Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2016 — 1. 11. 2016 — Výzkum a dokumentace

Výzkum a monitoring kulturně-historických hodnot v krajinných památkových zónách

Identifikace kulturních a historických hodnot v krajinných památkových zónách
V České republice má dlouholetou tradici a požívá kladného povědomí u veřejnosti památková péče i ochrana přírody a krajiny. Na území ČR se dochovalo množství ucelených areálů a fragmentů historické kulturní krajiny, které vyžadují odpovědnou a systematickou péči. Toto se dotýká především území podléhajících ochraně podle památkového zákona 20/1987 Sb. Zákon rozšířil dříve uplatňované kategorie památkové péče a otevřel možnost prohlásit vybrané části kulturní krajiny památkovou zónou. Pro ochranu částí krajinných celků je používán termín krajinná památková zóna. Památkové zóny prohlašuje Ministerstvo kultury ČR po projednání s příslušným krajským úřadem. Při prohlašování památkové zóny musí být vymezena její hranice slovním popisem a graficky v mapové příloze, specifikován předmět ochrany a stanoveny podmínky pro regulaci činností v chráněném území. Do současnosti bylo na území ČR prohlášeno 25 KPZ. Krajinné památkové zóny jsou na území České republiky rozmístěny nerovnoměrně, zcela chybí v krajích Olomouckém, Moravskoslezském a Zlínském.

Obr. 1 Ukázka mapového výstupu – Krajinné hodnoty v KPZ Žehušicko.
Zpracoval Martin Weber a kol.

Po několika letech od vyhlášení ochrany prvních KPZ se plně projevila absence specializovaných nástrojů, např. multioborových dokumentů a detailních odborných map s informacemi o hodnotách a zásadách péče. To znesnadňuje operativní výkon zákonného procesu péče o tato území a možnosti jejich koncepční regenerace. Celostní a participativní ochrana území s historickými hodnotami včetně kulturní krajiny jako protiklad k v minulosti převážně aplikované segregované ochraně jednotlivých památek se váže mj. na Evropskou úmluvu o krajině, Úmluvu o ochraně architektonického dědictví a zejména na Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví.

Prvním krokem k hlubšímu poznání byla revize kulturních a historických hodnot, které jsou v jednotlivých KPZ chráněny. Byl vytvořen obsáhlý seznam hodnotných jevů, které mohou být v KPZ zastoupeny, a ty byly ve vybraných územích zmapovány (Box). Identifikace hodnot se zaměřuje na podchycení kulturně-historických hodnot a kompozičních jevů, jakož i hodnot přírodních. Usiluje tak o vytvoření uceleného a moderního odborného podkladu pro kvalifikované rozhodování odborných orgánů státní správy (zejména památkové péče) a samosprávy, vlastníků, správců a uživatelů jednotlivých částí krajiny KPZ, jakož i podkladu pro zadavatele, pořizovatele a projektanty územně plánovací dokumentace a dalších plánů v oblasti ochrany a rozvoje území.

Pro vybrané KPZ byla zpracována v prostředí ARC GIS identifikace kulturně-historických hodnot a kompozičních jevů, jakož i hodnot přírodních. Data geografické databáze získaná z literatury, geografických podkladů a terénního průzkumu byla digitalizována v jednotlivých vrstvách. Byly vytvořeny dvě dílčí mapy (mapa kulturně-historických hodnot a kompozičních jevů a mapa přírodních hodnot). Mapy byly vytvářeny na podkladu ZABAGED v měřítku 1 : 10 000.

Dosažené výsledky byly textově a tabelárně interpretovány v kontextu historického vývoje a současného stavu. První dílčí mapa je zákresem kulturně-historických hodnot a kompozičních vztahů, významných z hlediska uchování kulturního dědictví KPZ. Kromě existujících hodnot a jevů v současné krajině jsou ve výkresu obsaženy i jevy dochované částečně (torzální) a zaniklé. Součástí výkresu je i postižení rušivých jevů, které snižují hodnotu a narušují historické kompoziční vazby krajiny. Vedle obecně známých kategorií (např. historicky a architektonicky cenné stavby a jejich soubory) obsahuje mapa nově definované kategorie. V rámci specifických kategorií byly zmapovány následující soubory jevů: jádrová oblast historické kulturní krajiny, osídlení, plošné části historické kulturní krajiny (svébytné krajinářské celky), plošné části historické kulturní krajiny – zaniklé plochy zemědělského, lesního, vodního a rybničního hospodaření, liniové části historické kulturní krajiny, bodové části historické kulturní krajiny, znaky prostorových vztahů a identity a rušivé jevy (Obr. 1).

