Nové právní předpisy

Ochrana přírody 5/2025 — 30. 10. 2025 — Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf

Právní názor: Novela zákona o lesích – promarněná příležitost

Změna pojetí zákona? Nikoliv

Na potřebě liberalizace zákona o lesích byla shoda většiny vlastníků lesů, lesníků i ochránců přírody. Čerstvě schválená novela lesního zákona ale v tomto ohledu není systémově pojatá – přinesla jen dílčí změny prolobbované vlastníky lesů – některé pro lesy k lepšímu, některé k horšímu.

Co myslíme tím, když říkáme „systémové pojatá“? Měla mnohem více uvolnit ruce lesníkům a vlastníkům lesů, ale zároveň lépe nastavit a zpřesnit několik základních limitů hospodaření, které by zajistily funkce lesů v měřítku krajiny (když by důraz na plnění mimoprodukčních funkcí lesů převzaly lesy v majetku státu), respektive daného konkrétního lesa (když by hospodaření Lesů ČR setrvalo v současné podobě). Za takové limity hospodaření, které by měly být nastavené zákonem a prováděcími vyhláškami, považujeme zejména:

• ochrana půdy a vody

– limita odvozu těžebních zbytků z lesů na půdách ohrožených nutriční degradací

– omezení velikosti holoseče

– zpřesnění ochrany půdy a vodního režimu při přibližování dřeva

• zvýšení odolnosti lesů

– nastavení minimálního požadavku na dřevinnou skladbu (v kombinaci s finanční podporou)

• biodiverzita

– (krom výše uvedených) požadavek na minimální počet stromů ponechaných na dožití a zetlení (v kombinaci s finanční podporou)

Když by tato limita byla legislativou dobře nastavena, mohla by být významná část lesního zákona regulující činnost lesníků a vlastníků úplně zrušena.

Co dobrého novela přinesla…

Pozitivem bezesporu je prodloužení lhůt k zalesnění a zajištění porostů celkem na 10 let. Zklamáním je, že tato zbytečná omezení vlastníků nebyla zrušena zcela. Smůlu mají tam, kde se přirozená obnova objevuje až po cca 10 letech (např. některá živná stanoviště, která zprvu zaroste ostružina a dřeviny se prosadí s delším časovým odstupem). Zároveň neznáme místo, kde by se les sám neobnovil do 20 let – možná taková jsou, ale bylo by jich minimum. Úplné zrušení lhůt k zalesnění a zajištění porostů by přispělo k diverzifikaci lesů v měřítku krajiny. Mělo by být výhradně věcí vlastníka lesa, zda upřednostní krátkodobou ekonomiku a zalesní, nebo odolnost a bude čekat na přirozenou obnovu i více než 10 let.

Druhým významným pozitivem je rozšíření výčtu zvláště chráněných území obligátně klasifikovaných jako lesy zvláštního určení o NPP, PR, PP a první zóny CHKO. Zároveň umožňuje klasifikovat jako lesy zvláštního určení druhé zóny CHKO, EVL, PO a smluvně chráněná území na návrh orgánu ochrany přírody. To teoreticky umožní naplnit závazky Evropské strategie v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030 v rozšíření územní ochrany.

Další pozitiva zmiňuje Tomáš Vrška v článku „Novela zákona o lesích – konečně svoboda volby“ (OP 4/2025). Krom v něm uvedených přínosech je ještě dobré zmínit, že LHP budou nově schvalovány orgánem státní správy lesa ve správním řízení. Souhlas orgánu ochrany přírody z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) vydávaný při schvalování LHP podle § 4 odst. 3 ZOPK bude mít nadále váhu závazného stanoviska.

Nově zaváděné platby za ekosystémové služby jsou výslovně podmíněné prováděním opatření na podporu poutání uhlíku a současně biologické rozmanitosti v lesích. Jestli a nakolik tyto parametry skutečně něco zlepší, bude nicméně záležet až na nastavení podmínek poskytování plateb, které má vláda nastavit od roku 2027.

... a co odnesla

Ve dvou věcech je ale novela významným krokem vzad. Především ruší povinnost soukromých vlastníků a obcí dodržet při obnově lesů alespoň minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin. Tomáš Vrška ve svém článku neprávem označil naše tvrzení, že se tak v lesích budou moci znovu pěstovat monokultury, za manipulativní. Legalizace výsadby monokultur novelou zákona je fakt. I když vidíme veliký posun lesnické praxe, kalamita skutečně velkou část vlastníků a správců lesů poučila, nesdílíme v této věci úplný optimismus Tomáše Vršky. Stále také vidíme vlastníky, kteří dál sází plošně smrky tam, kde nedávno smrkové monokultury odumřely. K nim nyní přibydou vlastníci, kteří minimální podíl MZD dodržovali jen proto, že jim to ukládal zákon a prováděcí vyhláška. Kolik jich bude, ukáže až čas.

Nabízeli jsme v této věci podle našeho názoru win-win řešení. Povinnost dodržet minimální podíl MZD jednoduše nahradit povinností nepřekročit maximální podíl rizikových dřevin. Ten by pro jednotlivá stanoviště stanovila vyhláška stejně, jako nyní stanovuje podíl MZD. Ministerstvo zemědělství ale tento návrh odmítlo.

Druhým velkým problémem novely je, že odložila až do roku 2030 lhůtu pro vydání vyhlášky, která má stanovit podrobnosti o minimálním množství a způsobech ponechání těžebních zbytků a na dožití a k zetlení určených stromů či jejich částí. MZe původně navrhovalo zmocnění k vydání vyhlášky ze zákona zcela vypustit, díky nesouhlasu MŽP byla lhůta „jen“ odsunuta do časově poměrně vzdálených horizontů. Ustanovení „Za účelem předcházení degradace lesní půdy a pro zachování mimoprodukčních funkcí lesa ponechává vlastník lesa v lese odpovídající množství těžebních zbytků a na dožití a k zetlení určených stromů či jejich částí“ nicméně zůstalo v lesním zákoně zachováno.

Nenaplněná očekávání

Novela nenaplnila ani očekávání vyvolaná programovým prohlášením vlády. To obsahovalo mimo jiné důležitý závazek „… ve státních lesích zásadně upřednostníme v rámci jejich hospodaření mimoprodukční funkce lesa“. Diskutovalo se o speciálním zákoně o státním podniku Lesy ČR, k tomu však vláda nepřistoupila. Závazek ale nebyl promítnut ani do statutu a zakládací listiny Lesů ČR a nevyplývá ani z přijaté Strategie LČR 2025+. Poslední a zároveň logickou možností bylo zapracovat jej do § 4 lesního zákona, který řeší hospodaření v lesích v majetku státu. MZe a posléze i poslanci to ale odmítli udělat.

Novela též – s výjimkou lužních lesů – neobsahuje zmenšení maximální povolené velikosti úmyslné holoseče, a nenaplnila tak závazek vlády „prosazovat cílené, nikoliv plošné kácení“. Stejně tak novela neobsahuje potřebné posílení ochrany půdy před poškozením při těžbě a zejména přibližování dřeva. Novelu zákona o lesích tak považujeme především za v mnoha směrech promarněnou příležitost.     ■

- - - -

Úvodní foto: Na některých místech plošného hynutí smrků ve středních polohách a pahorkatinách dochází k opětovnému zalesnění smrkem. Foto Jan Piňos, archiv Hnutí DUHA