozemky vápnit. Cílem této podmínky je předcházet chemickým změnám v půdách a následným změnám druhového složení vegetace. Vyhláška je účinná od 1. ledna 2026.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/1422 ze dne 17. července 2025, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2016/1141 za účelem aktualizace seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii
Prováděcí nařízení Komise aktualizovalo seznam invazních nepůvodních druhů, který je jeho přílohou, a zařadilo na něj jelena siku. Zařazení se týká druhu i jednotlivých poddruhů, proto zahrnuje i siku japonského, siku dybowského a siku vietnamského. Aktualizací seznamu začaly pro tento druh a jeho poddruhy platit zákazy v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, i požadavek jeho monitoringu. Praktický dopad bude mít zejména omezená možnost ponechání si jedince jelena siky chovateli na dožití za podmínky zamezení úniku a rozmnožování a případná velice limitovaná výjimka pro pokračování chovu z důvodu např. výzkumu či zajištění ochrany ex situ.
Reakci na změnu evropské legislativy spolu projednávali zástupci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Jelen sika bude ponechán mezi druhy zvěře podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, aby se do jeho regulace mohli zapojit myslivci. Lze tedy předpokládat, že se zákon o myslivosti i jeho prováděcí předpisy upraví společným návrhem Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí.
NÁRODNÍ JUDIKATURA
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2025, č. j. 10 As 137/2024-49, o ochraně ledovcové morény jako zákonného předmětu ochrany národního parku
Rozsudek Nejvyššího správního soudu se zabývá sporem stavebníka se Správou KRNAP, respektive jeho neúspěšnou snahou postavit rodinný dům v oblasti s výskytem bazální ledovcové morény, která je předmětem ochrany KRNAP. Stavební záměr sice byl v souladu s územním plánem, Správa KRNAP však vydala nesouhlasné závazné stanovisko s umístěním stavby, jelikož ta měla mít negativní vliv na komplex morén pleistocenního údolního ledovce nacházející se pod ní. Třebaže se v této oblasti dříve stavělo, další výstavba již nebyla dle Správy KRNAP možná, jelikož právě výstavbou došlo k narušení a nevratnému poškození některých morén. Nejvyšší správní soud potvrdil, že Správa KRNAP dostatečně a přesvědčivě zdůvodnila jedinečnost celé lokality a potřebu chránit jakékoli zbytky původních, dosud nepoškozených morén. Přestože se morény nacházejí pod zemským povrchem a jejich existence je tedy pouze předpokládaná od výskytu na jiných pozemcích, tento předpoklad, pečlivě odůvodněný a založený na mapování dané lokality, stačí k závěru o nepřípustnosti stavby rodinného domu. Ochrana neživé přírody tak obstála správnímu a následně i soudnímu přezkumu jako jediný důvod pro nepovolení stavby.
Nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 6/25, o klimatické žalobě
Ústavní soud, rozhodující v plénu, zamítl ústavní stížnost spolku Klimatická žaloba ČR, z.s., dvou fyzických osob, obce Svatý Jan pod Skalou a České společnosti ornitologické – Jihomoravské pobočky. Stěžovatelé podali v roce 2021 k Městskému soudu v Praze zásahovou žalobu proti ministerstvům životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy a proti vládě České republiky. Usilovali o vyslovení nezákonnosti zásahu, který spočíval mimo jiné v nestanovení konkrétních mitigačních opatření ministerstvy, jež by vedly ke snížení emisí skleníkových plynů. Městský soud nejprve žalobě částečně vyhověl, po kasačním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v dané věci žalobu zamítl. Kasační stížnost proti druhému rozhodnutí Městského soudu v Praze Nejvyšší správní soud zamítl.
Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti oběma rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a proti druhému rozsudku Městského soudu v Praze. Stěžovatelé tvrdili, že povinnost ministerstev konat konkrétní kroky vyplývá přímo z práva na příznivé životní prostředí zaručeného Listinou a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud se pak v přezkumu ústavnosti napadených rozhodnutí věnoval pouze mitigačním opatřením, tedy opatřením směřujícím ke zmírnění změn klimatu.
Stěžovatelé požadovali vyslovení nezákonného zásahu ministerstev spočívajícího v tom, že si ministerstva sama nestanovila konkrétní mitigační opatření, jež by vedla ke snížení emisí skleníkových plynů. Ústavní soud však dospěl k závěru, že ministerstva nemohou být původcem nezákonného zásahu, neboť neexistuje zákonná úprava, která by právo na příznivé životní prostředí prováděla a z níž by ministerstvům plynula povinnost tato mitigační opatření stanovit. Ministerstva sama nemají pravomoc takovou úpravu přijímat a povinnost přijímat zmíněná mitigační opatření pro ně nevyplývá ani z ústavního pořádku. Pokud by správní soudy požadavku vyhověly, samy by takovou povinnost vytvořily. Institut zásahové žaloby je však nástrojem proti porušování již existujících povinností.
