Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2017 26. 8. 2017 Výzkum a dokumentace Tištěná verze článku v pdf

Ptáci Krkonoš po 20 letech

Autor: Jiří Flousek

Ptáci Krkonoš po 20 letech

V letech 2012–2014 byl v Krkonoších řešen česko-polský projekt Fauna Krkonoš, podpořený z Operačního programu pro přeshraniční spolupráci mezi ČR a Polskem. Podílely se na něm, kromě obou správ národních parků, i univerzity v Českých Budějovicích a ve Wrocławi a Česká společnost pro ochranu netopýrů. Hlavním cílem bylo získat podklady k aktuálnímu rozšíření a početnosti tří skupin živočichů – denních motýlů, ptáků a netopýrů – a k prostorovým přesunům krkonošských jelenů. V případě ptáků projekt opakoval mapování z let 1991–1994 a nabídl tak cenné podklady k hodnocení dlouhodobého vývoje jejich populací.

Metodika
Zásadním vstupním krokem nového mapování byla volba vhodné metodiky. Chtěli jsme pokrýt stejné území jako minule, mapovat ve větším detailu, protože kvadráty 3 × 3  km se pro členité horské prostředí ukázaly být moc hrubé, získat výsledky porovnatelné s údaji z doby před 20 lety a současně využít přesnější a v budoucnu opakovatelné metody, které poskytnou kvalitní podklady pro modelování získaných dat.

027A_luŚ†k_üervenž2_TB
Obr. 2 Luňák červený. Foto Tomáš Bělka

Sledované území zahrnovalo dva národní parky, jejich ochranná pásma a dvě ptačí oblasti na obou stranách Krkonoš a v nejbližším podhůří, ve výsledku téměř 962 km2 mezi 340–1603  m n. m. Výskyt ptačích druhů byl mapován v 471 kvadrátech o velikosti 1,5 × 1,4  km, odvozených z mezinárodní sítě KFME.

101C_budn°üek_vōtÁ°_Pś
Obr. 3 Budníček větší. Foto Petr Šaj

Jak jsme pracovali?
Data byla získávána ve čtyřech úrovních. Při mapování jsme zjišťovali přítomnost druhů v každém kvadrátu s využitím hodinové metody. Mapovatel po dobu 60 minut procházel mapovaný kvadrát, aby reprezentativně navštívil zastoupené typy prostředí a zjištěné druhy zaznamenával chronologicky a odděleně do šesti desetiminutových intervalů. U každého zapisoval i kategorie průkaznosti hnízdění dle standardních mezinárodních kritérií. Kvadrát navštívil třikrát v hnízdním období, za tři roky jsme tak pro každý z nich disponovali daty z návštěv o souhrnné délce 9 hodin. Díky stejnému vynaloženému úsilí jsou získané výsledky srovnatelné mezi jednotlivými kvadráty a kdykoliv opakovatelné.

137B_bramborn°üek_üernohlavž1_TB
Obr. 4 Bramborníček černohlavý. Foto Tomáš Bělka

Sčítání nám poskytlo údaje o početnosti druhů. Kvůli časové náročnosti se sčítalo ve čtvrtině kvadrátů, nejprve stratifikovaných podle převažujícího typu prostředí a následně náhodně vybraných. V každém jsme sčítali na 8 náhodně vybraných bodech po dobu 5 minut a zaznamenávali všechny slyšené a pozorované ptáky odděleně ve třech kategoriích (zpívající samec, krmící pták, ostatní jedinci) a ve třech pásmech od sčítacího bodu (do 25  m, 50–100  m, nad 100 m). Každý bod se sčítal dvakrát v hnízdním období a během tří let tak byl navštíven šestkrát.

Obr1A_budnicek_vetsi
Obr. 5A Budníček větší (Phylloscopus trochilus): Příklad druhu s údajem o denzitě
(v párech na km2), vypočtené na základě modelování pro každý kvadrát 1,5 × 1,4  km
(tmavé body znamenají skutečně prokázaný výskyt v příslušném kvadrátu).
Jeho početnost stoupala od podhůří po biotopy nad horní hranicí lesa. Modelovaný odhad
početnosti pro celé sledované území dosáhl 14 180–17 080 párů; hnízdní populace byla do 
poloviny 90. let minulého století zhruba stabilní, od té doby se více než zdvojnásobila.
Vypracoval Jiří Flousek et al. 2015

Žádná z uvedených metod nepokrývala noční období, takže paralelně probíhalo nahrávání hlasů. V každém kvadrátu se na dobu min. 12 hodin, zahrnujících celou noc, umístilo nahrávací zařízení, registrující hlasové projevy zejména nočních druhů.

