Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2023 — 26. 10. 2023 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf
Fenomén boční suchá nádrž Skalička – problém a příležitost
V současnosti probíhá příprava vládou schválené varianty VD Skalička, tedy boční suché nádrže s manipulovatelným objektem. Jedná se o nádrž, která má dle koncepce Pobečví transformovat povodňový průtok v Bečvě tak, aby došlo ke snížení kulminace povodňového průtoku dosaženého při povodni v roce 1997 na hodnotu 660 m3/s. Řešení má více podvariant, lišících se kapacitou, trasou, délkou i výškou hráze. Ať už bude vybrána kterákoli z nich, bude mít tento záměr významný vliv na EVL Hustopeče-Štěrkáč a při svých technických parametrech je samozřejmě nutné počítat s dalšími vlivy na životní prostředí, a to jak při výstavbě a pozdější existenci hráze o délce cca 8 km v nivě v těsné blízkosti koryta Bečvy, tak při fungování velké nádrže během povodní (zaplavování zátopy obrovským množstvím vody a její následné vypouštění do Bečvy apod.).
Smyslem tohoto příspěvku není posuzovat potřebnost vybudování takového díla z hlediska protipovodňové ochrany Pobečví ani posuzovat nebo navrhovat jeho technické parametry a míru ochrany, jakou má po dokončení poskytovat, to je v této chvíli věcí vodohospodářů, nýbrž zamyslet se, co lze udělat pro zmírnění dopadů realizace a fungování tohoto obřího díla a zasadit celou problematiku do kontextu výjimečného říčního ekosystému řeky Bečvy.
Bečva zregulovaná
Původní větvící se a meandrující tok Spojené Bečvy vzniklý spojením Vsetínské a Rožnovské Bečvy ve Valašském Meziříčí a končící soutokem s Moravou u obce Troubky byl na konci 19. století a zejména začátkem 20. století během několika etap souvisle vodohospodářsky upraven. Trasa koryta byla narovnána, zkrácena na dnešních 61,5 km a technicky stabilizována. Ramena a meandry byly odříznuty, případně zasypány. Ještě během těchto prací se koryto jako důsledek zvýšení podélného spádu začalo samovolně zahlubovat. Bečva, přírodní fenomén, úkaz větvící se a meandrující přirozené řeky v několik set metrů širokém štěrkovém korytě zmizel a zůstal kanál, jehož délka i morfologická členitost byla pouhým zlomkem délky a členitosti původního větvícího se štěrkonosného koryta.
Regulace Bečvy (spolu s hrazením bystřin v horních částech povodí Bečvy a zalesněním povodí) však zcela nezastavila její korytotvorný vývoj, pouze jej vrhla špatným směrem. Tok již nebyl dostatečně dotován štěrky z povodí a ani je nemohl brát z břehů, což zvětšilo jeho erozní sílu. Opevněné břehy a také například velké jezy pak přesměrovaly energii řeky do hloubkové eroze, která od dob úpravy po současnost pokračuje. Dnes činí průměrná hloubka koryta 5–6 m, v nejvíce zahloubených úsecích (např. pod jezem Osek) je však dno řeky 8–9 m pod okolním terénem.
Bečva a velká povodeň
Katastrofální povodeň v roce 1997 vedla k obrovským škodám na majetku i ke ztrátě lidských životů. Zároveň však ukázala několik věcí, které odbornou veřejnost přinutily k zamyšlení. Na několika úsecích v celkové délce přibližně sedm kilometrů totiž povodeň překonala technickou úpravu a provedla celkové zpřírodnění upraveného toku, jeho rozšíření a vnitřní rozčlenění. Uvnitř nového rozšířeného a členitého koryta vznikají nové nivní stupně a začíná proces ustavení dynamické rovnováhy v přirozeném říčním korytě. Znovuzrozené přírodní struktury říčního koryta osídlila typická biota, řeka ožila, vzniklo něco, co bylo k vidění naposledy před více než 100 lety. Za několik málo dní a zadarmo.
