Nové právní předpisy

Ochrana přírody 6/2024 — 19. 12. 2024 — Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny

Autor: Samostatné právní oddělení AOPK ČR

Právní předpisy:

Vyhláška č. 331/2024 Sb. ze dne 28. října 2024 o vyhlášení národní přírodní rezervace Lanžhotské pralesy a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

Národní přírodní rezervace se rozkládá na území Jihomoravského kraje, konkrétně v katastrálních územích Břeclav, Lanžhot a Poštorná. Mimořádnými přírodními hodnotami území jsou lesní ekosystémy lužních lesů a dubohabřin, nelesní ekosystémy rákosin a vegetace vysokých ostřic, luk a pastvin, dále ekosystémy makrofytní vegetace vodních toků a makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod.

Účinnost: 1. ledna 2025

Vyhláška č. 332/2024 Sb. ze dne 28. října 2024 o vyhlášení národní přírodní památky Soutok a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

Národní přírodní památka se rozkládá na území Jihomoravského kraje, a to v katastrálních územích Břeclav, Lanžhot a Poštorná. Území je vyhlášeno k ochraně lesních ekosystémů lužních lesů a dubohabřin, dále travinobylinných ekosystémů luk a pastvin a suchých trávníků, vodních a mokřadních ekosystémů makrofytní vegetace vodních toků a makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod a vegetace jednoletých vlhkomilných bylin. Územní ochrana zde zahrnuje část říční nivy na soutoku řek Moravy a Dyje, včetně její přirozené dynamiky záplav, jakož i typy přírodních stanovišť a druhů, které jsou předmětem ochrany evropsky významné lokality Soutok-Podluží a ptačí oblasti Soutok-Tvrdonicko. Území je biotopem řady vzácných a ohrožených živočišných i rostlinných druhů.

Účinnost: 1. ledna 2025

Vyhláška č. 333/2024 Sb. ze dne 28. října 2024 o změně a zrušení některých právních předpisů o vyhlášení zvláště chráněných území

Touto vyhláškou Ministerstvo životního prostředí mění či ruší několik právních předpisů týkajících se zvláštní územní ochrany z let 1926 až 1987. Účinnost: 1. ledna 2025

Nařízení Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky ze dne 7. října 2024 o vyhlášení přírodní rezervace Píšťanský luh a jejího ochranného pásma a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

Přírodní rezervace vč. jejího ochranného pásma se rozkládá na území Ústeckého kraje v katastrálním území Píšťany. Předmětem ochrany této přírodní rezervace jsou lesní a křovinné ekosystémy lužních lesů a vrbových křovin podél vodních toků, mokřadní ekosystémy rákosin a vegetace vysokých ostřic, bahnitých říčních náplavů a makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod a vodních toků.

Účinnost: 22. října 2024

 

Judikatura zahraničí:

Rozsudek Soudního dvora EU (prvního senátu) ze dne 12. září 2024, Elliniki Ornithologiki Etaireia, C-66/23

Soudní dvůr rozhodoval o předběžné otázce, kterou mu položila řecká Státní rada v rámci řešení sporu mezi několika nevládními organizacemi a jednotlivci na straně jedné a řeckými správními orgány na straně druhé. Žalobci napadli ministerskou vyhlášku z roku 2012, jejímž předmětem byla změna a doplnění aktu provádějícího směrnici o ptácích (2009/147/ES) do řeckého práva. V rozsudku Soudní dvůr dospěl k přesvědčení, že pro každou zvláště chráněnou oblast vymezenou podle směrnice o ptácích musejí být cíle ochrany a ochranná opatření stanoveny individuálně, nikoli pouze plošně. Cíle ochrany a ochranná opatření musejí být při tom stanoveny pro ochranu všech druhů ptáků uvedených v příloze I směrnice o ptácích, jakož i pro ochranu pravidelně se vyskytujících stěhovavých druhů v této příloze neuvedených, stejně jako pro ochranu jejich stanovišť. Dle názoru Soudního dvora obsaženého v tomto rozsudku tedy zřejmě nepostačuje stanovit cíle ochrany a ochranná opatření pouze pro druhy, jejichž výskyt odůvodnil vymezení dané zvláště chráněné oblasti.

 

Judikatura Česká republika:

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. července 2024, č. j. 7 As 82/2024 – 45

Vlastník malé vodní elektrárny („MVE“) požádal u vodoprávního úřadu o prodloužení platnosti povolení k nakládání s vodami pro MVE nacházející se ve III. zóně CHKO České středohoří. Vedle obecné právní úpravy ochrany vodních toků jako významných krajinných prvků se proto uplatnila i úprava speciální dle § 44 ZOPK a bylo vyžádáno závazné stanovisko dotčeného orgánu – Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Tímto závazným stanoviskem Agentura udělila souhlas s prodloužením stávajícího povolení k nakládání s vodami pro MVE, avšak při splnění stanovených podmínek (zachování minimálního průtoku vody v řece atd.).

