Ochrana přírody 5/2025 — 30. 10. 2025 — Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf
Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny
(Přehled vybraných aktualit převážně z období srpen–září 2025)
Právní předpisy:
Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Předmětem navrhované úpravy je změna seznamu zvláště chráněných druhů živočichů v příloze č. III, kde se dosavadní stupeň ohrožení vlka obecného (Canis lupus) mění ze stupně „kriticky ohrožený“ na „ohrožený“. Navrhovaná vyhláška reaguje na vývoj evropské legislativy, konkrétně na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1237 ze dne 17. června 2025, která změnila úroveň ochrany vlků z kategorie „přísně chráněný druh“ na „chráněný druh“. Návrh vyhlášky je nyní v meziresortním připomínkovém řízení.
Nařízení AOPK o vyhlášení přírodní rezervace Skalní potok
Nařízení Agentury nahrazuje dosud platnou vyhlášku Správy CHKO Jeseníky z roku 2001 o zřízení přírodní rezervace Skalní potok. Nařízením došlo k rozšíření přírodní rezervace o 7 hektarů na nynějších 207 hektarů. Předmětem ochrany jsou lesní ekosystémy bučin a lužních lesů s fragmenty ekosystémů skal a drolin a pramenišť, dále vzácné a ohrožené druhy: sokol stěhovavý (Falco peregrinus), roháček jedlový (Ceruchus chrysomelinus) a tis červený (Taxus baccata), včetně jejich biotopů. Hranice přírodní rezervace jsou vymezeny souřadnicemi, které jsou součástí přílohy nařízení Agentury. Nařízení nabylo účinnosti 29. 8. 2025.
NÁRODNÍ JUDIKATURA
Rozsudek Nejvyššího správního soudu z 2. 9. 2025, č.j. 1 As 48/2025-112 o sanaci skládky sudů styrenu v Nelahozevsi
Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda nedokončenou sanací skládky sudů se styreny v Nelahozevsi, která je tzv. starou ekologickou zátěží, došlo v důsledku k havárii ve smyslu vodního zákona (zákon č. 254/2001 Sb., o vodách), a zda tedy měl Krajský úřad Středočeského kraje a Česká inspekce životního prostředí zahájit řízení o uložení opatření k nápravě k odstranění následků této havárie.
Skládka byla založena již v 60. letech minulého století. Na počátku devadesátých let se na skládce nacházelo asi 24 000 sudů styrenů, vysoce hořlavých a těkavých látek, ze kterých se vyrábí polystyren nebo kaučuk. Mezi lety 2019 a 2020 proběhla sanace ekologických škod a úprava terénu skládky. Sanační práce však byly dokončeny pouze v částečném rozsahu a skládka zůstala od roku 2020 zčásti odkrytá.
Žalobci, kteří jsou vlastníky studní nedaleko skládky, se domáhali ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v nezahájení řízení o uložení opatření k nápravě závadného stavu, neboť dle nich při nedokončení sanace vznikla havárie ve smyslu vodního zákona. Krajský soud jejich žalobě vyhověl a uložil Krajskému úřadu Středočeského kraje a České inspekci životního prostředí povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku zahájit zmíněné řízení. Oba žalovaní napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a přisvědčil závěrům krajského soudu.
Nejvyšší správní soud souhlasil s krajským soudem v tom, že v lokalitě, která je starou ekologickou zátěží, může dojít vlivem změny okolností k havárii, a proto je třeba tyto dvě kategorie odlišovat. Skládka v Nelahozevsi je starou ekologickou zátěží a nedokončenou sanací došlo k její destabilizaci. Nejvyšší správní soud korigoval závěr krajského soudu o tom, že k havárii jistě došlo, neboť pro to krajský soud neměl dostatečnou oporu ve skutkových zjištěních. V případě takto komplikované ekologické zátěže, jako je skládka styrenů, podle něj však postačí, že existují rozumné předpoklady pro zahájení řízení o uložení opatření k nápravě. Navíc by v tomto případě šlo o ohrožovací havárii, u které stačí, aby bylo závažné zhoršení jakosti vod potenciálně možné. Z dokazování před krajským soudem vyplývá důvodný předpoklad, že odkrytím skládky k takovému závažnému ohrožení došlo. Žalovaní proto mají povinnost zahájit řízení o uložení opatření k nápravě, ve kterém sami rozhodnou, zda má být opatření uloženo či ne. Tento postup je pak v souladu se základními zásadami ochrany životního prostředí, zejména s principem předběžné opatrnosti.
