Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Výzkum a dokumentace

19. 12. 2018 Výzkum a dokumentace Tištěná verze článku v pdf

Zimující netopýři Chýnovské jeskyně – dříve a nyní

Autor: Miloš Anděra, František Krejča, Hana Štěrbová, Petr Zbytovský

Zimující netopýři Chýnovské jeskyně  – dříve a nyní

Jihočeská Chýnovská jeskyně je jednou z nejdéle chiropterologicky sledovaných lokalit u nás. První konkrétní zprávy o zdejších netopýrech pocházejí již z druhé poloviny 50. let 20. století, soustavné sledování, zprvu pouze v zimním období a později i celoročně, ovšem začalo až počátkem 80. let. Do té doby byly kontroly nepravidelné a nepokrývaly všechny dostupné prostory jeskyně, takže získané údaje bezpochyby neodpovídají reálné situaci v jeskyni.

Za téměř čtyřicetileté období se do současnosti podařilo získat značné množství dat, dokumentujících netopýří společenstvo vázané na zdejší podzemní prostory (viz např. Ochrana přírody, 63/4: 20–22, 2008). Aniž bychom zabíhali do přílišných detailů, určených spíše pro odborné studie, stojí za zmínku stručně popsat nejnovější poznatky, doplňující dosavadní obraz druhového složení a vývoje početnosti zimující populace za celou dobu dosavadního sledování.

graf I netopyri_Stránka_1

Netopýři přibývají…
I když je zimoviště monitorováno (převážně „neinvazně“, tj. bez rušení netopýrů) několikrát během zimního období, pro vyhodnocení dlouhodobých trendů se nejlépe hodí údaje z první poloviny února, kdy bývá jeho obsazenost nejvyšší. Ostatně ze stejného důvodu ve stejném termínu probíhá jednotně sčítání zimujících netopýrů i na stovkách dalších lokalit u nás. Získané výsledky, přehledně shrnuté na připojeném grafu (obr. 1), zřetelně dokládají dlouhodobě vzrůstající trend početnosti. Pokud vyřadíme atypický rok 1987, kdy probíhala náročná rekonstrukce jeskyně i v zimním období, pohybovaly se v počátečním sedmiletém období (1984–1990) zjištěné počty zimujících netopýrů zhruba v rozmezí 30–100 jedinců při jedné kontrole (průměr 60,8 jedince). Naproti tomu v posledních pěti letech (2014–2018) bylo dosaženo průměrné hodnoty podstatně vyšší (115,2 jedince) s rozmezím zaokrouhleně 90–160 jedinců. Jinými slovy řečeno, přírůstek mezi počáteční a současnou početností je překvapivě vysoký až na úrovni okolo 90  %. I když připustíme možnost částečného podhodnocení stavů na počátku monitoringu (menší rozsah kontrolovaných částí jeskyně), je poměrně vysoký nárůst zimujících netopýrů v jeskyni nezpochybnitelný. Z grafu je zároveň patrné, že v jednotlivých zimních sezonách počty netopýrů výrazně oscilují, přičemž dosavadního maxima bylo dosaženo v únoru 2008 (183 jedinců).

Když se ještě vrátíme k období rekonstrukce jeskyně, pak graf ukazuje, že po jejím skončení byla obnova početního stavu zimujícího osazenstva otázkou jednoho či dvou roků. Už napřesrok (1989) byla dokonce zaznamenána jedna z největších návštěvností netopýrů (106 jedinců).

 

Výrazná převaha dvou druhů
Z dosud zastižených 10 druhů zimujícího společenstva jsou dlouhodobě dominantní dva – netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr řasnatý (Myotis nattereri). A právě prvně jmenovaný druh se hlavní měrou podílí na popsaném vzestupu zimujícího osazenstva jeskyně. V počátečních fázích monitoringu v 80.–90. letech minulého století se Chýnovská jeskyně vyznačovala absolutní i relativní převahou netopýra řasnatého, jehož početnost kolísala zhruba v rozmezí 20–70 jedinců v sezoně (obr. 2A). V té době získala dokonce „pověst“ největšího přirozeného (jeskynního) zimoviště tohoto druhu nejen u nás, ale i ve střední Evropě, neboť jiná, početněji obsazené podzemní prostory byly typu štol, podzemních bunkrů apod. Už od počátku sledování lokality se však rozdíl v zastoupení netopýra velkého a netopýra řasnatého setrvale zvolna snižoval, až se v  letech 2009–2011 situace zcela převrátila v mírnou převahu netopýra velkého, což s různě velkými výkyvy přetrvává do současnosti.

