Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2019 — 22. 6. 2019 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Bozkovské dolomitové jeskyně – 50 let od zpřístupnění veřejnosti

Autor: Dušan Milka

 

Prosvětlená modrozelená hladina jezírka už okouzlila tisíce návštěvníků. Mnozí se sem vracejí právě kvůli podzemním jezerům. V průběhu padesáti let prošlo jeskyněmi přes 2 850 000 návštěvníků, řada z nich několikrát. V období normalizace se roční průměr pohyboval kolem 40 000, v polovině 90. let se ustálil zhruba na 70 000 návštěvníků. Zvýšený zájem je odrazem soukromého podnikání v oblasti cestovního ruchu, otevření hranic a výhodné polohy jeskyní nedaleko trojmezí, na němž se stýkají státní hranice České republiky, Německa a Polska. Zájem je i odrazem návštěvní doby. Jeskyně jsou otevřeny po celý rok, v zimních měsících ve všední dny, na jaře a na podzim 7 dní v týdnu. Hlavní nápor návštěvníků přichází v letních měsících, červenci a srpnu, a pokud je zároveň deštivé počasí nebo panují velká vedra, není mnohdy ani možné všechny zájemce o prohlídku uspokojit.

Návštěvníci v jeskyni Za prahem v části Nových jeskyní.
Foto Anna Nováková, archiv BDJ

Před padesáti lety
Bozkovské dolomitové jeskyně měly hned na počátku své historie štěstí ve dvou případech. Do průzkumných prací se krátce po objevu jeskyně Překvapení zapojili jeskyňáři z Krasové sekce při Národním muzeu v Praze pod vedením zkušeného dr. Františka Skřivánka. Ti později navrhovali prohlídkovou trasu jeskyněmi, s ohledem na co nejmenší poškození stávající výzdoby. A další výhoda ― při tvorbě projektu zpřístupnění se bylo čím inspirovat, protože v tehdejším Československu už byla dlouhá léta v provozu řada jeskyní. Velmi úzká spolupráce byla navázána s Koněpruskými jeskyněmi na Zlatém koni u Berouna. Ještě v průběhu zpřístupňovacích prací se podařilo odvrátit nevhodnou instalaci osvětlovacích těles budoucí prohlídkové trasy a zapojit do prací Scénografický ústav v Praze, jehož realizaci osvětlení si pochvalují fotografové a filmaři dodnes. V roce 1966, po prostřílení spojovací štoly mezi relativně samostatnými systémy Nových a Starých jeskyní, se na nějaký čas zdálo, že Staré jeskyně nebudou do prohlídkového okruhu zahrnuty. Tento záměr se podařilo změnit, a okruh Starými jeskyněmi byl vybudován velmi citlivě. Pochopitelně za cenu mnohem vyšších nákladů a časového rozpětí.

Prušácká přilba je dominantní krápníkový útvar části zvané Staré jeskyně. Foto Dušan Milka

Pracovní i provozní podmínky v Bozkovských jeskyních byly v prvních letech po zpřístupnění poměrně prosté. Jeskyně byly na tehdejší dobu zpřístupněny na úrovni a na povrchu se začalo s výstavbou vstupní haly pro návštěvníky. Bylo však potřeba ještě dokončit elektroinstalaci v jeskyních, a tak podnik, který měl stavět na povrchu (Huť pro obnovu památek se sídlem v Hostinném), vypomáhal při dokončovacích pracích v podzemí. Ke konci roku 1968 rozhodla rada ONV Semily, aby byly jeskyně otevřeny pro veřejnost již od následujícího jara a mohly tak potřebné finanční prostředky krýt ze svého příjmu. Vznikla tak samostatná příspěvková organizace Okresní správa krasových jeskyní, která měla vedle provozu zpřístupněné jeskyně ve vínku i péči o další jeskyně. Zprvu jen v okolí, postupně v celém Podkrkonoší. Vstupní hala Bozkovských jeskyní měla v té době vybudovaný pouze suterén a základovou desku v úrovni terénu, povrchový areál byl zčásti zastavěn rubaninou z jeskyní. Přesto se Huť pro obnovu památek ujala úkolu zřídit zázemí zpřístupněných jeskyní (na úkor stavby vstupní haly) a z původních skladových objektů (dřevěné boudy na cement a stavební materiál) vystavěla v areálu pokladnu a místnost pro průvodce. Celý prostor odvalu před jeskyněmi byl upraven a zpevněn štěrkem, na něm vyrostlo provizorní sociální zařízení a stánek s občerstvením pro návštěvníky. Kolaudace a předání elektroinstalace v jeskyních proběhla brzy po ránu v den otevření jeskyní pro veřejnost. Pak se začaly do Bozkova valit davy zvědavých návštěvníků, a bylo jich tolik, že počet zaměstnaných průvodců zdaleka nestačil pokrývat poptávku, a tak v tom prvním roce prováděl, kdo mohl. I jeskyňáři, kteří podzemí před lety objevovali, se teď vraceli a pomáhali stávajícímu personálu v provádění, aspoň o víkendech. Do zimy 1969 navštívilo Bozkovské dolomitové jeskyně přes 95 000 návštěvníků. Tolik jich v dalších letech už nikdy nepřišlo.

