Z naší přírody

Ochrana přírody 1/2025 — 27. 2. 2025 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Nová ptačí oblast Západní Krušné hory

autoři: Ivan Mikuláš, Vladimír Volf, Ondřej Volf, Vít Tejrovský

Charakteristika území a jeho význam z hlediska ochrany přírody

Ptačí oblast (dále jen PO) Západní Krušné hory je vymezená nařízením vlády č. 383/2024 Sb. s účinností od 1. ledna 2025. Základem ochrany je usměrňování činností definovaných v tomto nařízení vlády, které podléhají souhlasu orgánů ochrany přírody. Vyhlášení PO představuje mimo jiné také lepší možnost čerpání dotačních programů pro realizaci potřebných opatření pro zlepšení stavu biotopů obou předmětů ochrany nové PO. Důležitým nástrojem je i tzv. naturové posouzení, které je vyžadováno pro všechny koncepce a záměry, jež by mohly (samostatně nebo ve spojení s jinými) významně negativně ovlivnit populaci tetřívka obecného a sýce rousného.

Území PO Západní Krušné hory se rozkládá na severu Karlovarského kraje na ploše 140 km². Její převážnou část tvoří vrcholové plató Krušnohorského masivu s nadmořskou výškou 940–1000 m. Především na jižním a západním okraji PO je terén členitější, s hlubokými stržemi a kaňony potoků. Přírodní prostředí je tvořeno zejména mozaikou podmáčených a rašelinných smrčin, rašelinišť, vrchovišť a horských luk. Krajinný ráz dotváří řada historických důlních prvků, jako jsou sejpy, příkopy a výsypky, které zde stojí jako upomínky na těžbu cínu, uranu či stříbra.

Hranice ptačí oblasti Západní Krušné hory. Vypracoval Jan Vrba

Nejcennější partie území jsou pokryty dvěma velkými národními přírodními rezervacemi (NPR). Na západě to je NPR Rolavská vrchoviště a na úplném východě NPR Božídarské rašeliniště. Kromě toho se zde nacházejí další cenná, i když rozlohou menší, maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) se statutem přírodní rezervace či přírodní památky. PO Západní Krušné hory se z více než dvou třetin překrývá se stávající evropsky významnou lokalitou Krušnohorské plató, jejíž předměty ochrany jsou cenná, převážně podmáčená přírodní stanoviště, populace netopýra velkého (Myotis myotis) a střevlíka Ménétriésova (Carabus menetriesi pacholei). Toto území zároveň spadá do připravované CHKO Krušné hory, což jen dále potvrzuje zdejší výjimečné přírodní hodnoty. Kromě výše zmíněných zvláště chráněných lokalit zde však nalezneme i řadu dalších ploch s kvalitními biotopy, zejména s menšími rašeliništi a druhově bohatými podmáčenými stanovišti, které dosud nijak formálně chráněny nejsou. Zatímco jinde v České republice by podobné lokality téměř jistě patřily mezi MZCHÚ, v této oblasti jsou k nalezení i ve volné krajině. To jen podtrhuje, jak zachovalé a přírodně výjimečné západní Krušné hory jsou.

Předměty ochrany

Ptačí oblasti jsou vymezovány pro druhy ptáků uvedené v příloze I směrnice Rady č. 2009/147/ES (článek 4.1 směrnice) a pro stěhovavé druhy, které se pravidelně vyskytují na území členských států EU (článek 4.2 směrnice). Předměty ochrany PO Západní Krušné hory jsou, jak již bylo zmíněno výše, tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) a sýc rousný (Aegolius funereus). Každý obsazuje a využívá jiný typ biotopu, vzájemně se ale v rámci územní ochrany dobře doplňují. Tetřívek obecný je druhem převážně primárního bezlesí a rozvolněných biotopů se zastoupením bohatého podrostu s bobulonosnými keři a pionýrskými dřevinami, zatímco sýc rousný potřebuje zastoupení starších lesních porostů, kde hnízdí v dutinách stromů zejména po datlu černém (Dryocopus martius).