Rozhodnutím vodoprávního úřadu byla doba platnosti žádaného povolení prodloužena, podmínky vyžadované závazným stanoviskem Agentury ale reflektovány nebyly. Agentura proto podala podnět ke krajskému úřadu, který v přezkumném řízení rozhodnutí vodoprávního úřadu pro nezákonnost zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Rozhodnutí krajského úřadu bylo následně potvrzeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství a s jeho závěry se poté ztotožnil i krajský soud, jemuž byl případ předložen. Ačkoli vlastník MVE zastával názor, že prodloužení povolení, o které žádal, se zájmy chráněnými ZOPK nesouvisí, jeho kasační stížnost NSS zamítl. Objasnil při tom, že vodoprávní úřad byl povinen v rozhodnutí zohlednit podmínky stanovené orgánem ochrany přírody v závazném stanovisku, neboť ochrana přírody je veřejným zájmem.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. října 2024, č. j. 7 As 161/2024 - 33

Správa Krkonošského národního parku obdržela podnět obsahující odkaz na příspěvek Armády ČR o proběhlém kurzu tělesné přípravy studentů, z něhož vznikla reportáž TV Nova s. r. o. („televize“). Na základě zhlédnutí reportáže uložila Správa KRNAP televizi pokutu ve výši 120 000 Kč za spáchání přestupku podle § 88 odst. 2 písm. n) ZOPK. Přestupek byl spáchán fyzickou osobou (reportérkou), jejíž jednání je televizi přičitatelné. Předmětné lokality se totiž nacházejí v klidovém území západních Krkonoš mimo cesty nebo trasy vyhrazené orgánem ochrany přírody, kde platí zákaz uvedený v § 17 odst. 2 ZOPK. MŽP rozhodnutí Správy KRNAP potvrdilo. Televize se bránila podáním správní žaloby.

Krajský soud konstatoval, že důkaz obsahem reportáže je v přestupkovém řízení přípustný. K zákresům míst, kde reportérka měla vstoupit do klidového území, uvedl, že strážce přírody, který zákresy provedl, tímto jednáním nepřekročil svou pravomoc; kdo jiný by totiž mohl znát dané lokality lépe než strážce přírody? Soud mj. zdůraznil, že z důvodu objektivní odpovědnosti televize nebylo na reportérce, aby se sama orientovala v terénu, nýbrž bylo povinností televize předem zajistit, aby pořizování reportáže proběhlo v souladu s požadavky ZOPK. Televize se v kasační stížnosti bránila tvrzením, že při vyhlašování klidových území národního parku nebyl dodržen zákon, že značení klidového území v terénu je nedostatečné, zákresy vstupů do klidového území byly nepřípustným důkazním prostředkem, výjimka pro pohyb reportérky nebyla potřeba, protože její pohyb na lokalitě byl zastřešen výjimkou udělenou Armádě ČR, a konečně že záznam reportáže byl získán v rozporu s autorským právem. NSS se ale přiklonil k argumentaci krajského soudu a kasační stížnost zamítl coby nedůvodnou.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. listopadu 2024, č. j. 7 As 261/2023 - 36

Správa národního parku Šumava nepovolila žadatelům (manželům, kteří si chtěli postavit rodinný dům) výjimku ze zákazů vymezených v § 16 odst. 2 písm. a), b) a c) ZOPK. Následně podanému odvolání MŽP nevyhovělo, manželé proto podali správní žalobu, která však byla krajským soudem zamítnuta.

Soud konstatoval, že záměrem dotčené pozemky se nacházejí v nezastavěném území obce, a to v tzv. zóně soustředěné péče. Orgány ochrany přírody dle názoru soudu podrobně a dostatečně odůvodnily, proč výstavba hospodářské stavby s příslušenstvím významně ovlivní stávající přírodní ekosystém dotčeného území. Před soudem tak neobstál argument žadatelů, že pro dané území bude přínosnější, aby o ně pečovali sami, k čemuž potřebují (sporné) hospodářské zázemí. Plány žadatelů ohledně následné péče, jakkoliv ušlechtilé, totiž nemohou kompenzovat stavební zásah do ekosystému, obzvlášť v případě, lze-li zamýšlenou péči realizovat pouze v rámci specifických agroenvironmentálních opatření (jednoroční či dvouroční seč).