Nejvyšší správní soud pak ve vztahu k aktivní legitimaci žalobců uzavřel, že fakt, že žalobci nebyli (ani nemohli) být účastníky řízení o uložení opatření podle vodního zákona, není pro jejich legitimaci překážkou. Podstatné je, že pokud by z takového řízení vzešlo rozhodnutí, mohli by se proti němu žalobci bránit žalobou podle § 65 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.). Co se týče podmínky vyčerpání jiných právních prostředků ochrany, stačí, že podnět k opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu (zákon č. 500/200č Sb.) zaslala žalovaným pouze obec. Účelem této podmínky totiž je, aby se správní orgán měl možnost dozvědět o intenzitě dopadů do hmotných práv konkrétních osob a dostal možnost je ochránit. Žalovaní se tyto skutečnosti mohli dozvědět jak z podání obce, tak z petice, kterou podepsali žalobci. Lpět na dalším podání podnětu k opatření proti nečinnosti by bylo příliš formalistické.
EVROPSKÁ JUDIKATURA
Stanovisko generální advokátky SDEU ze dne 11. 9. 2025 ve věci C-58/24, Drumakilla
Irský Vrchní soud (High Court) se obrátil na Soudní dvůr Evropské Unie s předběžnou otázkou na výklad směrnice o stanovištích a směrnice EIA. Spor souzený irským Vrchním soudem se týká uplatnění výjimky dle čl. 16 odst. 1 směrnice o stanovištích (Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) za účelem usnadnění výstavby bytů v karmelitánském klášteře, ve kterém se nachází velká kolonie přísně chráněného druhu netopýra.
Generální advokátka Laila Medina se v první části stanoviska zabývá procesními otázkami postupu irských správních orgánů. V druhé části se věnuje hmotněprávními podmínkami vydání rozhodnutí o výjimce dle čl. 16 odst. 1 směrnice o stanovištích. Předkládající soud se ptá, zda toto ustanovení vyžaduje účinné posouzení jiných řešení požadované výjimky (např. pokud jde o lokalitu dotčeného druhu). Dále se ptá, zda může příslušný orgán v rozhodnutí o výjimce dospět k závěru, že je povolení této výjimky v zájmu ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
Generální advokátka ve svém stanovisku konstatovala, že příslušný orgán musí účinně posoudit, zda nelze cíle sledovaného žádostí o výjimku dosáhnout jiným uspokojivým řešením, a uvést konkrétní důvody, proč je v tomto konkrétním případě výjimka umožněna. Dále se příslušný orgán nemůže dovolávat pouze toho, že povolená výjimka je v zájmu ochrany volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť (čl. 16 odst. 1 písm. a) směrnice o stanovištích), zejména pokud neuvede žádné důvody, které by vysvětlily, jak uvedený záměr skutečně podporuje jejich ochranu. Čl. 16 totiž představuje odchylku od systému přísné ochrany zavedeného směrnicí, a proto musí být vykládán restriktivně. Povinnost řádného odůvodnění povolené výjimky je pak zásadní pro přístup veřejnosti k právní ochraně, jelikož se na základě takového odůvodnění může rozhodnout, zda podá žalobu k soudu či ne. Takto proto navrhuje, aby na otázky irského soudu odpověděl Soudní dvůr Evropské Unie, který se věcí bude dále zabývat.
Stanovisko generální advokátky SDEU ze dne 18. září 2025 ve věci C-131/24, VIRUS a další
Na Soudní dvůr Evropské Unie se obrátil rakouský Spolkový správní soud (Bundesverwaltungsgericht) s předběžnou otázkou, zda zákaz úmyslného vyrušování ptáků v čl. 5 písm. d) směrnice o ochraně ptáků (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků) zahrnuje i zákaz vyrušování, které by bylo kompenzováno zlepšením stanovišť dotčených druhů na jiných místech. Dále se rakouský soud zeptal, jak by měl posuzovat účinnost takového kompenzačního opatření ještě před jeho provedením.