Typické prvky zdejší krajiny, kterými jsou louky, rašeliniště a vřesoviště. Foto Vít Tejrovský

Tetřívek obecný

Tetřívek obecný na předmětném území nacházel útočiště již od nepaměti. Pravidelný monitoring, sestávající ze sčítání jarních stavů tokajících kohoutků, probíhá za koordinace lidí z vládních i nevládních organizací v celých Krušných horách každoročně od roku 2005. Na území PO Západní Krušné hory se tetřívek obecný vyskytuje relativně početně a stabilně, od roku 2009 do současnosti zde bylo meziročně zjištěno 35–73 tokajících kohoutků. Zatímco kolem roku 2010 hostily západní Krušné hory pouhou pětinu krušnohorské populace tetřívka obecného, v roce 2023 a 2024 to už byla její polovina. Pořád zde existují hromadná tokaniště s více než deseti samci (v roce 2023 dokonce 17 samců na jednom tokaništi!), což je v současnosti v celorepublikovém měřítku bezprecedentní. V jiných částech naší země, a to včetně Krušných hor, v posledních desetiletích populace tetřívka naopak neustále ve vlnách klesá. Konkrétně zaznamenaný pokles v PO Východní Krušné hory je z 95 kohoutků v roce 2013 na 23–32 kohoutků za poslední dva roky. V PO Novodomské rašeliniště – Kovářská to je z 91 kohoutků v roce 2011 na 32 kohoutků shodně v posledních dvou letech.

Abychom lépe porozuměli dosavadní relativní stabilitě populace tetřívka obecného v PO Západní Krušné hory, je nezbytné nahlédnout na tuto problematiku v širším kontextu Krušných hor. Přibližně před 40 lety došlo v Krušných horách k masivnímu rozpadu lesů v důsledku imisní kalamity, což vedlo k vytvoření rozsáhlých imisních holin. Tyto otevřené plochy nabídly tetřívkovi vhodné podmínky k životu, a tak je rychle osídlil. V této době došlo také ke změně jeho chování při toku – namísto tradičních velkých tokanišť začali tetřívci tokat v menších skupinách, nebo dokonce jednotlivě. Tento trend byl v kontrastu se situací ve zbytku České republiky, kde vhodné biotopy tetřívka ubývaly, například v důsledku odvodňování rašelinišť.

V posledních letech však začínají pro tetřívky příznivé podmínky v Krušných horách mizet. Sukcesní změny i intenzivní lesnické hospodaření v lesních porostech způsobují zarůstání otevřených nebo málo zakmeněných ploch a jejich postupné zalesňování. Odvodněná rašeliniště navíc podléhají procesu zazemnění, sukcese a degradace. Kombinace těchto faktorů a výskyt v rozptýlených populacích činí situaci pro tetřívka v Krušných horách kritickou.

Západní část Krušných hor však zůstala těmito negativními vlivy relativně nedotčena. Biotopy zde nebyly výrazněji ovlivněny imisní kalamitou a tetřívci zde nadále obývají svá primární a polopřirozená stanoviště, jako jsou rašeliniště a horské louky. Tokaniště si zde zachovala svou tradiční podobu, bez nutnosti změny strategie toku. Přestože i v této části došlo v minulosti k odvodňování rašelinišť a podmáčených luk, situace je zde stále příznivější než ve východnější části hor. Západní Krušné hory tak představují jednu z posledních výsep tetřívka obecného v České republice a klíčovou naději pro jeho zachování.