Žadatelé v následně podané kasační stížnosti především namítali, že v důsledku stanovené zonace národního parku nemohou účinně uplatňovat svá vlastnická práva. NSS s odkazem na rozbor zákonného režimu národních parků a na konstantní judikaturu vyložil, že požadovanou výjimku může orgán ochrany přírody povolit v případě, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody anebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. NSS uvedl, že manželé proti zonaci nevznesli žádné konkrétní relevantní námitky, a objasnil, že na vyhlášku o vymezení zonace jakožto prováděcí právní předpis nelze klást (z hlediska jejího odůvodnění) shodné nároky jako na individuální rozhodnutí. Nelze proto očekávat, že by se vyhláška mohla podrobně zabývat režimem ve vztahu k jednotlivým pozemkům. Na území národních parků platí řada zákonných omezení a zákazů. Smyslem institutu výjimky primárně není ochrana práv vlastníků nemovitostí, ale naopak ochrana přírody v tom smyslu, aby obecně závazné zákazy platné na území národních parků byly prolamovány především tam, kde je takový postup ku prospěchu přírodě či jinému veřejnému zájmu, případně spíše ve výjimečných případech. Mezi takové případy však ryze soukromý záměr výstavby rodinného domu nespadá. NSS proto kasační stížnost zamítl.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2024, č. j. 1 As 12/2024 - 45

Česká inspekce životního prostředí shledala montážní firmu vinnou ze spáchání přestupku dle § 88 odst. 1 písm. c) ZOPK a uložila jí pokutu ve výši 30 000 Kč. Přestupku poškození dřevin rostoucích mimo les se firma dopustila tím, že při strojním hloubení výkopu přetrhala kořeny pěti stromů (4 ks javorů, 1 ks buku), které následně nechala neošetřené. MŽP prvoinstanční rozhodnutí potvrdilo s tím, že správní orgány nijak nerozporují nezbytnost výměny kabelového vedení, nicméně odvrátit hrozící nebezpečí (výpadek proudu) bylo možné i způsobem, který by dané stromy nepoškodil. Správní orgány konkrétně poukázaly na to, že montážní firma nemusela přerušit všechny kořeny (mohla některé ponechat, což by umožnilo manipulaci s kabelem, např. za pomoci jeho rozřezání), resp. přerušené kořeny mohla alespoň hladce zaříznout, nikoli strojově přetrhnout, a učinit opatření proti jejich vysychání, čímž by byla zvýšena schopnost dřevin se se zásahem do kořenového prostoru vypořádat. Nic takového se však neuskutečnilo, neboť firma své postupy s orgány ochrany přírody nijak nekonzultovala a zásah do kořenového systému dřevin jim neoznámila, přestože i dřeviny nacházející se v ochranném pásmu energetických soustav podléhají zákonné ochraně; pouze je u nich povolovací režim nahrazen režimem ohlašovacím ve smyslu § 8 odst. 2 ZOPK.

Městský soud v Praze, který se případem zabýval na základě podané správní žaloby, se s argumentací orgánů ochrany přírody ztotožnil. Firma se následně bránila podáním kasační stížnosti, v níž uvedla, že zásah provedla v časové tísni pod hrozbou vážné újmy způsobené možnými výpadky elektřiny a postup jejích prací byl jediný možný a správný. Materiální stránka přestupku nebyla naplněna, jelikož výkopové práce nebyly společensky škodlivé a nebylo k nim ani potřeba žádné úřední povolení. NSS souhlasil se správními orgány, že po firmě jako profesionálovi v oboru bylo možné požadovat, aby postupovala při své činnosti odpovědně a šetrně. V takovém případě by byla zvýšena schopnost dotčených dřevin se s danými zásahy do jejich kořenového systému vypořádat. Na takový postup však firma rezignovala a toto jednání lze hodnotit jako společensky škodlivé, protože poškozené dřeviny musely být nakonec pokáceny. Účelem řešeného přestupku je sankcionovat protiprávní zásahy do dřevin rostoucích mimo les, jež požívají právní ochrany. Znaky přestupku byly v předložené kauze naplněny, NSS proto kasační stížnost zamítl.

Další dokumenty:

Metodický pokyn MŽP, Protierozní metodika

Cílem metodiky certifikované MŽP, která byla zpracována za účasti veřejné výzkumné instituce, veřejných vysokých škol i zástupců soukromé sféry, je sjednotit přístup k protierozní ochraně v rámci všech agend, které s touto ochranou v České republice souvisí. Nedílnou součástí Věstníku je příloha obsahující publikaci „Ochrana zemědělské půdy před erozí, Metodika 2024“.

Kód ÚSOP	Kategorie	Název chráněného území	Kraj	Datum vyhlášení/ zrušení	Poznámka
5321	SCHU	Jílové u Děčína – škola	Ústecký	20.09.2024	ukončení smlouvy
116	PR	Hoříněvská bažantnice	Královéhradecký	09.09.2024	přehlášení
254	PP	Na Bahně	Královéhradecký	09.09.2024	přehlášení
490	PR	Ve Slatinské stráni	Královéhradecký	10.09.2024	přehlášení
857	PR	Pod Volfštejnem	Plzeňský	30.08.2024	přehlášení
1715	PR	Šestajovická stráň	Královéhradecký	09.09.2024	přehlášení
1761	PP	Pamětník	Královéhradecký	09.09.2024	přehlášení
6270	PP	Kopec sv. Jana	Královéhradecký	09.09.2024	nové vyhlášení

Aktuality sestavuje Sekce ochrany přírody a krajiny AOPK ČR (Olga Svobodová, Ph.D., olga.svobodova@nature.cz).    ■