Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2015 — 14. 9. 2015 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Jak správně kosit?

autoři: Karel Fajmon, Ivana Jongepierová

Na současném, mnohde neradostném stavu travních porostů se podepsala intenzifikace zemědělství v 60. a 70. letech dvacátého století, následovaná útlumem obhospodařování v letech 90. a unifikací obhospodařování v souvislosti s evropskými dotacemi na údržbu, tzv. agro-environmentálními programy. Výsledkem je úbytek biodiverzity, a to nejen druhů vzácných, ale i druhů dříve hojných.

Zoologové již po delší dobu bijí na poplach a poukazují na nevhodnost celoplošného jednorázového pokosení lučních porostů, které je pro většinu bezobratlých zničující. Jedním z prosazovaných řešení se stalo kromě tzv. mozaikovité seče (kosení ve více termínech se zhruba měsíčním odstupem) také ponechávání neposečených pásů do dalšího roku, které má zajistit potravní nabídku, úkryty i možnost nerušeného vývinu mnoha bezobratlým. Historicky byla naprostá většina travních porostů sklízena každoročně, protože sedláci potřebovali seno pro dobytek na zimu, krajina byla ale mnohem členitější a senoseč probíhala díky ruční práci pozvolněji a šetrněji. Pokud snad občas zůstala nějaká část louky nepokosena, byly důsledky velmi odlišné nežli dnes, kdy dochází permanentně k plošné eutrofizaci vlivem atmosferické depozice dusíku a v krajině jsou široce rozšířeny konkurenčně silné expanzivní druhy trav jako ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) či třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Na loukách navíc různou měrou přetrvává vliv intenzivního hospodaření z doby socialismu, k němuž je vedle reziduí hnojiv možno připočíst také výrazný plošný úbytek druhově bohatých luk a jejich fragmentaci či současnou izolovanost (viz též Hájek 2015). Některé náhražky dřívějšího hospodaření tak lze vnímat jako nový prvek, který může mít po nějaké době vliv na rostlinnou složku travních společenstev (a nepřímo pak také na živočichy). Ke zjištění, co se v trávě děje, pokud je porost posečen v různých termínech, nebo naopak neposečen, uskutečnili botanici v uplynulých dvaceti letech několik víceletých sledování na experimentálních trvalých plochách na loukách v Bílých Karpatech.

 

Zápis trvalých ploch v PP Kaňoury v roce 2011.

Foto: I. Jongepierová

 

Pozdní seč, dvě seče a několikaleté nekosení

V letech 1997–2004 probíhal v NPR Čertoryje pod vedením L. Klimeše z BÚ AV Třeboň rozsáhlý pokus (Klimeš et al. 2013), jehož cílem bylo získat data o vlivu základních typů obhospodařování na květnaté bělokarpatské louky asociace Brachypodio pinnati-Molinietum arundinaceae s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus), na louky invadované třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos) a na porosty s dominancí bezkolence rákosovitého (Molinia arundinacea).

Celkem se jednalo o 225 pokusných ploch (o velikosti 0,75 × 0,75 m) umístěných v 9 blocích o velikosti 10 × 10 m, na kterých bylo první čtyři roky testováno kosení v červnu (ve dvou variantách výšky strniště: v 5–10 nebo 10–15 cm nad povrchem půdy), v září, v obou termínech, mulčování a dočasné nekosení simulující nepravidelnost obhospodařování. V dalších třech letech bylo zjišťováno, jak rychle se obnoví složení porostu, pokud se nastolí původní management – jedna seč na přelomu června a července. V červnu byl každoročně ve všech čtvercích proveden soupis druhů s odhadem jejich pokryvností. Výsledky ukázaly, že posunutí seče až na září je možné především v nízkoprodukčních druhově bohatých porostech s dominancí sveřepu vzpřímeného. Krátkodobě nevede k žádným negativním důsledkům a umožňuje generativní reprodukci druhům kvetoucím v létě.

Dále však bylo zjištěno, že i krátkodobé přerušení pravidelného kosení vede k degradaci porostu, k ústupu řady druhů a k nežádoucímu nárůstu pokryvnosti dominantní trávy. Tento efekt se projevil jak v porostech bezkolence a třtiny, tedy dvou druhů, které mají tendenci převládnout na nedostatečně udržovaných nebo opuštěných loukách, tak v porostech se sveřepem, které jsou méně produktivní. Rychlost degradace nedostatečně udržovaných travních porostů silně závisela na jejich produktivitě. Zatímco málo produktivní louky se sveřepem se měnily při snížené intenzitě obhospodařování relativně málo, produktivnější porosty s bezkolencem a třtinou degradovaly rychleji. V jejich případě došlo k značné akumulaci suché biomasy, silnému zastínění půdního povrchu a v důsledku toho k ústupu nízkých a konkurenčně slabších druhů. Naopak, očekávaný pozitivní vliv dvou sečí ročně se projevil pouze v porostech se třtinou. U ostatních typů obhospodařování nebyl za dobu trvání pokusu zjištěn významný vliv ani na pokryvnost dominant, ani na počet druhů, po víceletém opakování některého z těchto managementů by se však změny projevit mohly.