Obr1B_holub_doupnak
Obr. 5B Holub doupňák (Columba oenas): Příklad druhu s údajem o pravděpodobnosti
výskytu v každém kvadrátu, získaným rovněž na základě modelování (škála odpovídá
pravděpodobnosti zjištění od 0 do 100 % během 1 hodiny). Jeho výskyt ilustruje přítomnost
smíšených a bukových porostů, početnost byla vyšší na severní straně pohoří než
na jižních svazích. Celková početnost byla modelováním odhadnuta na 
320–590 hnízdících párů, během uplynulých 20 let se zvýšila zhruba na trojnásobek.
Vypracoval Jiří Flousek et al. 2015

Poslední úrovní sběru dat byly všechny ostatní informace o výskytu ptáků a jejich početnosti – údaje z detailního sledování vybraných druhů (např. tetřívka obecného či slavíka modráčka) a jakákoliv další náhodná pozorování.

Obr1C_lunak_cerveny
Obr. 5C Luňák červený (Milvus milvus): Příklad druhu s konkrétně zjištěným výskytem
ve třech kategoriích průkaznosti hnízdění (A: možné, B: pravděpodobné, C: prokázané).
Odhad celkové početnosti tohoto kriticky ohroženého druhu vzrostl ze 2–3 párů v letech
1991–94 na 3–6 párů o 20 let později.
Vypracoval Jiří Flousek et al. 2015

Standardní podklady z prvních dvou úrovní, z mapování a sčítání, byly poprvé v ČR využity k modelování výskytu a početnosti druhů. Modelování pracuje s detektabilitou, tedy pravděpodobností, s jakou můžeme zjistit jedince daného druhu. Při každé kontrole řada ptáků unikne naší pozornosti, protože se nijak nápadně neprojevují (např. nezpívají). Nebo se sice projevují, ale mapovatel je nezaregistruje (třeba kvůli mnoha jiným podnětům). Právě modelování dokáže tento nedostatek napravit a „vypočítat“ pravděpodobnější, skutečnosti bližší informace o výskytu jednotlivých druhů. Pro nejpočetnější z nich, s kvalitními daty, jsme získali mapy s odhadem početnosti v každém kvadrátu, pro druhy s menším množstvím údajů „jen“ mapy s pravděpodobností jejich výskytu. A nepočetné a vzácné druhy jsme ilustrovali mapami s konkrétně prokázaným výskytem. (Obr. 5A-C)1

Pro každý druh byla vypočtena nebo expertně odhadnuta jeho početnost na sledovaném území, ke 42 druhům jsme měli k dispozici i údaje o dlouhodobých změnách jejich početnosti z bodových transektů sčítaných v letech 1984–2011.

045A_üejka_chocholat†4_TB
Obr. 6 Čejka chocholatá. Foto Tomáš Bělka

Co jsme zjistili?
V hnízdním období let 2012–14 byl na sledovaném území Krkonoš prokázán výskyt 194 druhů ptáků, z nichž 163 tu lze považovat za hnízdící, 90 patří ke zvláště chráněným v ČR (z toho 19 kriticky ohrožených) a 46 je zařazeno v evropské směrnici o ptácích.

Obr2A_cejka_chocholata
Obr. 7A Čejka chocholatá (Vanellus vanellus): Druh zemědělské krajiny s negativním
vývojovým trendem. Počet obsazených kvadrátů klesl během 20 let o 62 %, početnost
z 30–40 na 8–12 hnízdících párů (–70 %).
Vypracoval Jiří Flousek et al. 2015

Porovnání s minulým mapováním ukázalo, že v uplynulých 20 letech prokazatelně vymizely dva hnízdící druhy (tetřev hlušec Tetrao urogallus a potápka rudokrká Podiceps grisegena), dalších sedm nebylo nyní nalezeno (např. kulík hnědý Charadrius morinellus nebo lelek lesní Caprimulgus europaeus) a naopak nově bylo zaznamenáno 11 druhů (např. sýček obecný Athene noctua nebo slavík obecný Luscinia megarhynchos).

