Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2019 — 23. 6. 2019 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Evidence zvířat přijímaných do Národní sítě záchranných stanic a co z ní lze vyčíst

Autor: Petr N. Stýblo

Souhrnná data
Celkově záchranné stanice od vzniku Národní sítě v roce 1998 do konce roku 2018 přijaly 233 797 živočichů. Jestliže v roce 1998 to bylo 1337 jedinců, v roce 2018 už 23 779 jedinců (narůst na 1778 %). Trend počtu přijatých zvířat v jednotlivých letech ukazuje graf č. 1.

Od roku 2007 si Národní síť vede jednotnou evidenci všech přijímaných živočichů. Díky ní je možné údaje o přijatých zvířatech jednoduše statisticky zpracovávat. V jednotné evidenci bylo ke konci roku 2018 zaznamenáno celkem 196 987 jedinců, z toho 1701 plazů (11 druhů), 7301 obojživelníků (13 druhů), 114 253 ptáků (228 druhů) a 73 732 savců (74 druhů). 15 nejčastěji přijímaných druhů ve sledovaném období je uvedeno v tabulce č. 1.

Obr. č. 2 Do záchranných stanic se dostávají také plazi.
Vypouštění užovky obojkové. Foto ZS Bartošovice

S výjimkou káně lesní jde ve všech případech o druhy žijící v bezprostřední blízkosti lidských sídel, přičemž káně pro změnu žije v blízkosti lidských dopravních tepen. Pořadí nejčastějších druhů v jednotlivých letech je prakticky neměnné, s výjimkou netopýra hvízdavého a n. rezavého. Tyto druhy jsou často, ale ne každým rokem přijímány v celých, i několikasetčlenných koloniích, rok od roku se tak vždy umísťují v první desítce, ale ve velmi různém pořadí.

Obr. č. 3 Důležitá činnost pracovníků stanic je při ochraně druhů a jejich stanovišť
v terénu. Foto Zdeňka Nezmeškalová

Druhy zajímavé i vzácné
Pro zajímavost ― druhů, které se do péče záchranných stanic za sledované období 2007–2018 dostaly pouze v jediném případě, je celkem 18 (řazeno abecedně):
bělořit šedý, čírka modrá, hýl rudý, chaluha pomořanská, koliha velká, kuňka žlutobřichá, orel stepní, polák kaholka, potápka rudokrká, racek tříprstý, raroh jižní, rejsec vodní, rejsek horský, sup bělohlavý, terej bílý, vlk, vodouš rudonohý a vodouš šedý.

Mapa č. 1 Národní síť záchranných stanic. Zdroj dat www.zvirevnouzi.cz. Vypracoval Jan Vrba

Z hlediska zařazení druhů do stávajících zákonných kategorií ― zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny; 449/2001 Sb., o myslivosti; 100/2004 Sb., „CITES“; 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání – přijaly stanice v období 2007–2018 v jednotlivých kategoriích následující počty živočichů – viz tabulka č. 2.

Na co také data poukazují?
U některých přijímaných druhů lze (s notnou dávkou opatrnosti) díky dlouhodobým statistikám Národní sítě komentovat tendence početnosti jejich populací v naší krajině, či jejich přibližování se k člověku anebo objevení se nového faktoru, který stav jejich populace významně ovlivňuje. Například graf č. 2 ukazuje posun maxima příjmů kosa černého v roce 2018 z tradičního května, kdy nejvíce příjmů tvoří vyváděná mláďata, na červenec. Lze se domnívat, že tento posun byl způsoben extrémním nedostatkem potravy v důsledku sucha v kombinaci s novým virem USUTU, který po příchodu do Evropy decimuje především právě kosa černého.