Generální advokátka Juliane Kokott v rámci odpovědi na první otázku stanovila dvě alternativní podmínky slučitelnosti vyrušování ptáků, které vede ke snížení jejich populace, s čl. 5 písm. d) směrnice o ochraně ptáků: tato populace musí zůstat zachována na dostatečné úrovni, nebo takové vyrušování nesmí obnovení dostatečné úrovně zabránit. Při posuzování těchto podmínek pak členské státy mohou vzít v potaz i opatření, jejichž cílem je zlepšení stanovišť druhu na jiném místě. Co se týče posouzení účinnosti opatření, může se dle generální advokátky zakládat na vyjádřeních znalců, která musí vycházet z nejspolehlivějších dostupných vědeckých poznatků a nejnovějších výsledků mezinárodního výzkumu.
Poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora o povinnostech států ve vztahu ke změně klimatu ze dne 23. 7. 2025, č. 2025/36
(text poradního stanoviska byl volně přeložen autorkou)
Mezinárodní soudní dvůr ve svém poradním stanovisku odpovídá na následující otázky Valného shromáždění OSN z 29. března 2023:
(a) Jaké povinnosti plynou státům z mezinárodního práva k zajištění ochrany klimatického systému a dalších složek životního prostředí před antropogenními emisemi skleníkových plynů vůči státům a nynějším i budoucím generacím?
(b) Jaké právní důsledky vzhledem k těmto povinnostem plynou státům, které svým jednáním či opomenutím způsobily významnou újmu klimatickému systému, a to ve vztahu k:
i)
Státům, zejm. malým ostrovním rozvojovým státům, které jsou vzhledem ke svým geografickým podmínkám a úrovni rozvoje poškozeny, zvlášť dotčeny nebo jsou obzvláště zranitelné nepříznivými důsledky změny klimatu,
ii)
Národům a jednotlivcům současných a budoucích generací dotčeným nepříznivými důsledky změny klimatu?
Během písemné fáze řízení bylo soudu předloženo 91 písemných stanovisek a 62 písemných připomínek a na veřejném slyšení předneslo své projevy 96 států a 11 mezinárodních organizací. Jedná se o historicky nejvyšší účast v řízení před Mezinárodním soudním dvorem, a to nejen v jeho historii, ale i v historii jeho předchůdce, Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti. Mezinárodní soudní dvůr přijal toto stanovisko jednomyslně, jakožto historicky páté jednomyslně přijaté stanovisko v jeho téměř osmdesátileté historii. Všechny tyto okolnosti dokazují, jak závažné a aktuální je téma ochrany klimatu, a zvyšují právní a argumentační sílu poradního stanoviska, které je jinak právně nezávazné.
Ve vztahu k první otázce Valného shromáždění Soud roztřídil povinnosti států podle příslušných mezinárodních smluv, jako je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Kjótský protokol a Pařížská dohoda, ale i Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy a Montrealský protokol, Úmluva o biologické rozmanitosti a Úmluva OSN proti dezertifikaci. Soud však nad rámec právně závazných mezinárodních smluv uvedl i výčet povinností plynoucích z mezinárodního obyčejového práva, a to povinnost náležité péče a spolupráce států ve vztahu k předcházení významným újmám na životním prostředí. Soud dále vyjmenoval i lidskoprávní závazky států, a to povinnost zajistit účinné uplatňování lidských práv tím, že státy přijmou nezbytná opatření k ochraně klimatického systému a dalších složek životního prostředí.
K druhé otázce Soud uvedl, že porušení vyjmenovaných povinností představuje tzv. mezinárodní protiprávní čin (international wrongful act), jehož spáchání nicméně nezbavuje stát odpovědnosti za další plnění jeho povinností ve vztahu ke změně klimatu. Právní následky spáchání mezinárodního protiprávního činu mohou spočívat v povinnosti státu ukončit protiprávní čin, pokud stále trvá, dále poskytnout záruky a garance, že se takové jednání nebude dále opakovat, a nahradit škodu poškozeným státům, a to buď ve formě navrácení do původního stavu, peněžité náhrady, nebo poskytnutí zadostiučinění.
Informace z ústředního seznamu ochrany přírody
Přírodní rezervace Nad Švédskou cestou
Dne 11. srpna 2025 byla nařízením Jihomoravského kraje vyhlášena zajímavá rezervace u řeky Svitavy s názvem Nad Švédskou cestou. Předmětem ochrany je geomorfologický útvar, významný krajinný fenomén a výjimečný ekotop této rezervace, reprezentovaný jednak zachovalými přírodě blízkými společenstvy starých listnatých a smíšených lesů s výskytem několika vzácných druhů živočichů a rostlin, a také velice cennou štěrbinovou vegetací silikátových skal, drolin a pohyblivých sutí, vázanou na zdejší granodioritové skalní útvary. ■