Kulér-Nové právní předpisy

Ochrana přírody 6/2017 — 30. 12. 2017 — Kulér-Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny 10.-11.2017

Autor: kolektiv  právního oddělení

Nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 2/17 publikovaný ve Sbírce zákonů dne 25. 9. 2017 pod č. 313/2017 Sb.
Ústavní soud rozhodoval o návrhu skupiny poslanců na zrušení ustanovení § 17 odst. 2, § 23 odst. 1 písm. j) a části § 23 odst. 2 písm. a) v textu písmene „j)“ zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší ve znění zákona č. 369/2016 Sb. Napadená ustanovení umožňují obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem kontroly spalovacího stacionárního zdroje vstoupit do obydlí provozovatele, čímž je dotčeno jeho právo na nedotknutelnost obydlí zaručené v čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatelé zdůrazňovali, že Listina umožňuje domovní prohlídku na příkaz soudce jen pro účely trestního řízení, nikoliv v případě postupu podle zákona o ochraně ovzduší. Ústavní soud návrh zamítl, když neshledal důvod ke zrušení napadených ustanovení, neboť nevedou k porušení základního práva na nedotknutelnost obydlí. Napadená ustanovení, která představují omezení základního práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 3 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dle názoru soudu splňují podmínky pro zákonné omezení tohoto práva a sledují legitimní cíle ochrany zdraví osob a ochrany práv a svobod jiných, přičemž jsou vůči těmto legitimním cílům přiměřená. Vzhledem k tomu, že důkazní břemeno k prokázání přestupku nese orgán ochrany ovzduší, je zcela legitimní, aby měl k dispozici přiměřený a účinný nástroj, jak tento veřejnoprávní cíl splnit. Napadená ustanovení tak nepředstavují nepřiměřený prostředek ani z hlediska správního práva trestního.
Účinnost od 25. 9. 2017

Lafarge Cement, a. s. v Čížkovicích. Foto Archiv AOPK ČR

Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí k uplatňování § 12 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ze dne 18. 10. 2017, Věstník Ministerstva životního prostředí, ročník XXVII – září 2017 – částka 9
Metodický pokyn zpracovalo Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj a stanoví postup orgánů ochrany přírody (dále jen „OOP“) při uplatňování ochrany krajinného rázu v procesu umisťování a povolování záměrů podle stavebního zákona a v rámci pořizování a vydávání územních, příp. regulačních plánů. Pokyn se týká výkladu § 12 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon“), který stanoví, že se krajinný ráz neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s OOP. Posuzování krajinného rázu přitom probíhá postupem podle § 12 odst. 2 zákona, dle kterého k umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas OOP. Dle metodického pokynu v procesu umisťování a povolování záměrů podle stavebního zákona je při aplikaci § 12 odst. 4 zákona třeba rozlišovat, zda jde o území regulované územními (regulačními) plány schválenými před 1. 1. 2007 (podle zákona č. 50/1976 Sb.), či o území regulované územními (regulačními) plány vydanými po 1. 1. 2007 podle zákona č. 183/2006, o územním plánovaní a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění (dále jen „stavební zákon“). Pokud obec nemá platný územní (regulační) plán, podle § 12 odst. 4 zákona se nepostupuje a OOP krajinný ráz posuzují postupem dle § 12 odst. 2 zákona. Metodický pokyn dále stanoví obsah požadavků OOP z hlediska ochrany krajinného rázu ve fázi zadání a návrhu územního plánu a při jeho změnách a dále k návrhu zadání regulačního plánu.

