Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2008 19. 8. 2008 Výzkum a dokumentace

Netopýři Chýnovské jeskyně

modelový příklad výzkumu a ochrany cenné locality

autoři: Miloš Anděra, František Krejča, Petr Zbytovský

Netopýři Chýnovské jeskyně

Největší krasový útvar jižních Čech – Chýnovská jeskyně v Pacově hoře poblíž Dolních Hořic na Táborsku – představuje nejen výjimečný geologický výtvor, ale i lokalitu významnou z hlediska chiropterologického (od Chiroptera – letouni), neboť slouží jako významné refugium netopýrů.

Odpovídá tomu i pozornost, která je jim věnována: Už přes čtvrt století zde probíhá pravidelný monitoring, díky němuž dnes máme poměrně dokonalý přehled jak o druhové skladbě, tak i početním zastoupení tamního netopýřího společenstva.

První zmínka Chýnovské jeskyně v chiro-pterologické literatuře se datuje do roku 1956, kdy J. Gaisler, V. Hanák a M. Klíma v prvním uceleném přehledu našich netopýrů zmínili zdejší výskyt netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus). Protože se zpětně nepodařilo dopátrat zdroj či dokladový materiál tohoto údaje, a ani v následujícím období tento druh nebyl v jeskyni nikdy zastižen, je uvedený údaj nejistý. Za první konkrétní a věrohodnou zprávu o netopýřích obyvatelích jeskyně tak lze považovat přehled zjištěných druhů (včetně zmínky o netopýru řasnatém – Myotis nattereri), sepsaný o rok později R. Matějkou v časopise Ochrana přírody.

Počátek soustavnějšího monitoringu spadá až do zimní sezony 1981/1982, kdy bylo zahájeno pravidelné sledování lokality pod patronací zoologického oddělení Národního muzea v Praze (M. Anděra) a Blatského muzea v Soběslavi (P. Zbytovský), které v těsné spolupráci se správou jeskyně probíhá dodnes. Kromě pravidelného měsíčního sčítání hibernujících jedinců monitoring zahrnoval i odchyty netopýrů před vchody do podzemních prostor (tzv. netování), a to zprvu od jara do podzimu (1981–1986 a 1991–1992) a v poslední fázi i celoročně (2005–2007).

Pro názornou představu o úrovni monitoringu uvádíme pár základních čísel. Od prosince 1981 do února 2008 se uskutečnilo celkem 167 akcí, z čehož bylo 64 kontrol zimoviště a 103 odchytů (z toho 18 v zimním období); bylo zjištěno na 4 770 netopýrů, z toho při odchytech do sítí asi 1 500 jedinců. Tato poměrně úctyhodná čísla dokládají, že Chýnovská jeskyně se bez jakýchkoli pochyb řadí na jedno z předních míst mezi chiropterologicky sledovanými podzemními prostorami v Čechách. Přestože výzkum některých aspektů biologie a ekologie „chýnovských“ netopýrů nadále pokračuje, dílčí výsledky již dávají dostatečný obraz o charakteru společenstva a jeho proměnách v krátkodobém (sezonním) i dlouhodobém časovém horizontu.

Výčet netopýrů zastižených za celou dobu sledování v současné době zahrnuje celkem 10 druhů (nepočítáme-li výše zmíněný pochybný údaj o netopýru hvízdavém), z nichž ke „kmenovým položkám“ patří zejména netopýr velký (Myotis myotis), netopýr vodní (M. daubentonii), netopýr řasnatý (M. nattereri) a netopýr ušatý (Plecotus auritus), nepravidelně se objevují netopýr velkouchý (M. bechsteinii), netopýr vousatý (M. mystacinus), netopýr večerní (Eptesicus serotinus) i netopýr černý (Barbastella barbastellus) a dva zbývající druhy – netopýr Brandtův (M. brandtii) a netopýr brvitý (M. emarginatus) – navštěvují jeskyni jen zcela výjimečně. Některé druhy se v podzemních prostorách objevují v zimě i během jara až podzimu, jiné pouze v zimě či naopak v období aktivní fáze života (Tab. 1). Určitou „záhadou“ je striktně sezonní výskyt netopýra velkouchého. Přestože v pozdně letním a podzimním období do jeskyně pravidelně zalétá (i když nehojně), při zimování nebyl zaznamenán ani jednou.