Ve druhé mapě jsou zakreslena přírodní stanoviště, která mají význam nejen z hlediska zachování udržitelného rozvoje krajiny, ale i jejich kulturně-historických hodnot. K vyhotovení mapy formačních skupin přírodních stanovišť, která přináší základní informaci o stavu vegetace v území z hlediska ochrany přírody, byl využit digitalizovaný výstup mapování biotopů v České republice pro účely vytváření soustavy evropsky významných chráněných území Natura 2000. Tyto podklady byly revidovány v terénu a upraveny podle potřeby projektu v souladu s metodikou mapování biotopů. Pro klasifikaci biotopů byla použita národní interpretační příručka k biotopům Natura 2000 pro Českou republiku (Chytrý et al. 2010). Zoologicky významné lokality byly stanoveny na základě kritického posouzení dostupných údajů a jejich revize v terénu. Mapová legenda zahrnuje přírodní hodnoty a jevy uplatňující se v rámci vymezeného území, včetně míry jejich zachovalosti (Obr. 2).

Některé obecné metodické přístupy – zejména identifikace a klasifikace znaků a stop historické kulturní krajiny – mohou sloužit obecně i pro kulturní krajinu, rozkládající se mimo památkově chráněná území. Dále mohou být využity pro obecnou ochranu památkových hodnot území a jako podklad pro nástroje územního plánování a nástroje ochrany přírody a krajiny. Identifikace hodnot krajiny je důležitým předpokladem ke zvýšení povědomí o významu KPZ u místních obyvatel, orgánů státní správy a samosprávy, jakož i dalších subjektů a uživatelů krajiny a vodítkem k participativnímu pojetí ochrany těchto území.

Obr. 2 Ukázka mapového výstupu – Přírodní hodnoty v KPZ Žehušicko.
Zpracoval Jiří Dostálek a kol.

Monitoring kulturních a historických hodnot
Další součástí projektu bylo vypracování metodiky monitoringu stavu krajinné památkové zóny. Metodika stanovuje jednotnou strukturu sledování stavu krajiny a jejích změn, které je nedílnou součástí správy krajinné památkové zóny. Zároveň určuje, jaké informace mají být připraveny a případně interpretovány, aby co nejlépe podchycovaly stav a změny hodnot kulturní krajiny a aby byly využitelné pro stanovení optimálního způsobu ochrany a rozvoje území v příslušné krajinné památkové zóně.

Metodika vychází vstříc potřebě mezioborového sjednocení přístupu k hodnotám krajinných památkových zón. V zájmu jejich uchování usiluje o celostní pohled na území příslušné zóny, aniž by některý z oborů musel rezignovat na své principy ochrany a péče.

Kromě pokynů pro realizaci monitoringu metodika přináší terminologický slovník, v němž jsou vysvětleny pojmy nezbytné pro správné pochopení hodnocení stavu krajiny. Terminologický slovník je zpracován tak, aby definice pojmů v maximální míře eliminovaly zjednodušující mechanismy a posuny a v maximálně možné míře vystihovaly podstatu zkoumaných jevů. Sjednocení odborné terminologie, kterou v současnosti praxe postrádá, přispěje k lepší mezioborové komunikaci v procesu plánování a managementu krajinných památkových zón.

Termínem „monitoring krajiny“ se označuje proces pravidelného (kontinuálního nebo cyklického) sledování kvalitativního stavu krajiny v čase. S ohledem na to, že změny v uspořádání krajiny se projevují v delším časovém horizontu, je v případě monitoringu stavu KPZ preferováno cyklické sledování změn. Délka časového intervalu odpovídá reálné dynamice změn sekundární krajinné struktury, tj. způsobu využití krajiny člověkem. V podmínkách ČR odpovídá cyklu 5–10 let. Cílem monitoringu stavu KPZ je:

• identifikovat, jestli předmět ochrany KPZ existuje;
• popsat stav vybraných jevů identifikujících kvalitu KPZ;
• vyhodnotit dopad a účinky manažerských rozhodnutí. Vychází se z předpokladu, že změna stavu může být způsobena nesprávně nastaveným nebo podlimitním managementem.

