Kulér-Nové právní předpisy

Ochrana přírody 3/2018 — 28. 6. 2018 — Kulér-Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny 04-05 2018

Autor: Právní  oddělení AOPK ČR

Vyhláška č. 66/2018 Sb., kterou se mění vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
Tato rozsáhlá novela vyhlášky byla zpracována v souvislosti s již proběhlou novelizací stavebního zákona zákonem č. 255/2017 Sb. Reaguje tak především na změny věcné povahy, ale i na zavedené nové druhy řízení. Vyhláška tak mimo jiné upravuje obsahové náležitosti žádosti o územně plánovací informaci, žádosti o vydání jednotlivých druhů územních rozhodnutí a jejich příloh, žádosti o vydání územního rozhodnutí s posouzením vlivů na životní prostředí a jejích příloh, žádosti o vydání společného povolení a jejích příloh, žádosti o vydání společného povolení s posouzením vlivů na životní prostředí a jejích příloh, informace o záměru v území a o podání žádosti o vydání územního rozhodnutí, jednotlivých druhů územních rozhodnutí, společného povolení, společného povolení s posouzením vlivů na životní prostředí, žádosti o vydání rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení, informace o návrhu výroku rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení, oznámení záměru a jeho příloh, územního souhlasu, společného oznámení záměru a jeho příloh, společného souhlasu.
Účinnost od 20. 4. 2018

Vyhláška č. 76/2018 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa, a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže, ve znění vyhlášky č. 236/2000 Sb.
Novela jmenované vyhlášky snižuje požadavek na počty odchytových zařízení pro škůdce (např. kůrovce) – lapáky a fermentované lapače. Náklady by se tak vlastníkům měly snížit o jednu čtvrtinu, což by mělo vést k uvolnění kapacit pro zajištění včasného vyhledávání a likvidaci kůrovcem napadených stromů. Současně novela vyhlášky zpřesnila hlediska pro určování základního, zvýšeného a kalamitního stavu kůrovců na smrku. Dále vyhláška doplnila mezi kalamitní škůdce i lýkožrouta severského.
Účinnost od 11. 5. 2018

Věstník Ministerstva životního prostředí, ročník XXVIII – květen 2018 – ČÁSTKA 3, zveřejnění nařízení Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) o vyhlášení přírodních památek a přírodních rezervací, a jejich ochranných písem, a o stanovení jejich bližších ochranných podmínek.
MŽP ve svém květnovém věstníku zveřejnilo podle ustanovení § 79 odst. 6 zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění celou řadu nařízení AOPK ČR o vyhlášení NPP a PR včetně jejich ochranných pásem a stanovilo jejich bližší ochranné podmínky. Tato nařízení vydala AOPK ČR v letech 2015, 2016 a 2017 a jsou uvedena v 35 přílohách. Jedná se konkrétně o PP Za lesem, PR Malá Strana, PR Ptačí stěna, PR Jaronínská bučina, PR Kleť, PP Pod Cigánem, PR Klečové louky, PP Podgruň, PR Drahy, PP Dobročkovské hadce, PP Tesařov, PR Jedlový důl 3, PP Kramářka, PR Maršálka, PP Návesník, PP Filůvka, PP Na Cvičišti,
PP Sojčí rokle, PP Černá skála, PP Lisovská skála, PP Pasecká, PP Devět, PP Drátenická, PP Bílá, PP Malinská skála, PR Hradčanské rybníky, PP Cvičák, PP Eiland, PR Trčkovská louka, PR Ploščiny, PP Kaňúry, PR Čičov, PP Na Vážkách, PR Hloubek, PP Vávrová skála.

