Z naší přírody

Ochrana přírody 5/2009 — 21. 10. 2009 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Řešení migrační prostupnosti říční sítě v ČR

autoři: Petr Birklen, Petr Dobrovský, Alena Slavíková, Jakub Horecký, Jiří Musil, Pavel Marek

Velká část toků v České republice byla v důsledku nešetrných zásahů člověka fragmentována. Zejména příčné stavby představují ve vodních tocích překážku, která zcela či selektivně brání migraci vodních organismů, zejména ryb. Na našich tocích bylo podobných staveb s výškou jeden metr a více vybudováno více než šest tisíc! Stejně jako v ČR i v evropském měřítku představuje fragmentace vodního prostředí jeden ze závažných negativních faktorů, které ohrožují existenci na migracích závislých druhů ryb.

U ryb a mihulovců jsou migrace nezbytným životním projevem a potřebou, která zajišťuje přežití jedinců i druhu. Podnětů k migracím může být řada – ať už jsou to akutní výkyvy v prostředí (např. dostupnost potravy, únik před predátory, změna fyzikálně-chemických vlastností vody), nebo geneticky podmíněné pravidelné chování v určitých periodách života jedince (rozmnožování, přezimování a další). Naše původní druhy přitom nejsou při migracích vázány pouze na jeden typ prostředí. Dokáží v průběhu svého životního cyklu střídat podmínky, které jsou pro danou životní fázi nejvhodnější. Zřejmě nejznámější jsou migrace mezi prostředím slaných vod moří a vnitrozemskými „sladkými“ vodami. Ryby, které tyto fyzicky i fyziologicky velmi komplikované přesuny vykonávají, řadíme do skupiny diadromních ryb. Pokud po dosažení pohlavní dospělosti a za účelem reprodukce putují druhy z této skupiny z moří do řek, nazýváme je anadromními rybami. Je-li jejich putování opačné, tedy jejich reprodukce probíhá v mořích, patří mezi katadromní ryby. Z anadromních ryb u nás žije v současnosti pouze jediný druh losos obecný (Salmo salar), z katadromních druhů je to úhoř říční (Anguila anguila). Migrace jsou stejně významné také pro druhy, které prostředí sladkých vod vůbec neopouštějí. Jedná se o skupinu potamodromních ryb migrujících na vhodná stanoviště v rámci říční sítě. Také tyto migrace mohou dosahovat značných vzdáleností, nicméně z důvodu fragmentace prostředí vodních toků jsou v ČR delší tahy ryb zcela výjimečné. Mezi naše „výkonné“ migrující ryby náleží například podoustev říční (Vimba vimba). Migrace hejn jedinců tohoto druhu byly v době rozmnožování pozorovány na vzdálenost až v řádu stovek kilomerů. V řádu desítek kilometrů jsou schopny migrovat také parmy obecné (Barbus barbus) nebo ostroretky stěhovavé (Chondrostoma nasus). V bystřinách a potocích migruje proti proudu do menších přítoků pstruh obecný (Salmo trutta m.fario). Migrační chování je významné nejen pro ryby samotné, ale sehrává významnou roli například v životním cyklu mlžů. Z druhů v ČR se jedná třeba o kriticky ohroženou perlorodku říční (Margaritifera margaritifera), jejíž larvy – glochidie – invadují pstruha obecného, kde přichyceny na povrchu těla prodělávají několikaměsíční metamorfózu, po jejímž ukončení hostitelské ryby opouštějí a kolonizují vhodné lokality i poměrně vzdálené od mateřských jedinců. Obdobný životní cyklus má také silně ohrožený mlž velevrub tupý (Unio crassus).

Technický rybí přechod řeší zprostupnění jezu v obtížných podmínkách kaňonu říčky Kamenice, Národní park České Švýcarsko.

Foto P. Birklen

Migrační chování je u ryb (podobně jako u jiných migrujících organismů) přirozeným mechanismem, který udržuje životaschopnost populací. Pokud je tento mechanismus narušen, možnosti pro dosažení optimálních potravních, rozmnožovacích, úkrytových a jiných podmínek jsou omezené a roste riziko degradace, ať už přímo postižených populací, či druhotně celých rybích společenstev.