Největší prostora Bozkovských dolomitových jeskyní – Jezerní dóm. Foto Dušan Milka

Na počátku sedmdesátých let se Huť pro obnovu památek rozpadla a vstupní halu postupně brigádnicky dokončovali zaměstnanci a průvodci. Na projektu hotelu, který měl stát nedaleko východu z jeskyní, se postupně usazoval prach, neboť roční návštěvnost (provádělo se jen sedm měsíců v roce) výrazně klesla, a začala se pohybovat okolo 40 000 návštěvníků. Pět let po zpřístupnění jeskyní dochází k rozhodnutí zřídit při jeskyních pracoviště pro kontrolu zásahů do životního prostředí v semilském okrese, a tak v Bozkově vzniká Okresní správa krasových jeskyní a ochrany přírody. V polovině 80. let se po dlouhých jednáních podaří vystavět v Akci Z informační středisko, které má sloužit pro výchovnou a naučnou činnost organizovaných skupin návštěvníků, především mládeže. Je to jediný objekt svépomocně vybudovaný u jeskyní v celém tehdejším Československu.

Barevná krápníková výzdoba v prostoře u Sloních uší ve Starých jeskyních.
Foto Dušan Milka

Čas změn po roce 1989
Přichází rok 1989 a s ním významné změny. Správy zpřístupněných jeskyní v Čechách a na Moravě zahajují tažení za samostatnou organizaci. Vzniká koncept Správy českých a moravských jeskyní s navrhovaným sídlem v Blansku, ale nikdo tuto instituci nechce vzít pod křídla. Trvá několik let, než se podaří převést všechny zpřístupněné jeskyně pod Český ústav ochrany přírody. I ten má však jen krátké trvání a je transformován v Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky. To už mají Bozkovské dolomitové jeskyně rok nejnižší návštěvnosti (1991) za sebou a výrazně se zvedá především zahraniční návštěvnost. V letech 1993―1994 je dokonce více zahraničních návštěvníků než domácích. Z nich naprosto převažují německy mluvící. Po mnoha letech se otevírá možnost investování, a tak v 90. letech vznikly zabezpečovací systémy na prohlídkové trase, dochází ke kompletní rekonstrukci elekrické instalace a osvětlení v jeskyních a jako první byl v roce 1997 zaveden rezervační systém vstupenek jako reakce na požadavky skupinových zájezdů. V roce 1999 jsou po mnohaletém úsilí Bozkovské dolomitové jeskyně prohlášeny za národní přírodní památku.

Jedna z mála dochovaných fotografií z průběhu
zpřístupňovacích prací – Křižovatka s chodbou
do Jezerního dómu. Foto archiv BDJ

Po vzniku Správy jeskyní ČR
Na přelomu tisíciletí dochází ke kompletní výměně zábradlí v jeskyních za nerezové. Návštěvnost se pohybuje kolem 70 000 osob ročně, což je v rámci Evropy vysoká návštěvnost. Cizinci tvoří zhruba 25 % z celkového počtu. Postupně se zvyšují počty polských návštěvníků, klesá návštěvnost z Německa. Tržní prostředí, ve kterém se zpřístupněné jeskyně pohybují, je odlišné od rozpočtové sféry, a tak v roce 2006 dochází k oddělení správ jeskyní od Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Vzniká, pod gescí Ministerstva životního prostředí, státní příspěvková organizace Správa jeskyní České republiky.

V Bozkovských jeskyních v té době, a v následujících dvou letech, dochází ve spolupráci se základní organizací 5―01 Bozkov České speleologické společnosti patrně k nejnáročnějším úpravám v podzemí od doby zpřístupnění. Postupně jsou rekonstruovány chodníky a opatřovány zvýšenými lemy, sklony chodníků a schodů jsou upravovány tak, aby veškerá oplachová voda vtékala do vpustí, které ji vedou buď do filtrů v místech, kde není možné tuto vodu vyvést mimo jeskyně, nebo do zásobníků, ze kterých je automaticky odčerpávána a odváděna mimo podzemní prostory a podzemní jezera. Jde o nejvýznamnější příspěvek k zachování čistoty podzemních vod Bozkovských dolomitových jeskyní. Ve spolupráci s jeskyňáři probíhá několikrát za rok i pravidelná očista stěn a stropů od lampenflory.

 

Od úspěšné historie k budoucnu
Návštěvní okruh Bozkovskými dolomitovými jeskyněmi ani po padesáti letech provozu nepodlehl změnám. Je s citem navržen tak, aby prohlídka postupně gradovala a skončila v největší prostoře Bozkovskych jeskyní, v Jezerním dómu, kde je osvětlená modrozelená hladina největšího podzemního jezera v Čechách skutečným vyvrcholením prohlídky. Výměnou zábradlí za nekorozivní a rekonstrukcí osvětlení se dostaly Bozkovské dolomitové jeskyně na evropský standard kvality technického vybavení, vzděláváním zaměstnanců na standard odborné připravenosti. Zabezpečovací systémy ochrany krápníkové výzdoby, dodržování počtu návštěvníků v jednotlivých skupinách a frekvence skupin za sebou přispívají k ochraně jeskyně.

 

Zpřístupnění podzemních prostor veřejnosti je vždy obrovským zásahem do přirozené jeskyně, který ji změní. To pochopitelně platí i pro Bozkovské dolomitové jeskyně, které nejsou velké, a jak vstupní části, tak i okolí Křižovatky musely být z důvodů nesoudržnosti horniny dozdívány vápencovými vyzdívkami, jiné části musely být s ohledem na průchodnost výrazně prohloubeny. Přesto se dá říci, že svému hlavnímu účelu – seznámení a poučení návštěvníků o historii, krásách a zákonitostech nevšedního a křehkého podzemního světa – slouží více než dobře. Přejme si, aby to tak zůstalo nejméně po dalších padesát let.