Podrobné vyhledávání v článcích

Již druhým rokem se potýkáme s pandemií koronaviru covid-19. Situace postihuje ekonomiku, firmy, jednotlivce, společenský a kulturní život. Vlny opatření průběžně doléhají i na 14 jeskyní zpřístupněných veřejnosti. Přesto se pracovníci Správy jeskyní České republiky i návštěvníci podzemí s nástrahami a komplikacemi úspěšně potýkají. Kromě běžných prohlídek se letos podařilo v jeskyních zorganizovat i řadu dalších zajímavých doprovodných akcí.

O povážlivé situaci okáče bělopásného – Hiparchia alcyone (Linnaeus, 1764) – se v Ochraně přírody psalo opakovaně, naposledy začátkem loňského roku. John a kol. (Ochrana přírody 3/2020, 6–10) poukázali na kritický stav jeho populací v kontextu oteplování klimatu. Naznačili, že aktivní péče o jeho biotopy, sestávající z prosvětlování porostů na výhřevných jihozápadních svazích, může v extrémně horkých a suchých letech míjet optimální stanoviště jiných expozic.

V povědomí nás všech přetrvává, že obhospodařované půdy je třeba chránit, protože se dlouhodobým využíváním v podmínkách industriálního zemědělství, které je provázeného pesticidy, minerálními hnojivy a nedostatečným přísunem organické hmoty, snížila jejich úrodnost a schopnost zadržet vodu. Podobně si uvědomujeme, že stavění velkoskladů v okolí velkých měst nás ochuzuje o nejkvalitnější půdy. Už méně si uvědomujeme, v jakém stavu jsou půdy lesní. Negativně vnímáme odumírání lesů, žehráme smrkovým monokulturám, kůrovci, ale málokdo si tuto kalamitu propojí s půdou, která stromy živí a společně s dalšími faktory prostředí se stará o jejich zdravotní stav.

Jako malá dobrá zpráva v moři špatných zpráv, pokud jde o legislativní vývoj v oblasti ochrany přírody v posledních letech¹, působí skutečnost, že v rámci tzv. antiinvazní novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále též „ZOPK“) a některých dalších zákonů schválila Poslanecká sněmovna 2. června t. r. pozměňovací návrhy zvyšující pravomoci stráže přírody a lesní stráže². Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů, byl publikován dne 8. října 2021 pod číslem 364/2021 Sb. a většina jeho ustanovení včetně posílení pravomocí stráží nabývá účinnosti 1. ledna 2022.

Pastevečtí psi jsou právem doporučováni jako nejúčinnější opatření proti útokům vlků na hospodářská zvířata. Farmářům je často vytýkáno, že s pořízením pasteveckých psů váhají. Málokdo si však dokáže představit dlouhou a náročnou cestu k pracovně upotřebitelnému pasteveckém psu.

Management mladých jedinců invazních nepůvodních dřevin bývá v ochranářské praxi často podceňován. Hlavní úsilí se často zaměřuje na odstranění starých stromů, zatímco mladí jedinci zůstávají bez povšimnutí nebo jsou likvidováni metodami s nejistým účinkem. Přitom včasným a správným zásahem lze předejít mnoha problémům spojeným s rozvinutím invaze na cenných lokalitách. V tomto příspěvku, který navazuje na článek z čísla 5/2020, představuji méně známé způsoby managementu (eradikace) testované v posledních letech v Národním parku Podyjí.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) před deseti lety začala uzavírat dohody o způsobu hospodaření formou veřejnoprávních smluv, upravující jak způsob hospodaření, tak poskytnutí příspěvku vlastníkovi či uživateli, postupně začaly tuto praxi používat i další orgány ochrany přírody, zejména některé krajské úřady. V současné době jsou dohody o hospodaření jedním ze základních a běžně užívaných nástrojů ve spolupráci s hospodáři. AOPK ČR aktuálně podniká aktivní kroky k dalšímu zásadnímu rozšíření této formy spolupráce s vlastníky, našimi nejdůležitějšími partnery v praktické ochraně přírody.

Patří už víceméně do širokého povědomí veřejnosti, že stav a kvalita půd a půdního prostředí přímo souvisí se schopností zadržovat vodu v krajině. S postupující klimatickou změnou se v našich podmínkách stále zřetelněji projevuje i změna v rozložení srážek, kdy epizody prudkých až extrémních srážek střídají dlouhé a opakované periody sucha, které tak ve střední Evropě začíná mít chronický charakter. Sušší rok může přitom ve stejné krajině způsobit současně jak nadprůměrnou úrodu obilí, tak o několik set metrů dál usychání lesa (1).

Půdní prostředí je obydleno velmi širokou škálou různých organismů s nejrůznějšími potravními strategiemi. Zejména u těch středně velkých a velkých druhů půdní fauny je velmi často v kolonce „potravní strategie“ uvedeno – predátor. Role predátorů v ekosystémech jsou samozřejmě dlouho známy a široce studovány, stejně tak i jejich vztah k ostatním organismům v potravních sítích. Půda je ale přece jenom prostředí výrazně odlišné od lesa nebo africké savany a způsob, jakým tady predátoři fungují, má svoje specifika. Ta mimo jiné mohou pomoci vysvětlit i jejich druhovou pestrost a současně schopnost vyskytovat se vcelku bez větších komplikací vedle sebe ve stejném prostoru. Jakou roli tedy mají predátoři a predace v půdním systému?