Monitorovací systém památek typu kulturní krajina musí být:

otevřený – je možné jej doplňovat a aktualizovat;
dynamický – struktura, frekvence sledování a typ indikátorů musí reagovat na měnící se přírodní a socio-ekonomické podmínky a stav poznání;
expertní – hodnocení se provádí expertním posouzením stavu krajiny dle vybraných kritérií a/nebo deskriptorů ― a současně
participativní – do hodnocení musí být zapojená veřejnost.

Monitoring může být prováděn v zásadě dvěma způsoby, nebo jejich kombinací:
aformou peer-review (hodnocení komisí expertů dle předem stanovených pravidel);
pomocí deskriptorů (měřitelné indikátory).

Monitoring v případě KPZ provádí:
expert/expertní skupina;
orgán památkové péče;
orgán územní samosprávy.

Výhodou posuzování stavu území formou peer-review je „uchopitelnost“ a srozumitelnost hodnocení, které má víceméně verbální charakter (může být doplněno fotodokumentací nebo mapovou přílohou). Kladem je rovněž větší operativnost hodnocení, jeho technická nenáročnost a jistá tradice v podmínkách ČR.

Nevýhodou je velké subjektivní zatížení soudů, slabší argumentace pomocí měřitelných ukazatelů a statistik a náročnost na dostatečné personální kapacity a čas.

Výhodou monitoringu území pomocí deskriptorů je vyšší objektivita posouzení. V případě dostupnosti dat je potřebný menší počet hodnotících expertů než v případě hodnocení peer-review. Nevýhodou je určitá nesrozumitelnost matematických postupů pro nezasvěcené a nebezpečí zkreslení až možné manipulace při interpretaci dat a vyšší nároky na specifické dovednosti hodnotitelů (práce v prostředí GIS).
Posuzování kvality území a jejích změn se v současnosti opírá spíše o hodnocení pomocí měřitelných deskriptorů (indikátorů). V případě posuzování změn kvality krajiny KPZ je relevantní kombinace obou výše uvedených postupů. Rozsah peer-review hodnocení a hodnocení pomocí indikátorů se při zavádění monitoringu a jistém nedostatku zkušeností bude stanovovat individuálně podle: kapacitních možností monitorující instituce, jejího technického vybavení (GIS), disponibilních finančních zdrojů, velikosti a složitosti správy KPZ, časové naléhavosti.

Klíčovými pro nastavení monitoringu jsou:

indikátory (popsatelné parametry) – identifikují zkoumaný jev, určují jeho rozsah a kvalitu, umožňují exaktní vyhodnocení (indikátor musí být měřitelný a měření musí být opakovatelné);

kritéria expertního posuzování a jejich škály – v případě hodnocení peer-review;

čas – cyklus, ve kterém se hodnocení opakuje. Musí být dostatečně dlouhý, aby bylo možné zaznamenat změnu stavu (závisí na rychlosti změn ve využívání krajiny), ale současně dostatečně krátký, aby jím bylo možné zachytit nastupující kvalitativní změnu stavu krajiny. Nastavení monitorovacího intervalu je potřebné přizpůsobit termínům aktualizace územně plánovacích dokumentací a plánů ochrany KPZ, případně dalšími oborovými plánovacími procesy (hospodářská úprava lesa, pozemkové úpravy apod.).

Vedle identifikace a monitoringu kulturních a historických hodnot v krajinných památkových zónách jsou další výsledky řešení výzkumného projektu shrnuty v první ucelené a reprezentativní publikaci o doposud vyhlášených KPZ (Kuča a kol., Krajinné památkové zóny České republiky, 2015). Vypracovány a navrženy byly rovněž čtyři metodické postupy, a to pro zpracování standardizovaného záznamu KPZ, pro tvorbu plánů ochrany KPZ, pro monitoring KPZ a pro hodnocení vlivů na KPZ. Obsahová náplň projektu a dosažené výsledky jsou podrobně uvedeny na internetových stránkách projektu:
http://www.kpz-naki.cz/.