Věstník Ministerstva životního prostředí, ročník XXVIII – duben 2018 – ČÁSTKA 2, metodický pokyn sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství a sekce technické ochrany životního prostředí MŽP k posouzení možnosti vlivu záměru na stav dotčených vodních útvarů (primární posouzení dle vodního zákona).
Metodický pokyn je primárně určen vodoprávním úřadům a správcům povodí a navazuje na metodický pokyn sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství k posouzení možnosti vlivu záměru na stav dotčeného vodního útvaru při vydání povolení, souhlasů a závazných stanovisek vodoprávních úřadů vydaný dne 11. 4. 2016 pod čj. 20380/2016-MZE, který upravuje procesní postup při posuzování možnosti vlivu záměru na stav vodního útvaru. Účelem metodického pokynu je sjednocení a popis postupu při provádění primárního posouzení vlivu záměru na stav vodního útvaru, jehož cílem je určit, zda navrhovaný záměr může vést ke zhoršení stavu/potenciálu vodních útvarů nebo znemožnění dosažení dobrého stavu/potenciálu vodních útvarů. Součástí metodického pokynu je i schematické znázornění uplatnění § 23a odst. 7 vodního zákona a upozornění, že pokud byl záměr podroben posouzení vlivu na životní prostředí v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, předpokládá se, že v tomto řízení již byl posouzen vliv záměru na chráněná území dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2018, sp. zn. 4 As 126/2018 – 76 ohledně obsahu rozhodnutí o výjimce dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění (ZOPK) v souvislosti se stavbou dálnice D1 0136.
Rozsudek NSS celkově shrnul dosavadní judikaturu k náležitostem obsahu rozhodnutí dle § 56 ZOPK (druhová výjimka), a to hned z několika hledisek. Zaprvé konstatoval, že v určitých případech nemusí správní orgán přesně konkretizovat vegetační období, kdy je možné zamýšlené práce konat, jelikož ochrana jednotlivých živočichů musí být dostatečně individualizovaná a taktéž je období vegetačního klidu dostatečně určité vzhledem ke své objektivní povaze. Dále NSS shrnul judikaturu ohledně nižší míry konkretizace náhradní výsadby, Jelikož až územní rozhodnutí stanoví konkrétní pozemky, na kterých bude stavba umístěna, je zjevné, že i míra konkretizace podmínek pro provedení kácení mimolesních dřevin a případný rozsah náhradní výsadby budou zcela odlišné u rozhodnutí o povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les podle § 8 ZOPK na straně jedné a u výjimky podle § 56 ZOPK na straně druhé. Míru konkretizace podmínek stanovených těmito rozhodnutími tedy nelze paušálně srovnávat. Dále se rozsudek věnoval problematice neexistence jiného uspokojivého řešení ve smyslu § 56 odst. 1 ZOPK ve vztahu ke zkoumání jiných variant trasy dálnice v rámci tohoto řízení. NSS zopakoval, že v řízení dle § 56 ZOPK není obecně prostor pro zkoumání jiných variant trasy (to probíhá v rámci EIA, SEA, územního řízení). Nicméně jestliže posuzování vlivů na životní prostředí pomine některou variantu, která by mohla představovat menší zásah do předmětu ochrany zákona o ochraně přírody, nezbývá, než aby ji plnohodnotně posoudil orgán ochrany přírody v řízení o výjimce ze zákazu škodlivě zasahovat do vývoje zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. V takovém případě totiž stanovisko EIA neposkytuje dostatečnou oporu pro závěr, že „neexistuje jiné uspokojivé řešení“. Avšak nezbytnou podmínkou toho, aby mohla být v řízení dle § 56 ZOPK zvažována nová varianta, je její reálnost a uskutečnitelnost a zároveň musí být věrohodně doloženo, že daná varianta může představovat menší zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Nejsou-li dané podmínky splněny, nemůže správní orgán v řízení o udělení výjimky „svévolně“ posuzovat reálnost jiných potenciálních variant, k jejichž posouzení jsou určena jiná řízení a jež spadají do působnosti jiných orgánů. V tomto smyslu je v dané věci třeba přezkoumat i postup správních orgánů při zvažování existence jiného uspokojivého řešení ve smyslu § 56 ZOPK.