Tokající tetřívci obecní během ranní mlhy.  Foto Tomáš Jůnek

Sýc rousný

Zatímco monitoring tetřívka obecného probíhá ustálenou metodou již 20 let každoročně na jaře sčítáním tokajících kohoutků, cílený plošný monitoring sýce rousného v oblasti nebyl do roku 2024 realizován. Odhady početnosti pro zájmové území se tak až do letošního roku nedaly opřít o tvrdá data. Ke zjištění početnosti bylo v roce 2024 užito automatických nahrávacích zařízení, která byla v období předpokládané nejvyšší aktivity druhu (březen až první půlka dubna) instalována rovnoměrně po celém území do vhodných biotopů druhu. Celkem bylo nahráváno na 155 stanovištích od dvou do jedenácti po sobě jdoucích nocí. Tímto monitoringem bylo potvrzeno, že se v PO sýc rousný vyskytuje plošně, a to v počtu 35–50 houkajících samců. Tyto hodnoty jsou vzhledem k rozloze území velmi vysoké a představují 2,5–3,6 teritoria na 10 km². Sýc rousný obsazuje především starší věkové kohorty smrčin sousedící s otevřenými plochami, na kterých s oblibou loví hlodavce. Na početnosti hlodavců pak závisí jak počet houkajících samců a hnízdících párů, tak i počet vyvedených mláďat v dané sezoně. Monitoring v podobném rozsahu by proto bylo dobré opakovat v pravidelných cyklech, abychom byli schopni stanovit mezisezónní změny a dlouhodobé trendy početnosti sýce rousného jakožto druhého předmětu ochrany nové PO.

 

Mládě sýce rousného.  Foto Vladimír Volf

Další významné druhy avifauny

Kromě sýce rousného byl v roce 2024 ve vysoké početnosti zaznamenán další druh sovy, kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), a to s odhadem (pro celou PO) 90–130 houkajících samců. To prakticky představuje jednoho samce na jeden kilometr čtvereční vhodného biotopu. Kulíšek nejmenší zde nachází ideální prostředí s bohatě vertikálně i horizontálně členitými biotopy. Díky vysoké nadmořské výšce oblasti a téměř úplné absenci starších listnatých porostů se zde vyskytuje jen málo puštíků obecných (Strix aluco), což je pro výše zmíněné druhy sov výhodou. Puštíci jsou totiž schopni predačním tlakem nejen vytlačovat, ale i tlumit vokální aktivitu jak kulíška nejmenšího, tak sýce rousného. V okrajových částech PO lze narazit také na naši největší sovu, výra velkého (Bubo bubo).

Jednotlivá rašeliniště s otevřenými vodními plochami obsazují již každoročně 3–4 páry jeřába popelavého (Grus grus), jehož volání se v jarních měsících nese krajinou i několik kilometrů daleko. Na rašelinných jezírcích nepravidelně hnízdí čírka obecná (Anas crecca), která je v současnosti na území Česka kvůli změnám v rybničním hospodaření jen velmi řídce hnízdícím druhem kachny. V posledních dvou letech pak na zdejších vřesovištích prokazatelně vyhnízdil i jeden z našich nejvzácnějších pěvců, konipas citrónový (Motacilla citreola). Krušné hory se tak přidaly ke Krkonoším, kde tento druh poměrně pravidelně, i když nehojně hnízdí posledních cca deset let. Enklávy horských podmáčených luk navazující na rašeliniště začátkem léta obsazuje chřástal polní (Crex crex). Ještě dříve, začátkem jara, lze na zdejších podmáčených loukách zaslechnout a uvidět tok bekasiny otavní (Gallinago gallinago), při kterém samci s typickým mečením oblétávají svoje hnízdní okrsky. V rozpadajících se podmáčených horských smrčinách můžeme zahlédnout datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), který se v PO vyskytuje zřejmě nehojně, ale zároveň je pravděpodobné, že tento druh svým skrytým způsobem života často uniká pozornosti. O výjimečnosti zdejších horských smrčin svědčí i fakt, že zde přežívala do konce 20. století poslední populace tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v Krušných horách a jedna z posledních v ČR.