Po obnově původního managementu na několik let nekosených plochách rozdílně zareagovaly porosty s dominancí třtiny a porosty s bezkolencem. Zatímco na místech se třtinou vedlo obnovení seče po třech letech k návratu druhové bohatosti porostů ke stavu blízkému situaci před začátkem experimentu, na místech s dominancí bezkolence zůstávala druhová bohatost dočasně nekosených ploch i třetí rok po obnovení kosení signifikantně nižší. To zjevně souvisí s dlouhou perzistencí bezkolence, jehož pokryvnost na dočasně nekosených plochách výrazně neklesla ani po třech letech obnoveného kosení. Při výběru ploch pro případné nekosené pásy je tedy potřeba vyhýbat se nejen místům s hojnějším výskytem třtiny křovištní, ale ještě důsledněji místům s dominancí bezkolence rákosovitého.

 

Výsledky RDA všech ploch (1,5×1,5 m) jeden rok po nepokosení (data z let 2008 a 2009) se zobrazením měřených proměnných (horní graf) a druhů, které nejvíce zareagovaly na pokusný zásah (dolní graf). Čím menší úhel svírají zelené šipky s červenou šipkou nekosení a čím jsou delší, tím více daná proměnná nebo druh s nekosením souvisí. Šipky proměnných či druhů, které reagují na nekosení kladně, směřují doleva (např. přibývá stařiny a semenáčků dřevin). Šipky proměnných nebo druhů, reagujících na nekosení negativně, směřují doprava (např. pokryvnost mechového patra). Vliv nekosení (v interakci s časem) na druhové složení vegetace je signifikantní na hladině významnosti p < 0,01.

 

Sameček kobylky zavalité (Polysarcus denticauda) na rudohlávku jehlancovitém (Anacamptis pyramidalis) v NPR Čertoryje.

Foto: Katarína Devánová

 

Jeden rok nesečený pás

S cílem zjistit, zda může luční společenstvo ovlivnit i pouhé jednoroční ponechání části louky ladem, byly v roce 2008 založeny trvalé plochy na čtyřech lokalitách v různých částech Bílých Karpat. Lokality byly zvoleny tak, aby postihly různé typy luk, neboť mohou na ponechání ladem reagovat různě. Jednalo se o NPR Čertoryje (k.ú. Kněždub, teplomilná louka asociace Brachypodio pinnati-Molinietum arundinaceae), vrcholovou louku na Velké Javořině (k.ú. Strání, ochranné pásmo NPR Javorina, horská louka svazu Violion caninae), PR Hutě (k.ú. Žítková, karpatská psinečková pastvina asociace Anthoxantho odorati-Agrostietum tenuis) a PP Kaňoury (k.ú. Nedašov, mezofilnější typ asociace Brachypodio pinnati-Molinietum arundinaceae).

Na každé lokalitě bylo v roce 2008 založeno po deseti trvalých plochách ve dvou velikostních kategoriích (1,5 × 1,5 m a 0,5 × 0,5 m, menší umístěné uvnitř větších ploch). Zároveň na nich byl zapsán výchozí stav (obdobnou metodikou jako v předchozím případě) před pokusným zásahem. Následně byla vždy polovina ploch na lokalitě pokosena a druhá ponechána do dalšího roku bez zásahu. V roce 2009 již byly pokoseny všechny trvalé plochy a bylo sledováno, do jaké míry přetrvá vliv nekosení části ploch z roku 2008 do roku 2010.

Na lokalitě Čertoryje bylo sledování cíleně prodlouženo na čtyři roky, a to pro zhodnocení, zda při opakovaném nepokosení téže plochy ob rok dochází ke kumulaci změn ve vegetaci. Plochy nekosené v roce 2008 byly proto ponechány nekosené i v roce 2010, a v roce 2011 tak byl zaznamenán stav po opakovaném nepokosení. Tento zásah simuloval extrémní případ, kdy by tatáž luční plocha byla ponechána ladem bez dostatečně dlouhého meziobdobí pravidelného kosení.