Tab. 1 Charakter výskytu netopýrů v Chýnovské jeskyni

Charakter výskytu netopýrů v Chýnovské jeskyni

Teprve nedávný nález netopýra brvitého (2006) ovšem naznačuje, že ani uvedené druhové spektrum nemusí být ještě zcela definitivní. Zatím nevysvětlitelná se jeví absence netopýra severního (Eptesicus nilssonii) – ačkoli je v letním období v okolí jeskyně všude hojný a dokonce příležitostně zimuje i v nedaleké krátké štole na Kladrubské hoře, v Chýnovské jeskyni nebyl dosud prokázán. Teoreticky by mohl přicházet do úvahy i netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus), na Táborsku rovněž známý. Zajímavé bude sledovat, zda jeskyni v budoucnu „neobjeví“ i zvolna se obnovující populace vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), avšak drsnější podmínky západního okraje Křemešnické vrchoviny a skutečnost, že jeskyně neleží poblíž žádného říčního koridoru, které vrápenci často při expanzi do nových území využívají, spíše hovoří proti této možnosti, stejně jako fakt, že ani z minulosti jeho výskyt nic nenaznačuje. A konečně nelze vyloučit náhodný zálet i některého z dalších druhů netopýrů, které čas od času do podzemních prostor netypicky zalétají.

Struktura společenstev netopýrů podzemních prostor se sezonně mění. V případě Chýnovské jeskyně se během hibernace jako nejvýraznější rys projevuje postupná kulminace početnosti netopýra řasnatého, který ve vrcholné fázi zimování (leden–únor) v současnosti tvoří až dvě pětiny zimujícího společenstva. V minulosti byl tento podíl ještě vyš­ší (i přes 60 %), avšak výraznější přírůstek netopýra velkého i celkový nárůst početnosti hibernujících netopýrů v posledních 5-10 letech relativní podíl netopýra řasnatého snížil. I přesto zůstává netopýr řasnatý „erbovním druhem“ Chýnovské jeskyně, na ostatních zimovištích v ČR je jeho podíl řádově desetkrát nižší. Protože ani v zahraničí nejsou s výjimkou bunkrů, podzemních sklepení, štol či jiných lidských výtvorů známa jiná zimoviště s tak vysokým zastoupením tohoto druhu, lze říci, že Chýnovská jeskyně je pravděpodobně největším přirozeným hibernakulem netopýra řasnatého v Evropě. Jedinou „vadou“ na kráse tohoto unikátu je, že dosud neznáme jeho pravou příčinu. Jako možné vysvětlení se nabízí existence stabilní kolonie v blízkém okolí (např. v nedalekém luhu Chýnovského potoka s množstvím starých stromů s dutinami), ale zatím se ji nepodařilo nalézt. Nepomohlo ani okroužkování několika set jedinců netopýra řasnatého – veškeré zpětné nálezy pocházejí ze zimních kontrol jeskyně či blízkých lokalit.

Ale vraťme se ještě krátce k sezonním rozdílům ve složení chýnovské chiropterocenózy. Výsledky monitoringu z let 2005–2007 jednoznačně ukazují, že v jarním a časně letním období nehraje jeskyně ve vztahu k netopýří populaci v této části jižních Čech žádnou výraznější roli, neboť převažovaly pouze odchyty jednotlivců, využívajících podzemní prostory jako dočasné úkryty. To už ostatně konstatuje zmíněná Matějkova zpráva (V teplejší době roční užívají netopýři Chýnovské jeskyně jako nocoviště jen zcela ojediněle...), takže během půl století k žádné podstatné změně nedošlo. Situace se ve shodě s obecným schématem začíná měnit až v polovině léta, kdy nastává tzv. období přeletů, v jehož vrcholné fázi (přelom srpna a září) naletuje do jeskyně několik desítek netopýrů za noc (maximum 75–95 ex./noc); poté „náletová“ aktivita postupně odeznívá a přechází v nepravidelné obsazování zimoviště (zvláště v závislosti na vnějších klimatických podmínkách).

Na příkladu výsledků z roku 2006 si můžeme ukázat, jak se liší „průměrné“ složení vzorku netopýrů naletujících do jeskyně v pozdně letním a podzimním období (tzv. fáze přeletů) a populace, která v jeskyni zimuje (Graf 1). Pomineme-li jisté rozdíly v počtu druhů, pak pro naletující společenstvo je patrná dominance dvou druhů – netopýra ušatého a netopýra vodního, které tvoří dvě třetiny odchycených netopýrů (63,5 %), zatímco v zimním období dosahují jen zhruba pětinového zastoupení (22,1 %) a jejich místo zaujímají netopýr řasnatý a netopýr velký (70,2 %). Při podrobnější analýze výsledků z jednotlivých měsíců je patrné, že ke strukturálnímu zvratu ve složení sezonních vzorků nedochází náhle, ale postupně tak, jak přibývá jedinců přelétajících do jeskyně k zimování. Odchyty do sítí během zimního období (prosinec–březen) potvrdily v souladu s poznatky z jiných lokalit (např. jeskyně Moravského krasu), že letová aktivita je v tomto období obvykle velmi nízká a odchyty se pohybují na úrovni několika málo jedinců (2–4 ex./noc), pouze v roce 2007 s výjimečně brzkým nástupem jara byl koncem února a v březnu výlet netopýrů z jeskyně řádově zřetelně vyšší (cca 20 ex./noc).

