Z naší přírody

Ochrana přírody 5/2025 — 30. 10. 2025 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Suťové lesy u Turnova – nová přírodní rezervace v srdci Českého ráje

Autor: Jan Višinský

Ochrana této lokality nezačíná až vyhlášením přírodní rezervace, ale první významný krok nastal již v roce 2002, kdy byla zahrnuta do II. zóny rozšířené CHKO Český ráj a o dva roky později se stala součástí evropsky významné lokality Průlom Jizery u Rakous, která se rozkládá mezi Turnovem (Dolánky) a Malou Skálou (Křížky) na obou březích Jizery a směrem k severu zasahuje až k Frýdštejnu a na východ k obci Klokočí. Území tvoří zaříznuté údolí řeky Jizery se svahovými květnatými i vápencovými bučinami, které doplňuje mozaika suťových lesů, pramenišť a teplomilných trávníků. Na náhorních plošinách v horních částech svahů se pak nacházejí pískovcová skalní města, například Drábovna, Klokočské a Betlémské skály či Sokol. Geologicky se zde střídají křemenné pískovce se spodnoturonskými vápnitými jílovci, což umožňuje vznik jak kyselých, tak vápnomilných stanovišť.

V některých částech území se nacházejí skalní výchozy vysoké i přes dvacet metrů, které přispívají k celkové rozmanitosti této přírodní rezervace. Foto Jan Višinský

Přestože tato forma ochrany představovala významný krok, v praxi neposkytovala dostatečné možnosti pro regulaci činností, které mohly vést k poškození místních stanovišť. Proto AOPK ČR přistoupila k návrhu na vyhlášení samostatné přírodní rezervace. Kategorie byla zvolena s ohledem na vysokou přírodní hodnotu a výjimečně zachovalý charakter zdejších ekosystémů. Název „Suťové lesy u Turnova“ přesně vystihuje jak geografickou polohu, tak hlavní předmět ochrany.

Rezervace má rozlohu přibližně 7,3 ha, ochranné pásmo zabírá dalších 5,6 ha. Nachází se na členitých svazích údolí Jizery v katastru Turnova, Bukoviny u Turnova a Bělé u Turnova. Dominantním prvkem území jsou suťové svahy a skalní výchozy tvořené vápnitými pískovci. Lesní porosty tvoří především javor klen, lípa a jasan, v bylinném patře najdeme mimo jiné měsíčnici vytrvalou, kyčelnici devítilistou nebo lilii zlatohlavou. Z významných rostlin, které v rezervaci rostou, lze uvést i zapalici žluťuchovitou. Tato drobná jarní bylina z čeledi pryskyřníkovitých je typická pro vlhké listnaté lesy a rokle, vzácně se objevuje i v suťových lesích. V Suťových lesích u Turnova se nachází její nejsevernější známý výskyt v Čechách.

Kvetoucí zapalice žluťuchovitá je drobná jarní bylina typická pro vlhké listnaté lesy a rokle. V Suťových lesích u Turnova se nachází její nejsevernější známý výskyt v České republice. Foto František Pelc 

Jedním z geomorfologických unikátů, které se v území vyskytují, je Dolánecký vodopád, známý také jako Vodopád v Myšině. Nachází se v levostranných svazích Jizery mezi Turnovem a obcí Rakousy a představuje jeden z mála podrobně popsaných vodopádů v Českém ráji (Pilous 1992a in Pilous 2020; Janoška 2008 in Pilous 2020). Vznikl jako visutý vodopád na skalním defilé z písčitých slínovců, které vymodelovala boční eroze Jizery ve spodní části údolí. Původně dosahoval výšky až 18 metrů, dnes měří zhruba 12 metrů, protože erozní procesy spolu s mrazovým zvětráváním v podmáčených horninách postupně snižují jeho profil. Vodopád je napájen drobným pramenem, jehož minerálně bohatá voda obsahuje vysoký podíl CaCO₃. Na stěně, kde voda stéká a je provzdušňována, se sráží pěnovec (travertin). Dolánecký vodopád je tak ukázkou přeměny původně erozního vodopádu na tzv. nepravý konstruktivní vodopád, kdy vedle erozních procesů probíhá i tvorba nového horninového tělesa (Pilous 1985 in Pilous 2020). Pěnovcové útvary jsou však relativně tenké, většinou do 0,6 m, místy vytvářejí až 4–5 m vysoký sloup, který je porostlý mechorosty a prorostlý kořeny okolních stromů. Vzhledem k malému průtoku, který dosahuje jen několika decimetrů šířky, jde o vodopád málo vodný, nicméně díky stálému napájení pramenem nezaniká ani v sušších obdobích roku a lze jej řadit mezi sezonní vodopády s trvalým pramenným přítokem. Sedimentace pěnovce je zde převážně recentní a mikroformy jsou méně vyvinuté. Přesto jde o lokalitu, která svou kombinací geologických, hydrologických a biologických faktorů představuje významný přírodní fenomén Turnovské pahorkatiny a zasluhuje zvýšenou pozornost i z hlediska ochrany (Pilous 2020).

Suťové lesy jsou stanoviště, kde se projevuje extrémnost ekologických faktorů, jako je skeletovitost, svažitost, pohyb substrátu, trofie a vlhkost. Zejména mechanický pohyb substrátu je pro tento biotop typickým a určujícím prvkem. Foto Jan Višinský

Přestože je území nově chráněno přísnějším režimem, zůstává nadále přístupné veřejnosti. Návštěvníci zde mohou poznat rozmanité prostředí od suťových svahů přes vlhká prameniště až po skalní stěny a zažít přírodu, která si zachovala přirozený charakter. Do budoucna bude péče o území zajištěna prostřednictvím plánu péče, jenž určí zásady pro uchování přírodních hodnot a udržení stability zdejších ekosystémů. Rezervace zároveň představuje vhodnou příležitost pro environmentální vzdělávání. V bezprostřední blízkosti, na protějším břehu Jizery v Dolánkách u Turnova, stojí Dům přírody Českého ráje. Toto návštěvnické středisko seznamuje veřejnost s přírodními i kulturními hodnotami regionu a může sloužit jako výchozí místo pro objevování nové přírodní rezervace.

Nově vyhlášeným Suťovým lesům u Turnova tak můžeme popřát, aby si své přírodní bohatství a rozmanitost uchovaly co nejdéle a aby zůstaly cenným místem jak pro přírodu samotnou, tak i pro všechny, kdo ji přicházejí s respektem objevovat.     ■

- - - -

Úvodní foto:

Při pohledu ze stezky v dolní části nově vyhlášené přírodní rezervace vyniká přirozená struktura lesa a výrazný reliéf svahu. Foto Jan Višinský

- - - -

Literatura:

• Pilous V. (1985): Morfogenetická typizace pramenitových, pěnovcových a travertinových forem reliéfu. Rozpravy ČSAV, řada mat.-přír. věd, 95: 3–106.
• Pilous V. (1992a): Dolánecký vodopád u Turnova. Ochrana přírody, 47: 115–116.
• Janoška M. (2008): Nejkrásnější vodopády České republiky. Academia, Praha.
• Pilous V. (2020): Vodopády a vodopádové stupně Turnovské pahorkatiny. Východočeský sborník přírodovědný – Práce a studie, 26: 3–48.