Mezinárodní ochrana přírody

What we are doing to the forests of the world is but a mirror reflection 
of what we are doing to ourselves and to one another.
Chris Maser: Forest Primeval. The Natural History of an Ancient Forest (1989)

Hlavním úkolem Organizace spojených národů se stala urychlená všestranná obnova států protifašistické koalice po největším válečném konfliktu v dějinách lidstva. Proto mezi první odborné agentury zřízené OSN patří Organizace pro výživu a zemědělství (FAO). Otázka péče o životní prostředí se do popředí zájmu mezinárodního společenství dostala v souvislosti s jeho stále rozsáhlejším ničením až o čtvrtstoletí později. FAO se tak od svého vzniku soustřeďuje nejen na zemědělství a výživu, ale i na rybolov, ochranu půdy a lesnictví. V desetiletých, v poslední době pětiletých intervalech vydává od r. 1948 obsáhlou zprávu o stavu lesů a lesnictví ve světě.

Myanmar si na rozdíl od turisty hojně navštěvovaného Thajska, stále dostupnějšího Vietnamu a nověji i Kambodže zachovává nejen pro Středoevropany kouzlo stále tajemné a dříve zapovězené země v jihovýchodní Asii s prastarou buddhistickou tradicí. I když leží z větší části v indomalajské (orientální) biogeografické oblasti, na severu země zasahuje ještě do Palearktidy, konkrétně do Himálaje. Pohraniční oblasti si na rozdíl od lidmi hustě osídlených nížin podél velkých řek jako Iravádí zatím udržely přírodní charakter.

11. března 2020 prohlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) šíření nemoci covid-19 způsobované novým typem koronaviru SARS-COV-2 (Gorbalenya et al. 2020, Zhou et al. 2020a) za pandemii (WHO 2020a). Propuknutí infekčního onemocnění zasáhlo během pouhých dvou měsíců většinu naší planety, zvýšilo nemocnost a úmrtnost obyvatelstva, změnilo život bez nadsázky miliardám lidí a výrazně ovlivnilo na dlouhou dobu naši civilizaci včetně hospodářství. Do 1. 12. 2020 byl vir potvrzen u 63,6 milionu lidí, přičemž koronavirovému onemocnění podlehlo 1,47 milionu pacientů (WHO 2020b). V letech 2000–2019 zažilo lidstvo šest epidemií (viz Tab. 1): i když všechny způsobily viry, žádná z nich nevykazovala prostorové rozšíření a široký dopad na lidskou společnost jako právě covid-19. Nicméně vliv uvedené virózy na naši civilizaci a přírodu se v různých částech světa a v rozdílném čase významně liší a zahrnuje jak radikální změny ve způsobu života obyvatel i společnosti jako celku, tak urychlení změn, které by nastaly i bez něj (Cheval et al. 2020). Z rozsáhlé problematiky spojené s covid-19 se v našem článku stručně soustředíme na některé vzájemné vazby mezi novou chorobou a ochranou přírody a krajiny.

Kapverdské ostrovy v Atlantském oceánu byly pojmenovány podle nejzápadnějšího mysu Afriky (Zelený mys, francouzsky Cabo Verde) ležícího v blízkosti senegalského Dakaru, od něhož jsou vzdáleny západně asi 600 km. Tvoří je především sedm větších ostrovů a spolu s Kanárskými ostrovy, Madeirou a Azorami jsou součástí Makaronésie. Od roku 1975 je Kapverdská republika nezávislá a udržuje si silné vazby na Portugalsko. Celková rozloha souostroví dosahuje 4033 km2 a osídluje jej na půl milionu obyvatel, přičemž čtvrtina žije v hlavním městě Praia. 

Člověk, který prožil kus života v krkonošské tundře, si na Svalbardu s určitou mírou nadsázky připadá jako doma. Podobné mrazové formy půd, známé druhy nebo alespoň rody rostlin, ptačí druh, který občas zavítá i do Krkonoš… Téměř vše ovšem v nesrovnatelně rozsáhlejším měřítku, s minimální mírou narušení člověkem a hlavně bez davů turistů všude kolem. 

Prudký pokles biodiverzity se nedaří zpomalit ani přes mnohaleté celoevropské úsilí, proto Evropská komise přijala 20. 5. 2020 novou strategii pro nadcházející desetiletí pod heslem „Navrácení přírody do našeho života“ (EK 2020a). Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti (dále jen Strategie) by měla být jedním z pilířů nové evropské politiky „Zelená dohoda pro Evropu“ (The European Green Deal). Hlavním cílem tohoto ambiciózního plánu je být v r. 2050 klimaticky neutrální a zajistit dlouhodobou udržitelnost hospodářství EU. K tomu má dopomoci právě ochrana a obnova přírody a péče o ni. Nová strategie biodiverzity rovněž představuje ústřední prvek plánu oživení EU po pandemii Covid-19.

Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) v roce 2019 opět spolupracovala prostřednictvím České rozvojové agentury na projektech pomoci zahraniční rozvojové spolupráce vybraným zemím. První z těchto zemí byla Gruzie a pomoc byla vyžádána na hydrologický monitoring jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (o které přinesl časopis Ochrana přírody informace v čísle 2/2020) a vytipování nejvýznamnějších krasových jevů oblasti Rača jako podkladu pro vyhlášení velkoplošného chráněného území.

Snižování početnosti některých druhů volně žijících živočichů a zmenšování jejich areálu rozšíření (defaunace) se nevyhnulo ani subsaharské Africe. Mezi celosvětově ohrožené druhy musíme v současnosti řadit i kdysi naprosto běžné tamější savce, jako je slon africký (Loxodonta africana), lev (Panthera leo), hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius), šimpanz (Pan troglodytes) nebo žirafa (Giraffa camelopardalis), podle novějších názorů tvořená čtyřmi druhy (IUCN 2019 – viz rámeček 1). Na vině zůstává kromě pokračující velkoplošné přeměny původního prostředí na zemědělskou půdu a lidská sídla také přímé pronásledování člověkem, ať už v podobě příliš intenzivního legálního lovu a opětovně se rozmáhajícího pytláctví, nebo snaha omezit či zcela vyhubit zvířata, považovaná lidmi z nejrůznějších důvodů za škůdce.

Jeden z podstatných předpokladů zlepšení kvality ochrany přírody a obecněji biodiverzity v chráněných územích představuje promyšlený rozvoj ekoturismu, bezpochyby posilující zaměstnanost a ekonomickou prosperitu venkova a zároveň zainteresovanost místních komunit na ochraně přírody (Eagles et al. 2002).

Na podzim roku 2019 ukončili pracovníci Správy jeskyní České republiky další etapu působení v Gruzii, které v rámci projektů České rozvojové agentury probíhá již od roku 2012. Partnerská organizace, gruzínská Agentura chráněných území (APA), si tentokrát vyžádala pomoc českých expertů při posuzování možností zpřístupnění jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (Toba 2) v západogruzínské oblasti Samegrelo.