Dnešní kanalizované koryto Bečvy pod stupněm Osek. Původní štěrkonosné větvení je dávno ztraceno, zůstává hluboký kanál na převádění maxima vody. Foto Michal Krejčí
Bečva a otrava
Otrava Bečvy ze září roku 2020 zabila přes 40 tun ryb, převážně reofilních ostroretek, a neměřitelné množství další bioty. Kromě přímé příčiny tragédie, kterou byl únik toxické látky do řeky, byl jedním z nepřímých, ale rovněž zcela zásadních vlivů tak razantního dopadu otravy na populace říčních organismů právě nízká míra ekologické stability říčního ekosystému způsobená „odpřírodněním“ toku. Regulace toku do umělého koryta je prohlubujícím faktorem, který zvyšuje dopady ekologických havárií. Na rozdíl od členitého přírodního koryta zasahuje otrava u technicky upravených koryt velkou část příčného profilu zvodnělé části lichoběžníkového koryta a ryby nemají kam uniknout. Zároveň technicky upravené koryto neumožňuje říčnímu ekosystému návrat do původního stavu, znovuoživení řeky je významně zpomaleno. Narušení vazeb v ekosystému tedy znamená, že jeho ekologická stabilita, jeho schopnost odolávat vlivům (rezistence) i schopnost pružně reagovat a vracet se do dobrého stavu (resilience) se dramaticky snižuje. Naopak je tomu ve zpřírodněných úsecích. Rok po otravě Bečvy proběhl v rámci fluviálně morfologické studie k Osecké Bečvě (Design for landscape, s. r. o., 2022) průzkum plůdkového společenstva ryb, který na Osecké Bečvě prokázal reprodukci zejména reofilních druhů ryb, které početně tvořily 81–99 % celého společenstva (Jurajda a kol. 2022). Studie konstatuje, že se v případě Bečvy u Oseka jedná o jednu z nejpřirozenějších ichtyocenóz v ČR a také to, že je třeba rozšiřovat stávající hydromorfologicky kvalitní úseky vhodně zvolenými opatřeními podporujícími samovolný proces zpřírodňování koryta řeky Bečvy.
Bečva má revitalizační potenciál, využijme jej.
Bečva je tedy sice dnes z velké části zregulovaná, avšak zároveň zcela výjimečná řeka, s obrovským revitalizačním potenciálem spočívajícím v kombinaci velké dynamiky průtoků a geologicko-geomorfologických podmínek v povodí. Studie UPŘM z roku 2021 předkládá souhrn opatření, krátkodobých i dlouhodobých, která by za předpokladu, že se budou nadále brát v potaz jako součást územně analytických podkladů a koncepčních dokumentů typu ZÚR apod. a také že budou výsledkem úzké spolupráce ekologů, vodohospodářů, samospráv i státní správy, umožní v dlouhodobé perspektivě převrácení dnešního negativního poměru technicky upravených a přirozených částí Bečvy z dnešního 85 : 15 % na poměr opačný, tj. 85 % přírodě blízkých částí a pouze 15 % úseků technicky upravených (procenta jsou přibližně přesná).
Bečva nedaleko obce Ústí byla v letech 2021–2022 revitalizována. Bečva dostala prostor a impuls k obnově přírodní hodnoty koryta. Investorem bylo Povodí Moravy, s. p. Foto Jan Koutný
Zpět ke Skaličce
Naše výhoda v tomto textu je jednoznačná, můžeme směle předkládat hypotézy, při návrhu přírodních opatření můžeme i nemusíme s boční suchou nádrží počítat. V obou případech totiž návrhy směřující ke zlepšení ekologického i hydromorfologického stavu na Bečvě dávají smysl, lišit se budou mezi jiným hlavně existencí či absencí územních limitů daných technickými objekty VD Skalička.
Boční suchá nádrž Skalička do našich, zatím hypotetických návrhů může být zasazena, nebo ne – podle budoucí situace, finančních prostředků, politické konstelace apod. Náš cíl, což je postupné zlepšení ekologického stavu řeky Bečvy a její nivy, zůstává nezměněn. Případná mohutná přítomnost boční suché nádrže však potřebu zpřírodnit dnešní regulovanou Bečvu podtrhuje tlustou čarou a staví nás před rizika těžko přesně předvídatelných dopadů na mělké podzemní vody v nivě, Hranický kras, minerální vody a v neposlední řadě i na Bečvu samotnou. A – samozřejmě – vkládá výhledově do krajiny podstatný územní limit hráze bočního poldru na levém břehu Bečvy a boční odběrný objekt na řece Bečvě.
VD Skalička – ilustrační obrázek průtočné varianty, ze které sešlo. V roce 2016 UPŘM představila koncept bočního poldru a zahájila cestu diskusí o výsledné podobě nádrže.
