Podrobné vyhledávání v článcích

V roce 2012 zahájila Správa jeskyní České republiky (SJČR) práce na projektu v rámci rozvojové pomoci Gruzii. Projekt reagoval na výzvu gruzínské Agentury chráněných území (APA). Na základě memoranda podepsaného ministrem životního prostředí České republiky při návštěvě Gruzie vypracovala APA dokument „Zvýšení efektivnosti řízení Jeskynní chráněné oblasti Imereti“. Tento dokument byl postoupen Správě jeskyní České republiky k projednání a realizaci pomoci gruzínské straně. Projekt tedy reagoval na přímou potřebu cílové skupiny.

Prvního ledna letošního roku byl v Bádensku­‑Würtembersku vyhlášen již 15. národní park v Německu. Se svým podílem 39% procent patří Bádensko-Würtembersko u našich sousedů k lesnatějším oblastem. Zároveň se jedná o zemi, kde je vysoký podíl obecních a soukromých lesů (38 % obecní a městské lesy, dalších 37% je v rukou 260 000 (!) soukromých vlastníků a zbylých 24 % je v rukou spolkového státu BW), ale i velká tradice soukromého vlastnictví a šetrného, konzervativního a pilného hospodaření. I proto se apelu na nutnost úspor a dodržování přísného režimu, který v rámci evropské krize zastává kancléřka Merkelová, říká poněkud posměšně „přístup švábské hospodyňky“. Tam, kde má tento pojem své kořeny se poslední tři roky intenzivně diskutovalo o nutnosti, smyslu a možnostech, jak vyhlásit národní park (NP).

Během vzmachu pronásledování nevítaných potravních konkurentů byl v roce 1926 člověkem zabit poslední puštík bělavý (Strix uralensis) na české straně Šumavy. Stalo se tak přesto, že jeho hlavní kořistí jsou myši. Tak jsme na dlouhou dobu přišli o druhou největší evropskou sovu, již potkal stejný osud jako předtím i rysa, medvěda a vlka. Může se puštík bělavý do střední Evropy ještě vrátit?

Hmyz se na poštovních známkách začal objevovat později než náměty s velkými zvířaty či rostlinami. První známka s broukem byla vydána v Chile roku 1948. Jedná se o vyobrazení roháče Chiasognathus granti Stephens, 1831. Námět roháče zaujal i u nás, a proto na první naší známce s výjevem brouka je rytina roháče obecného Lucanus cervus(Linnaeus, 1758). Známka vyšla v roce 1955 v rámci série zvířena. V Československu byly následně vydány ještě další dvě kolekce výlučně s brouky. Jedná se o sérii šesti známek z roku 1962 a čtyř známek z roku 1992. Počty známek s tématikou brouků jdou celosvětově do stovek. Na známkách jsou vyobrazeny často druhy barevně atraktivní, notoricky známé v příslušném regionu nebo tvarově bizarní. Často jsou ztvárněni např. tesaříci (Cerambycidae) nebo slunéčka (Coccinellidae). Jeskynní brouci jsou na poštovních známkách zcela výjimeční. Do současné doby jich bylo na oficiálních známkách zachyceno pouze pět druhů. Bude určitě zajímavé přiblížit je podrobněji.

Směrnice o stanovištích ukládá členským státům EU každých šest let podávat hodnotící zprávy o stavu z hlediska ochrany jednotlivých biotopů a druhů. Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR) proto podrobně monitoruje a sleduje i evropsky významné druhy bezcévných a cévnatých rostlin. Jejich monitoring přináší nové poznatky jak o biologii, tak o ekologii druhů, ale nadále jsou objevovány i četné nové lokality. Rokem 2012 se uzavřelo druhé hodnotící období (Chobot 2013), a tak se nabízí možnost porovnat velikost areálu, počet lokalit, velikost a trend bezcévných a cévnatých druhů za první (2001–2006) a druhé (2007–2012) hodnotící období. První graf ukazuje u obou skupin velmi mírné zlepšení, ale podrobný rozbor výsledků odhalí, že žádný velký optimismus vlastně není na místě.

V minulém roce jsme jako podklad pro mapování ekosystémových služeb sestavili podrobnou vrstvu krajinného pokryvu, která zahrnuje celé území ČR. Jako vstup jsme použili nejpodrobnější a nejaktuálnější data, která byla k dispozici. Vrstva dělí krajinný pokryv do 41 různých kategorií. Mapovací zrno se blíží detailu rozlišitelnému člověkem při terénním mapování.

Více jak desetiletí se zejména mezi ochránci přírody hovoří o obnově nízkých a středních lesů. Hlavním důvodem úvah o renesanci nízkého a středního lesa je především prosvětlený charakter těchto porostů a na něj vázaná skupina rostlinných druhů a hmyzích společenstev. Ale platí tyto důvody vždy? Nepoužíváme názvy těchto způsobů hospodaření jako zaklínadlo? Víme, jaké efekty nám zásadní změna stávajícího hospodaření (častokrát spíše nehospodaření) přinese, jaké cíle splní? Pro zahájení procesu této změny – převodu stávajících různě obhospodařovaných porostů rozmanitého původu na pařeziny a sdružené lesy – je nutné si ujasnit, jak máme jednat, plánovat a hospodařit, abychom tyto cíle splnili.

Pro Moravský kras jsou typické a v krajině nápadné závrty na zemědělské půdě. Vyskytují se na krasových plošinách, které jsou pro svůj rovinatý terén obdělávány. Většina závrtů na dnešních zemědělských plochách vznikla už před počátkem zemědělství. Jejich současná – většinou bezlesá – podoba byla vytvořena vykácením původních lesů a nástupem zemědělství, kdy závrty byly využívány většinou jako pastviny a ty přístupnější jako louky. Po scelení pozemků se znepřístupnily a postupně se přestaly obdělávat. Původní luční druhy byly potlačeny a většinou zde zcela převládly ruderální druhy.