Graf č. 2 Národní síť záchranných stanic ― počty příjmů kosa černého
v jednotlivých měsících v letech 2016―2018. Vypracoval Petr N. Stýblo

Graf č. 3 Národní síť záchranných stanic ― příjmy jedinců nutrie říční
do záchranných stanic v letech 2007–2018. Vypracoval Petr N. Stýblo

Grafem č. 3 bychom mohli dokumentovat invazi nepůvodní nutrie říční. Těch se do záchranných stanic v první polovině sledovaného období dostávalo průměrně šest ročně. V druhé polovině už to bylo 26 ročně, což je nárůst více než čtyřnásobný. Podobně (šestinásobný nárůst) je na tom třeba také náš původní holub hřivnáč. Jeho městské populace se v posledním desetiletí významně šíří Evropou a toto „stěhování“ se k lidem se projevilo i nárůstem příjmů v záchranných stanicích – tuto tendenci znázorňuje graf č. 4.

Graf č. 4. Národní síť záchranných stanic ― příjmy jedinců holuba hřivnáče
do záchranných stanic v letech 2007–2018. Vypracoval Petr N. Stýblo

Rovněž příjmy zvláště chráněných druhů – vydry říční a bobra evropského – mohou svědčit o rozrůstajících se populacích přibližujících se člověku – viz graf č. 5. Nicméně výše uvedené závěry nelze přijímat pouze na základě statistik Národní sítě. Ty lze brát vždy pouze jako doplňující údaje k datům získaným z přírody. A navíc je nutné je porovnat s celkovým trendem stoupajícího počtu příjmů všech zvířat ― za dané období stoupl na 300 %.

Graf č. 5 Národní síť záchranných stanic ― příjmy jedinců bobra evropského
a vydry říční do záchranných stanic v letech 2007–2018. Vypracoval Petr N. Stýblo

Četnost příjmů jednotlivých druhů lze sledovat i regionálně – třeba v tabulce 3 na příkladu kalouse ušatého. Z této statistiky vyplývá, že nejvíce kalousů bylo přijato ve Středočeském kraji, nejméně v kraji Libereckém. V přepočtu na počet obyvatel však nejvíce kalousů zaznamenal kraj Pardubický, naopak v přepočtu na rozlohu kraje pak bylo nejvíce kalousů z Prahy, nejméně na Vysočině. V kombinaci obou těchto faktorů je na přijaté kalousy nejpočetnější Pardubický kraj následován Středočeským a Olomouckým krajem, na opačném konci pak stojí kraj Vysočina. Centrální evidence příjmů Národní sítě však umožňuje tuto statistiku dále konkretizovat až na úroveň území ORP.

Na příjmy jedinců jednotlivých druhů se však lze podívat i z hlediska časového – v průběhu roku. Opět na příkladu kalouse ušatého je možné z tabulky č. 4 vysledovat, že maximum příjmů je v průběhu roku téměř vždy v období květen–červenec, kdy kalousi vyvádějí mláďata. Pokud však jsou extrémní zimní podmínky, pak se maxima příjmů částečně přesouvají do těchto měsíců – v tabulce zejména rok 2010.

Příčiny příjmu do záchranných stanic
Kromě údajů o příjmech zvířat jsou v centrální evidenci Národní sítě samozřejmě i údaje o příčinách příjmů a o dalších osudech zvířecích pacientů. Evidované příčiny příjmů mají z dat centrální evidence asi nejnižší vypovídací hodnotu, protože dopátrat se příčiny není vždy jednoduché, často jde o kombinaci několika příčin anebo se lze jen domnívat, co příčinou bylo. Například pták sedící na chodníku a neschopný letu může být otřesený nárazem do skleněné překážky anebo vysílený v důsledku klimatických podmínek či třeba parazity. Zrovna tak ale může trpět nějakou zoonózou. Pták se zlomeným křídlem na silnici nemusí být sražený autem atd. Proto údaje o příčinách až na výjimky, kterými jsou například popálení ptáci u elektrických zařízení, predátoři prokazatelně otrávení karbofuranem či postřelená zvířata, bereme pouze orientačně. Příčiny přijímání zvířat do záchranných stanic Národní sítě ve sledovaném období 2007―2018 znázorňuje graf č. 6. V kategorii mláďata (22  % příjmů) jsou například zahrnuty příjmy mláďat ze zničených hnízd, příjmy pozdních mláďat a mláďata zbytečně odchycená lidmi (ta tvoří cca 40  % všech příjmů mláďat). V kategorii popálení el. zařízením (2  %) jsou zahrnuty příjmy živých ptáků popálených na rozvodech vysokého napětí. V kategorii zranění jsou všechna zvířata přijatá se zraněním s výjimkou mláďat a popálených ptáků. Z toho cca 30  % tvoří zranění způsobená dopravou, 25  % nárazem na překážku, 20  % zvířata poškozená jiným živočichem. Cca 2 % všech zranění tvoří zvířata poškozená zemědělskou technikou a necelé 1  % zvířata postřelená či poškozená železy.