Nová je možnost v územním plánování vymezit plochy, kde nepostačují
základní podmínky ochrany krajinného rázu. Foto Archiv AOPK ČR

S ohledem na možnou míru podrobnosti územního plánu (§ 43 odst. 3 stavebního zákona) nemohou OOP často dostatečně zajistit ochranu konkrétních krajinářských hodnot v území. Zásadním přínosem metodického pokynu v tomto směru je možnost OOP ve vyjádření k návrhu zadání územního plánu vymezit plochy, ve kterých pro ochranu specifických odůvodněných hodnot nepostačují základní podmínky ochrany krajinného rázu (stanovené v Příloze č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti). V těchto plochách bude nadále možné zajistit ochranu krajinného rázu (jdoucí nad rámec podrobnosti územního plánu) postupem podle § 12 odst. 2 zákona. Znamená to tedy, že OOP si v územním plánu vymezí plochy, kde bude i nadále individuálně posuzovat dopady činností na krajinný ráz, a to i přesto, že je zde vydán územní plán, ve kterém je stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s OOP (viz § 12 odst. 4 zákona). Tento problém se netýká ploch, pro které je vydán regulační plán, který dokáže zajistit ochranu krajinného rázu v dostatečné podrobnosti.Metodický pokyn je dostupný na
https://www.mzp.cz/cz/vestnik_mzp.
V dalším čísle Ochrany přírody bude této problematice věnován samostatný článek.

Zákon č. 326/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů
Primárním účelem novely byla transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. 4. 2014, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU ze dne 13. 12. 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Novela však z důvodu zjednodušení a zkrácení procesu posuzování vlivů na životní prostředí přináší i další změny. Jednou z hlavních změn je úprava definice tzv. navazujících řízení, tj. řízení, pro která je stanovisko EIA podkladem. Taxativní výčet těchto řízení je nyní výslovně stanoven zákonem. Mění se také podmínky pro posuzování podlimitních záměrů. Podlimitním záměrem je záměr uvedený v příloze č. 1 zákona v kategorii II, který nedosahuje příslušné limitní hodnoty, je-li uvedena. Předmětem posuzování jsou pak podlimitní záměry, které dosáhnou alespoň 25 % příslušné limitní hodnoty, nacházejí se ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a příslušný úřad stanoví, že budou podléhat zjišťovacímu řízení. I nadále zůstává zachována podmínka, že tyto podlimitní záměry podléhají posouzení EIA, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení. Novela dále ruší možnost veřejnosti vyjadřovat se k posudku, ten se zveřejní až spolu se stanoviskem EIA, což má přinést urychlení celého procesu posuzování. Zároveň se stanoví opatření proti průtahům při zpracování posudku (stanovení maximální lhůty pro předložení 30 dnů, snížení odměny za pozdní zpracování posudku). Na rozdíl od dosavadní právní úpravy nově platí, že veřejné projednání se zásadně nekoná. Veřejné projednání příslušný úřad nařídí pouze v případě, kdy obdrží odůvodněné nesouhlasné vyjádření veřejnosti k dokumentaci. Novela dále prodlužuje platnost stanoviska EIA z 5 na 7 let, přičemž platnost lze prodloužit o dalších 5 let, a to i opakovaně. Vláda má ve výjimečných případech nově možnost rozhodnout, že určitý záměr nebude předmětem posuzování (jedná se o záměry pro účely obrany státu, záměry, u nichž veřejný zájem na jejich provedení výrazně převažuje nad veřejným zájmem na ochraně životního prostředí a veřejného zdraví aj.). Další změna spočívá v úpravě podmínek pro udělování, prodlužování a odnímání autorizací pro zpracování dokumentace, posudku a vyhodnocení a dále v zavedení posuzování vlivů klimatických změn a přírodních katastrof. Novela také zpřesňuje některé pojmy a zjednodušuje proces strategického posuzování. Významnou změnou je dále kompletní aktualizace a zjednodušení přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů, která vyjmenovává typy záměrů podléhajících posuzování. Kromě spolků a obcí se účastníkem navazujících řízení při splnění stanovených podmínek může nově stát také kraj jako „dotčený územní samosprávný celek“. Další změny zákona o posuzování vlivů s účinností od 1. 1. 2018 přinese zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění stavební zákon, jehož cílem je zjednodušení a urychlení procesů podle stavebního zákona. Tato novela mj. harmonizuje postupy podle stavebního zákona s postupy podle zákona o posuzování vlivů, s cílem odstranit některé duplicity a umožňuje integraci procesu EIA do územního a společného řízení podle stavebního zákona.
Účinnost od 1. 11. 2017