Ústavní soud tedy nezpochybnil klimatickou změnu ani potřebu na ni urychleně reagovat. S ohledem na procesní postup stěžovatelů se ale nevyjádřil k obecnějším otázkám, jako zda Česká republika činí dostatečná opatření proti klimatické změně a jejím důsledkům. Podle tiskové zprávy Ústavní soud nepředjímá možnou úspěšnost jiných žalobních typů nebo klimatických sporů, jelikož se v tomto případě soustředil pouze na stěžovateli vymezený nezákonný zásah.
Nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 17/25, o návrhu na zrušení chráněné krajinné oblasti Soutok
Ústavní soud zamítl návrh 35 poslanců na zrušení nařízení vlády o vyhlášení chráněné krajinné oblasti soutok pro rozpor s ústavním pořádkem České republiky a zákonem o ochraně přírody a krajiny. Navrhovatelé namítali, že vláda překročila ústavní zmocnění v čl. 78 Ústavy i zákonné zmocnění dle § 25 odst. 3 ZOPK, dopustila se libovůle a politického rozhodnutí a svým postupem tak porušila čl. 1 odst. 1 Ústavy, zasáhla do Listinou zaručeného vlastnického práva a práva na podnikání, dále že omezila právo obcí na samosprávu a že vyhlášení nařízení předcházel nezákonný postup, jelikož nebyly vypořádány všechny připomínky veřejnosti, dotčených osob a obcí a o některých dosud probíhají soudní spory.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda vláda přijala nařízení v souladu se svými Ústavou vymezenými kompetencemi a ústavně předepsaným způsobem. Dle čl. 78 Ústavy je vláda oprávněna vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích a nepotřebuje k tomu zvláštní zmocnění Parlamentu. Nařízení vlády musí být 1) vydáno oprávněným subjektem, 2) nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonem a 3) musí existovat zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard. Z doložených dokumentů vyplývá, že CHKO Soutok naplňuje charakteristiky chráněné krajinné oblasti dle § 25 ZOPK, což nepopírají ani navrhovatelé. Vládní nařízení tak splňuje výše uvedené podmínky ústavnosti a zákonnosti. K „předčasnosti“ vydání nařízení vzhledem k probíhajícím soudním sporům Ústavní soud uvedl, že kompetence vlády vydat nařízení není ústavně ani zákonem nijak vázána na předchozí soudní spory. Vláda tedy v tomto ohledu své kompetence nepřekročila.
Ve vztahu k namítanému porušení ústavně zaručených práv Ústavní soud nejprve zdůraznil, že není jeho úlohou zjišťovat, zda je nařízení nejvhodnějším řešením pro naplnění pozitivních závazků státu ohledně ochrany přírody. Následně posoudil kolizi nařízením sledovaného zájmu na ochraně životního prostředí, resp. přírodního bohatství, s vlastnickým právem, právem na podnikání a právem na územní samosprávu, a to prostřednictvím testu proporcionality. Z hlediska kritéria vhodnosti (způsobilosti) Ústavní soud došel k závěru, že vyhlášení CHKO Soutok je způsobilé naplňovat požadovaný legitimní cíl, jímž je ochrana přírodního bohatství a životního prostředí. V případě kritéria potřebnosti také uzavřel, že byla dostatečně doložena potřebnost nařízení, jelikož nelze srovnatelnou úroveň ochrany daného území zaručit žádnými navrhovanými alternativami, jako je např. uzavření smluv s vlastníky pozemků, využití lesních hospodářských plánů či rozšiřování stávajících maloplošných zvláště chráněných území. Potřebnost prokázalo i sledování a vyhodnocení stavu předmětu ochrany AOPK ČR (monitoring v letech 2006 a 2019) a vědecká literatura. Nařízení pak obstálo i z hlediska přiměřenosti. Ústavní soud konstatoval, že zásahy do ústavně zaručených práv nejsou excesivní a jsou výrazně převážena pozitivy v podobě ochrany takto unikátního území.
Aktuality sestavuje Sekce ochrany přírody a krajiny AOPK ČR (Helena Šmolková, helena.smolkova@aopk.gov.cz). ■
- - - -