Pro zlepšení ekologického stavu říčního kontinua Bečvy se v okolí lokality boční suché nádrže nabízejí zejména následující možnosti:
- Maximální možná ochrana zpřírodněného úseku „Bečva pod Miloticemi“ vymezení ř. km 46,186–47,252 spočívající v ponechání úseku bez antropogenních zásahů. V případě realizace boční suché nádrže bude zřejmě nutné stabilizovat břehovou erozi na levé straně toku, a to přírodě blízkým způsobem, jako například břehovými výhony, případně spícím opevněním, či přímo opevněním hráze poldru. Platí, že z hlediska zájmů ochrany říčního ekosystému je žádoucí maximální možný odstup hráze boční suché nádrže od levého břehu řeky.
- V navazujícím úseku vymezeným ř. km 47,252–52,783 jsou v zásadě dvě možnosti, případně jejich kombinace, a to:
- i.Pro větší část úseku se doporučuje stavebně technická revitalizace toku, zvláště pak ve spojení s výstavbou boční suché nádrže Skalička, která sleduje vymělčování řečiště. V zásadě je v tomto případě respektován levý břeh Bečvy, který je opevněn, případně tam, kde vznikne na levém břehu prostor mezi řekou a hrází poldru, opevnění levého břehu odstranit a stabilizaci provést u hráze poldru, tak aby byl prostor levého břehu v maximální míře využit pro korytotvornou činnost řeky. Na pravém břehu lze provést odstranění břehového opevnění a rozšíření koryta až na přibližně dvojnásobnou šířku (na cca 100 m).
- ii.V úsecích s výraznějšími prostorovými možnostmi pro samovolný vývoj toku (v případě územního limitu bočního poldru se jedná zejména o dolní část tohoto úseku v délce cca 1,5 km) lze uplatnit i méně nákladnou cestu ke zpřírodnění toku s využitím jednostranného odstranění břehového opevnění, vytváření iniciačních nátrží v říčním břehu a využití břehových výhonů a středových rozrážečů.
- V přibližně 500 ha velké ploše zátopy, kde bude docházet k řízeným rozlivům, nebo alespoň v její podstatné části, by měla být cílem celková revitalizace nivy Bečvy s vlastním říčním ramenem přirozeného charakteru s trvalým průtokem (poměrově děleným mezi hlavní koryto Bečvy a přívodní koryto) a možností jarního povodňování. Plocha zátopy by měla být doplněna mokřady a tůněmi a také mozaikou lužních biotopů. Vzhledem ke kapacitě suché nádrže je třeba počítat i s tím, že jednou za vyšší desítky let dojde k utopení porostů.
Závěrem
V tomto krátkém textu jsme se tedy pokusili postulovat tři hlavní myšlenky: 1) Bečvu je nutné a nejvýš žádoucí zpřírodnit. 2) Řeka Bečva nám svými hydrologickými i fluviálně morfologickými a geologickými charakteristikami nabízí možnost dosáhnout rychlého samovolného zpřírodnění. 3) Příprava velkého vodního díla, jako je boční suchá nádrž s manipulovatelným objektem, potřebu zpřírodnění Bečvy a její nivy zvyšuje.
Pokud je dnes vládou stanovena cesta směřující k projektové přípravě boční suché nádrže Skalička jako protipovodňovému opatření, nezbývá teď podle našeho názoru než vzít tento fakt a toto environmentální riziko jako příležitost bez přílišného prodlení (případně i s časovým náskokem, tj. ještě před realizací boční suché nádrže) vytěžit zmírňujícími a kompenzačními opatřeními pro přírodu Pobečví maximum. Rozsah zpřírodnění řeky a její nivy by měl být dostatečně velkorysý, měl by odpovídat velikosti technického zásahu a jeho budoucích vlivů na říční ekosystém.
Na zpřírodnění Bečvy a její nivy totiž nemůžeme v dlouhodobé perspektivě prodělat, a to ani v tom nepravděpodobném případě, že by ze Skaličky v dnešní nejisté době nakonec sešlo. ■
Pro téměř celý horní a střední úsek Bečvy bylo v době II. vojenskho mapování charakteristické štěrkonosné větvení. Na mapce část středního úseku Bečvy mezi Lipníkem a Osekem nad Bečvou v 1. pol. 19. stol. Zdroj: Mapy.cz