Zatímco na mnoha tocích pozorujeme zlepšení zejména fyzikálně-chemických parametrů jakosti vody a s tím výrazné zlepšení ve výskytu populací některých druhů ryb (např. ouklejka pruhovaná), problém fragmentace se na naprosté většině toků prakticky nezměnil, stejně jako zůstává neutěšený stav morfologie vodních toků, tedy kvalita biotopů mnoha druhů ryb. Dřívější jednotlivé pokusy o postupné řešení problémů migrační prostupnosti toků v současnosti přebírají činnosti spojené s naplňováním evropské směrnice č. 2000/60/ES (Rámcové směrnice o vodách). Pro dosažení dobrého stavu vod v ČR jako hlavního cíle této směrnice jsou sestavovány plány povodí. Plány se zabývají komplexním a koncepčním řešením vodohospodářských problémů, které byly identifikovány na úrovni jednotlivých národních částí nebo dílčích oblastí povodí (Plány oblastí povodí), ale také na úrovni mezinárodních povodí (Plány mezinárodních povodí).

Přírodě blízký rybí přechod (bypass) v Bulharech na Dyji byl dokončen v roce 2006.

Foto P. Marek

Zařazením narušení migrační prostupnosti mezi významné vodohospodářské problémy na všech úrovních plánování vyvstala potřeba koncepčního podkladu pro cílené uplatnění požadavků Ministerstva životního prostředí (MŽP) do programu opatření. Akční plán výstavby rybích přechodů, sestavený Agenturou ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR v roce 1999, byl shledán s ohledem na aktuální požadavky a vývoj v oblasti řešení migrační prostupnosti jako překonaný, proto MŽP (odbory ochrany vod a péče o krajinu) ve spolupráci s AOPK ČR a Výzkumným ústavem vodohospodářským TGM, v.v.i., přistoupilo ke zpracování zcela nového dokumentu Koncepce zprůchodnění říční sítě v ČR. Dokument vymezuje migračně významné toky nebo úseky toků ve dvou rovinách: nadregionální prioritní biokoridory s mezinárodním významem (dále jen nadregionální prioritní biokoridory) a národní prioritní úseky toků z hlediska druhové a územní ochrany (dále jen národní prioritní úseky toků), které jsou vymezeny výskytem zvláště chráněných nebo evropsky významných druhů živočichů ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 a zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, pro něž je migrační průchodnost vodních toků existenčně důležitá, a zvláště chráněnými územími nebo evropsky významnými lokalitami, na kterých se tyto druhy vyskytují.

Základní přístupy k sestavení koncepce:

Nadregionální prioritní biokoridory

• vazba na mořské prostředí pro migraci od moře proti proudu a zpět,
• velikost toku, resp. jeho potenciální ekologický význam, kde je možné v maximální míře předpokládat obnovu původního přirozeného prostředí,
• absence přehradních nádrží, která umožní dosažení cílových lokalit vhodných pro přirozenou reprodukci včetně pramenných oblastí některých toků.

Národní prioritní úseky toků

• výskyt zvláště chráněných druhů živočichů ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 a zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro které je migrační průchodnost vodních toků existenčně důležitá, relevantních zvláště chráněných území nebo území Natura 2000 a programů repatriace regionálně významných druhů (např. lokality s výskytem kriticky ohrožené perlorodky říční a silně ohroženého velevruba tupého, kde volný pohyb rybích hostitelů, glochidií, umožňuje kontakt mezi jednotlivými subpopulacemi ohrožených vodních mlžů, a snižuje tedy riziko jejich postupného oslabení či vyhynutí).

Návrh koncepce vymezuje prioritní úseky v jednotlivých oblastech povodí a stanovuje tři etapy zprůchodňování vodních toků, které jsou zahrnuty do Plánů oblastí povodí.

1. etapa(2009–2015) obsahuje ichtyo­logicky nejvýznamnější části úseků toků většinou od ústí směrem k pramenům v rozsahu, který je v daném období uskutečnitelný a ve většině případů také projednaný se správcem příslušného vodního toku. Ve výjimečných případech jsou navrženy úseky bez přímé návaznosti na úsek řešený v této etapě, což je zdůvodněno mimořádným zájmem ochrany přírody nebo tím, že jde o úsek s výhodným poměrem počtu bariér k délce zprůchodnění. V rámci 1. etapy budou například zprůchodněny toky Labe po říční kilometr (ř. km ) 144,980 (Čelákovice), Berounka po ř. km 39,6 (Hýskov), Morava po ř. km 92,78 (Moravská Nová Ves), Odra po ř. km 23,1 (Polanka nad Odrou) a další.