Vlivy a budoucí hrozby pro předměty ochrany v PO

Pro zachování stabilní populace sýce rousného je zapotřebí zamezit plošnému kácení starších porostů s dutinovými stromy, ve kterých hnízdí. Zároveň je důležité, aby nedocházelo k významnějšímu zarůstání otevřených ploch, na kterých s oblibou loví a slouží mu jako potravní stanoviště.

Tetřívek obecný je velice citlivý na negativní zásahy do svého biotopu, přičemž hlavními hrozbami jsou ztráta přirozeného prostředí a jeho fragmentace způsobená nevhodným lesním hospodařením, zábory otevřených ploch a rušení v kritických částech roku. Zásadními opatřeními pro ochranu tetřívka obecného jsou zachování a obnova (zejména revitalizace rašelinišť) přirozeného biotopu, vytváření rozvolněných lesních porostů a podpora vhodné druhové skladby podrostu a dřevin a údržba bezlesí. Klíčová je také regulace lidské činnosti, zejména během jarního toku a zimy, kdy je druh nejzranitelnější. Stanovení klidových zón a usměrňování turistického ruchu mimo klíčové oblasti výskytu může výrazně snížit stresové faktory, stejně jako omezení neukázněných aktivit fotografů na tokaništích. Důležité je také důsledné posuzování záboru půdy pro výstavbu v oblastech s výskytem tetřívka.

Dalším krokem bude zpracování tzv. souhrnu doporučených opatření pro tuto PO, kde budou zásady a potřebná opatření pro oba druhy dále rozpracovány.

Vyhlášení PO Západní Krušné hory, společně s již existujícími PO Novodomské rašeliniště – Kovářská a Východní Krušné hory, představuje příležitost k propojení krušnohorské populace tetřívka obecného v rámci soustavy Natura 2000. Jedná se o jeden ze zásadních kroků z hlediska udržení krušnohorské populace tohoto nádherného ptáka. Negativních příkladů ztráty propojení mezi tetřívčími subpopulacemi, které vedly k opuštění izolovaných lokalit, známe z Krušných hor i zbytku České republiky celou řadu. Kdysi souvislý areál výskytu druhu se již desetiletí tříští na několik menších subpopulací, které postupem času po dosažení kritické velikosti rychle vymírají. PO Západní Krušné hory by měla napomoci tomu, aby se za pár let jen nevzpomínalo na ikonické bublající kohoutky v nádherné krajině krušnohorských vrchovišť. Vyhlášení stávající ptačí oblasti je výsledkem úzké spolupráce MŽP a AOPK ČR na odborné a legislativní úrovni ve snaze o záchranu unikátního území a tetřívka obecného.    ■

- - - -

Úvodní foto: 

Otevřené biotopy v okolí Přebuzi, které vyhledává i tetřívek obecný.  Foto Ondřej Volf

- - - -

Literatura:

• AOPK ČR. 2024. Nálezová databáze ochrany přírody. https://portal.nature.cz/nd. Citováno 27. 12. 2024.
• Bejček V. 2007. Kategorizace území Krušných hor z hlediska jeho významnosti ve vztahu k výskytu tetřívka obecného. MŽP. Depon. Praha
• Mikuláš I., Volf O., Ševčík R. 2024. Akustický monitoring sov v navrhované ptačí oblasti Západní Krušné hory v roce 2024. AOPK ČR. Depon. Praha. Tomášek V., Volf O. Mikslová K., Pelikánová H. (eds). 2023. Tetřívek – Poslední šance? Správa KRNAP, 208 s, ISBN 978-80-7535-160-9.
• Volf O. 2024. Monitoring tetřívka obecného Tetrao tetrix – Krušné hory 2024. Závěrečná zpráva. AOPK ČR. Depon. Praha.
• Volf O., Volfová E., Václavíková E., Čížková Š., Mariňáková M., Benediktová V. 2019. Opatření na podporu populace tetřívka obecného v Krušných horách. Závěrečná zpráva z Odborné studie pro AOPK ČR. Název programu: Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny. https://drusop.nature.cz/.