Ke kácení dřevin pro účely stavebního záměru budou orgány ochrany
přírody nově vydávat závazné stanovisko. Foto archiv AOPK ČR

Vyhláška č. 336/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů
Dosavadní právní úprava umožňovala vydání rybářského lístku pro celé území České republiky na dobu 10 let, 3 let, 1 roku nebo 30 dní ode dne jeho vydání. Nově je možné rybářský lístek vydat také na dobu neurčitou.
Účinnost od 1. 11. 2017

Rybářský lístek je nově možné vydat na dobu neurčitou.
Výlov na Padrťském rybníku. Foto archiv AOPK ČR

Zákon č. 302/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony
Novela veterinárního zákona reaguje především na požadavky aplikační praxe. Dochází ke zpřesnění některých povinností chovatelů zvířat. Některé povinnosti stanovené dosud pouze chovatelům hospodářských zvířat budou přesunuty na všechny chovatele bez rozdílu, čímž má být zajištěna vyšší ochrana spotřebitele (např. povinnost provádění vyšetření, zdravotních zkoušek atd. v rámci veterinární kontroly zdraví). Novela má za cíl zamezit chovu psů v tzv. množírnách. Proto chovatel, který chová více než 5 fen starších 1 rok, je povinen to oznámit krajské veterinární správě. Od roku 2020 pak mají být všichni psi povinně očipováni. Zákon počítá s čipováním v době prvního očkování proti vzteklině. Novela také přináší novou povinnost registrace útulků pro toulavá zvířata, s cílem umožnit veterinární dohled nad těmito zařízeními zejména z pohledu, zda nedochází k týrání zvířat nebo šíření nebezpečných nákaz. Dále se mění pravidla pro domácí zabijačky. Zvyšuje se věk pro domácí porážky skotu z 24 na 72 měsíců; nově postačí domácí porážku skotu a jelenovitých oznámit 3 dny předem (namísto dosavadní povinnosti žádat o povolení a hlásit to 7 dní předem). Maso a orgány ze skotu se mohou spotřebovat v domácnosti chovatele. V případě jiných zvířat, například při zabijačce domácího prasete, si budou moci odnést výslužku i osoby blízké chovateli. Některé veterinární úkony bude nově moci provádět sám chovatel (po absolvování odborné přípravy a podle pokynů veterinárního lékaře). Prvovýrobci budou moci nabízet na trhu v malém množství nejenom čerstvé drůbeží a králičí maso, ale nově i nutrie. Chovatel včel bude mít povinnost oznámit krajské veterinární správě hromadný úhyn včelstev (nad limit stanovený prováděcím právním předpisem), a zároveň krajská veterinární správa bude mít povinnost provést místní šetření za účelem potvrzení nebo vyloučení nebezpečné nákazy a tak přispívat k likvidaci nákaz včelstev. Novela dále zakotvuje nový institut tzv. prohlížitele včelstev, který bude zajišťovat odbornou pomoc chovatelům v případě nebezpečné nákazy.
Účinnost od 1. 11. 2017 (některá ustanovení od 1. 1. 2020)