Obr2B_hyl_rudy
Obr. 7B Hýl rudý (Carpodacus erythrinus): Druh s prostorovým ústupem, kterému
ale neodpovídal srovnatelný pokles početnosti. Počet obsazených kvadrátů se snížil téměř o 40 %,
odhad početnosti ze 240–460 na 200–370 hnízdících párů (–20 %). Druh vymizel
zejména v nižších polohách, příčiny však nejsou známé. Vypracoval Jiří Flousek et al. 2015

U 19 druhů klesl během 20 let počet obsazených kvadrátů o více než 10  %. Největší prostorový ústup (většinou spojený i se značným poklesem početnosti) byl zjištěn např. u ledňáčka říčního Alcedo atthis, čejky chocholaté Vanellus vanellus nebo vrabce domácího Passer domesticus. Naopak 27 druhů zaznamenalo plošný nárůst o 20  % a více – např. bramborníček černohlavý Saxicola rubicola, pochop rákosní Circus aeruginosus nebo žluva hajní Oriolus oriolus. U řady druhů se rozšíření víceméně nezměnilo a jejich početnost zůstala zhruba stejná, pouze v průběhu let více či méně kolísala. (Obr. 7A-C)2

Obr2C_brambornicek_cernohlavy

Obr. 7C Bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola): Druh se vzestupným prostorovým i početním trendem. Počet obsazených kvadrátů vzrostl z jednoho na 15, početnost z 1–2 na 25–40 párů. Nově obsadil strukturně pestrou krajinu polského podhůří a subalpínské a alpínské trávníky na hřebenech hor.Vypracoval Jiří Flousek et al. 2015

Nejběžnějšími ptáky byly pěnkava obecná Fringilla coelebs, pěnice černohlavá Sylvia atricapilla a králíček obecný Regulus regulus; deset nejpočetnějších druhů tvořilo téměř dvě třetiny celkové početnosti všech zjištěných druhů. Z běžných byl u 20 zjištěn početní nárůst (např. holub hřivnáč Columba palumbus nebo budníček menší Phylloscopus collybita), u 9 druhů naopak úbytek (např. budníček lesní P. sibilatrix nebo linduška lesní Anthus trivialis). (Obr. 9A-C)3

Holub doupŚ†k Foto Clive Hurford Archiv Jiż° Flousek 053A_Stock Dove7_CH
Obr. 8 Holub doupňák. Foto Clive Hurford, Archiv Jiřího Flouska

Co zajímavější druhy?
Poprvé bylo prokázáno hnízdění jeřába popelavého Grus grus v polském podhůří (4–6 párů) a datlíka tříprstého Picoides tridactylus v horských smrčinách (7–11 párů). Vítaným poznatkem je již pravidelné hnízdění jednoho páru orla mořského Haliaeetus albicilla na polské straně hor a rostoucí populace sokola stěhovavého Falco peregrinus, který se po 30 letech vrátil zpět v roce 1992 a dnes tu hnízdí 6–8 párů. Téměř 50 let jsme čekali na návrat strnada lučního Emberiza calandra do podhůří, kde nyní hnízdí 50–70 párů. Příbuzný strnad zahradní E. hortulana – kriticky ohrožený druh, jehož hnízdění bylo v Krkonoších naposledy prokázáno před 20 lety – byl zjištěn v počtu 3–5 párů. Velmi početný (odhadem 70–120 párů) byl v letech mapování i sibiřský budníček zelený Phylloscopus trochiloides.

Obr3A_penice_cernohlava
Obr. 9A Početnost pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla) vzrostla v uvedených 28 letech
zhruba na pětinásobek (aktuálně 54 720–59 810 párů) a odpovídala tak celostátnímu trendu.
Vypracoval Jiří Flousek et al. 2015

Naopak k druhům s nepříznivými trendy se přiřadil ostříž lesní Falco subbuteo – před 20 lety tu hnízdilo do 25 párů, současný odhad není ani poloviční. Hlavním důvodem může být úbytek jiřiček obecných, důležité složky jeho potravy, jejichž hnízda jsou likvidována na řadě horských bud. Dramaticky mizí linduška horská Anthus spinoletta, pro kterou jsou Krkonoše a Jeseníky jedinými pravidelnými hnízdišti u nás – během 20 let klesla její početnost o 70  % na pouhých 40–45 párů v celém pohoří.