Graf č. 6 Národní síť záchranných stanic ― příčiny příjmů zvířecích pacientů
do záchranných stanic Národní sítě v letech 2007–2018. Vypracoval Petr N. Stýblo

Samozřejmě je druh od druhu struktura příčin jejich příjmů do stanice různá. Následující tabulka č. 5 vyčísluje spektrum příčin příjmů u kalouse ušatého.

Hodnocení úspěšnosti
Z evidence můžeme dále vysledovat osud přijatých zvířat – délku jejich pobytu v záchranné stanici i způsob ukončení tohoto pobytu. Ale vzhledem k tomu, že centrální evidence ještě v nedávné době neuměla převádět stavy držených zvířat z roku na rok, je při tak velkém množství dat obtížné sledovat osudy zvířat jinak než během jednoho kalendářního roku. Vzhledem k tomu, že řada zvířat je ve stanicích držena přes celou zimu, mají evidované údaje o zvířatech ve stanicích během jednoho kalen-dářního roku pouze omezenou vypovídající hodnotu. Můžeme ji ilustrovat na datech z roku 2018. 45  % zvířat přijatých v tomto roce bylo stejný rok vypuštěno zpět do přírody. Dalších 8  % ve stanicích zimovalo a většina z nich byla vypuštěna na jaře 2019. 36 % přijatých zvířat uhynulo či bylo utraceno. Úspěšnost záchranných stanic v péči o zvířata – tzn. poměr zvířat vypuštěných zpět do přírody oproti všem zvířatům přijatým – je dlouhodobě mezi 50―60  %.

Délka pobytu zvířat v záchranných stanicích závisí na několika faktorech. Samozřejmě především na zdravotním stavu a kondici přijatého zvířete, způsobu jeho léčení a rekonvalescence, ale také na počasí či roční době. U mláďat mnoha druhů pak jsou výhodou znalosti pracovníků a spolupracovníků stanice z terénu, protože ty umožňují přikládat mláďata optimálním adoptivním rodičům, čímž se doba jejich pobytu ve stanici samozřejmě zkracuje. Graf č. 7 ilustruje opět na příkladu kalouse ušatého délku jeho držení v záchranných stanicích Národní sítě. Protože se tento druh do stanic dostává většinou vlivem komplikovaných zranění či jako mláďata ze zničených hnízd, pobývá v záchranných stanicích déle, v průměru 39 dní. V jednom případě byl úspěšně vypuštěn po pobytu v záchranné stanici trvajícím dokonce 410 dní.

Graf č. 7 Národní síť záchranných stanic – délka pobytu kalouse ušatého (n = 1502)
v záchranných stanicích v letech 2007―2017. Vypracoval Petr N. Stýblo

Výše uváděné, více méně náhodně vybrané informacemi ilustrují obrovské množství dat, která se v evidenci živočichů přijímaných Národní sítí záchranných stanic nacházejí. Odhadem ČSOP coby koordinátor Národní sítě eviduje o téměř čtvrt milionu živočichů více než 10 milionů záznamů. Tato unikátní data leží ladem, ač by se mohla stát základem řady vědeckých studií. Nelze v tomto směru očekávat aktivitu ze strany pracovníků záchranných stanic. Ti jsou zcela vytížení péčí o tisíce přijímaných živočichů a komunikací s desítkami tisíc osob, které stanicemi každoročně procházejí. Práce se získanými daty by však každopádně mohla zefektivnit práci samotné Národní sítě i jednotlivých stanic, odhalit rezervy, rozdíly v přístupech ke zvířatům a metodikách péče o ně. Proto je tento článek rovněž výzvou ke spolupráci.

Obr. č. 4 Ekologická výchova DES OP Plzeň 2018. Taťána Typltová