Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2011 — 11. 4. 2011 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Střevlík Ménétriésův - skvost našich rašelinišť

autoři: Radek Hejda, Jan Farkač

Střevlík Ménétriésův patří mezi kriticky ohrožené zástupce brouků čeledi střevlíkovití (Carabidae),jehož význam podtrhuje zařazení do Směrnice Rady 92/43/EEC (směrnice o stanovištích) jako prio­ritní druh, respektive do červeného seznamu ohrožených druhů (Farkač, Král et Škorpík 2005).

Jde o boreoalpinní druh se třemi poddruhy. Nominotypický poddruh C. menetriesi menetriesije znám ze severovýchodního Německa (Meklenburska), Polska, severozápadního Slovenska, Běloruska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Karélie, severní a střední části evropského Ruska, Ukrajiny a ze západní Sibiře. Poddruh C. m. pacholeiz Česka, Rakouska (Horního a Dolního Rakouska) a z Německa (Saska, Bavorska). Třetí poddruh, C. m. witzgalli, žije v alpském předhůří na rakousko-německém pomezí (v severozápadním Tyrolsku, jihozápadním Bavorsku).

V České republice se Carabus m. pacholeivyskytuje nejvíce na šumavských rašeliništích, která hostí většinu našich populací. Další můžeme nalézt už jen ojediněle v Slavkovském lese a v Novohradských a Krušných horách. Pro podrobné poznání životních nároků tohoto druhu byl proveden víceletý monitoring v oblasti Krušných hor a Šumavy. Pomocí stovek pastí, umístěných do všech přítomných typů biotopů, se odhadovaly jeho biotopové preference, životní cyklus i složení potravy. Metodou zpětného odchytu a označením takřka dvou tisíc jedinců byla definována podrobná charakteristika tohoto druhu.

Mapa rozsíření střevlíka Ménétriésova v ČR

Vyskytuje se v závislosti na nadmořské výšce od poloviny dubna s maximem výskytu v polovině května (na Šumavě) až počátkem června (v Krušných horách) a koncem aktivity na konci září a počátkem října. Krátce po ukončení zimní hibernace dochází k páření samců a samic, následovaném kladením vajíček samicemi v průběhu května a června. Vývojový cyklus trvá poměrně krátce, už po dvou měsících je ukončen. Nicméně většina čerstvě vylíhnutých imag zůstává dále v kukelní komůrce a aktivuje až následující jaro (malá část nově vylíhnutých jedinců aktivuje ještě během prvního roku svého života v průběhu září a října). Carabus menetriesi, stejně jako ostatní druhy rodu Carabus, patří mezi víceleté druhy. U řady jedinců bylo potvrzeno 2x přezimování (od podzimu prvního roku přes celý druhý rok až po jarní období třetího roku).

Potravně je specializován na druhy obývající rašeliniště – základ jeho potravy tvoří slimáci a pavouci. Mimoto napadá i další druhy – byl nalezen při požírání housenek motýlů i kobylek (zde je predace vzácná a napadá pouze přestárlé či nemocné kusy).

Statistická analýza jeho biotopových preferencí prokázala, že Carabus menetriesi pacholei dává přednost rašelinnému bezlesí s dominancí rašeliníku Sphagnum sp. Významně negativně ovlivňuje jeho početnost zastínění povrchu, proto s rostoucím počtem stromů (zejm. borovice blatky na Šumavě a smrku ztepilého v Krušných horách) na rašeliništi dochází k poklesu jeho početnosti. K faktorům pozitivně ovlivňujícím jeho početnost patří dostatečná vlhkost prostředí a přítomnost rašeliníku. Může trvale žít i na vlhkých loukách s dominancí jednoděložných rostlin bez přítomnosti mechů, nicméně tyto plochy musejí být funkčně spojeny s rašeliništěm. Naproti tomu vlhkým loukám s převahou dvouděložných rostlin se vyhýbá. Důvodem je přítomnost větší biomasy rostlin, a tím a větší zastínění povrchu a konkurence ostatních druhů rodu Carabus(na Šumavě zejména C. scheidleri). Striktně se vyhýbá také zapojenému vysokokmennému lesu (suchému i mokřinnému). Tyto plochy mohou fungovat i jako migrační bariéry.

Střevlík Ménétriésův je ohrožen řadou faktorů, které působí často synergicky. Mezi nejvážnější z nich patří imisní znečištění, jež vede ke změně chemismu rašelinišť, na který je citlivý. Imise a následné kyselé deště zdevastovaly řadu severočeských rašelinišť, což vedlo k jeho velkému ústupu v oblasti Krušných hor. Naproti tomu rašeliniště na Šumavě nebyly imisnímu zatížení vystaveny takovou měrou, a proto zde C. menetriesiosidluje několik desítek lokalit.

Dalším z faktorů negativně působících na střevlíka Ménétriésova je faktická likvidace rašelinišť, tj. meliorace a odvodnění. Tímto způsobem byly zlikvidovány a přeměněny na lesní půdu tisíce hektarů mokřadů a bažin. Naštěstí již není nebezpečí meliorací tolik aktuální a zbývající rašeliniště jsou často součástí zvláště chráněných území.

Neméně nebezpečným faktorem, který může vést až k vymření celé populace, je postupné zarůstání lokality lesem, což je často způsobeno uskutečněnými melioracemi v okolí, a tedy dlouhodobou změnou hydrických poměrů. Ohrožena jsou zejména malá rašeliniště, kterých je ovšem v ČR většina. Střevlík Ménétriésův jako heliofyl (druh vyžadující světlé prostředí) potřebuje bezlesí až řídký porost. Postupné zarůstání lokality vede k jejímu zastínění, a tím i k totální změně podmínek včetně postupné změny vegetačních pater, a způsobuje pomalý zánik celé populace. Velkoplošná likvidace rašelinišť způsobila jejich izolaci, proto nemá střevlík Ménétriésův možnost se z těchto zarůstajících ploch stáhnout a přesunout se na jiná stanoviště.

V dřívějších dobách bránily zarůstání rašelinišť často požáry. Vlivem ohně na střevlíka Ménétriésova se zabýval pokus, kdy byl kus rašeliníku s uschlou vrstvou v horní části a vlhkou až mokrou ve spodní části zapálen. Po vyhoření ohně byl substrát zkontrolován a zajistilo se, že všechna sledovaná imaga přečkala oheň bez úhony v mokré části substrátu, stejně tak jako další zástupci střevlíkovitých. Rašeliník po požáru následně rychle zregeneroval. Tato zkušenost je v našich podmínkách nereálná, proto cestou k záchraně populací na zarůstajících lokalitách je blokování sukcese výřezem dřevin a budování přehrázek na odtokových kanálech z dříve odvodňovaných rašelinišť. Nezbytné je uchování propojenosti obsazených blízkých rašelinišť.

Doufejme, že znalosti o životě střevlíka Ménétriésova nám umožní prosazení takového managementu lokalit a jejich okolí s jeho výskytem, že tento druh bude i nadále skvostem české přírody.

Příklad biotopu střevlíka Ménétriésova v Krušných horách na Božím Daru.

(Foto Jan Farkač)