Mezinárodní ochrana přírody

„Už to s tou Zambií doopravdy přehánějí,“ mohl by si říci pravidelný a pozorný čtenář našeho časopisu. Vždyť teprve nedávno jeden z autorů v časopise představil péči o přírodní a krajinné dědictví v uvedené subsaharské zemi i způsob, jak by ji mohla státní i dobrovolná ochrana přírody České republiky podpořit (viz Ochrana přírody, 72, 6, 42-48, 2017). Poselství článků o Zambii lze shrnout v konstatování, že tato méně známá africká země, téměř desetkrát větší než ČR, hostí pozoruhodnou a v některých chráněných územích překvapivě dobře zachovalou přírodu. Příkladem je národní park Kafue.

Pohádkově bohatá země, kde obyvatelé neplatí daně a přitom mají zdarma zdravotnictví, školství a spousty dalších sociálních výhod. To je sultanát Brunej, oficiálně Negara Brunei Darussalam (Brunej – země míru). Přestože se jedná o zemi opravdu malou, velikostí srovnatelnou s Moravskoslezským krajem, a populací něco málo přes 400 tis. obyvatel, jedná se o pozo-ruhodnou absolutistickou monarchii, v jejímž čele stojí jeden z nejbohatších lidí světa, mírně extravagantní, vášnivý sběratel luxusních aut, sultán Hassanal Bolkiah.

V rámci projektu České rozvojové agentury v Gruzii – „Zvýšení efektivnosti řízení Jeskynní chráněné oblasti Imereti II“, který řešili odborní pracovníci Správy jeskyní ČR, bylo mj. plánováno zavedení trvalého monitoringu mikroklimatických poměrů ve vybraných jeskyních. Úkol se podařilo realizovat již v roce 2015, ve kterém byl zahájen zkušební režim monitoringu. V posledních letech jsou již dostupné ucelené soubory výsledků měření a správce jeskyní tak má k dispozici důležité podklady pro efektivní péči a ochranu tohoto podzemního přírodního dědictví Gruzie.

V poslední době se do popředí zájmu nejen odborné, ale i nejširší veřejnosti dostala dobře známá žirafa (Giraffa camelopardalis). Přispěly k tomu nejen nové názory na systematické zařazení zmiňovaných velkých savců, k němuž napomohly postupy soudobé molekulární genetiky, ale i varující údaje o významném snižování jejich početnosti ve volné přírodě.

Není žádným tajemstvím, jak ke svému jménu přišel největší v současnosti žijící dravý vačnatec ďábel medvědovitý (Sarcophilus harrisii), dosahující délky 50–80  cm a hmotnosti 4,5–12 kg. Samci soupeří o partnerky vskutku urputně. Neméně zuřivě si zvířata vytvářejí pořadí, v jakém žerou oblíbenou potravu – mršiny. Obrovský tlak stisku čelistí umocněný mohutnými žvýkacími svaly ďáblu umožňuje polykat kosti, celé orgány a srst úlovku. Uvádí se, že za pouhou půlhodinu dokáže zcela spořádat kořist dosahující 40  % jeho hmotnosti (Pemberton & Renouf 1993). Pokud je ďábel zahnán lidmi do úzkých, pohybuje červenýma ušima, vydává odporný zápach, vřeští a doširoka otvírá tlamu s velkými zuby.

Zambie (bývalá Severní Rhodesie) nepatří mezi nejčastěji navštěvované africké státy. Nicméně se jedná o bezesporu krásnou zemi, kde přes narůstající ničení přírodního prostředí zůstává stále velký rozsah krajiny, mající charakter divočiny. Základem soustavy chráněných území Zambie (tab. 1) zůstává 20 národních parků, pokrývajících 8  % plochy státu, 34 území s řízeným lovem zvěře (GMA), kde je však možné stavět obydlí i zemědělsky hospodařit pro vlastní potřebu, a 550 lesních rezervací, zabírajících celkem 30 % plochy státu.

Již tradiční setkání specialistů v oblasti ekologie a dopravy (šířeji chápaná road ecology) se tentokrát konalo v hlavním městě Utahu na březích Velkého Solného jezera. Pořadatelem bylo ministerstvo dopravy států Utah a Wyoming s podporou Americké federální dálniční správy. Mezinárodní konference o ekologii a dopravě ICOET má, podobně jako evropská IENE (Infra Eco Network Europe), mezioborový základ – jde o společné setkávání specialistů na dopravu a ekologů s cílem hledat nové postupy směřující k tvorbě bezpečné a udržitelné dopravy s respektováním současných ekologických požadavků. Připomeňme, že konference ICOET a IENE se každoročně střídají.

O práci expertů Správy jeskyní České republiky v krasových oblastech Gruzie uveřejnil náš časopis již několik článků. Pětiletá spolupráce s partnerskou organizací Agentury chráněných území (APA) přinesla mnoho pozitivních výsledků, a to jak ve zlepšování infrastruktury veřejnosti zpřístupněných jeskyních, tak v krasovém podzemí samotném. Pracovníci SJČR se rovněž měli možnost seznámit s unikátními přírodními oblastmi západní Gruzie včetně řady jeskyní a dalších krasových lokalit. Jednou z nich se stal i krasový kaňon Martvili, který byl v rekordně krátkém čase zpřístupněn turistům.

Jen málokdo plánuje v dnešním světě dostupných letenek do nejrůznějších atraktivních destinací výlet do Moldavska. A není divu, tato země s poměrně malou výškovou členitostí (nejnižší bod ústí Prutu do Dunaje leží v necelých 10 m n. m., nejvyšší vrch Dealul Bălăneşti sahá do 430 m n. m.), bez přístupu k moři a veřejnosti nepříliš známou historií skutečně na dovolenou prvoplánově neláká. Výjimkou mohou být znalci vína, kteří v proslulých sklepích u města Cricova mohou strávit velmi zajímavé a jistě inspirativní chvíle. Délka labyrintu chodeb zdejších sklepů vyhloubených v měkkých vápencích dosahuje úctyhodné délky 120 km.

Již šestý rok pokračuje v rámci projektů České rozvojové agentury úspěšná spolupráce odborníků Správy jeskyní České republiky s pracovníky Agentury chráněných území Gruzie. Pracovníci Správy jeskyní mají v jejím průběhu možnost navštívit a studovat zajímavé krasové lokality, jejichž význam je mnohdy opomíjen, přestože se možná stanou v nejbližších letech předmětem zájmu ochrany a výzkumu. Jednou z nich je jeskyně Solkota v oblasti Imereti.