Obr3B_cervenka_obecna
Obr. 9B Velikost hnízdní populace červenky obecné (Erithacus rubecula) v jednotlivých
letech kolísala, ale dlouhodobě byla stabilní, s aktuální modelovanou početností
27 310–31 350 párů.
Vypracoval Jiří Flousek et al. 2015

Potvrdil se také ústup ptáků zemědělské krajiny, pozorovaný v celé ČR i v Evropě – dříve běžná čejka chocholatá Vanellus vanellus ubyla o plných 70  % a z podhůří českých Krkonoš téměř vymizela, početnost koroptve polní Perdix perdix klesla téměř o 60  %.

Obr3C_sykora_uhelnicek
Obr. 9C Sýkora uhelníček (Periparus ater) je druhem, jehož početnost vzrůstala do přelomu
století a od té doby je zhruba stabilní (30 850–35 030 párů). Podobný trend byl zjištěn např.
u králíčka obecného Regulus regulus, střízlíka obecného Troglodytes troglodytes nebo strakapouda
velkého Dendrocopos major, a nelze proto vyloučit, že se jejich populace postupně vrátily
k výchozí početnosti z období před působením průmyslových emisí na krkonošské lesy. Všechny
čtyři druhy totiž patřily mezi ptáky, kteří negativně reagovali na rozpad zdejších lesů
v 70. a 80. letech minulého století.
Vypracoval Jiří Flousek et al. 2015

A obecné charakteristiky?
Druhová diverzita ptáků se pohybovala mezi 23–101 druhy na kvadrát, klesala s rostoucí nadmořskou výškou a stoupala se zvyšující se diverzitou prostředí. Nejvíce druhů tak bylo zjištěno v mokřadech v severním podhůří Krkonoš a nejméně na jejich hřebenech. (Obr. 11) Počet zvláště chráněných druhů byl podobně vázán na pestřejší krajinu, ale s rostoucí nadmořskou výškou naopak vzrůstal. Nejvíce jich tak nalezneme na hřebenech hor. Směrem do hor stoupalo rovněž zastoupení „severských“ druhů, jejichž centrum areálu rozšíření se nachází v severní Evropě.

linduška horská _NPC3925
Obr. 10 Početnost lindušky horské klesla během 20 let o 70 %. Foto Zdeněk Patzelt

Jak dál?
Získané výsledky již dnes slouží při posuzování rozvojových aktivit v národních parcích a ptačích oblastech na české i polské straně Krkonoš nebo při plánování vhodného managementu lesních a nelesních stanovišť. A skvělé by samozřejmě bylo zopakovat celé mapování po dalších 20 letech! (Výsledná publikace „Ptáci Krkonoš – atlas hnízdního rozšíření 2012–2014“ je ve formátu pdf ke stažení na adrese
http://ptacikrkonos.krnap.cz).

Obr4_diverzita_ptaku

Obr. 11 Celkový počet hnízdících druhů (v kategoriích prokázané, pravděpodobné a možné
hnízdění) v jednotlivých kvadrátech 1,5 × 1,4  km. Vypracoval Jiří Flousek et al. 2015

Legenda obrázkových serií
1 aTři typy map ilustrující hnízdní rozšíření ptáků v Krkonoších v letech 2012–2014. (Obr. 5A-C)
2 aPříklady tří druhů ze sledované oblasti Krkonoš s odlišnými prostorovými trendy v uplynulých
dvaceti letech (červený nebo zelený bod: druh zjištěn pouze v letech 1991–94 nebo 2012–14; žlutý bod: druh zjištěn v obou obdobích; modrý rámeček: území mapované v letech 1991–94; čerchovaná čára: státní hranice; kvadráty o velikosti 3 × 3  km). (Obr. 7A-C)
3 aTři příklady druhů s rozdílnými početními trendy v Krkonoších v letech 1984–2011. (Obr. 9A-C)