Rozdíly mezi kosenými a jednou nepokosenými plochami se nejvíce projevily v druhově chudém porostu na dešťovými srážkami dobře zásobené Velké Javořině a na druhově bohaté, ale dosti produktivní louce na Kaňourech. Kromě prokazatelných změn v pokryvnosti druhů došlo i k drobným změnám v druhovém složení. Na nepokosení reagují kladně zejména semenáčky dřevin. Z nemnohých bylin je to například řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), jenž bývá častým druhem nekosených lesních lemů a zarůstajících stadií suchých luk, dále ostřice plstnatá (Carex tomentosa), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), česnek ořešec (Allium scorodoprasum) nebo šťovík luční (Rumex acetosa). Ve všech případech jde o druhy vytrvalé a poměrně mezofilní. Zřetelně více druhů bylin vykazuje vazbu na pravidelně kosené plochy, neboť už i jednoroční nepokosení vedlo k jejich úbytku. Jsou mezi nimi konkurenčně slabé traviny jako třeslice prostřední (Briza media), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), kostřava vláskovitá (Festuca filiformis) nebo bika ladní (Luzula campestris), druhy sušších míst jako devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), vítod chocholatý (Polygala comosa), len počistivý (Linum catharticum) nebo chlupáček zední (Pilosella officinarum), některé jednoleté, případně krátkověké druhy náročnější na prostor ke klíčení jako např. pomněnka rolní (Myosotis arvensis), ale také množství běžných lučních druhů jako zvonek rozkladitý (Campanula patula), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare agg.) nebo kozí brada východní (Tragopogon orientalis).

I když se po opětovném pokosení tyto změny většinou ztratily, na živinami bohatší lokalitě Kaňoury byl i po dvou letech kosení patrný mírný vliv nepokosení ve změněném poměrném zastoupení jednotlivých druhů. Zejména v produktivnějších porostech by proto mělo být ponechávání části nezkosených porostů silně omezeno, a pokud se k němu přistoupí, mělo by být důsledně dbáno na to, aby byla zvolená místa ponechávána nekosená v časovém odstupu delším než pět let. I v méně produktivním porostu na Čertoryjích se totiž ukázalo, že časté opakování nekosení na témže místě, byť přerušené aspoň jedním rokem kosení, může vést ke kumulaci nepříznivých změn ve vegetaci, například k úbytku druhů (dříve se projevuje na menších plochách) a ke zvýšení pokryvnosti expanzivních trav jako třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) či válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum). Na druhou stranu se ukázalo, že v málo produktivních porostech by krátkodobé nekosení mohlo mírně prospívat také některým vzácnějším druhům rostlin, jako je žluťucha jednoduchá svízelovitá (Thalictrum simplex subsp. galioides) nebo rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum).

Poznatky ze sušších luk v Bílých Karpatech mají zjevně obecnější platnost, protože odpovídají také výsledkům recentního průzkumu mokřadních luk v Železných horách (Janeček et al. 2013) i řady dřívějších pokusů s různými způsoby obhospodařování lučních porostů temperátní zóny (Klimeš in Jongepierová 2008). Vyplývá z nich, že frekvence kosení je jedním z faktorů zásadně ovlivňujících vývoj, druhové složení a druhovou pestrost travních společenstev. Proto by se při stanovování odlišného termínu a frekvence kosení, než bylo obvyklé v dobách předválečných, mělo brát v úvahu, o jaký porost se jedná, nakolik je úživný a zda se v něm nevyskytuje nějaký invazní či potenciálně expanzivní druh.

 

Poděkování

Výsledky byly získány díky podpoře projektů GAČR 206/97/0937, a 206/01/1037 a VaV SP/2d3/54/07 a pomoci více než 40 profesionálních i amatérských botaniků z České republiky i zahraničí.

 

Titulní fotografie článku:

Pokusné plochy v NPR Čertoryje v roce 2010.

Foto: K. Fajmon

 

Zdroje

¬  Hájek M. (2015): Historický a prehistorický management luk a jeho případné dnešní aplikace. Zprávy České botanické společnosti, Materiály, in press.

¬  Janeček Š., de Bello F., Horník J., Bartoš M., Černý T., Doležal J., Dvorský M., Fajmon K., Janečková P., Jiráská Š., Mudrák O. & Klimešová J. (2013): Effects of land-use changes on plant functional and taxonomic diversity along a productivity gradient in wetmeadows. Journal of vegetation science 24: 898–909.

¬  Jongepierová I. (ed.) (2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the White Carpathian Mountains. ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 461 pp.

¬  Klimeš L., Hájek M., Mudrák O., Dančák M., Preislerová Z., Hájková P., Jongepierová I. & Klimešová J. (2013): Effects of changes in management on resistance and resilience in three grassland communities. Applied Vegetation Science 16: 640–649.