Před započetím 2. etapy(2016–2021) a 3. etapy(2022–2027) bude provedena aktualizace koncepce zohledňující nové poznatky dosavadního postupu realizace zprůchodnění toků a dohody s pořizovateli plánů povodí. Do roku 2027 by tak měla být koncepce naplněna v plném rozsahu.

Financování zprůchodnění říční sítě v ČR je do roku 2013 zajištěno z Operačního programu Životní prostředí(OPŽP). Z dosavadních zkušeností je ovšem zřejmé, že zejména stavby rybích přechodů na vysokých migračních překážkách na velkých tocích budou mimořádně nákladné. Po ukončení OPŽP bude nezbytné zajistit dostatečný zdroj financí, kterým by se měl stát v roce 2009 Ministerstvem životního prostředí zahájený Program obnovy přirozených funkcí krajiny.

Zákres priorit ke zprůchodnění podle Koncepce zprůchodnění říční sítě ČR

© MŽP ČR & VÚV TGM, v.v.i., 2009

Problematika rybích přechodů je sama o sobě dost komplikovaná, víceoborová a neobejde se bez spolupráce odborníků zastupujících biologické i technické disciplíny. Současně opomíjení mezioborového přístupu by mohlo v praxi vést k realizaci nákladných projektů (jdoucích až do desítek milionů korun!), které nebudou moci sloužit svému účelu. Proto byla v roce 2000 při AOPK ČR založena odborná platforma na podporu kvalitních projektů – Komise pro rybí přechody. Smyslem činnosti komise je nabízet investorům výstavby rybích přechodů konzultační a zcela bezplatný servis. Odborná činnost komise se opírá o členy z řad interních i externích odborníků ichtyologů, hydrauliků, vodohospodářů a dalších. Od původní náplně komise, kterou bylo především posuzování výstavby rybích přechodů financovaných z dotačního Programu revitalizace říčních systémů (PRŘS), se činnost po roce 2001 rozšířila na projekty podmíněné aplikací ustanovení § 15 zákona o vodách (č. 254/2001 Sb.), podle kterého je možné realizovat výstavbu vodních děl pouze tehdy, nebudou-li vytvářet bariéru v pohybu ryb a vodních živočichů (s určitými výjimkami u rybníků, hrazení bystřin a u neúměrně nákladných staveb). Od roku 2008 jsou v komisi navíc posuzovány projekty usilující o finanční podporou z Operačního programu Životní prostředí – prioritní osy 6 (oblasti podpory 6.2 a 6.4). Kromě členů komise vstupují do procesu projednání další účastníci – zástupci místně příslušných vodoprávních úřadů, správci vodních toků a zástupci Českého rybářského svazu, kteří doplňují informace týkající se zejména místních specifik a pomáhají lépe reagovat na navržená technická řešení. Nedílnou součástí činnosti komise jsou terénní šetření jak v průběhu realizace staveb, tak při jejich závěrečném vyhodnocení. Kvalita zhotovení stavby totiž zásadně ovlivňuje výsledné parametry rybího přechodu a nedodržení projekčních parametrů může někdy zcela vyloučit požadované funkce stavby. Pozornost komise je věnována také poznatkům ze zahraničí (v poslední době především kartáčovým rybím přechodům; Dr. Hassinger, SRN nebo použití alternativních prostředků poproudové ochrany) a jednotlivě i zahraničním cestám. Do budoucna se jeví jako nevyhnutelné, aby komise řešila další související problematiky a zajistila sběr chybějících dat. Jedná se zejména o systematický sběr informací o funkčnosti již realizovaných rybích přechodů pro zajištění zpětné vazby na další činnost komise. Potřebné bude dopracování dosud chybějící praktické metodické instrukce pro budování zařízení chránících poproudové migrace ryb. Klíčová je aktualizace normy k výstavbě rybích přechodů; její absence významně omezuje rozšíření základních informací o typech a technických parametrech rybích přechodů do povědomí projektantů. K tomu je třeba přidat také smysluplné aktivity k posílení obecné informovanosti laické i odborné veřejnosti o potřebě migrační prostupnosti.

Tabulka 1 Přehled činnosti Komise pro rybí přechody v letech 2000-2008

P. Birklen, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Ostrava,

P. Dobrovský, Ministerstvo životního prostředí ČR, Odbor péče o krajinu,

A. Slavíková, Ministerstvo životního prostředí ČR, Odbor ochrany vod, ¨

J. Musil, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i.,

P. Marek, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha