Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 5/2014 25. 1. 2015 Výzkum a dokumentace Tištěná verze článku v pdf

Zpráva o stavu evropsky
 významných druhů brouků, 
motýlů, vážek, měkkýšů a korýšů

autoři: Karel Chobot, Alois Pavlíčko, Radek Hejda

Zpráva o stavu evropsky
 významných druhů brouků, 
motýlů, vážek, měkkýšů a korýšů

Hodnotící zprávy o stavu evropsky významných druhů a přírodních stanovišť jsou předmětem pravidelného šestiletého reportingu Evropské komisi. V roce 2013 byl stav z hlediska ochrany určen již podruhé. V seriálu článků se věnujeme jednotlivým hodnoceným skupinám (úvodní text s popisem obsahu hodnotících zpráv 
viz OP 6/2013). Tento díl seriálu shrne výsledky hodnocení bezobratlých, v případě ČR tedy vybraných (evropsky významných) druhů brouků, motýlů, vážek, měkkýšů, dvou druhů raků, jednoho štírka a jednoho kroužkovce.

Mezi evropsky významnými druhy, tedy druhy jmenovanými v přílohách směrnice o stanovištích, nalezneme 51 druhů bezobratlých (zpráv za kontinentální i panonský region bylo odevzdáno 71). Mezi nimi najdeme 15 druhů brouků, 16 druhů motýlů, 7 druhů vážek, 2 zástupce rovnokřídlých, 7 druhů měkkýšů, oba naše původní druhy raků (zástupce korýšů), štírka Stellina a pijavku lékařskou (výše zmíněný kroužkovec). Pokud uvažujeme o celkovém počtu druhů bezobratlých zjištěných v českých zemích, který dosahuje k 35 000 druhům, je to z početního hlediska nevýznamný podíl. Ovšem výběr druhů je možné označit za celkem reprezentativní co do typů ohrožených biotopů či co do zastoupení skupin s největším počtem údajů, a tedy s poměrně dobrou znalostí. Mezi nezařazené výjimky patří mj. pavouci. Vybrané druhy pokrývají biotopy jako mrtvé dřevo, stepi či otevřené nížinné lesy. Zařazení mezi druhy evropsky významné mnohdy působí celoevropsky jako pozitivní motivace pro ekologický výzkum. U druhu z dobře prozkoumané skupiny se ukáže, že zase tak dokonale znám není, a je tedy třeba zkoumat jej i co do rozšíření a výskytu.

Stav z hlediska ochrany ve třístupňové škále (příznivý, méně příznivý, nepříznivý, popř. neznámý) je hodnocen na základě čtyř veličin: areálu, populace, stavu biotopu a budoucích vyhlídek. V případě areálu je hodnocena aktuální situace a změna rozšíření druhu. U populace byla zavedena významná novinka: pro zprávy bylo nutno odhadnout počet jedinců – dospělců v jedné sezóně, což v případě řady bezobratlých představuje zajímavý teoretický problém. Stav biotopu a vyhlídky jsou založeny na úsudcích znalců s využitím dostupných dat (např. z mapování biotopů – přírodních stanovišť, OP 3/2014).

Základní úroveň zkoumání druhů představuje sledování stavu nebo také monitoring. Ten je nezbytným zdrojem dat pro určení stavu (popř. i další výzkum druhů) a jeho předmětem jsou všechny jmenované druhy, a to na území celého státu. Zhodnocení stavu z hlediska ochrany je vlastně primárním cílem monitoringu vybraných druhů, a je tedy i jeho hodnocením. Níže podané informace o stavu druhů bezobratlých jsou vlastně souhrnem a interpretací hlavních výstupů monitoringu a mapování bezobratlých za posledních šest let. Přehled druhů je sdružen do skupin podle typu výskytu či hlavního biotopu.

Nezvěstní a vymřelí

Mezi sledovanými druhy je několik pozoruhodných příkladů pravděpodobně vymřelých druhů hmyzu. Ačkoli entomologové stále chovají naději, že tyto druhy u nás stále přežívají, nedaří se jejich současný výskyt prokázat. Takovými jsou tři druhy saproxylických brouků, pralesních reliktů, které hodnoceny nejsou. Nelze však vyloučit, že mezi takové se bohužel zřejmě zařadí i další doposud hodnocené druhy: již velmi dlouho nebyl na své poslední jihomoravské lokalitě nalezen chrobák jednorohý. Známý je také příběh žluťáska barvoměnného, který vymizel ze své poslední lokality – bělokarpatských luk – a jen vzácně zalétá ze slovenské strany. Vymřelý byl vlastně i jasoň červenooký (obr. 4), nebýt úspěšné reintrodukce na Štramberk, ale také ohniváček rdesnový, vysazený na Šumavě.

Častí a hojní

Druhý pól škály četnosti pak představují druhy široce rozšířené až běžné. Extrémním příkladem je hlemýžď zahradní, zařazený mezi sledované druhy kvůli svému kulinářskému významu, a tedy potenciálnímu ohrožení obchodem. Ostatně jeho početnost v ČR byla odhadnuta přibližně na 2 miliardy jedinců. Mezi časté ale můžeme řadit druhy již dlouho ochranářsky významné: roháče obecného, pestrokřídlece podražcového, na jižní Moravě tesaříka obrovského, v luzích niv šířícího se lesáka rumělkového nebo od jihu postupujícího ohniváčka černočárného, v nižších polohách častého přástevníka kostivalového či téměř od všech větších řek známou klínatku rohatou . U těchto druhů početnosti dosahují statisícových až milionových hodnot. Právě u těchto druhů jsou ale významné a sledované změny areálu, způsobené jak detailnějším poznáním, tak i skutečnými změnami (mapa).

Změny areálu lesáka rumělkového, který – ač původně znám jako relikt horských pralesů – za posledních šest let postupně obsazuje nivy českých i moravských velkých řek. Graf znázorňuje nárůst počtu lokalit mezi dvěma hodnoceními.

Vzácní a lesní: pařezinoví i pralesní

Vzácné saproxylické druhy nenacházíme pouze v několika málo pralesních enklávách (příkladem je rýhovec pralesní), naopak řada nejcennějších lokalit patřila v minulosti mezi člověkem velmi intenzivně využívané plochy formou pařezin (lesy s velmi krátkým obmýtím) či pastevních lesů. Společným znakem byl vznik řídkého lesa s nízkým zápojem, na hony vzdáleným představě o ideální formě lesa, hustého a temného hvozdu. Právě tyto světlé niky jsou nyní centry výskytu jak řady saproxylických brouků (např. kovaříka fialového, ale také tesaříka alpského (obr. 2)), tak i nejohroženějších lesních motýlů (hnědáska osikového, okáče jílkového a jasoně dymnivkového). V této situaci tkví i jedno z největších nebezpečí pro tyto druhy: původní pařeziny dosahují či už přesáhly hranici své životnosti a jsou postupně nahrazovány klasickým vysokokmenným lesem, pro světlomilné druhy výrazně méně vhodným. Současně lokality územně chráněné bez lesnického hospodaření trpí dílem jak intenzivním zarůstáním, tak i přirozeným rozpadem a přeměnou na jinou formu lesa. Zároveň jsou pralesní lokality v ČR příliš malé na vznik stabilní mozaiky zapojeného lesa s vhodnými světlinami (např. po pádu stromu), proto je zásadní vhodnými lesnickými zásahy upravovat strukturu porostů a zachovat podmínky pro výskyt těchto druhů i v dlouhodobém horizontu. Řada vzácných druhů je vázána na dutiny stromů, které jsou dnes mnohem častější v lidmi vytvořených prostředích než v lesích. To je příklad páchníka hnědého (obr. 7) , známého z řady parků, ale také stále nedostatečně prozkoumaného štírka Stellina s českými lokalitami zjištěnými až po zániku, skácení porostu. Obdobný stav platí i pro množství mrtvého dřeva, které v parcích a rekreačních lesích poskytuje podmínky pro roháče obecného.

Stepní nelétavci

Evropsky významné druhy lze dále nalézt i mimo les, na suchých stepích. V oblasti Českého středohoří se jedná o endemický poddruh saranče skalní česká, v jehož případě se díky vhodnému managementu lokalit daří udržovat populaci na stabilní úrovni. Další zástupce stepních druhů lze nalézt až na jižní Moravě v podobě naší největší kobylky ságy. I ona, spolu s dalším evropsky významným druhem – střevlíkem panonským –, je vázaná na zbytky stepních enkláv v jihomoravské krajině. Ohrožujícím faktorem je zde nejen postupné zarůstání stepí lesem (zejm. invazivním akátem a pajasanem), ale i postupná a nenápadná změna vegetace z řídké a nízké na hustší a vyšší. Tento jev je způsoben zejména absencí pastvi či seče na lokalitách, kde postupné hromadění humusu vede k akumulaci živin, a tím i celkovému nárůstu objemu fytomasy.

Druhy (čistých) vod

U druhů tradičně vnímaných jako druhy s nároky na vysokou čistotu vod se ukazuje, že významnějším faktorem je struktura celého povodí. Příkladem může být perlorodka říční, která i přes kvalitu vod v místech svého posledního výskytu nezadržitelně vymírá. Důvodem je kombinace více vlivů, mezi které patří minimální počet ryb – hostitelů larev a absence detritu jako potravy v tocích, který je důsledkem neextenzivního obhospodařování a struktury zemědělských i lesních ploch. Obdobná situace je v tocích nižších poloh u velevruba tupého, znásobená horší kvalitou vod a manipulací s vodní hladinou u sekundárních stanovišť, především náhonů. Rak kamenáč (obr. 3) zase dokáže snáze čelit znečištěnému toku než jeho regulaci nebo rozšiřujícím se nepůvodním, invazním druhům (norek americký, severoameričtí raci), které sebou často nesou i další rizika (přenos račího moru) a často decimují místní populace. V eutrofních tůních se vzácně vyskytuje pijavka lékařská a svinutec tenký. Zde je problémem zazemňování mělkých tůní, nadměrná obsádka ryb v rybnících, případně změny vodního režimu (meliorace, vyschnutí). Podobně pro vzácného potápníka dvojčárého znamená zásadní problém intenzivní rybniční hospodaření a eutrofizace vod. Tento druh byl dlouho znám pouze z jediné lokality v jižních Čechách, nicméně díky intenzivnímu monitoringu byl v nedávné době potvrzen nejen na několika dalších jihočeských lokalitách, ale zároveň i na jižní Moravě.

Okrajové a speciální biotopy

Evropsky významné druhy hmyzu lze nalézt i v řadě dalších typů biotopů přítomných v naší krajině. Od mokřadních luk s výskytem krvavce totene (modrásek bahenní a očkovaný) přes tzv. bezkolencové s čertkusem (hnědásek chrastavcový (obr. 1)) nebo se zábělníkem bahenním (vrkoč útlý (obr. 6)), dále přes suché křoviny (bourovec trnkový) po horské stráně s výskytem endemického okáče sudetského. Jsou to druhy vyžadující bezlesí, proto je jejich přítomnost v krajině úzce svázaná s činností člověka nahrazující aktivitu velkých býložravců formou blokování sukcese travinných společenstev. Absence managementu vede k postupné přeměně bezlesí na les, naopak příliš intenzivní či nesprávně načasovaná seč či pastva dokáže způsobit zánik celé populace. Názorně to je vidět na příkladu modráska černoskvrnného, motýla vyžadujícího pestrou krajinu s dostatkem řídkých porostů mateřídoušky. Intenzifikace krajiny a zánik maloplošného rolnického hospodaření vedl k jeho masivnímu vymírání a v současné době je i přes značnou ochranářskou péči tento druh velmi ohrožen.

Mezi další druhy vyžadující bezlesou krajinu patří střevlík Ménétriésův, vázaný na horská a podhorská rašeliniště. Tento biotop, na první pohled neměnný a stálý, má ovšem také svoji sukcesní dynamiku a směřuje k zapojenému lesu (týká se to zejména rozlohou malých lokalit). Blokací přírodních procesů (kůrovcové kalamity, požáry) zamezujeme vzniku sukcesně mladých lokalit – v tom tkví zásadní nebezpečí pro tento druh pro následující desetiletí.

Další střevlík, hrbolatý obývá pouze menší vodní toky a jejich nejbližší okolí a vyžaduje naopak lesnatou krajinu. Pro něho představuje nebezpečí zejména regulace malých vodních toků, převod bučin na jehličnaté monokultury a také absence mrtvého dřeva v lese, v němž střevlíci nacházejí zimní úkryt.

Vyjmenované typy biotopů jsou vlastně dnes definovány svou polohou na okraji, a to jak v prostoru (území mimo intenzivní zemědělské oblasti či plochy), tak v čase: jde o místa, kde intenzita péče neodpovídá praxi dnešní zemědělské výroby, ale nesmí ani chybět.

Nově objevení

Podrobný monitoring nám přináší nejen důkazy o oscilaci početnosti jednotlivých druhů, ale také umožňuje zaznamenat příchod druhů dříve neznámých či dlouhodobě nezvěstných. Zároveň je jedním z cílů monitoringu i odpověď na otázku, proč se tomu tak děje. Jedním z příkladů je nedávné objevení největší evropské vážky vůbec, páskovce velkého, na Moravě. V současné době je znám pouze z několika lokalit, na rozdíl od jiného druhu vážky, šidélka ozdobného, který byl po mnoho desítek let v ČR nezvěstný. Tento druh se podařilo během několika let potvrdit na desítkách nových lokalit po celé ČR, ovšem jen dlouhodobý průzkum ukáže, zda se jedná pouze o dočasný výkyv v areálu rozšíření nebo o trvalou změnu v početnosti tohoto druhu.

V minulosti jsme se jen těžko smiřovali se zánikem jediné lokality vrkoče Geyerova (spontánní meliorace prameniště v privátní oboře pro chov zvířat). Díky intenzivnímu průzkumu zbytkových mokřadních lokalit na Vysočině se podařilo objevit minimálně 15 lokalit. I ty jsou ale ohroženy – jde vždy jen o drobné plošky bazických a zároveň osluněných pramenišť.

Souhrn

Soubor všech hodnocení je možné shrnout do základních početních přehledů. Ze 71 hodnocení 51 druhů převažují nepříznivá hodnocení (u 31 druhů). To není překvapivé, pokud si uvědomíme logiku výběru druhů do příloh směrnic. Řadu ohrožených a vzácných druhů přerušuje jen několik málo druhů hojných. Ty se buď nečekaně nedávno hojnými staly a v současnosti se šíří; ohrožené a vzácné byly dříve či pouze v západní Evropě. Nebo jde o druhy ohrožené obchodem – mezi takovými jsou ale někdy i druhy skutečně vzácné, např. pijavka lékařská. Situace je obdobná v obou biogeografických regionech (graf 1). Pokud bychom druhy roztřídili po skupinách (graf 2) či podle biotopů (graf 3), v nejhorší situaci jsou motýli a lesní druhy. To je do jisté míry artefakt výběru, ale zároveň to svědčí o jisté vypovídací schopnosti motýlů a také o stavu našich lesů, který řadě druhů bezobratlých nesvědčí.

Zajímavé je srovnání výsledků hodnocení z let 2007 a 2013. V případě bezobratlých je situace mezi oběma termíny ve většině případů neměnná. Ovšem druhy, jejichž stav se zhoršil, najdeme především v lesních a vodních ekosystémech (graf 4).

Závěr

Do monitoringu evropsky významných fenoménů bylo na základě zadání AOPK ČR investováno značné úsilí předních odborníků. Propojení s akademickou sférou umožnilo prezentaci výsledků formou vědeckých prací a přispělo k objevení, potvrzení či naopak vyvrácení řady domněnek a mýtů. Výsledky monitoringu také přispěly například k myšlence restaurace pařezin či k zavedení mozaikovité seče luk, nahrazující dřívější pestrou krajinnou mozaiku, které se postupně stávají uvažovanými postupy péče o chráněná území.

V současné době jsou pro většinu našich evropsky významných druhů bezobratlých známy jejich biotopové nároky a známé postupy péče o krajinu, které by zajistily jejich přežití i v dlouhodobém horizontu. Bohužel tyto poznatky naráží na ekonomickou náročnost, mnohdy laickou neinformovanost, ale často i na nemožnost realizace ve světle společenských změn v posledních desetiletích, jež se projevuje zejména absencí drobného hospodáře v krajině. Ovšem nejednou by stačily jen drobné změny v agrotechnických postupech, zejména co se týče načasování seče či ponechávání části luk nedosečených. Dlouhodobá propagace a uplatňování takových postupů by měly být jedním z hlavních témat ochrany ohrožených bezobratlých.

Autoři pracují v AOPK ČR, odbor monitoringu biodiverzity

Hlavní fotografie článku:

1 Hnědásek chrastavcový

foto: Dana Turoňová

2 Tesařík alpský,

foto: Dana Turoňová

3 Rak kamenáč

4 Jasoň červenooký

5 Klínatka rohatá,

foto: Martin Waldhauser

6 Vrkoč útlý

Ostatní fota:

Alois Pavlíčko