Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Nové právní předpisy

Ochrana přírody 6/2021 18. 12. 2021 Kulér-Nové právní předpisy Tištěná verze článku v pdf

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny10-11/2021

Autor: Samostatné právní  oddělení AOPK ČR

(přehled vybraných aktualit z období říjen-listopad 2021)

Zákon č. 314/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, v platném znění
29. listopadu s odložením nabyl účinnosti 
§ 33 odst. 3 lesního zákona. Z pohledu ochrany přírody významné ustanovení určuje, že za účelem předcházení degradace lesní půdy a pro zachování mimoprodukčních funkcí lesa má vlastník lesa povinnost v lese ponechat odpovídající množství těžebních zbytků a na dožití a k zetlení určených stromů či jejich částí. Ustanovení předpokládá další legislativní zakotvení podzákonným předpisem ze strany Ministerstva zemědělství.

Zákon č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů, v platném znění (invazní novela) a související novela zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění
28. listopadu nabyly účinnost vybrané novelizační body invazní novely, které zrušují změny ve prospěch ochrany přírody a lesů, jež přinesla novela č. 314/2019 Sb. v části týkající se zákona o myslivosti. Resort zemědělství tím prosadil zrušení plánované novelizace v zák. č. 314/2019 Sb., ještě před tím, než vůbec stihla nabýt účinnosti.

Zákon č. 417/2021, kterým se mění zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění, a některé další zákony
Popudem pro novelizaci ustanovení napříč celým zákonem je snaha adresovat problémy a nesrovnalosti z praxe, které se vyvstali od poslední novelizace zákona. Mezi významnější procesní změny, které mohou mít vliv na přestupkové řízení v oblasti ochrany přírody a krajiny, patří např. upřesnění úpravy stavění a přerušení promlčení doby (§ 32), ve kterém se mj. výslovně doplňuje pravidlo, podle něhož se promlčecí doba přerušuje doručením příkazu, pokud je prvním úkonem v řízení; zakotvení nového § 72a, který zajišťuje ochranu soukromí a bezpečnosti osob vystupujících v řízení o přestupku; změny v ustanovení o odložení věci (§ 76), např. nový důvod odložení věci v případě, kdy o totožném přestupku dříve zahájil řízení dle tohoto zákona proti téže osobě jiný správní orgán; a rozšíření informační povinnosti správního orgánu vůči „osobám dotčeným jednáním podezřelého“; a výslovné vyloučení uložení náhrady nákladů řízení v případě rozhodnutí o přestupku příkazem na místě.

Kromě procesních změn novela zcela ruší ustanovení o využívání údajů z informačních systémů veřejné správy (§ 109) i povinnost vytvářet každoroční přehledy přestupků (§ 110). Zároveň dochází ke zmírnění kvalifikačních požadavků na oprávněné úřední osoby, které mohou provádět úkony v řízení o přestupcích. Namísto požadavku vysokoškolského bakalářského vzdělání doplněného zkouškou odborné způsobilosti se nově vyžaduje pouze absolvování zkoušky odborné způsobilosti. Pro splnění kvalifikačních požadavků se zároveň nově stanovuje přechodná lhůta 18 měsíců.

V přechodných ustanoveních zákona upravujících výjimky z těchto kvalifikačních požadavků pak došlo ke zrušení podmínky věkové hranice 50 let a ke změně délky potřebné praxe pro uznání odborné způsobilosti z původních 10, na 5 let. 

Zákon je účinný od 1. 2. 2022.

Vyhláška č. 383/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 198/2013 Sb., o výši náhrady nákladů péče o skupiny druhů exemplářů v záchranných centrech, v platném znění
Vyhláška upravuje denní výši náhrady nákladů péče o živé exempláře živočichů v záchranných centrech. Ta slouží pro chov a pěstování živých zabavených exemplářů, jejichž správa přísluší dle zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, České inspekci životního prostředí.

Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-357/20 ze dne 28. 10. 2021 (výklad čl. 12 odst. 1 písm. d) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin)
V původním řízení Správní soud ve Vídni jednal o sporu ohledně nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu Cricetus cricetus (křeček polní). Zásah spočíval v provedení stavebních prací na pozemku s výskytem zvláště chráněného druhu. Před zahájením prací byla vypracována mapa vchodů do nor s určením, zda jsou tyto nory obydlené, či nikoliv. Stavebník provedl odstranění vegetační vrstvy a postavil parkoviště v bezprostřední blízkosti vchodů do nor živočicha. Pracemi zároveň došlo ke zničení nejméně dvou vstupů do nor.

V rámci projednání sporu se Správní soud ve Vídni obrátil na Soudní dvůr s předběžnými otázkami týkajících se výkladu § 12 odst. 1 písm. d) směrnice o stanovištích, tj. zákazu poškozovat nebo ničit místa rozmnožování nebo odpočinku v rámci přísného režimu ochrany živočichů v příloze č. IV směrnice o stanovištích.

Soudní dvůr se nejprve zabýval otázkou, zda pojem „místa rozmnožování“ zahrnuje pouze nory křečka polního nebo zda rovněž zahrnuje okolí vchodů do nor. Pojem musí být chápán tak, že má za cíl zajistit ekologickou funkčnost míst rozmnožování. Místa rozmnožování tak mohou zahrnovat místa nezbytná pro námluvy, páření, stavbu hnízda nebo výběr místa pro snesení vajec nebo pro rození mláďat, místa vývoje a líhnutí vajec a místo hnízdění nebo rození mláďat, pokud je obýváno mláďaty závislými na tomto místě. Pojem se tak vztahuje na všechny oblasti nezbytné k tomu, aby se dotyčný živočišný druh mohl úspěšně rozmnožovat, včetně okolí místa rozmnožování.

Soudní dvůr se dále vyjadřoval k otázce, zda se ochrana „míst rozmnožování“ vztahuje pouze na konkrétní a skutečnou dobu obývání křečka polního a osamostatnění jeho mláďat, nebo zda se použije rovněž na celou dobu březosti a dobu jejich případné závislosti. Dle soudu ochrana zahrnuje také místa odpočinku, která již nejsou tímto živočišným druhem obývána, pokud existuje dostatečně vysoká pravděpodobnost, že se uvedený živočišný druh na tato místa odpočinku vrátí. Místa rozmnožování chráněného živočišného druhu tak musí být chráněna tak dlouho, jak je to nezbytné k tomu, aby se tento živočišný druh mohl úspěšně rozmnožovat.

Poslední otázkou, kterou se Soudní dvůr zabýval, byl výklad pojmů „poškozování“ nebo „ničení“ místa rozmnožování nebo místa odpočinku. Poškozování je chápáno jako fyzické zhoršování stanoviště/místa rozmnožování či odpočinku, k němuž může na rozdíl od ničení docházet pomalu a které může postupně snižovat ekologickou funkčnost dotyčné místa nebo oblasti. Toto poškozování nemusí okamžitě vést ke ztrátě funkčnosti, nýbrž k jejímu kvalitativnímu a kvantitativnímu narušení, a může nakonec vést k úplné ztrátě. Soudní dvůr rovněž připomenul, že předmětný zákaz poškozování nebo ničení není závislý na úmyslné či neúmyslné povaze takových zásahů.