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Pařížské dohody, přijaté v Paříži dne 12. prosince 2015, publikováno pod č. 64/2017 Sb. m. s.
V prosinci 2015 byla v Paříži smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (Rio de Janeiro, 1992) přijata Pařížská dohoda (dále jen „Dohoda“), která provádí Úmluvu a po roce 2020 má nahradit dosud platný Kjótský protokol. Dohoda stanoví základní zásady mezinárodní ochrany klimatu po roce 2020. Jejím dlouhodobým cílem je přispět k výraznému snížení emisí skleníkových plynů a tím k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. ČR společně s ostatními členskými státy EU se Dohodou zavázala ke společnému cíli snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990. Dohoda nově ukládá nejen rozvinutým, ale i rozvojovým státům povinnost stanovit si vnitrostátní redukční závazky snižování emisí. V současné době smluvní strany projednávají podrobná pravidla pro praktické naplňování Dohody. Jménem ČR byla Dohoda podepsána v New Yorku dne 22. 4. 2016 a pro ČR vstoupila v účinnost dne 4. 11. 2017.
Účinnost pro ČR od 4. 11. 2017

Zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Novela přináší řadu změn na úseku územního plánování, územního rozhodování i stavebního řádu. Jejím hlavním cílem je snaha o zjednodušení a urychlení postupů podle stavebního zákona. Zkracuje se například proces pořizování změn a aktualizací územně plánovací dokumentace. Rozšiřuje se okruh záměrů nevyžadujících posouzení stavebním úřadem (např. ploty do výšky 2 m nebo prodejní stánky) a záměrů, pro které lze použít zjednodušující postupy (územní souhlas a ohlášení). Další urychlení má přinést sloučení různých povolovacích procesů do jednoho řízení. Nově je pojato společné územní a stavební řízení, jehož výsledkem je společné povolení pro realizaci záměru. Nově lze společné řízení vést i v případě, kdy stavbu povolují tzv. speciální stavební úřady (např. vodoprávní úřad), neboť zde dochází k přechodu příslušnosti z obecných stavebních úřadů. Nová právní úprava dále harmonizuje postupy podle stavebního zákona s postupy podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, s cílem odstranit některé duplicity. Jedním z dalších možných integrovaných postupů je spojit územní nebo společné řízení s procesem posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Novinkou je dále závazné stanovisko orgánu územního plánování k souladu stavebního záměru s územním plánem a s úkoly a cíli územního plánování (dosud tento soulad posuzoval stavební úřad v územním řízení). Novela dále přináší zásadní změny spočívající v omezení možnosti přezkumu závazných stanovisek dotčených orgánů (včetně orgánů ochrany přírody, OOP), a tedy i omezení možnosti ochrany veřejných zájmů v řízeních vedených podle stavebního zákona. Novela kromě stavebního zákona mění desítky dalších předpisů, včetně správního řádu (nově stanovené náležitosti obsahu závazných stanovisek) a různých zákonů v oblasti životního prostředí; mezi jinými také zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ke kácení dřevin pro účely stavebního záměru povolovaného v územním nebo společném řízení podle stavebního zákona budou orgány ochrany přírody nově vydávat závazné stanovisko (namísto dosavadního rozhodnutí). O povolení kácení včetně případného uložení náhradní výsadby pak na základě závazného stanoviska OOP rozhoduje stavební úřad v územním rozhodnutí (nebo společném povolení). Některé změny se týkají i soustavy Natura 2000, mezi dalšími zejména úprava kompenzačních opatření. Za zásadní lze považovat novinku v oblasti ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů v procesu realizace stavebních záměrů. Zjistí-li se až v průběhu územního či stavebního řízení (nebo společného řízení) kolize záměru s ochranou zvláště chráněných druhů, nebude OOP vydávat výjimku dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. formou rozhodnutí, ale nově bude vydávat pouze závazné stanovisko. Výjimku pak bude povolovat stavební úřad ve svém rozhodnutí. Novela dále přináší zcela novou koncepci povinnosti investorů zajistit hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na vybrané zájmy chráněné zákonem č. 114/1992 Sb. (dříve tzv. biologické hodnocení). Velkou a kontroverzní novinkou je dále vyloučení účastenství spolků v řízeních vedených podle jiného zákona než zákona č. 114/1992 Sb. Bližší informace k novele naleznete v článku Svatavy Havelkové v tomto čísle časopisu.
Účinnost od 1. 1. 2018