Ještě výrazněji je popsaný zvrat patrný při vyjádření relativního podílu obou druhů (obr. 2B) a dobře je to vidět i na srovnání průměrných počtů z počátku a konce sledovaného období. Jestliže u netopýra řasnatého se zvedly o pár kusů (26,2, resp. 33,2 ex./kontrola), pak u netopýra velkého je navýšení více než patnáctinásobné (3,5, resp. a 53,6 ex./kontrola). Na vysvětlení je třeba ovšem dodat, že početní vzestup netopýra velkého není nikterak překvapivý a specifický pro Chýnovskou jeskyni. Jde totiž o obecný jev posledních dvou desetiletí, který se projevuje prakticky na všech monitorovaných zimovištích s jeho početnější přítomností. Vedlejším důsledkem popsané situace je potom fakt, že Chýnovská jeskyně s dnešním průměrným počtem okolo 30 jedinců netopýra řasnatého na jednu únorovou kontrolu přichází o zmíněné „prvenství“, neboť i u nás se v některých letech stejně početně objevuje například v některých jeskyních Moravského krasu (T. Bartonička, data ČESON).

graf II netopyri_Stránka_2

Na doplnění dodejme, že nevelký nárůst se v průměrných hodnotách dlouhodobě projevuje i u netopýra vodního (Myotis daubentonii) a netopýra ušatého (Plecotus auritus). Při relativně malých počtech (obvykle do 10–15 jedinců/kontrola) a značné rozkolísanosti v jednotlivých sezonách však jde spíše o statistickou záležitost než reálně viditelnou skutečnost (obr. 3). V posledních letech se relativně častěji objevují i netopýr černý (Barbastella barbastellus) a netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), ale v obou případech jde pouze o jednotlivé kusy.

Netopžżi Chžnovsk† jeskynō_Obr. 4
Obr. 4 Početní stavy netopýrů velkých zimujících v Chýnovské
jeskyni se dlouhodobě zvyšují. Foto Miloš Anděra

Jiné druhy přibývají i mizejí
Kromě početnosti (abundance) se v dlouhodobém horizontu mění i druhové složení zimujících netopýrů. Výchozí stav zahrnoval 8 druhů – kromě pěti již zmíněných „kmenových“ druhů se nepravidelně objevovali netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr Brandtův (M. brandtii) a netopýr večerní (Eptesicus serotinus).

Netopžżi Chžnovsk† jeskynō_Obr. 6
Obr. 5 Netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) se řadí k novým
„návštěvníkům“ chýnovského zimoviště. Foto Miloš Anděra

Postupem doby se spektrum rozšířilo v r. 2006 o netopýra brvitého (M. emarginatus), který se z východních oblastí našeho území šíří na západ. Zajímavá situace nastala u netopýra velkouchého (Myotis bechsteinii) – přestože v období pozdně letních a podzimních přeletů pravidelně v menším počtu nalétá do podzemních prostor již od počátků sledování lokality, v jeskyni poprvé zazimoval až v r. 2011. Současně některé z dříve zjištěných druhů postupně vymizely – jmenovitě netopýr vousatý (Myotis mystacinus) a netopýr Brandtův (Myotis brandtii). Celkové druhové spektrum zimujícího společenstva Chýnovské jeskyně se tak na konci druhého de­setiletí 21. století pohybuje na úrovni 7–8 druhů (přítomnost n. brvitého je vysloveně nárazová).

Závěrem stojí ještě za poznámku skutečnost, že při četných kontrolách (i mimo standardní únorový termín) se v jeskyni nikdy neobjevili netopýr severní (Eptesicus nilssonii) a netopýr pestrý (Vespertilio murinus) přesto, že v okolních terénech se zcela běžně po celý rok vyskytují. Zvláště překvapivé je to u prvně uvedeného druhu, který občas jednotlivě zimuje v krátké štole v opuštěném lomu na Kladrubské hoře, vzdálené od jeskyně vzdušnou čarou pouze 1,5 km.

Uvedené výsledky ukazují, že společenstvo netopýrů zimujících v Chýnovské jeskyni se v průběhu času dynamicky proměňuje. Přes nemalé meziroční výkyvy je evidentní pozitivní trend vývoje početnosti, který na jedné straně odpovídá celkové současné situaci v populacích řady našich druhů netopýrů a zároveň osvědčuje nastavený režim ochrany tohoto významného zimoviště.

Použitá literatura

Anděra M., Zbytovský P., Bürger P., 1992: Bat community of the Chýnovská jeskyně Cave (Southern Bohemia, Czechoslovakia) in 1981 – 1986. – Prague Studies in Mammalogy, I. Horáček a V. Vohralík (eds.), Charles University Press, Prague, pp. 1 – 11.

Anděra M., 1994: Netopýří společenstvo Chýnovské jeskyně na Táborsku. – Ochrana přírody, 49(7): 201 – 202.

Anděra M., Zbytovský P., 2001: Chýnovská jeskyně a okolní zimoviště netopýrů. – Vespertilio, 5: 7 – 10.

Anděra M., Krejča F., Lemberk V., Zbytovský P., 2006: Nález netopýra brvitého (Myotis emarginatus) na Táborsku. – Vespertilio, 9 – 10: 217 – 218.

Anděra M., Krejča F., Zbytovský P., 2008: Netopýři Chýnovské jeskyně – modelový příklad výzkumu a ochrany cenné lokality. – Ochrana přírody, 63(4): 20 – 22.

Anděra M., 2016: Netopýři Chýnovské jeskyně. – Acta speologica, 7: 66 – 69.

Matějka R., 1957: Netopýři Chýnovské jeskyně u Tábora. – Ochrana přírody, 12(10): 294.