Graf 1

Graf 1 Rozdíly druhového složení netopýřího společenstva v období přeletů a hibernace

Během sledovaného období bylo okroužkováno bezmála 2 100 jedinců a získáno několik set zpětných hlášení. Naprostá většina z nich pochází z různých období roku – opět z Chýnovské jeskyně, což naznačuje, že se jedná o místní komunitu bez výraznějších sezonních vazeb na jiné lokality. Pouze v jednom případě byl zaznamenán přelet netopýra velkého okroužkovaného v Českém krasu a nedávno pak již publikovaný nález netopýra brvitého okroužkovaného v krasové jeskyni u Vápenného Podola v Železných horách na Chrudimsku.

Chýnovská jeskyně přitahuje nyní pozornost nebývalým „populačním boomem“ zimujícího společenstva v posledních 10 letech (od roku 2004 počty neustále stoupají), kdy se početnost zvýšila zhruba 2–3krát. I když vezmeme v úvahu, že počáteční kontroly zimoviště mohly být prováděny s menší důkladností, přinejmenším od počátku 90. let 20. století, kdy jsou odečty netopýrů prováděny naprosto standardním způsobem, je přes meziroční výkyvy vzrůstající trend početnosti dostatečně patrný. Na tomto vzestupu se hlavně podílejí již dva zmíněné druhy – netopýr řasnatý a zejména pak netopýr velký. Jestliže v počátcích soustavnějšího monitoringu (1981–1986) v jeskyni zimovalo do 5 jedinců netopýra velkého (tato data lze považovat za věrohodná, neboť jako větší druh nebývá přehlížen), současné počty mezi 30–49 jedinci už více než třikrát převyšují i prvotní údaje zaznamenané v jeskyni v letech 1958–1959.

Během sledovaného období prošla jeskyně i dvěmi výraznými rekonstrukcemi. Skutečnost, že v letech 1986–1987 rekonstrukce elektroinstalace probíhala mimo návštěvní sezonu v zimním období, se negativně odrazila na početnosti zimujících netopýrů (při kontrole v únoru 1987 byl zaznamenám historicky nejnižší počet 12 ex.). Tyto poznatky byly plně zúročeny při druhé nedávné rekonstrukci (2006–2007), jejíž časový harmonogram naopak práce v podzemí během hibernační sezony zcela minimalizoval, díky čemuž se podařilo udržet vzestupnou tendenci početnosti netopýrů. V tomto směru byla plně naplněna podstata statusu Chýnovské jeskyně jako národní přírodní památky. Vzestupný pozitivní trend má řadu příčin – vedle toho, že zapadá do obecného nárůstu počtu netopýrů na dlouhodobě sledovaných zimovištích i jinde na území ČR, je bezpochyby stimulovaný i vhodným ochranářským managementem lokality. V rozhodujícím období (listopad–březen) jsou pracovní a údržbářské aktivity v podzemních prostorách omezeny jen na provozně nezbytné zákroky a kontroly zimujících netopýrů probíhají až na jednorázové záznamy kroužkovaných jedinců intaktně bez rušivých zásahů.

Poděkování

Autoři děkují Správě Chýnovské jeskyně za vstřícný postoj a všestrannou pomoc při dlouhodobém monitoringu netopýrů, zejména Karlu Drbalovi, a za neocenitelnou pomoc při terénních akcích Hance Štěrbové. Technický talent Josefa Vandělíka a jím sestavená aparatura snímacích kamer a monitorů výrazně usnadnily realizaci celonočních odchytů netopýrů do sítí i v zimním období. Poslední etapy projektu proběhly za finančního přispění MK ČR (výzkumný záměr 00002337201) a Správy jeskyní ČR.

Autoři: M. Anděra, zoologické oddělení Národního muzea v Praze, F. Krejča, Správa Chýnovské jeskyně, M. Zbytovský, Blatské muzeum v Soběslavi

Název připojené galerie

Quisque egestas velit non nulla fermentum, aliquet pharetra nunc malesuada. Nullam molestie vel diam non tincidunt. Sed pulvinar lacinia nunc et consectetur. Duis varius leo ac ex scelerisque, ullamcorper eleifend massa consectetur. Nullam in metus ac arcu pellentesque venenatis ac id lorem. Nulla nec ipsum sed enim sodales blandit a sit amet ex.

Netopýr velký je jedním z našich největších druhů.

Foto M. Anděra

Netopýr řasnatý se stal nepsaným symbolem Chýnovské jeskyně.

Foto M. Anděra

V Chýnovské jeskyni se pravidelně objevují zimující skupinky netopýra velkého.

Foto M. Anděra

Netopýr ušatý.

Foto M. Anděra